Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale musím tě zničit (16)

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Miluji tě, ale musím tě zničit (16)V této kapitolce se konečně jede do Forks, zvládne Bella zůstat chladnou a chovat se jako správná královna? Nebo Edwarda nenápadně varuje před její hrozbou? Pokud ano, jak bude Edward reagovat? Bude se o Bellu ještě zajímat, nebo se za těch pár dní změnil? To vše se dozvíte v této kapitolce, kde se konečně začíná něco dít.

05.01.2011 (21:30) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1613×

Miluji tě, Edwarde!

 

Byl čas odjezdu, nasedla jsem do auta a vyjeli jsme. Za posledních několik hodin jsem toho zažila hodně. Zjistila jsem, že jsem nějaká „královna“, že se umím přeměnit, kdykoli chci, a že umím mluvit s tygry, a také to, že se umím proměnit jen z části.

Konečně jsme dorazili domů, vystoupili jsme z auta a protože bylo skoro poledne, šla jsem uvařit oběd. Jen co byl oběd hotový, podávala jsem na stůl a bratr už tam samozřejmě byl, bylo by nemožné, kdyby přišel pozdě na jídlo, pomyslela jsem si.

„Děkuji,“ řekl, ale moc jsem nepochopila, za co mi děkuje.

„Za co?“ zeptala jsem se.

„Za to, že jsi taková,“ řekl bratr, což mě zarazilo.

„Ty jsi rád, že chci zničit Cullenovy?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ano, vždycky jsem byl rád, že mi pomáháš, ale něco mi slib,“ řekl, už jsem to docela pochopila, když zabiji všechny upíry, o což se snažím, budu už zase obyčejná holka, budu stárnout a vzdám se toho, co mě nejvíc těší, mé tygří podstaty, ale za to dám něco bratrovi, jeho svobodu.

„Dobře, co by to mělo být? Mám nechat Carlislea žít?“ zeptala jsem se, věděla jsem, že jako doktor si s tím upírem Thomas rozumí.

„Ne, ale prosím, nechoď je ničit sama, nech si Edwarda a Carlislea a já zničím ostatní,“ poprosil mě bratr. Divila jsem se, trochu mě to udivilo. Ne, hodně mě to udivilo, ale věděla jsem, proč mám zničit zrovna ty dva. Thomas Carlislea zabít nedokáže a já bych mu nikdy nedovolila, zničit Edwarda, protože bych pak mohla být na bratra naštvaná, nerada to přiznávám, ale Edwarda stále miluji, a tak jediný způsob, jak ho zničit, je, abych ho zničila já, abych mohla být naštvaná pouze na sebe, a stejně pak začnu žít život tygra, tak mi to ani nebude vadit, tedy dokud nezmizí všichni upíři.

„Dobře,“ nakonec jsem souhlasila, ale věděla jsem, že ten slib nejspíše nedokážu splnit. Jsem silnější, nedokážu ho samotného nechat proti přesile, je to můj bratr.

Když jsem dojedla, šla jsem k sobě do pokoje, tentokrát jsem měla vymyšlený bezchybný plán, znovu už nezklamu. Zítra pozvu Edwarda znovu do lesa, tentokrát ale jen chvíli před setměním. Jen co se setmí, zničím ho a pak pomůžu bratrovi s ostatními, ale první se samozřejmě zbavím Carlislea.

 

Další den ráno jsem udělala snídani a pak jsem šla do školy, byla jsem nejspíš dosti nepřátelská, a tak se spolužáci konečně drželi dál, žádný Mike a žádná Jessica, konečně klid. Opět jsem potkala Alice, která mě k mému údivu probodávala zlostnými pohledy, i kdyby věděla, co se snažím udělat, už jsem se jí nemusela bát. Teď jsem se mohla kdykoli proměnit, nebo jen tak si z nehtu udělat drápek a zarýt ho do její tvrdé kůže. Pak by měla už jen čtyřiadvacet hodin života, ale ona o tom neví, a to jí prodlužuje její život o pár hodin.

Usmála jsem se. Už žádní upíři, žádný Edward. Proč mě tak nenávidí? ptala jsem se sama sebe v duchu. Ne, že bych po zítřku neměla důvod, ale nemůže vědět, co se stane, když se to má stát až zítra.

Na obědě jsem byla jedna z prvních, a tak jsem si sedla k prázdnému stolu a čekala, až pijavice přijdou. Zajímavé přirovnání, ale sedí. I když kameny nebo taky kusy ledu také plní svůj účel.

Konečně přišel Edward, jen co mě uviděl, usmál se na mě a přisedl si ke stolu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem veselým tónem.

„Ahoj, Bells,“ usmál se na mě, nechtěně jsem se podívala do jeho hlubokých, zlatých očí a už jsem se v nich topila, v hlavě se mi přehrály všechny okamžiky na louce. Miluji tě, Edwarde! pomyslela jsem si.

Omlouvám se, že mám opět kapitolku takhle krátkou, ale jinak by se mi to nehodilo.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (16):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře