Ahojky, náhle jsem se zjevila a spolu s drahou Akimamat Vám přinášíme první kapitolku této nové povídky. Doufáme, že se vám to bude líbit i když tam zatím není Edward a Cullenovi. Ti se tam objeví postupem času. Začátky nesnáším, ale jak jinak chcete začít.
Přejeme příjemné čtení Akimamat a LoveCullenka
27.11.2009 (19:15) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2796×
Kapitola první: Zjištění
Pohled: Isabella Marie Swanová
Zrovna jsem seděla v naší malé kuchyni. Od mého dětství se tu nic nezměnilo. Žila jsem s mým otcem ve slunečném Los Anegeles, ale po jisté smutné události jsem se musela odstěhovat. Jen ta vzpomínka mě bolela, okamžitě jsem pocítila jak mi po tváři stékal proud slz.
Není to ani měsíc, kdy se změnil celý můj život. Tehdy jsem byla šťastná a měla jsem vše co jsem chtěla. Nikdy jsem nebyla špatný člověk, ale právě těm dobrým lidem se stane to nejhorší. Můj otec byl vždy tichý a hlavně workoholik a jeden den v práci se mu stal osudným.
Nevím, co přesně se toho dne stalo, ale ten den si budu pamatovat vždy. Nikdy se nezahojí ta rána, která po něm zůstala.
,,Dobrý den. Jste slečna Swanová“ zeptal se mě strážník v uniformě a já cítila, že se stalo něco zlého. Srdce mi bušilo jako o závod.
,,A-ano." vykoktala jsem a snažila se rozpomenout jak se dýchá.
,,Váš otec se dnes připletl k přestřelce a jedna kulka ho zasáhla.“ Řekl opatrně a mě stále nedocvakalo co tím myslí a jak můj život půjde dál.
„Je v pořádku?“ Zeptala jsem se roztřeseně. Na to strážník jen záporně zakroutil hlavou. Ale mě to stále nedocházelo, ale po tvářích začaly stékat slzy. Charlie je mrtví.
„To-to není pravda.“ Dostala jsem ze sebe roztřeseně.
Ta slova mi pořád létala v hlavě. Nebyla jsem schopná reagovat ani když se mnou ten strážník lomcoval.
Cítila jsem jen tu obrovskou bolest. Nevěděla jsem co budu na dále dělat. Nevěděla jsem co si teď počnu. Jak můj život půjde dál.
Strážník odešel a já si sedla na pohovku a dívala se do neznáma. Čas pro mne ztratil hodnotu. Byla jsem si vědoma toho, že mě teď čeká ta horší část a to to dát vědět matce.
Nevím kolik bylo hodin, ale z ničeho nic se domem rozezněl telefon a já po nějaké době přemluvila, abych ho šla zvednout. Cestou k němu jsem se podívala na hodiny co visí v kuchyni. Bylo teprve deset hodiny večer, to čas nemůže běžet rychleji? Zeptala jsem se sama sebe a poté jsem pomalu zvedla sluchátku.
„Halo?“ Zeptala jsem se zmateně.
„Bells zlatíčko jsi v pořádku?“ Ozvala se na druhém konci telefonu starostlivě má matka a já z jejího hlasu poznala smutek co jí ovládl, i když s tátou nežila tak ho stále milovala.
,,Ma-mi...“ koktala jsem neschopná popadnout dech.
,,Bell co se děje?“ zněla vylekaně.
,,Mami, táta...“
,,Co BELLO!“ křičela do telefonu a hlas se jí svíral strachem.
,,Táta je mrtví.“ vydechla jsem bolestně a nový proud slz si razil cestu po mých oteklých tvářích.
Na druhé straně telefonu bylo ticho.
,,Mami?" volala jsem s hrdlem staženým úzkostí.
,,Bello, zlato. Nevyváděj žádné hlouposti, zítra odpoledne tam jsem.“ mluvila tak rychle, že jsem stěží pochytila o čem mluví.
,,Ano mami.“ řekla jsem a položila telefon.
Dívala jsem se kolem sebe a vše mi připadalo tak jiné, tiché jako by věci kolem mě truchlily nad smrtí Charlieho. Tento výjev mě děsil a já měla pocit, že se ze všeho kolem zblázním. Vše mi Charlieho připomínalo a ze všeho se mi chtělo brečet a pak mi došlo, že tady nemůžu zůstat. Musím pryč. Pryč, abych alespoň na chvíli zklidnila. Abych utlumila tu hroznou bolest v mém srdci.
Opatrně jsem se vydala do svého pokoje, šla jsem pomalu, abych si při mé smůle ještě neublížila a nemusela k tomu všemu ještě na pohotovost a po pro mě dlouhé době plné vzpomínek a slz jsem se ocitla ve svém pokoji.
