Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi ohněm a ledem - 6. kapitola

09.05.2009 (17:00) • Weri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1366×

„To je skvělý," usmála se na mě máma a přečetla si dopis také. Viděla jsem její rádost, ale zároveň starosti při myšlence drahého školného. Na to jsem měla ovšem svůj plán, i když nebyl zrovna čestný. Kdekdo by mě mohl obvinit, že je to jenom využívání, ale mě záleželo na tom vystudovat a zároveň neutopit mamku v dluzích.

Proto jsem hned to odpoledne stála před proskleným domem a dívala se na něj značně nedůvěřivě. Od té doby, co jsme tu byli s mámou a Jerrym, jsem tu nebyla. Vůbec se to tu nezměnilo, stále mi to prostředí přišlo strašně neútulné. Došla jsem k zvláštním, moderním dveřím a zazvonila jsem na zvonek. Chvíli bylo ticho a pak se prudce otevřely dveře. Stál v nich mohutný upír s tmavýma kudrnatýma vlasama. Sjel mě pohledem a okamžitě mu na tváři naskočil zářivý úsměv.

„No není to našel ,malá' Lillian? Z tebe se stala kočka děvče..." zazubil se na mě dobrosrdečně. Evidentně to byl skvělý kluk, možná bych sem mohla chodit častěji.

„To sem já," usmála jsem se, „ty jsi Emmett? Mamka mi o tobě dost říkala."

„Jojo," nadšeně kývl hlavou, „a mamku si s sebou nevzala? Taky bych jí rád viděl."

„Možná někdy příště, teď jsem přišla za Edwardem," nebylo mi po chuti říkat mu táta. Byl můj táta jen biologicky, necítila jsem k němu lásku jako k rodičovi, byl to prostě známý.

„Je na lovu, ale můžeš tu chvíli počkat, myslím, že se vrátí brzy," odvedl mě do obýváku na gauč a donesl mi nějakou sušenku.

„Tu jsem schovával, kdyby ses náhodou objevila," zasmál se.

Zvedla jsem v ruce sušenku v obalu, evidentně byla celá rozdrobená a zvlhlá, „no, zrovna jsem jedla. Myslím, že do sebe už nic nedostanu," zamumlala jsem a radši jsem sušenku položila na stoleček.

„Rádi by tě určitě viděli i ostatní, počkej tu moment," a byl pryč. Moje hlasité „ne" vyznělo do prázdna. Ihned tu byla Alice, která mě téměř kamarádsky objala.

„Páni tys vyrostla," prohlížela si mě, jak pod rentgenem. Pokusila jsem se usmát, „páni. Jsi tak podobná Edwardovi." Zazubila se... zřejmě to myslela jako kompliment, ale mě to moc nepotěšilo, jen jsem něco zabručela a sledovala s nelibostí, kdo další se tu objeví. Při tom jsem si usmyslela, že Emmetta zabiju, až k tomu bude vhodná příležitost.

„Hrozně hezky voníš," koukla se na mě znovu Alice. Trochu jsem povytáhla obočí, protože mě to přinejmenším překvapilo.

„Voním?"

„Jo... tak zvláštně. Ani jako vlkodlak ani jako člověk, ale tak nějak hezky," přičichla mi k vlasům.
„To je kokos, je to šamponem," ušklíbla jsem se a modlila se, aby Edward přišel co nejdřív.

„To vím, to taky cítím, ale myslím přímo tvůj pach, protože..."
„Dědo," zazubila jsem se, když přišel i Carlisle s Esmé. Nikdy bych ho takhle neoslovila, ale potřebovala jsem přerušit monolog Alice, která by mě brzy začala kritizovat oblečení, vlasy a podobně.

„Ahoj Lilly," usmál se na mě blonďatý doktor. „Edward tu bude za moment, zatím bych si s tebou rád promluvil," podíval se po ostatních, „sám."

Všichni taktně pochopili a opustili místnosti.

„Děkuju, byla to hrůza..." zamumlala jsem.

„Není zač, ale přecejen bych také něco rád věděl. Zajímaly by mě tvé schopnosti. Křížení druhů není zrovna běžná věc a jistě pochopíš, že bych o tom rád něco věděl."

