Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - Epilog


Měnící se existence - EpilogTak a konečně tu mám pro vás slíbený epilog s názvem SVATBA. Přečtete si zde o tom, jak si Alice představuje rozlučku se svobodou, a jak si řeknou svá ANO.
Jinak v textu máte odkazy na obrázky těch věcí, jak si to představuji. Tak snad je najdete. ;)
Takže, doufám, že se Vám ten epilog bude líbit a nezklame Vás. Snad Vám udělá radost, že je i nejdelší částí - necelých 8 stran ve wordu.

   Od našeho návratu z Brazílie uteklo několik měsíců, díky kterým jsem se dala relativně do kupy. Trvalo mi, než jsem plně začala ostatním věřit. To se mi už nepovedlo nikdy, vždy ve mně bylo zrnko pochybnosti, které klíčilo, než ho zas někdo udusil. Co se stalo, stalo se a nedá se to vymazat.
„Sari?“oslovila mě Alice.
„Hm?“zamumlala jsem a otočila se k ní.
„Vím, že tě to bude moc obtěžovat mít na sobě něco bílého, ale udělej nám radost.“vesele se zasmála a já se na ni zašklebila. Věděla jsem, že musím přinést nějakou oběť.
„Proč bych měla?“
„Protože se budeš vdávat!“vykřikla nadšeně a začala okolo mě poskakovat jako neposedný skřítek. Velikost by odpovídala. „Dneska v noci vám uděláme rozlučky!“dodala nadšeně a v očích jí zářily jiskřičky, ale i když si všimla mého lhostejného pohledu, nebrala ho v potaz a radovala se dál.
„Zachraňte mě někdo, prosím!“zvolala jsem a Deacon okamžitě přiběhl.
„Je libo rytíř pro princeznu?“zaculil se.
„Jistě, nejlíp zítra večer. Bude nutná záchrana před naší rodinou.“oznámila jsem.
„Ani na to nemysli!“vykřikla Alice a v tváři se jí zračila zuřivost. „Oba budete na svých rozlučkách. Je to tradice.“rozkázala a její oči po nás metaly blesky.
Oba jsme se zasmáli a odměnou na nás přistála horda polštářů.
„Děkujeme.“vykřikli jsme a uvelebili jsme se na nich. Alice někde v domě zavrčela a my se uculovali. Bylo to příjemné mít zase úsměv na tváři, stále mě překvapovalo, když jsem ho tam měla.
„Bombaaa!“vykřikl Emmett a vskočil mezi nás.
„Hej!“ohradili jsme se, ale nic jsme proti němu nezmohli. „Odpal!“vykřikla jsem a snažila se ho překulit pryč z Deacona. „To je muj snoubenec, najdi si svýho.“
„Proč? Tenhle je fajn.“ozval se Emmett a začal ho osahávat, Deacon se na mě trpitelsky koukal. „Hele a nedáme si trojku?“zeptal se.
„Co by na to řekla Rosalie?“zeptala jsem se.
„Co by, že…“začal, ale byl přerušen.
„Že nepáchneš do naší ložnice. Co jiného bych měla říct, ty úchyle?“zaskřípala zuby Rosalie za námi a my vybuchli smíchy.
„Ale Rosie!“vykřikl dotčeně a už za ní utíkal.
Zvenčí se ozval zvuk auta a my jsme zůstali ležet tam, kde jsme se uvelebili. Několik osob vystoupilo z auta a my jsme slyšeli jejich lehké našlapování. Jejich kroky se přesunuly na dřevěnou podlahu verandy a jejich majitelé vpadli do dveří.
„Ahoj.“pozdravili jsme je sborově, když zůstali stát ve dveřích s vykuleným pohledem upřeným na nás.
„To jste vymysleli předsvatební noc?“vydechl Garrett. „Kate, to jsme měli taky vyzkoušet! Co se rozvíst a zkusit to? Pak se zas můžem vzít, aby to bylo ono.“dodal.
„Takový nápady bych spíš čekala od Emmetta.“zamumlala jsem potichu.
„Já ho musim dohnat!“vykřikl odhodlaně.
„Garrette, že tě usměrním.“zamumlala Kate výhružným hlasem a pomalu vytáhla ruku z kapsy.
„Klidně.“zaculil se na ni a byl donucen ustoupit, jak se kolem něj prohnal Mihnea s Tanyou.