Dostala jsem nápad. V okamžiku jako byl tento jsem nechtěla být sama. Nechtěla jsem se sama utápět v tom žalu a Rozhodla jsem se, že svůj žal utopím alkoholem a že, alespoň na chvíli zapomenout na tu realitu. Na skutečnost, že jsem ztratila otce, kterého jsem nadevše milovala.
Otevřela jsem skříň a vzala si ty nejsvůdnější šaty, které jsem našla. Potřebovala jsem si zvednou náladu.
http://www.i-bazar.cz/pictures/pics/nadherne-sexy-saty-8989429.jpg
Pomalu jsem si je oblékla a měla jsem pocit, že odhalovaly více než-li skrývaly. Tyhle šaty jsem dostala od mamky k sedmnáctinám a myslela jsem si, že je na sebe v životě nevezmu, ale teď svůj účel splní skvěle. Hned na to jsem vyrazila do koupelny a dala na sebe make-up, abych alespoň trochu zakryla své červené tváře. Když jsem byla se svým vzhledem spokojená, tedy vypadala jsem trochu jako člověk a vlasy jsem měla v neposlušném drdolu tak jsem se rozhodla vyrazit.
Došla jsem do garáže kde jsem nastoupila do svého auta, které jsme od Charlieho dostala jako dárek když jsem si udělala řidičák. Nejedná se o nějaké moc nové auto, ale mě to nikdy nevadilo. Líbilo se mi a já bych si ho z vlastních peněz nemohla dovolit.
Seděla jsem jsem v autě a nevěděla kam jet, chci do nějakého velkého podniku, kde by mi bez problému nalili a pak jsem si vzpomněla, že jeden takový existuje a každé pondělí se o něm spolužáci baví a tak jsem se vydala tam.
Seděla jsem v autě a počítala do třiceti než-li jsem se odhodlala vyjít a ukázat se světu. Najednou má odvaha byla pryč. Najednou jakoby to na mě opět dolehlo. Všechna ta realita. Všechny události dnešního večera. Chtěla jsem opět zbaběle utéct zpět domů. Smýt si všechen ten make-up, zalézt do postele s mlékem, jako jsem to dělala, když jsem byla malá a tatínek mi pak vždy chodil přečíst pohádku
*Isabello, přestaň ty srabe jeden!* nadávala jsem si zuřivě v myšlenkách a otočila se zpět ke klubu. Koutkem oka jsem zjistila, že po mě koukají dva kluci z naší školy.
,,Ahoj princezno.“ zavolal na mě ten největší machr ze střední. V prváku jsem do něj byla tajně zakoukaná, ale to mě rychle přešlo, když se mi před celou jídelnou vysmál. Zářivě jsem se usmála - teď mu můžu oplatit stejnou mincí. Svůj vztek si vybiji na něm. Není divu, že mě nepoznal - nikdy jsem se takhle neoblékala. A teď se mi to bude hodit. Kočičím krokem jsem se vydala k mé oběti. Noc bude sladká a odměna hořká.
Šla jsem k němu trochu nejistým krokem, ale zase jsem se snažila, aby byl co nejvíce sexy a to podle jeho pohledu povedlo. Až neuvěřitelně okatě mě svlékal očima a když jsem byla skoro u něj tak jeho oči byli nalepené na mém poprsí.
„Znám tě?“ Zeptal se, ale svým pohledem neuhnul což mi perfektně nahrává do karet.
„Možná ano a možná ne.“ Zahrála jsem si na tajemnou a své rty jsem přitiskla možná až moc rychle na ty jeho.
Ze začátku by značně vyjevený,ale po chvíli mi začal polibky oplácet a zapojil do toho jazyk.
Více jsem se na něj namáčkla. Byly jsme tělo na tělo. Prostupoval mnou zcela neznámý pocit. Nikdy jsem neměla takového kluka se kterým bych cítila tohle. Spalovala mne vášeň. I když jsem se mu původně chtěla pomstít, tak jsem se na to nedokázala soustředit.
Nevěděla jsem jestli svou pomstu dotáhnu do konce.
,,Takové žhavé kočičky mám rád. Co kdyby jsme se přesunuly na pohodlnější místo?“ zeptal se mě sexy hlasem.
Chvíli jsem uvažovala. Nikdy bych se k tomuhle nesnížila. Chtěla jsem odmítnout, ale jeho ruka přejela po mém vnitřním stehně.
,,ÁÁh.“ Uniklo mi z úst a bitva s mým lepším já byla prohraná. Hrubě mne vzal do náruče a odnášel kamsi do neznáma.