„Jistě, ptej se na co chceš," chápavě jsem kývla, tohle mi totiž bylo jasné.

„Zajímalo by mě, jak to máš s chutí na krev, s rychlostí, smysly..."
Chvíli jsem se odmlčela a přemýšlela, jak asi začít. „No...krev. Nepotřebuji jí. Dokážu jíst normální jídlo a většinou mi i chutná. Ale občas mám i období, kdy tu krev... potřebuji. Většinou, když jsem v nějakém emočním vypětí. Rychlost, dokážu udržet krok se smečkou, když se něco děje. Ale nikdy jsem se nezměnila, nevím, jestli to půjde. A smysly? No... myslím, že dost ostré."

Carlisle jen trpělivě koukal a vypadal zamyšleně.

„Nemůžeš se měnit? A co tvůj brácha?"

„Nemůžu," zavrtěla jsem hlavou, „a Jerry? Myslím, že ten má v sobě o hodně víc z vlka. Nikdy nepotřeboval krev a myslím, že se brzo bude moct i měnit."
„Zvláštní, dvojčata a přesto úplně jiná, i když původně jsem předpokládal, že ve vás bude převládat jedna část, která u vás bude dominantní. Trochu jsem se spletl, alespoň u tebe, zřejmě se ti zkombinovaly naše a vlkodlačí schopnosti. Možná si dokonce získala od každého to lepší, ale to ukáže jen čas."

Jen jsem pokývala hlavou, samé teorie, nikdo z nich stejně nic nechápe. Najednou jsem ucítila známý pach, „Edward už jde."

Carlisle se na mě zvláštně podíval, ale nic neřekl, jen se zahleděl do zdi. Zřejmě přemýšlel. Za okamžik do místnosti vešel ten, co je mi prý tak podobný. Bronzové rozcuchané vlasy, oči jako tekuté zlato a na sobě džíny s košilí.

„Ahoj," zamumlala jsem.

Chvíli si mě nechápavě prohížel, dokud nepochopil, kdo jsem. „Lillian?" vydechl překvapeně. Jen jsem kývla a podívala se na Carlislea... tedy, chtěla jsem, ale už tam neseděl.

„Co tu děláš?" Edward se posadil vedle mě.

Chvilku jsem přemýšlela, ale pak jsem se rozhodla vyklopit pravdu, bude to to nejjednodužší.

„Odjíždím na školu, pryč... na střední do Californie. Vzali mě tam. Jenže nechci prosit mámu o peníze, i tak toho má dost. Tak mě napadlo..."

„Že bych ti je mohl dát já," podíval se na mě a pousmál se, „jistě, že dám. Tak do Californie, jo? Proč tak daleko?"
Trochu jsem vzdychla, „mám pro to své důvody. Navíc je tam teplé moře, spousta sluníčka, bude se mi tam líbit. Doufám..." i přes sebejistotu v hlase se mi hrdlo svíralo zoufalstvím, že všechno opustím.

„Nebude mámě bez tebe smutno?"

„Chce, abych dobře vystudovala. Zvládne to, má tam Jeremyho."
„Jak myslíš, ale školné ti zaplatím celé, řekni to mámě."

„Dobře, díky," kývla jsem hlavou a podívala se na něj, „odjíždím za měsíc, příjdu se ještě rozloučit, než odletím."

„To budeš hodná, rádi tě tu uvidíme. Můžeš přijít kdykoliv budeš chtít, klidně i s bráchou a mámou," usmál se na mě a já mu úsměv křečovitě oplatila. Zvedla jsem se z pohovky.

„Tak já už půjdu, máma ani neví, že jsem tu. Nechci, aby měla starosti."

„Dobře, měj se," znovu se na mě usmál a zamával mi. Také sem mávla a bleskově opustila dům. Zase jsem někoho jenom využívala. Měla jsem chuť si za to nafackovat, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Teď už to jen vysvětlit mámě, říct pár sbohem a odjet začít nový život...

Autor: Weri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi ohněm a ledem - 6. kapitola: