Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 4. kapitola


Mezi vlky 4. kapitolaBella se sžívá se smečkou z La Push, jen s Paulem má stále nějaké střety až nakonec vyhlásí mezi sebou regulérně válku. Postupně však začínají být kluci z jejího hlídaní stále utahanější, až se rozhodnou ji raději učit odolávat lidskému pachu. Vyberou k tomu chudáka Charlieho.

 4. kapitola

 

Všichni jsme měli namířeno k Samovi. Bydlel pěkný kus od vesnice. Kluci se tedy proměnili ve vlky. Chvíli jsem vážně koukala s otevřenou pusou. Dokonce i Embry vypadal hrozivě.

Naše skupinka by mohla konkurovat i prezidentskému průvodu. Po chvíli běhu se nenápadně rozmístili okolo mě. Paul mi provokativně demonstroval, že jsou mnohem rychlejší než já. Jo, ale co se týče inteligence sotva kulháš. Prolítlo mi hlavou.

Během pár minut jsme byli na místě. Nenápadně jsem se koukala po šiškách, když na sebe kluci tahali kalhoty. Náhle ke mě zavanula cizí vůně. Byla sice hodně cítit Samem, ale stále to nebylo dost, aby to zcela zakrylo její vlastní vůni.

Před dům vyšla dívka jen o málo starší než já. Měla opravdu krásnou tvář, ale na jedné straně ji hyzdilo několik jizev a pár jich měla i po rukou. Podle Jacobova vyprávění, mi došlo, že je to Emily, Samova snoubenka.

Usmívala se a zvědavě po mě pokukovala. Sam ji vzal do náručí a něžně políbil. Pak se kluci nahrnuly za nimi dovnitř. Bylo mi jasné, proč se sem tak hrnuli. Všude tu páchlo jídlo.

Nevěřícně jsem zírala jak se začali všichni ládovat. Stála jsem u okna, dostatečně daleko od Emily a sledovala vytřeštěnýma očima jak do sebe Jared cpe už čtvrtý steak.

„Co je?“ všiml si mého pohledu.

„Vypadáš, jako bys týden nejedl.“

„No ty se svým stravováním raději pomlč." ohradil se.

„Nojo, jenže když já potkám krávu tak možná vysaju, ale ty bys ji sežral i s kopytama.“

„Jo, jsi jen pijavice." ozval se Paul. Ten si opravdu žádný střet nenechal ujít.

„Já to mám aspoň za čerstva, kdežto ty už dojídáš jen mršiny.“

„Tak dost!" zavelel Sam až jsme všichni kromě Emily nadskočili. Ta se omezila jen na pobavené protočení panenek.

"Jak jsi na tom ty?" zeptal se mě Jacob.

"No něco bych si dala." přiznala jsem s očima upřenýma na své nohy.

Jacob se mnou vyrazil tedy ven. Automaticky jsme zamířili k pláži. Došel až k útesu, odkud kluci skákávali a zůstal tam stát. Ohlídl se po mě, jelikož jsem zůstala kus za ním.

„Přece by ses nebála skočit." rýpal si. To už jsem však proletěla kolem něj a s rozběhem skočila držíc nohy u sebe. Voda vystříkla pěkných pár metrů vysoko. Nepotřebovala jsem vzduch, tak jsem se bez vynoření vydala hledat nějakou hezkou zubatou rybičku.

Netrvalo mi to dlouho, přesto začal být Jacob už dost nervózní, když mě pořád neviděl. Navíc se koukal úplně špatným směrem. S potměšilým úsměvem jsem hmátla rukou ve vodě a během chvilky se už Jacobovi o hlavu rozplácla mokrá ryba.

„Snad se nebojíš vody!" zakřičela jsem na něj. Nedal se dlouho pobízet, brzy už jsme dováděli jako děti. Obzvláště já si ho vychutnávala, když jsem ho občas nečekaně stáhla pod vodu.

Kluci mě nenechávali ani na chvíli samotnou a snažili se mě zabavit jak to šlo. S Jaredem jsem už vycházela trochu líp. Jen když jsme hráli s klukama americký fotbal, dost jsme si to navzájem užívali. Chvilkama z nás byl jen chumel na nebožákovi,který právě držel míč.