„Sari!“zvolal, když ke mně vyslal ruku, jíž mě vytáhl na nohy rovnou k sobě do náručí.
„Ahoj, Bráško.“usmála jsem se a nechala ho, aby mě pořádně objal. Deaconovi při tom věnoval nevraživý pohled, který pomalinku změknul.
„Jak se ti vede?“zeptal se a podíval se mi do tváře.
„Dobře v rámci možností. Až na tu bílou barvu šatů.“odpověděla jsem mu a poslední větu jsem jen zamumlala.
„Je to tradice!“zavrčela seshora Alice.
„No jo. Ale my jsme netradiční.“odvětila jsem jí a můj hlas měl pobavený nádech.
„No a? To, že jste netradiční, musíme vyvážit těmi tradicemi!“hájila se a mně bylo jasné, že nemám proti ní šanci. Povzdechla jsem si a Alice se nahoře vítězně zasmála. „Díky, sestřičko! A za půl hodiny nástup všichni do svých pokojů, každý z vás tam najde něco na dnešní večer!“
„No, to bychom měli Alici. A co ty, jak se ti vede v Denali?“zeptala jsem se ho s úsměvem a podívala se na jeho ruku propletenou s rukou Tanyi.
„Skvěle v rámci možností. Bál jsem se o tebe.“odpověděl mi a na tváři se mu usadil starostlivý výraz, který jsem u něj snad nikdy neviděla.
„Už nemusíš.“zamumlala jsem a povzbudivě jsem se usmála.
„Možná preventivně stále musím.“zamumlal a střelil obezřetným pohledem k Deaconovi, který uklízel polštáře. Scéna se změnila, nově příchozí si posedali na sedačky a povídali si mezi sebou.
„Nemusíš.“mrkla jsem na něj a nevinně se usmála.
   „Tak všichni do svých pokojů a převlékat se!“zavelela Alice a výhružně se po každém z nás podívala. Její pohled nejdéle zůstal na mně, až jsem rezignovala a odebrala se s povzdechem a s umučeným pohledem nahoru do pokoje. Když jsem procházela kolem ní, chytla mě a zatáhla k sobě do pokoje.
„Hej!“vykřikla jsem.
„Ty půjdeš se mnou, protože tě chci celkově upravit. Ty budeš nejdůležitější na rozlučce, takže ti to musí nejvíc i slušet.“osvětlila mi.
„To, že o to nestojím, tě asi neodradí, co?“zamumlala jsem svou otázku k té malé ďáblici.
„Přesně tak. Nemáš na výběr.“zasmála se vesele a vtáhla mě k sobě do šatny. „Takže nejdříve šaty, každá z nás má určitou barvu. Tobě jsem zvolila stříbrnou, abys mezi námi vynikla, koneckonců dnes v noci půjde o tebe.“oznámila mi s nadšeným úsměvem.
„Já chci černou!“vykřikla jsem rozhořčeně.
„Tu tam nemáme, nechci žádnou depresivní černou v naší partě.“odsekla mi podobným tónem a podala mi šaty. „Tak hezky do toho!“zavelela a přísným pohledem mě donutila k převléknutí. Sledovala mě, jak moje kalhoty a tričko letí dolů, kde je ihned sebrala a odhodila do koše.
„Hej! Ty jsem měla ráda!“ozvala jsem se.
„Ano, měla.“odvětila mi pobaveně a já na ni jen zavrčela, což stejně nemělo pro ni žádný význam. Ihned mi podala kousek stříbrné látky, který měl být šaty. „
To si oblékni a prosím bez protestů.“rozkázala a pomohla mi je obléknout a urovnat. Vršek šatů mi lehce obepínal prsa, nic tam nepřebývalo a ani nechybělo. Přesně pod nimi se nacházel pás lesklých kamínků, které ty šaty obohacovaly. Po nich už byly volně rozpuštěné a vzdušné. „Tak a teď je na řadě líčení.“zavelela a táhla mě do koupelny, kde mě usadila do křesla a začala kolem mě pobíhat. „Takže nejdřív vlasy.“mumlala si pro sebe, když brala kulmu a natáčela mi je do jemných loken. Pak sepnula přední dva prameny vlasů vzadu stříbrnou sponou a přestříkala je lakem, aby držely tvar. Pak se mi vrhla na obličej – stíny, lesk na rty a další její oblíbené mučednické nástroje. Poslušně jsem držela, až jsem cítila, jak mi na krku přibyl nějaký náhrdelník a v uších náušnice. Na nohou jsem ucítila ještě lehký tlak, jak mi nazouvala boty, jak jinak než stříbrné. „Tak a hotovo, můžeš se na sebe podívat do zrcadla.“zavelela nadšeně a s očekáváním na mě koukala. S povzdechem jsem vstala a podívala se do zrcadla. Zůstala jsem před ním zkoprněle stát, věděla jsem, že je Alice šikovný maniak, ale… Ale že je až takhle šikovný maniak, by mě nenapadlo. I když světlé barvy nemusím, tato kombinace mi slušela.