Celou cestu jsme se nepřetržitě líbali. Dech se mi zrychloval a přerývavě jsem dýchala.
z ničeho nic mne pustil. S úzkostí jsem zjistila, že jsme v nějakém pokoji. Slabá část mého čestného já stále chtěla odmítnout, ale nemohla jsem. Sváděla jsem vnitřní boj sama se sebou. Tolik jsem to chtěla.
Přitiskl mě zády ke stěně a co nejvíce se na mne namáčkl. Cítila jsem jeho vzrušení na mém břiše. Pak jeho ruka rozevřela má stehna a hladila je.
,,Áhh.“ opět jsem zasténala. Tenhle druh pocitu jsem nikdy nepoznala, ale nemohla jsem se ho nabažit. Byla tak jiný, ale zároveň příjemný a spalující.
Zničeho nic jsem mu chtěla slast kterou jsem právě prožívala mu opětovat. Své ruce jsem mu zamotala do jeho vlasů se kterými jsem si dost dlouhou dobu hrála a po chvíli jsem mu rukami zabloudila pod jeho košili a jemně jsem mu objížděla jeho břicho.
Mé tělo pracovalo dál za mě a začala jsem mu rozepínat košili, moje čistá mysl teď vůbec nepracovalo. Knoflíky mi dělali trochu problémy, ale vzala se ve mně nepopsatelná síla a nakonec jsem jí roztrhla.
On, ale nezůstával bohudík pozadu, protože jsem začala být nedočkavá. Chtěla jsem ukojit tu neuvěřitelně spalující touhu a tak jsem zničehonic ležela na posteli s napůl svlečenými šaty.
,,Á ty jsi pořádně žhavá kočička." líbal mne na líční kost.
,,Známe se“" zeptal se znovu. Jak teď může proboha mluvit?
,,Nemel a předveď co umíš." pleskla jsem ho po hýždích a zároveň je zmáčkla.
Bylo to jako jasný signál, aby se nezdržoval a pokračoval v krasojízdě za vrcholem.
Své roztřesené ruce jsem přesunula k jeho kalhotám. Nedočkavě jsem rozepla jeho pásek. On se mi podíval do očí a v nich jsem spatřila udivení a tu spalující touhu. Probodávaly jsem se pohledy navzájem. A napětí mezi námi by se dalo krájet.
,,Na co čekáš. Vem si mě.“ řekla jsem škádlivě. A jeho ruce postrčila k mé podprsence.
Ještě jednou se na mě podíval a když se ujistil, že to myslím smrtelně vážně tak jí roztrhl.
Nejdříve jemně laskal má prsa, ale já už jsem to nemohla vydržet potřebovala jsem více.
Začala jsem se pod ním vrtět touhou, ale to ho podle všeho ještě více popudilo k tomu, aby mě čím dál tím víc škádlil.
„Jsi hluchý sakra?“ Nevydržela jsem to a musela jsem ho okřiknout.
„Už jsi mě vezmi.“ A na důkaz svých slov jsem mu rukou přejela přes jeho nejcitlivější místo a pak jsem mu roztřesenýma rukama začala stahovat kalhoty.
Naštěstí, už nezůstával pozadu a ochotně mi se svými kalhotami pomohl a tak po velice krátké chvíli nademnou ležel jen v boxerkách.
Spojení našich těl už bránilo pouze spodní prádlo, které jsme nedočkavostí ze sebe přímo ztrhali.
,,Tak na co čekáš.“ kousla jsem ho do ucha.
Jen se ochvěl návalem horka a vzrušení. celou svou vahou se přimáčkl na mé tělo, které se pod ním nedočkavě svíjelo. Přisál se na mé rty, ale já jsem si to nebyla schopna užít, ne když mi svým vzrušeným přirozením dráždil vnitřní část stehen.
Chytla jsem ho na onom citlivém místečku a pomohla mu nalézt směr, kterým jsem chtěla, aby se ubíral.
,,Krásná, sexy a nedočkavá. To je řekl bych vražedná kombinace.“ usmál se. Ale já jsem si to nedokázala užít, protože jsem stále myslela jen na to, abych se konečně dostala na ten slibovaný vrchol, který tato cesta zajišťovala. Byla jsem stále ještě panna. nikdy jsem s tím moc nepospíchala, ale teď lituji, že jsem s tím nezačala již dříve. nevěděla jsem co je ten slastný pocit. Pocit, když se rozpolcená těla pohybují v jednom rytmu za stejným cílem.
Prudce rozevřel má stehna a stejně prudce vstoupil. Musela jsem rychle zavřít oči, protože ta bolest která mnou projela byla hrozivá.