Zírala jsme upřeně Paulovi do očí, stál přímo za Jaredem, aby chytil míč po rozehrávce. Ještě než se mu dostal míč do rukou vystartovala jsem po něm. Okamžitě se otočil a začal s ním utíkat. Vyhodil míč do vzduchu a během jediného skoku se přeměnil.

„Paule!" zařval Embry. Tohle bylo proti pravidlům. Momentálně jsme na ně ale kašlali oba. Paul ještě v letu opět chytil míč do zubů a chtěl prchat dál. Přeměna ho však zpomalila a já zachytila jeho nohu. Přední mu podklouzly a on se natáhl jak široký tak dlouhý na zem. Míč mu vyletěl z tlamy, než jsem se k němu však dostala opět ho držel.

Najednou mi hlavou blesk nápad. Nejde-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Znovu jsem ho popadla za zadní tlapu a silně mrštila. Míč proletěl brankou a s ním i Paul, který ho ještě držel v zubech. Rozplácl se o pěkný kus dál, to už však míč v jeho zubech nevydržel.

Klukům to však bylo jedno. Chechtali se po zemi a já spolu s nimi. Paul mi pohledem sliboval pomstu.

Paulovým placákem jsme se s Jacobem bavili ještě večer, když jsme mířili k němu. Hned u dveří mě však praštil do nosu Paulův smrad. Se zlým tušením jsem vyběhla do patra. Ten smrad šel přímo z mojí skříně. Zadržela jsem tím puchem dech. Přímo na hromádce s tričky ležel pár hnědých ponožek.

Během vteřiny mířily oknem ven. Všechno mé oblečení však smrdělo, že by z toho i Gryzli padl k zemi.

Za zády jsem zahlídla pohyb.

„To je teda síla." zhodnotil Jacob ozón, který by se dal v mém pokoji doslova krájet.

„Chce válku bude ji mít!" zavrčela jsem.

Vystřelila jsem naštvaně ze dveří, pomalu jsem se proplížila k Paulovu domu a vypustila mu většinu benzínu.

Odpoledne jsme měli sraz u Sama. Byla tu celá smečka a cpali se. Jen Paul chyběl.

„Jeho smůla." zaradoval se Jacob a naložil si na talíř poslední karbanátky. Právě do sebe cpal poslední, když do dveří vpadl Paul. Ještě pořád se nechápavě drbal za uchem.

„Jel jsem do města a došel mi benzín. Včera jsem ale bral plnou nádrž. Je to divný."

Dosedl ztěžka ke stolu a teprve pak si všiml, že už nic nezbilo.

Jacob si škodolibě hladil břicho. "Bylo to fantastický Emily."

„Díky, Bella mi pomáhala." nenechala pět chválu jen na sebe.

„To už vážně nic není?" zaškemral Paul.

„Myslím, že nějaké jsou ještě u brambor." kývla jsem tím směrem.

Paul se na mě překvapeně podíval. Pak si začal nervózně přejíždět vzadu po krku.

„No chtěl jsem se ti omluvit za ty ponožky."

„To je dobrý." mávla jsem nad tím rukou a smířlivě se na něj usmála. Doopravdy jsem na něj už k vůli tomu nebyla naštvaná. Ani jsem to nedokázala, při pohledu na to jak do něj doslova padaly karbanátky co jsem dělala.

Nechali jsme ho tam ládovat se a vyšli ven. Trvalo to na nejvíš deset minut a všechno to snědl. Slyšela jsem jak prázdný talíř zarachotil ve dřezu.

„Same? Vy jste si pořídili psa?" ozvalo se najednou zevnitř.

„Blbneš, vždyť by tu zbláznil." otočili se všichni nechápavě po Paulovi. Ten zas nechápavě zíral na prázdnou plechovku od psího žrádla. Jak jsem říkala, inteligence u něj značně pokulhává. Trvalo mu pěkných pár vteřin. Než se ozval jeho vzteklý řev.

Plechovka i zbytky jeho oblečení dopadlo na zem a Paul se řítil přímo ke mě. Já to naopak vzala co nejrychleji směrem pryč.

Všichni ostatní se rozeběhli za námi. Jen Emily se za námi pobaveně dívala a mumlala si pro sebe.

„Už aby je ta puberta pustila."

Utíkala jsem co nejrychleji jsem mohla, přesto se údery tlap za mými zády stále přibližovali. Začalo mi docházet, že to psí žrádlo asi nebyl zas tak skvělej nápad.

Na záda už mi dopadl jeho horký dech. Prudce jsem se otočila. Raději mu budu čelit, než se nechat sejmout zezadu.

Přikrčila jsem se v očekávání nárazu. Zůstala jsem zírat do jeho nepříčetného pohledu, z něhož mi téměř naskočila husí kůže. Soustředila jsem se na každý jeho pohyb, když náhle zděšeně začal brzdit. Téměř už stál na místě, když do něj zezadu narazil zbytek rozběhlé smečky.

Celá smačka zůstala zmateně zírat střídavě na Paula a na mě.

„Hele já chci taky vědět o co jde!"

Někdy mě to jejich domlouvání mezi sebou vážně vadilo. Obzvlášť, když se tvářili takhle vykuleně.

Kluci se tedy jeden po druhém začali přeměňovat. Těkala jsem pohledem mezi jejich obličeji. Drobátko mě vyváděli z míry. Vrhli se za námi tak rychle, že na nějaké ty kalhoty si ani nevzpomněli. Momentálně jim to však bylo fuk.

„Přestali jsme ho slyšet." ozval se konečně Jacob.

Sam přikývl. „Úplně nám najednou zmizel, jako by tu ani nebyl." pak se na mě podezřívavě podíval. "Co jsi udělala?"

„Nic, jen se na něj soustředila, abych poznala kdy na mě skočí." zavrtěla jsem nechápavě hlavou.

„Nevím jak je to možné, ale přestali jsme slyšet jeho mysl."

Slyšet jeho mysl. Hodně mi to připomínalo, jak mi nemohl číst myšlenky Edward. Zamyšleně jsem hleděla na zlomenou větev.

„Bello?“ ozval se Jacob.

„Edward mi nedokázal číst myšlenky, možná teď dokážu podobně blokovat i ostatní.“

Embry chvíli přemýšlel, než nadšeně vyhrkl.

„To jako že bys mohla zařídit, aby na nás už ty pijavice nemohli používat ty jejich vlastnosti?“

„Je to možný.“

Doufala jsem v to. Konečně bych jim mohla třeba nějak oplatit, že si mě tu nechali.

***

Na klucích bylo vidět jak je to věčný hlídání už začíná zmáhat.

Sam zůstal zamračeně hledět na Embryho, který spal s hlavou opranou o ruku a vidlička mi ještě visela z pusy.

„Takhle to dál nejde. Nemůžeme tě donekonečna hlídat.“

Neměla jsem tušení co má v plánu, ale jeho tón se mi nelíbil. K večeru se mé tušení potvrdilo. Před domem zarachotilo auto a já zaslechla známý hlas. Kdyby mé srdce ještě bylo, okamžitě by se děsem zastavilo.

Ve dveřích se objevil Charlie.

„Vy jste zešíleli?“ rozkřičela jsem se na Sama a Embryho, kteří stále vedle něj.

„Bello, musíš se naučit ovládat.“

„Na Charliem?“ zavřeštěla jsem.

Vztekle jsem se vydýchávala, když mi došlo, že Charlie je hodně blízko, ale žádné pálení ani touhu po krvi necítím. Zkoumavě jsem se na něj podívala. Mě na sobě Samovu košili. Opatrně jsem přistoupila blíž a blíž k němu. Stále nic.

Ostatní mě zkoumavě pozorovali. Charlie na mě vrhal doufající pohled. Krok od něj jsem už zůstala stát a nesměla se na něj usmála.

„Ahoj tati.“

„Holčičko.“

Natáhl ruku a váhavě mi přejel po tváři. Jen se jí dotkl a ucukl.

„Jo jsem drobátko studená.“ ošila jsem se.

„Měl jsem o tebe příšerný strach.“

„Neboj, proti mě by ani vlak neměl šanci.“ zazubila jsem se na něj. Také se konečně usmál. Dokázal se s tím už vyrovnat, stále jsem pro něj byla jeho malá holčička.