„Uznávám, že jseš úžasná a tyto proměny bys měla dělat profesionálně.“zamumlala jsem a Alice radostí vyskočila snad až ke stropu.
„Já vím.“usmála se. „Teď tu chvíli počkej, já oběhnu zkontrolovat ostatní, zejména Bellu s Nessie. A pak se převléknu taky.“oznámila mi. „Bello, to ani náhodou nedělej! Okamžitě ten pudr odlož!“vykřikla najednou pohoršeně a ihned vyběhla z pokoje. Zůstala jsem v něm sama, což jsem uvítala. Přistoupila jsem k oknu a zadívala se ven. Venku bylo nádherně, jaro začalo a všechno okolo začalo kvést. Sledovala jsem, jak veverky skáčí ze stromu na strom a jak se mezi sebou hrají. Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak stála, když se ke mně přihnala Alice ve svých tmavě zelených šatech. „Tak pojď, všechny jsme už připravený.“zavelela a vytrhla mě tak z rozjímání nad krásou lesa.
„Dobře.“odvětila jsem a nechala se odtáhnout dolů k ostatním. Dole pod schody už stály všechny, které s námi dneska jdou ven. Všechny měly na sobě stejné šaty jen jinou barvu. Jak už jsem si všimla, tak Aliciny šaty měly tmavě zelenou barvu, líčení zvolila hodně podobné a doplňky měla stříbrné. Rose měla rudé šaty, Esmé hnědé, Bella modré a Nessie fialové. Holky z Denali měly stejné šaty jako my, ale Tanya měla růžové (z těch se mi dělalo zle), Kate je měla elektricky modré a Carmen vínové. Nakonec v naší barevné řadě zůstala Mia, její šaty byly zlaté. Každá byla sladěna ke své základní barvě dokonale, Alice neponechala nic náhodě.
„Teda dámy, vám to ale sluší.“usmál se Eleazar a Alice se vznášela blahem.
   „Tak, dost rozplývání, i když mě to těší, jedeme.“zavelela Alice a odtáhla mě s Bellou a Nessie k sobě do auta. Já i Bella jsme měly na tváři stejný utrápený pohled. Alice do svého Porsche nasoukala sebe, mě, Bellu i Nessie. Esmé si k sobě vzala Miu s Carmen do Mercedesu, který dostala od Carlislea k Vánocům. A Rose si vzala do svého BMW Tanyu s Kate. Jakmile jsme si posedaly do aut, ihned jsme se kamsi rozjely.
„Kam jedeme?“zeptala jsem se nervózně.
„Na letiště.“zašvitořila Alice.
„Myslela jsem, že ti Deacon zakázal mě vyvézt ze státu.“nadhodila jsem spásnou myšlenku.
„Zakázal mi tě vyvézt ze státůůů. Ne ze státu.“odvětila mi s důrazem na konečná u.
„Dobře. A kam pojedeme pak?“zeptala jsem se rezignovaně.
„To bude překvapení.“usmála se Alice za volantem.
„A stihneme se vrátit na obřad?“zeptala jsem se jí ještě zvědavě.
„Ale jistě, tak akorát, abych tě připravila.“zašvitořila a začala si povídat s Nessie, která seděla vedle ní.
„Neboj, ta svatba bude úžasná.“pokusila se mě utěšit Bella.
„Toho se nebojím, to vím. Znám ji. Ale bojim se dnešního večera.“odpověděla jsem jí. „Mimochodem, jaká byla tvoje rozlučka?“zeptala jsem se jí. Třeba zjistím, co mě čeká.