,,Ty jsi to ještě nikdy nedělala?“ zeptal se mě zmateně a v očích měl strach. Strach z toho, že mi ublížil.
,,Opovaž se jen přestat.“ zavrčela jsem výhružně a on se ve mě začal pomalinku pohybovat. Nejdříve pěkně pomalinku, ale to nebylo to co já jsem chtěla. Ani zdaleka ne.
Nevěděla jsem jak mu mám říct, aby přidal a tak jsem své boky otřela o jeho a způsobila jsem si tak neodolatelnou slast. A dokonce to mělo ten účel co jsem chtěla. Začal mě daleko vášnivěji líbat a při tom čím dál tím víc dorážel.
Čím rychlejší pohyby dělal tím víc jsem si užívala ten slastný pocit. Měla jsem pocit, že tu slast nevydržím a můj dech byl přerývavý. A pak se to stalo. Ocitla jsem se snad v nebi.
Všechen okolní svět zmizel a s ním i všechny starosti. Existovala jsem pouze já, on a ta neuvěřitelná slast. Měla jsem pocit, že jí nevydržím, ale přitom jsem si jí užívala a nechtěla jsem, aby nikdy přestala a po chvíli svého vrcholu dosáhl i on a nechal své svaly si odpočinout tím, že si na mě lehl celou svou váhou a užíval si ten úžasný pocit.
,,Páni.“ vydechli jsme společně. Nechtěně se můj pohled opět stočil k jeho přirození, které už nemělo takový pevný tvar.
,,Ty by jsi chtěla ještě." zeptal se mě s šokovaným výrazem na tváři. Ano, ano! Chtěla jsem ještě zas a znovu nechápala jsem jak jsem bez toho dokázala žít. Jak jsem bez toho nádherného - slastného okamžiku mohla vydrže jedinou minutu.
,,Ano.“ řekla jsem vášnivě a nedočkavě.
Převzala jsem iniciativu. Sedla jsem si na něj a svými pohyby v jeho klíně jsem chtěla přivést k životu jeho nástroj touhy. Ani po deseti minutách se nevzchopil. Viděla jsem na tom klukovi jak mu to bylo líto a jak se za to styděl, ale mě to mrzelo ještě více! Ne nemrzelo - byla jsem téměř naštvaná. Chtěla jsem, aby opět mé tělo vzplanulo. Chtěla jsem opět zažít ten krásný okamžik.
„Tohle bych do tebe neřekl.“ Řekl uznal a velice usilovně přemýšlel. Zničeho nic ho něco napadlo, poznala jsem to na jeho očích, byly v nich totiž vítězné jiskřičky štěstí. Nechápala jsem o co mu jde, ale zvedl se z postele a cosi hledal ve svých věcech. Nakonec to našel. Zůstala jsem na něj zaraženě koukat, v ruce totiž měl peněženku.
„Co s ní chceš dělat?“ Zeptala jsem se ho zaraženě. Ale místo odpovědi se začal hrabat v drobných a po chvíli z ní vytáhl neznámí prášek. Došel ke mně a s radostí mi jí ukázal. Byl to obyčejný bílý prášek a na něm byl vyražený nějaký nápis. Že by to byl paralen? Bolí ho ze mě hlava či co?
„Co to je za prášek?“ Zeptala jsem se ho značně nevěřícně.
„To je zázračný prášek po kterém budu zase jako rybička." řekl šťastně.
,,Ale já nechci, aby jsi byl rybička. Chtěla bych, aby jsi byl pořádný hřebec a trochu prohnal svoji klisnu.“ řekla jsme a vášnivě ho kousla do ucha.
,,Mrško.“ plácl mne přes zadek čímž způsobil novou vlnu vzrušení.
Když byl konečně schopný a já jsem ho konečně mohla osedlat, tak mi k mému neštěstí zazvonil mobil.
Celá udýchaná a zároveň zklamaná jsem ho vzala.
,,Haló?" řekla jsem otráveně.
,,Bello! Bello? Kde jsi?" ptala se mě má maminka.
Zase na mě dolehla ona tíživá realita.
,,Mami? Kde jsi?"
,,No doma, ale kde jsi ty?" zeptala se uplakaně.
,,Mami nebreč už jdu." řekla jsem a slezla z mého hřebce.
Seskočila jsem z postele a začala se oblékat.
,,Kam jdeš?“ zeptal se mě zmateně a s lítostí si měřil svou maličkost.
Není to ani měsíc, kdy se změnil celý můj život. Tehdy jsem byla šťastná a měla jsem vše co jsem chtěla. Nikdy jsem nebyla špatný člověk, ale právě těm dobrým lidem se stane to nejhorší. Můj otec byl vždy tichý a hlavně workoholik a jeden den v práci se mu stal osudným.
