Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale musím tě zničit (23)

11.03.2011 (07:15) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1538×

Vyprávění

S bratrem jsme se vrátili zpět do Forks. Esmé nás vítala s otevřenou náručí a koláčem, Carlisle byl také šťasten, že jsme se vrátili. Alice byla trochu naštvaná, protože nic neviděla. Jasperovi a Emmettovi to bylo jedno a Rosalie se radši ani neukázala.

„Musíte nám povědět, co se všechno stalo,“ řekl Thomas, který netušil, proč jsme se s Edwardem dali opět dohromady.

„No, napadla mě zase ta šílená upírka ze hřbitova a Edward mě zachránil,“ řekla jsem prostě.

„A pak Bella zachránila mě,“ dodal Edward.

Pak jsme si ještě povídali a pak jsme s Edwardem šli na tu samou louku, louku, kvůli které jsme málem oba zemřeli.

„Proč jsi mě zavedl sem?“ zeptala jsem se.

„Ne, že bych se chtěl nechat zabít, ale tohle místo má v sobě i přes to všechno nějaký půvab,“ řekl Edward.

„Dobře, asi chceš vysvětlení,“ řekla jsem a sklopila oči, „dobře, takže jsme s bratrem přijeli do Forks, protože jsme museli odejít z města, ve škole jsem, ale potkala tebe a netušila jsem, že jsi upír, to jsem poznala z jistotou až v učebně biologie…,“ začala jsem vyprávět.

„Jak?“ přerušil mě.

„Jsem lovkyně, takže cítím chlad daleko silněji než lidé,“ odpověděla jsem.

„Lovkyně?“ Zasekla jsem se, zapomněla jsem, že to nevěděl.

„Ano, lovkyně upírů, mám za úkol zničit všechny upíry, kdybych svůj úkol zvládla, byla bych zase volná, byla bych člověk, stárla bych a neměnila bych se v tygra,“ vysvětlila jsem, „takže, chceš slyšet ten příběh?“ zeptala jsem se podrážděně.

„Ano, promiň.“

„Takže, pak jsem se domluvila s bratrem, že vás zničíme, máme za úkol ochraňovat lidi před upíry a tak jsem byla návnada. Když jsem tě poprvé zavedla na tuto louku, nemohla jsem se měnit, jak se mi zlíbí, ale jen po setmění, ovšem zjistila jsem, že jsem se do tebe zamilovala a proto jsem ti utekla, abych ti zachránila život. Pak jsme jeli pryč z Forks, abych našla své tygří já a mohla tě zničit,“ zasekla jsem se, ale Edward byl stále v klidu, tak jsem pokračovala, „no a tehdy jsem se proměnila v královnu lovců, to znamená, že můžu mluvit s tygry i s jinými druhy lovců, kteří nepatří do naší rodiny.“

„Jak ses stala tou královnou?“ zeptal se mě. Tuhle otázku jsem nechtěla zodpovídat.

„Neřekneš mi to, že?“ zeptal se a usmál se na mě svým krásným pokřiveným úsměvem.

„No dobrá, takže jsem ochutnala zvířecí maso,“ řekla jsem, teď mi to připadalo odporné.

„To není tak hrozné,“ řekl.

„Proti zabíjení lidí ne, ale pro mě to je odporné,“ poukázala jsem na pravdu, že on zabíjí lidi.

„Bello, proč to přirovnáváš zrovna k tomuhle?“

„Protože…,“ zavzlykala jsem se, „… ty lidi zabíjíš.“ Edward se rozesmál.

„Co ti na tom připadá směšného,“ řekla jsem naštvaně.

„Nic, jen, že já lidi nezabíjím, jsme vegetariáni, celá naše rodina.“

„Vážně? Ale, vždyť jsi upír, nebo ne?“ zeptala jsem se udiveně.

„Jsem upír, ale my pijeme krev zvířat, není to nic moc, ale lepší než být vrahem,“ vysvětlil mi.

„Promiň,“ omluvila jsem se po chvíli, když mi to všechno došlo.

„Za co se omlouváš, Bello?“ zeptal se mě Edward.

„Za to, že jsem tě chtěla zabít a zato, že jsem si o tobě myslela, že jsi vrah.“ Zrudla jsem, když jsem to říkala.

„Nemáš se za co omlouvat, nezabila jsi mě a nevěděla jsi to.“ Šibalsky se na mě usmál a já měla pocit, že zde patřím, že zde chci strávit zbytek svého nekonečného života, zde s Edwardem, mým vegetariánským upírem.

Byla jsem nejšťastnější člověk na světě, zjistila jsem, že Edward, kterého miluji, není můj nepřítel a získala jsem novou rodinu. Když se vše ujasnilo, Alice se také přestala hněvat a začala mě mít docela ráda, Emmett si ze mě dělal srandu a Carlisle měl opět něco nového pro svůj výzkum.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (23):