„Ehm, moje rozlučka se svobodou proběhla u táty doma. Edward se mnou chvíli zůstal, než ho Jasper s Emmettem nevytáhli na jeho rozlučku, tenkrát tvrdili, že to je obyčejný lov.“zasmála se. „Horští lvi a medvědi grizzly.“dodala a usmívala se. „Myslela jsem si, že ho vezmou do striptýz klubu nebo někam tam. Mno a já strávila celou noc úvahami nad dalším dnem. Víš, tehdy jsem si myslela, že jsem vedle něho nicotná. Navíc Tanya byla do něj taky zamilovaná, tak jsem se docela bála.“
„Jako by ona měla někdy u něj šanci.“zasmála se Alice a dál se věnovala Nessie.
„No ale i tak jsem přemýšlela o Denalijských a jejich příběhu, až se mi zdál sen. Z něho jsem se zas probudila až ráno s křikem a to už si mě vzala do parády Alice. Tak taková byla moje rozlučka.“dovyprávěla mi Bella.
„A proč teda já musím podstupovat tohle?“obořila jsem se na Alici.
„Protože ty jsi upír, takže nepotřebuješ spát. Protože se potřebuješ pobavit.“začala vyjmenovávat několik důvodů. „A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale to se mi nechce.“skončila výčet a zajížděla do nákladního prostoru letadla. Zastavila a vystoupila, my jsme ji následovaly a ostatní z aut taky. Vydala se do přední části letadla a všechny jsme šly za ní. Dovedla nás k sedadlům a rozmáchla se gestem, abychom se usadily, což jsme poslušně udělaly. Alice zašla do pilotní kabiny promluvit s piloty. Snažila jsem se poslouchat, kam máme namířeno, ale bez výsledku. Po chvíli se vrátila a sedla si k nám, to už jsme startovaly. Let byl relativně krátký, do Rumunska to letělo déle. Než jsme stačily prohodit několik slov, už jsme klesaly. I když, možná se mi to jen krátký zdálo. Asi mi to jen rychle uteklo, protože když jsme dorazily na místo určení, bylo o hodinu později. Letadlo přistálo naprosto hladce a hlavně za tmy. Vyjely jsme našimi auty ven z letadla a já konečně pochopila, kde jsme. Byly jsme v Las Vegas.
„Alice, co děláme v Las Vegas?“zeptala jsem se jí.
„No co? Jedeme po silnici.“odvětila mi.
„A kam jedeme?“
„Na tvou rozlučku se svobodou.“zasmála se a už stavěla auto před jedním kasinem. „Zahrajem si, vyděláme pár set tisíc a zapaříme. Uvidíš zas něco jiného.“dodala v tu chvíli.
„Promiň, ale ani já nevěděla do této chvíle, že jedeme sem. Jinak bych tě varovala.“zamumlala vedle mě soucitně Bella.
„No právě, proto jsem ti to neřekla.“vysmála se nám vedle Alice a táhla nás dovnitř. Vrátní nám automaticky otevřeli a obdivně na nás zírali, kdyby mohli, rozběhli by se ihned za námi.
„Vítejte v našem kasinu Belagio, čím vám posloužím?“zeptal se nás postarší muž za zamřížovanou přepážkou.
„Zdravím, ráda bych žetony za sto tisíc.“oznámila mu a vytáhla z kabelky balíčky peněz.
„Dobře, tady jsou.“přijal peníze a vrátil jí žetony.
„Děkuji.“zářivě se na něj usmála, až mu vynechal úder srdce. Alice se otočila zpět k nám a každé z nás dala několik žetonů.
„Já je nechci.“zamumlala jsem a chtěla jí je vrátit.
„Smůla, jsou tvoje, tak si je investuj.“odvětila mi Alice a už mířila ke stolům. Usadila se k ruletě a suverénně řekla „Tisíc na osmičku.“
„Konec sázek.“ozval se krupiér a roztočil ruletu, do které vhodil bílou kuličku. Ta poskakovala z jednoho čísla na druhé, až skočila na číslo dvacet jedna a skončila na čísle osm. „A máme tu výhru.“vykřikl a shrnul všechny žetony k Alici.
„Oh, děkuji.“usmála se spokojeně.
„Tak dámy a pánové, nové sázky.“zavelel, ale už jsem ho nechala být a šla se podívat dál, Bella s Nessie se držely u mě.
„My půjdeme s tebou, třeba tu najdeme něco, co bude zajímavé.“oznámila mi Bella a táhla Nessie za sebou.