Nevím, co přesně se toho dne stalo, ale ten den si budu pamatovat vždy. Nikdy se nezahojí ta rána, která po něm zůstala.
,,Dobrý den. Jste slečna Swanová“ zeptal se mě strážník v uniformě a já cítila, že se stalo něco zlého. Srdce mi bušilo jako o závod.
,,A-ano." vykoktala jsem a snažila se rozpomenout jak se dýchá.
,,Váš otec se dnes připletl k přestřelce a jedna kulka ho zasáhla.“ Řekl opatrně a mě stále nedocvakalo co tím myslí a jak můj život půjde dál.
„Je v pořádku?“ Zeptala jsem se roztřeseně. Na to strážník jen záporně zakroutil hlavou. Ale mě to stále nedocházelo, ale po tvářích začaly stékat slzy. Charlie je mrtví.
„To-to není pravda.“ Dostala jsem ze sebe roztřeseně.
Ta slova mi pořád létala v hlavě. Nebyla jsem schopná reagovat ani když se mnou ten strážník lomcoval.
Cítila jsem jen tu obrovskou bolest. Nevěděla jsem co budu na dále dělat. Nevěděla jsem co si teď počnu. Jak můj život půjde dál.
Strážník odešel a já si sedla na pohovku a dívala se do neznáma. Čas pro mne ztratil hodnotu. Byla jsem si vědoma toho, že mě teď čeká ta horší část a to to dát vědět matce.
Nevím kolik bylo hodin, ale z ničeho nic se domem rozezněl telefon a já po nějaké době přemluvila, abych ho šla zvednout. Cestou k němu jsem se podívala na hodiny co visí v kuchyni. Bylo teprve deset hodiny večer, to čas nemůže běžet rychleji? Zeptala jsem se sama sebe a poté jsem pomalu zvedla sluchátku.
„Halo?“ Zeptala jsem se zmateně.
„Bells zlatíčko jsi v pořádku?“ Ozvala se na druhém konci telefonu starostlivě má matka a já z jejího hlasu poznala smutek co jí ovládl, i když s tátou nežila tak ho stále milovala.
,,Ma-mi...“ koktala jsem neschopná popadnout dech.
,,Bell co se děje?“ zněla vylekaně.
,,Mami, táta...“
,,Co BELLO!“ křičela do telefonu a hlas se jí svíral strachem.
,,Táta je mrtví.“ vydechla jsem bolestně a nový proud slz si razil cestu po mých oteklých tvářích.
Na druhé straně telefonu bylo ticho.
,,Mami?" volala jsem s hrdlem staženým úzkostí.
,,Bello, zlato. Nevyváděj žádné hlouposti, zítra odpoledne tam jsem.“ mluvila tak rychle, že jsem stěží pochytila o čem mluví.
,,Ano mami.“ řekla jsem a položila telefon.
Dívala jsem se kolem sebe a vše mi připadalo tak jiné, tiché jako by věci kolem mě truchlily nad smrtí Charlieho. Tento výjev mě děsil a já měla pocit, že se ze všeho kolem zblázním. Vše mi Charlieho připomínalo a ze všeho se mi chtělo brečet a pak mi došlo, že tady nemůžu zůstat. Musím pryč. Pryč, abych alespoň na chvíli zklidnila. Abych utlumila tu hroznou bolest v mém srdci.
Opatrně jsem se vydala do svého pokoje, šla jsem pomalu, abych si při mé smůle ještě neublížila a nemusela k tomu všemu ještě na pohotovost a po pro mě dlouhé době plné vzpomínek a slz jsem se ocitla ve svém pokoji.
Dostala jsem nápad. V okamžiku jako byl tento jsem nechtěla být sama. Nechtěla jsem se sama utápět v tom žalu a Rozhodla jsem se, že svůj žal utopím alkoholem a že, alespoň na chvíli zapomenout na tu realitu. Na skutečnost, že jsem ztratila otce, kterého jsem nadevše milovala.
Otevřela jsem skříň a vzala si ty nejsvůdnější šaty, které jsem našla. Potřebovala jsem si zvednou náladu.
http://www.i-bazar.cz/pictures/pics/nadherne-sexy-saty-8989429.jpg
Pomalu jsem si je oblékla a měla jsem pocit, že odhalovaly více než-li skrývaly. Tyhle šaty jsem dostala od mamky k sedmnáctinám a myslela jsem si, že je na sebe v životě nevezmu, ale teď svůj účel splní skvěle. Hned na to jsem vyrazila do koupelny a dala na sebe make-up, abych alespoň trochu zakryla své červené tváře. Když jsem byla se svým vzhledem spokojená, tedy vypadala jsem trochu jako člověk a vlasy jsem měla v neposlušném drdolu tak jsem se rozhodla vyrazit.