Za pár dní mi už jeho vůně nedělala žádné problémy. Za což byl Jacob hodně vděčný. Stále se mu příčilo se mnou chodit na lov. Smečka mi stále nedovolovala lovit po rezervaci a za hranice jsem se bála, abych někoho nepotkala. Při hledání kořisti jsem cítila,jak vyplouvají veškeré mé instinkty napovrch a zcela mě ovládají.

S Charliem, to však nebyl problém. Dokonce mu to dělalo radost. Vždycky doufal, že mě někdy vytáhne sebou na ryby, ačkoliv si to asi představoval trochu jinak.

Slastně jsem prorážela vodu. Nad hlavou se mi rýsoval obrys loďky. Vynořila jsem se na hladinu, chytila se okraje a spokojeně se na Charlieho zubila.

„Bello, plašíš mi všechny ryby.“

„Vždyť pod tebou žádná pořádná není.“ bránila jsem se.

Zklamaně si povzdechl a vydal se ke břehu. Pomohla jsem mu s loďkou, tedy vyšoupla jsem ji na břeh i s Charliem. Náramně jsem se u toho bavila jeho výrazem. Stále si nemohl zvyknout, že jeho malá Bella je silnější než tirák.

Občas jsem se nenápadně protáhla i k němu domů. Samozřejmě jen v noci, jelikož pohled do mých rudých očí by pár sousedům mohla způsobit nemalé šoky. Obzvláště při těch zvěstech co kolovali ve Forks.

Kluci se tím náramně bavili, když mi to tlumočily. Verze byly různé. Většinou se ale spekulovalo, že to zvíře, co kolem Forks řádilo před půl rokem napadlo i mě a rozsápalo mě tak, že se teď neodvažuju nikam chodit. Hodně to podpořili lovci, kteří se nachomítli přímo k tomu místu, kde mě Victoria kousla.

Pomalu jsem si na tenhle život se smečkou a občasné noční výlety začínala zvykat. Dokonce kluci občas zapomínali co jsem zač. Hlavně Jacob.

Opět na mě upíral ten svůj zamyšlený pohled. Nebylo mi to příjemné, zíral mí přímo do očí. Chtěla jsem se obrátit, když mi náhle chytil bradu.

„Počkej.“ a dál mi do nich zíral.

„Ta rudá barva začíná ustupovat.“ prohlásil po chvíli ticha stále ještě držíc mou bradu.

Zvědavě jsem se na něj podívala. Nesnášela jsem tu barvu. Připomínala mi Jamese a Victorii, na které jsem chtěla raději zapomenout.

„Máš je nafialovělé.“ pronesl fascinovaně Jacob.

Nechápavě jsem se na něj zamračila. Myslela jsem, že by mi měli nejpozději do půl roku zezlátnout. Tedy Carlisle to tvrdil, pokud nebudu pít lidskou krev.

Jacob mi stále ještě fascinovaně hleděl do očí, když jsem si uvědomila, že je náhle hodně blízko. Než jsem si stačila uvědomit co má v plánu, ucítila jsem jeho rty na svých. Byly neuvěřitelně horké a jemné. Naprosto jsem od něj něco takového nečekala a zachovala se instinktivně. Ruce mi prudce vystřelili a Jacob v momentě odletěl pryč.

Zůstala jsem na místě a začala znechuceně plivat všude okolo. Jacob se pomalu zvedal ze země a třel si hrudník. Přesto mu na tváři hrál spokojený výraz. Sledoval mé zhnusené škleby a neustálé plivání okolo sebe.

„To bylo vážně nechutný.“ štval mě jeho připitomělý úsměv.

„Ty tedy dokážeš zvednout chlapovi sebevědomí.“

Dobrá nálada ho však neopustila až do večera.

O týden později se však přiřítil Sam s náladou pod bodem mrazu. Poblíž hranice zachytil pach několika upírů. Byl však jediný komu to dělalo starosti, zbytek smečky se spíše těšil. Neměli zatím možností pořádně si užít nějakou bitku s upíry a jelikož to byl hlavní důvod jejich přeměny ve vlky, chtěli toho náležitě využít.

Obzvláště teď, když byli jejich vlastnosti na ně krátké díky mě. Sam z toho přesto měl špatný pocit, takže rozhodl, že budeme raději hlídkovat kolem hranic.

 

<< Předchozí kapitola    Další kapitola >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!