„Dobře, Bello.“usmála jsem se a šly jsme společně k parketu. Většinu holek jsme někde poztrácely, až jsme zůstaly vlastně jen my tři.
„Jdeme tancovat.“zavelela Nessie a táhla nás obě na parket. Začala se vlnit do taneční hudby a já s Bellou se snažily taky, ale nešlo nám to tak dobře jako jí. Tančily jsme takhle několik minut, když se k nám začali přidávat muži.
„Nechceš si se mnou zajít nahoru? Mam zamluvený pokoj.“navrhl mi jeden z nich.
„Ne, děkuji. Já se zítra vdávám a obávám se, že by tě můj snoubenec zabil.“odpověděla jsem mu na jeho nabídku a významně se na něj podívala. Nevím, zda byl tak hrozivý, ale vyděšeně couvnul.
„Pane jo, máš hezkej výraz.“zasmála se Bella. „Po něčem takovém Edward toužil, když jsem byla člověk. Moc jsem ho polidštila.“zavzpomínala.
„Až tak?“zasmála jsem se a zatočila jsem se.
„Jo.“odpověděla a zakroutila se.
„A co vy, slečno? Nezašla byste se mnou na drink?“zeptal se jiný muž Belly.
„Ne, díky. A k tomu nejsem slečna, nýbrž paní, přičemž můj manžel je dosti žárlivý.“odpověděla mu Bella a muž vycouval.
„Že je to nepřestane bavit.“zamumlala Nessie.
„Proč by mělo? Jsou to chlapi a ti myslí rozkrokem.“odpověděla jsem jí a všechny jsme se zasmály.
„Čemu se tu smějete?“ozvala se Alice, když přitančila k nám.
„Chlapům.“řekla jsem jediné slovo a Alice pochopila.
„No jo, jsou děsní. Ale to nevadí! Dneska je tvá noc a my to oslavíme.“zavýskla a vtančila mezi nás.
„Kolik jsi vyhrála?“zeptala jsem se jí.
„Aale, jen pár tisíc. Asi sto.“zamumlala a andělsky se usmála. Její úsměv nám říkal, že ona je v tom všem nevinně, nepoužila svou schopnost.
„Jo, to je strašně málo.“odvětila jí Bella.
„Že jo! Není tu Edward nebo Deacon, aby mi pomáhali.“zamumlala smutně, ale pak si uvědomila, kde je a zavýskla. „Ale to nevadí, já se obejdu bez nich a vyhraju ještě víc!“rozhodla se a odběhla k sázkovým stolům.
„Z toho gamblerství by se měla léčit.“zamumlala jsem a Bella s Nessie se zasmály.
Noc probíhala v tomto duchu. Alice odbíhala od stolů za námi a vždy nám hlásila, kolik akorát vyhrála. Nakonec měla na kontě něco přes milion dolarů. Kate s Tanyou a s Rose kdesi tančily a užívaly si pozornost mužů. Esmé, Mia a Carmen si sedly do klidnější části kasina a povídaly si o budoucím stěhování.
„Za hodinu bude svítat, měly bychom jít.“posteskla si Alice.
„Brzo se sem můžeš vrátit. Ale doufám, že to bude už bez nás.“zamumlala jsem.
„A justo s váma!“ohradila se a nastoupila do auta. Odvezla nás všechny zpět na letiště a konečně jsme byly na cestě domů. Ta byla podobně dlouhá, hodinka v letadle s devíti upírkami. Jakmile kola letadla dopadla na ranvej a otevřela se vrata nákladového prostoru, do zšeřelého rána vyjela tři rychlá auta směrem k Salemu.
   Zastavily jsme před domem a Alice mě už táhla do domu.
„Pusť mě!“vykřikla jsem, když mě protáhla dveřmi a táhla za sebou po schodech.
„Však už tě pouštím.“vysmála se mi a povalila mě do křesla. „Nejdřív ti udělám vlasy, pak líčení a nakonec ti navlékneme šaty.“
„Které jsem ještě ani neviděla.“zamumlala jsem.
„Přesně tak.“zasmála se a vytáhla ze zásuvek všemožné spony, gely a čelenky. Položila si to na skříňku a mě strčila z křesla do sprchy. „Umyj si vlasy tím šampónem, který je na poličce.“zavelela a čekala za sprchovou plentou, až vylezu. Já si dávala na čas, nechtělo se mi jí to moc ulehčovat. „Pomaleji by to nešlo?“zeptala se otráveně, když jsem si nanášela šampón do vlasů.