Došla jsem do garáže kde jsem nastoupila do svého auta, které jsme od Charlieho dostala jako dárek když jsem si udělala řidičák. Nejedná se o nějaké moc nové auto, ale mě to nikdy nevadilo. Líbilo se mi a já bych si ho z vlastních peněz nemohla dovolit.
Seděla jsem jsem v autě a nevěděla kam jet, chci do nějakého velkého podniku, kde by mi bez problému nalili a pak jsem si vzpomněla, že jeden takový existuje a každé pondělí se o něm spolužáci baví a tak jsem se vydala tam.
Seděla jsem v autě a počítala do třiceti než-li jsem se odhodlala vyjít a ukázat se světu. Najednou má odvaha byla pryč. Najednou jakoby to na mě opět dolehlo. Všechna ta realita. Všechny události dnešního večera. Chtěla jsem opět zbaběle utéct zpět domů. Smýt si všechen ten make-up, zalézt do postele s mlékem, jako jsem to dělala, když jsem byla malá a tatínek mi pak vždy chodil přečíst pohádku
*Isabello, přestaň ty srabe jeden!* nadávala jsem si zuřivě v myšlenkách a otočila se zpět ke klubu. Koutkem oka jsem zjistila, že po mě koukají dva kluci z naší školy.
,,Ahoj princezno.“ zavolal na mě ten největší machr ze střední. V prváku jsem do něj byla tajně zakoukaná, ale to mě rychle přešlo, když se mi před celou jídelnou vysmál. Zářivě jsem se usmála - teď mu můžu oplatit stejnou mincí. Svůj vztek si vybiji na něm. Není divu, že mě nepoznal - nikdy jsem se takhle neoblékala. A teď se mi to bude hodit. Kočičím krokem jsem se vydala k mé oběti. Noc bude sladká a odměna hořká.
Šla jsem k němu trochu nejistým krokem, ale zase jsem se snažila, aby byl co nejvíce sexy a to podle jeho pohledu povedlo. Až neuvěřitelně okatě mě svlékal očima a když jsem byla skoro u něj tak jeho oči byli nalepené na mém poprsí.
„Znám tě?“ Zeptal se, ale svým pohledem neuhnul což mi perfektně nahrává do karet.
„Možná ano a možná ne.“ Zahrála jsem si na tajemnou a své rty jsem přitiskla možná až moc rychle na ty jeho.
Ze začátku by značně vyjevený,ale po chvíli mi začal polibky oplácet a zapojil do toho jazyk.
Více jsem se na něj namáčkla. Byly jsme tělo na tělo. Prostupoval mnou zcela neznámý pocit. Nikdy jsem neměla takového kluka se kterým bych cítila tohle. Spalovala mne vášeň. I když jsem se mu původně chtěla pomstít, tak jsem se na to nedokázala soustředit.
Nevěděla jsem jestli svou pomstu dotáhnu do konce.
,,Takové žhavé kočičky mám rád. Co kdyby jsme se přesunuly na pohodlnější místo?“ zeptal se mě sexy hlasem.
Chvíli jsem uvažovala. Nikdy bych se k tomuhle nesnížila. Chtěla jsem odmítnout, ale jeho ruka přejela po mém vnitřním stehně.
,,ÁÁh.“ Uniklo mi z úst a bitva s mým lepším já byla prohraná. Hrubě mne vzal do náruče a odnášel kamsi do neznáma.
Celou cestu jsme se nepřetržitě líbali. Dech se mi zrychloval a přerývavě jsem dýchala.
z ničeho nic mne pustil. S úzkostí jsem zjistila, že jsme v nějakém pokoji. Slabá část mého čestného já stále chtěla odmítnout, ale nemohla jsem. Sváděla jsem vnitřní boj sama se sebou. Tolik jsem to chtěla.
Přitiskl mě zády ke stěně a co nejvíce se na mne namáčkl. Cítila jsem jeho vzrušení na mém břiše. Pak jeho ruka rozevřela má stehna a hladila je.
,,Áhh.“ opět jsem zasténala. Tenhle druh pocitu jsem nikdy nepoznala, ale nemohla jsem se ho nabažit. Byla tak jiný, ale zároveň příjemný a spalující.
Zničeho nic jsem mu chtěla slast kterou jsem právě prožívala mu opětovat. Své ruce jsem mu zamotala do jeho vlasů se kterými jsem si dost dlouhou dobu hrála a po chvíli jsem mu rukami zabloudila pod jeho košili a jemně jsem mu objížděla jeho břicho.
