Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale musím tě zničit (18)


Miluji tě, ale musím tě zničit (18)Takže, i když název této kapitoly naznačuje opak, toto zdaleka konec není, doufám, že se vám kapitolka bude líbit a že zanecháte komentáře, které mi pomáhají dále psát. Někteří mě za konec budou chtít zabít, ale doufám, že se dožiji konce téhle povídky. Takže, v minulé kapitole se Bella rozhodla, že splní svůj úkol, ale opravdu jej splní? Skončí touto kapitolou život někoho z Cullenů?

Konec

Přišla jsem domů, bratr už na mě čekal.

„Tak, jak to dopadlo?“ zeptal se mě.

„Zatím nevím,“ zalhala jsem, „ale neboj, zítra to zjistím.“ Musela jsem mu lhát, protože jsem nevěděla jak to dopadne. Hlavně si musím po setmění hlídat myšlenky. Pomyslela jsem si. Šla jsem do svého pokoje.

Další den ve škole jsem z Edwardem seděla u oběda. Jak taky jinak. Nebylo mi to nepříjemné, jak jsem doufala, ale musela jsem to vydržet a nemyslet na to, že ho miluji.

„Tak dnes u mě v šest!“ zavolala jsem na něj, když skončila hodina biologie. Edward mě sice do školy přivezl, ale já se vymluvila, abych nemusela s ním jet domů, nevěděla jsem, jestli bych to dokázala.

Hned jak jsem po tělocviku, který naštěstí i přes malou pravděpodobnost všichni přežili, protože jsem si vybíjela zlost na spolužácích tak, že jsem „nechtěně“ někoho praštila pálkou nebo tenisákem. Jsem vyšla ven z budovy a běžela k nejbližšímu lesu, kde jsem se přeměnila, kupodivu jsem se přeměnila rychle a bez problémů, typu zapomenutý ocas nebo lidské uši či místo čumáku nos. Tak jsem dorazila domů velice brzy, možná rychleji než kdybych jela autem, přemýšlela jsem. Tento způsob přepravy se mi vždy líbil. Protože, když jsem přišla domů, byly teprve tři, šla jsem se proběhnout. V lese jsem ucítila známé pachy. Pachy upírů. Moc jsem je nerozeznala, protože jsem ani jednoho z nich neviděla ve své tygří podobě, ale poznala jsem, že tu byli Cullenovi. Co tu asi Edward dělal? Divila jsem se sama sobě, bylo to dosti blízko mého domu, skoro na dohled, ale pach byl docela čerstvý, tak jsem nechtěla riskovat, že jej tady potkám. Ne s jeho rodinou. Nebála jsem se, neměla jsem proč, ale měla jsem k tomuto jiný důvod.

Šla jsem tedy kousek dál, někde, kde jsem už ty pachy necítila, nebo alespoň ne tak aktuální. Nakonec jsem potkala stádo jelenů, ale hlad jsem neměla a tak jsem se rozhodla, že už půjdu domů. Dvěma mohutnými skoky jsem se dostala do mého pokoje. Před domem již stálo Edwardovo auto. Slyšela jsem ho přijít. Za pět minut šest. Zjistila jsem, když jsem se podívala na hodiny. Zaklepání na dveře. Pokusila jsem se přeměnit. Sakra! Pomyslela jsem si, když jsem zůstala tygřicí. Mohla jsem Edwarda zničit hned, ale to by bylo moc nápadné.

Nakonec jsem se přeci jen přeměnila. Rychle jsem napsala bratrovi vzkaz a nechala ho na stole, aby ho nenašel příliš brzy. Věděla jsem, že bez Edwarda nechci žít, stejně bych se pak musela vzdát svého života tygřice a tak jsem také věděla, že se nevrátím.

Seběhla jsem dolů. Zhluboka jsem se nadechla. Nasadila jsem veselou masku. Otevřela dveře. Stál za dveřmi, na tváři pokřivený úsměv.

„Ahoj, můžeme jít?“ zeptala jsem se mile.

„Ahoj, jasně,“ usmál se na mě mile, tohle mi to jen ztěžovalo.

Jeli jsme na stejné místo jako minule. Byla jsem dost jiná než normálně, dávalo mi práci se přetvařovat. Nelíbilo se mi, co se chytám udělat. Je to má povinnost, chráním lidi. Opakovala jsem si v duchu, abych se uklidnila. Věděla jsem, že až najde bratr můj dopis, určitě bude mít na upíry větší zlost než doteď a dokončí náš úkol. Jsem královna, musím svůj úkol splnit. Nesmím zklamat. Dále jsem si přemítala. Dělala jsem to hlavně kvůli bratrovi. I když mě štval. Měla jsem ho moc ráda. Nemohla jsem ho nechat žít tak hrozný život. Mě se tento život líbil a měla jsem v tomto činu svou útěchu. Zemřu jako tygr, to jsem si vždy přála, i když by bylo daleko lepší, žít nekonečný život jako tygr, toto je také dobrý život, nebo spíš smrt. Mělo to další důvody - bez Edwarda jsem žít nemohla, ale s ním také ne.

Poslední půlhodina. Poddala jsem se své lidské části, už nebylo úniku. Edwardův osud byl zpečetěn a můj taktéž. Políbila jsem ho, Edwarda to sice zaskočilo, ale pak se přidal. Ovšem jako vždy, se příliš brzy odsunul.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„Neomlouvej se,“ usmál se na mě. Tohoto polibku nebudu nikdy litovat, to ti slibuji. Pomyslela jsem si. Stejně už na lítost nemám dost času. Seděli jsme tam, minuty ubíhaly, Edward měl posledních několik minut života. Něco uvnitř mě, začalo počítat. Deset… devět… osm... sedm… šest… pět… čtyři… tři… dva… Odtáhla jsem se kousek dál. Jedna… Najednou jsem tam seděla jako obrovská tygřice, Edward se vyděsil, sice se postavil, ale pak zkameněl, pozdní reflex, usmála jsem se a tak ukázala své jedovaté zuby, teď ve mně nebyla špetka citu k tomu kameni, který stál přede mnou. Postavila jsem se pomalu na nohy, měla jsem čas, bylo jasné, že mi nemůže uniknout, i kdyby se rozmrazil, což počítám tak brzy nebude. Edward stále stal jako přimražený. Poslední kousek lidské části jsem rozbila, když jsem se odrazila a skočila…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (18):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!