„Přesně tak, pomaleji by to už nešlo.“zasmála jsem se a nechala šampón chvíli účinkovat, pak jsem si ho pomalými pohyby smyla a nanesla kondicionér. Úplně stejným způsobem jako se šampónem jsem naložila i s ním. Zabralo to několik drahých minut a Alicinu trpělivost. Vylezla jsem ze sprchy a Alice už na nic nečekala, zabalila mě do županu a strhla zpátky do křesla. Vzala si několik fénů a začala mi sušit vlasy, když to měla hotové, přistoupila ke mně s těmi sponkami a začala mi vyčesávat vlasy nahoru. Zachytila je do drdolu, který upevnila těmi sponkami a na vrch do něj vpletla stříbrnou čelenku. Pak si vzala další mučící nástroje – líčení. To, co už jsem na sobě měla, odstranila a nanesla nové vrstvy. Měla jsem zavřené oči, takže jsem ani neviděla, co mi tam nanáší. Bylo to otravné, samé šimrání štětečků po celé tváři.
„Tak tohle bychom měly, teď šaty.“zavelela a vytáhla mě za sebou do jejího pokoje. Nechala mě stát tam, kde jsem byla a odcupitala do šatny. Po chvíli se vrátila s bílým vakem v rukách. „Zavři oči.“poručila mi a já ji poslechla. Už jsem věděla, že je marné se jí vzpírat. Slyšela jsem zvuk zipu a šustot látky, jak ji Alice vytahovala. „Můžeš je otevřít.“zavýskla a já je otevřela. Pohlédla jsem na ty bílé šaty, které až na tu barvu byly nádherné. Jemná hladká látka, korzet na ramínka a hedvábné rukávy, které odhalují ramena.
„Alice, ty jsou…“začala jsem a snažila se najít správné slovo. „Nádherné.“dořekla jsem, i když jsem věděla, že to není ani zdaleka to správné slovo.
„Já vím.“usmála se. „Pojď, pomůžu ti je obléknout.“zavelela a za pár minut mi je už šněrovala na zádech. Padly mi naprosto dokonale. Zatočila jsem se v nich a připadala si jako princezna. „Počkej ještě.“zvolala. „Ještě chybí závoj, šperky a boty.“
„Dobře no.“zamumlala jsem a nechala ji ještě kolem mě skákat. Podala mi bílé boty na podpatku s páskem u kotníku, které jsem si musela obout. Pak si vylezla na stoličku a za čelenku upevnila závoj v tomtéž provedení, jako byly rukávy.
„Tak a už jen tradice a šperky. Každá nevěsta musí mít něco nového, což jsou
šaty. Něco starého, což jsou náušnice od Mii. Něco půjčeného, což je ta čelenka. A něco modrého, což je náhrdelník.“usmála se, když všechno upevnila na své místo. „A teď se můžeš podívat do zrcadla.“blahosklonně prohlásila a strčila mě před zrcadlo. Spatřila jsem nádhernou dívku s medovýma očima, jak se na mě překvapeně usmívá. Zatočila se úplně stejně jako já, takže… Takže to jsem já? To není možné, vypadá to naprosto úžasně.
„Alice, jsi vážně kouzelník.“usmála jsem se na ni a objala ji.
„Já vím. A pozor ať se nerozcucháš.“nabádala mě, když jsem ji pustila. „Teď už jen upravím sebe a Deacona. Vydržíš tu chvíli sama nebo ti sem mám poslat Bellu?“
„Vydržím tu sama.“pokusila jsem se usmát.
„Dobře. Tak chvíli vydrž, nebude to už dlouho trvat.“oznámila mi a byla ten tam. Já jsem zůstala sama v pokoji a dívala se, jak se mi vlní šaty. Připadala jsem si jako princezna. Za celou tu dobu, co mě Alice měla v rukách, jsem neměla možnost přemýšlet. Prošla jsem si hodně věcmi, poslední měsíce byly hektickými, prošpikované bolestí a nenávistí. Když jsme se sem stěhovali, nečekala jsem, že se můžu zamilovat a dojí si přes rozchod až ke svatbě. Ale co když k ní ani nedojdu? Co když tam Deacon nebude? Z těch otázek se mi motala hlava, až jsem si musela sednout. Ne, to by mi neudělal, už ne.