Mé tělo pracovalo dál za mě a začala jsem mu rozepínat košili, moje čistá mysl teď vůbec nepracovalo. Knoflíky mi dělali trochu problémy, ale vzala se ve mně nepopsatelná síla a nakonec jsem jí roztrhla.
On, ale nezůstával bohudík pozadu, protože jsem začala být nedočkavá. Chtěla jsem ukojit tu neuvěřitelně spalující touhu a tak jsem zničehonic ležela na posteli s napůl svlečenými šaty.
,,Á ty jsi pořádně žhavá kočička." líbal mne na líční kost.
,,Známe se“" zeptal se znovu. Jak teď může proboha mluvit?
,,Nemel a předveď co umíš." pleskla jsem ho po hýždích a zároveň je zmáčkla.
Bylo to jako jasný signál, aby se nezdržoval a pokračoval v krasojízdě za vrcholem.
Své roztřesené ruce jsem přesunula k jeho kalhotám. Nedočkavě jsem rozepla jeho pásek. On se mi podíval do očí a v nich jsem spatřila udivení a tu spalující touhu. Probodávaly jsem se pohledy navzájem. A napětí mezi námi by se dalo krájet.
,,Na co čekáš. Vem si mě.“ řekla jsem škádlivě. A jeho ruce postrčila k mé podprsence.
Ještě jednou se na mě podíval a když se ujistil, že to myslím smrtelně vážně tak jí roztrhl.
Nejdříve jemně laskal má prsa, ale já už jsem to nemohla vydržet potřebovala jsem více.
Začala jsem se pod ním vrtět touhou, ale to ho podle všeho ještě více popudilo k tomu, aby mě čím dál tím víc škádlil.
„Jsi hluchý sakra?“ Nevydržela jsem to a musela jsem ho okřiknout.
„Už jsi mě vezmi.“ A na důkaz svých slov jsem mu rukou přejela přes jeho nejcitlivější místo a pak jsem mu roztřesenýma rukama začala stahovat kalhoty.
Naštěstí, už nezůstával pozadu a ochotně mi se svými kalhotami pomohl a tak po velice krátké chvíli nademnou ležel jen v boxerkách.
Spojení našich těl už bránilo pouze spodní prádlo, které jsme nedočkavostí ze sebe přímo ztrhali.
,,Tak na co čekáš.“ kousla jsem ho do ucha.
Jen se ochvěl návalem horka a vzrušení. celou svou vahou se přimáčkl na mé tělo, které se pod ním nedočkavě svíjelo. Přisál se na mé rty, ale já jsem si to nebyla schopna užít, ne když mi svým vzrušeným přirozením dráždil vnitřní část stehen.
Chytla jsem ho na onom citlivém místečku a pomohla mu nalézt směr, kterým jsem chtěla, aby se ubíral.
,,Krásná, sexy a nedočkavá. To je řekl bych vražedná kombinace.“ usmál se. Ale já jsem si to nedokázala užít, protože jsem stále myslela jen na to, abych se konečně dostala na ten slibovaný vrchol, který tato cesta zajišťovala. Byla jsem stále ještě panna. nikdy jsem s tím moc nepospíchala, ale teď lituji, že jsem s tím nezačala již dříve. nevěděla jsem co je ten slastný pocit. Pocit, když se rozpolcená těla pohybují v jednom rytmu za stejným cílem.
Prudce rozevřel má stehna a stejně prudce vstoupil. Musela jsem rychle zavřít oči, protože ta bolest která mnou projela byla hrozivá.
,,Ty jsi to ještě nikdy nedělala?“ zeptal se mě zmateně a v očích měl strach. Strach z toho, že mi ublížil.
,,Opovaž se jen přestat.“ zavrčela jsem výhružně a on se ve mě začal pomalinku pohybovat. Nejdříve pěkně pomalinku, ale to nebylo to co já jsem chtěla. Ani zdaleka ne.
Nevěděla jsem jak mu mám říct, aby přidal a tak jsem své boky otřela o jeho a způsobila jsem si tak neodolatelnou slast. A dokonce to mělo ten účel co jsem chtěla. Začal mě daleko vášnivěji líbat a při tom čím dál tím víc dorážel.
Čím rychlejší pohyby dělal tím víc jsem si užívala ten slastný pocit. Měla jsem pocit, že tu slast nevydržím a můj dech byl přerývavý. A pak se to stalo. Ocitla jsem se snad v nebi.
Všechen okolní svět zmizel a s ním i všechny starosti. Existovala jsem pouze já, on a ta neuvěřitelná slast. Měla jsem pocit, že jí nevydržím, ale přitom jsem si jí užívala a nechtěla jsem, aby nikdy přestala a po chvíli svého vrcholu dosáhl i on a nechal své svaly si odpočinout tím, že si na mě lehl celou svou váhou a užíval si ten úžasný pocit.
,,Páni.“ vydechli jsme společně. Nechtěně se můj pohled opět stočil k jeho přirození, které už nemělo takový pevný tvar.
,,Ty by jsi chtěla ještě." zeptal se mě s šokovaným výrazem na tváři. Ano, ano! Chtěla jsem ještě zas a znovu nechápala jsem jak jsem bez toho dokázala žít. Jak jsem bez toho nádherného - slastného okamžiku mohla vydrže jedinou minutu.
,,Ano.“ řekla jsem vášnivě a nedočkavě.
Převzala jsem iniciativu. Sedla jsem si na něj a svými pohyby v jeho klíně jsem chtěla přivést k životu jeho nástroj touhy. Ani po deseti minutách se nevzchopil. Viděla jsem na tom klukovi jak mu to bylo líto a jak se za to styděl, ale mě to mrzelo ještě více! Ne nemrzelo - byla jsem téměř naštvaná. Chtěla jsem, aby opět mé tělo vzplanulo. Chtěla jsem opět zažít ten krásný okamžik.
„Tohle bych do tebe neřekl.“ Řekl uznal a velice usilovně přemýšlel. Zničeho nic ho něco napadlo, poznala jsem to na jeho očích, byly v nich totiž vítězné jiskřičky štěstí. Nechápala jsem o co mu jde, ale zvedl se z postele a cosi hledal ve svých věcech. Nakonec to našel. Zůstala jsem na něj zaraženě koukat, v ruce totiž měl peněženku.
„Co s ní chceš dělat?“ Zeptala jsem se ho zaraženě. Ale místo odpovědi se začal hrabat v drobných a po chvíli z ní vytáhl neznámí prášek. Došel ke mně a s radostí mi jí ukázal. Byl to obyčejný bílý prášek a na něm byl vyražený nějaký nápis. Že by to byl paralen? Bolí ho ze mě hlava či co?
„Co to je za prášek?“ Zeptala jsem se ho značně nevěřícně.
„To je zázračný prášek po kterém budu zase jako rybička." řekl šťastně.
,,Ale já nechci, aby jsi byl rybička. Chtěla bych, aby jsi byl pořádný hřebec a trochu prohnal svoji klisnu.“ řekla jsme a vášnivě ho kousla do ucha.
,,Mrško.“ plácl mne přes zadek čímž způsobil novou vlnu vzrušení.
Když byl konečně schopný a já jsem ho konečně mohla osedlat, tak mi k mému neštěstí zazvonil mobil.
Celá udýchaná a zároveň zklamaná jsem ho vzala.
,,Haló?" řekla jsem otráveně.
,,Bello! Bello? Kde jsi?" ptala se mě má maminka.
Zase na mě dolehla ona tíživá realita.
,,Mami? Kde jsi?"
,,No doma, ale kde jsi ty?" zeptala se uplakaně.
,,Mami nebreč už jdu." řekla jsem a slezla z mého hřebce.
Seskočila jsem z postele a začala se oblékat.
,,Kam jdeš?“ zeptal se mě zmateně a s lítostí si měřil svou maličkost.
Seskočila jsem z postele a začala se oblékat.
,,Kam jdeš?“ zeptal se mě zmateně a s lítostí si měřil svou maličkost.
,,Musím domů.“ řekla jsem a už jsem se neohlížela.
Vyběhla jsem z baru a venku jsem zjistila, že na sobě nemám žádné spodní prádlo, ale už jsem se nevracela a spěchala domů za mou maminkou. Adrenalin z mé krve pomalu opadával, ale ten chtíč zůstal.
,,Kam jdeš?“ zeptal se mě zmateně a s lítostí si měřil svou maličkost.
,,Musím domů.“ řekla jsem a už jsem se neohlížela.
Vyběhla jsem z baru a venku jsem zjistila, že na sobě nemám žádné spodní prádlo, ale už jsem se nevracela a spěchala domů za mou maminkou. Adrenalin z mé krve pomalu opadával, ale ten chtíč zůstal.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doufáme, že se vám kapitolka líbila. Budeme moc rádi, když zanecháte komentář. Velice nás zajímá jak se vyjídříte k nové povídce a úvodní kapitole.
Děkujeme LoveCullenka a Akimamat.
Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Miluji tě, ale... 1.kapitola:
Přidat komentář:
- Abi Swanová kapitola 11
- Abi Swanová kapitola 10
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!