„Sari?“vytrhla mě z těch úvah zase Alice, která se už stihla převléknout do broskvových upnutých
šatů svědkyně.
„Ano?“otočila jsem se k ní.
„Už je čas, vše je připraveno. Jak dekorace, tak i upíři.“usmála se, jak na sebe byla hrdá, že to vše zvládla.
„Dobře.“zamumlala jsem a vstala odhodlaná vyjít vstříc nové existenci, možná i šťastnější.
„Neboj, už tam stojí a nemůže se tě dočkat.“věnovala mi povzbudivý pohled.
Pousmála jsem se, věděla, jak mě povzbudit. I když jsem se bála, tak jsem jí věřila. Věřila jsem svojí nové sestřičce, ona by mi nelhala.
„Tak pojď, Carlisle už je před dveřmi. Sejde s tebou po schodech, kde se před vás připraví Rose s Nessie jako družičky. Já s Bellou půjdeme za vámi.“vyzvala mě a vystrčila mě jemně ze dveří, kde už stál Carlisle. Dala mi ještě kytici bílých růží.
„Moc ti to sluší, dcero.“oznámil mi a usmál se, když říkal slovo dcero.
„Tobě taky, tati.“usmála jsem se i já, když mi nabídl rámě. Carlisle už byl jako můj otec. Liam, který mě stvořil, o mě přišel navždy, když jsem zjistila, co provedl. Ublížil mi, ublížil všem. Ten dostal zákaz se tu jen objevit, jak ho veškeré osazenstvo nenávidělo.
   Pomalým krokem jsme sestoupili ze schodů a dole mě do nosu udeřila nádherná vůně květin. Celý obývák byl vyzdoben bílými růžemi, liliemi a dalšími květinami. Rose s Nessie se k nám přidaly pod schody a začaly rozhazovat plátky růží po rudém koberci, který nás vedl prosklenými dveřmi ven na zahradu. Koberec vedl skrz trávu a keře až k bílému oblouku z květin, kde stál Eleazar, náš oddávající, Deacon, můj budoucí muž. Byl uprostřed bílých židlí, u kterých stáli naši hosté. Jakmile náš průvod byl vidět, rozezněl se svatební pochod, který hrál Edward na bílé piano. Došla jsem až k tomu oblouku, kde mou ruku Carlisle předal Deaconovi. Zářivě se na mě usmál a já mu ten úsměv oplatila, všechny ty pochybnosti byly pryč. Alice si stoupla za Deacona a Bella za mě, obě nám dělaly svědky, protože za ten čas nám právě ony pomohly nejvíc. Mohli bychom takto stát několik set let, ale z toho okouzlujícího okamžiku nás vytrhl Eleazar.
„Drazí snoubenci, svědci a přátelé, sešli jsme se zde, abychom uvedli tento milující se pár do nového světa manželství. V posledních pár měsících jsme všichni měli tu možnost se přesvědčit, že nic je nedokáže rozdělit, a proto tento fakt stvrdíme ještě více. Než přejdeme k slibům, musím se zeptat, zda má někdo námitky proti tomuto svazku.“řekl Eleazar a na chvíli se odmlčel. Okolo se rozlilo ticho přerušené jen zpěvem ptáků. „Nikdo, výborně. Tak tedy přistupme k tomu nejdůležitějšímu. Ptám se tebe, Deacone Duval Cullene, zda si bereš dobrovolně zde přítomnou Sarinu Şperlea Ryanovou za svoji právoplatnou manželku a zda ji budeš chránit navzdory všemu, jak je věčnost dlouhá?“zeptal se.
„Ano.“odpověděl mu Deacon bez zaváhání.
„A ptám se tebe, Sarino Şperlea Ryanová, zda si bereš dobrovolně zde přítomného Deacona Duval Cullena za svého právoplatného manžela a zda ho budeš chránit navzdory všemu, jak je věčnost dlouhá?“zeptal se i mě.
„Ano.“odpověděla jsem a cítila jsem, jak se Deacon narovnal hrdostí.
„Vyměňte si
prstýnky.“zavelel a my jsme tak učinili. Emmett nám je podal na tácku. Nejdřív ho navlékl Deacon mně, pak já jemu.
„Tímto vás prohlašuji mužem a ženou, polibte nevěstu.“zavelel znovu a v hlase mu zazněl úsměv. Deacon uchopil můj obličej a nedočkavě si ho přitáhl k sobě. Jeho rty se dotkly těch mých a tím jsme dali najevo, že jsme svoji. Byl to náš první manželský polibek a byl úžasný. Vznášela jsem se. Měla jsem euforický stav, ze kterého mě vytrhl až tleskot rodiny. Deacon mě v tu chvíli vzal do náručí a zatočil mě ve vzduchu, jakou měl radost. Za chvíli mě pustil a my se otočili k ostatním, když vstávali a tleskali. Popošli jsme kousek dál a čekali na kondolence. Jako první k nám došel Eleazar a oba nás objal.
„Jsem rád, že jste došli až sem.“řekl, než odešel, protože to už k nám mířili ostatní.
Jako první se k nám dostal Emmett. Oba nás stiskl svýma mohutnýma rukama a pečlivě k sobě přivinul. „Konečně ji máme v rodině oficiálně. Díky, brácho!“zavýskl a vlepil každému z nás pusu. Deacon se vedle mě trochu otřásl, ale úsměv nechal na tváři dál.
Hned za ním stála Rosalie. V těch broskvových šatech vypadala nádherně. Nejdřív objala Deacona a pak přišla ke mně. „Vím, že jsme začaly společně dost špatně. Ale doufám, že teď, když jsme sestry, to už bude daleko lepší. Vítej v rodině.“nejistě se usmála a já ji musela obejmout.
„Děkuju ti, bude to už stokrát lepší.“zašeptala jsem a nechala ji jít.
Ihned, jak odešla, se přede mnou ukázala Alice s Jasperem. Alice se na nás ihned vrhla a objala. „Jsem tak moc ráda, že jste konečně svoji.“zavýskla nadšeně.
„Díky, Alice, za všechno. Ta svatba se ti opravdu povedla.“odpověděla jsem jí a Deacon přikyvoval.
„Překonala jsi sama sebe.“dodal a Alice se přímo tetelila.
„Taky vám gratuluju, jsem rád, že to nejhorší máme za sebou.“řekl ještě Jasper, než odešel.
Pak Mihnea s Tanyou odstřihli zbytek Cullenových od nás.
„No co, já jsem tvůj brácha taky!“ohradil se proti Edwardovi s Bellou, když se na něj naštvaně dívali. „Mno, tak to zkrátíme. Deacone, víš moc dobře, že jsem tě jednu chvíli vážně chtěl zabít a to nevezmu zpátky. Ale jsem ochoten tě vzít teď už relativně na milost, jen se mi tentokrát o ni dobře starej. Jestli se o ni starat nebudeš, tak už mě tentokrát nikdo nezadrží.“oznámil mu naprosto suverénně a pak se otočil ke mně. „Dej na sebe pozor, Sestřičko. Mám tě moc rád.“zamumlal a ještě mě silně objal, než uvolnil místo dalším.
   Šli jsme z náruče do náruče, až už na objímání nikdo nezbyl. Pak jsme konečně měli chvilku jen pro sebe. Jenže ta neměla dlouhého trvání, protože k nám přiběhla Alice a vtáhla nás na parket. „Sólo pro novomanžele!“vykřikla a pustila nějakou hudbu. Začali jsme společně kroužit po parketu a šťastně jsme se usmívali.
„Tak jak se máte, paní Cullenová?“zeptal se mě vesele.
„Skvěle, pane Cullene. I když je to tak divný oslovení, snad si na něj někdy zvyknu.“odpověděla jsem mu.
„Budeš muset, i když stejně tě tak budou oslovovat málo, pro nás budeš stále Sarina a pro mě budeš navždy má nejdražší.“vyznal se a zatočil mnou.
„Já vím.“odpověděla jsem mu a políbila ho. Měla jsem pocit, že se svět na chvíli zastavil, ale byl to jen pocit. Svět se točil dál a já si užívala ten nádherný den se svým manželem a velkou rodinou. Věděla jsem, že to nejhorší máme už za sebou.
Koneckonců, co může být horšího, než odloučení od muže, kterého bezpodmínečně milujete?

KONEC



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - Epilog:

 1
2. LucííS
29.01.2013 [20:06]

tahle povídka je asi moje nejoblíbenější můžu jí číst pořát dokola a neomrzí to .. seš super že si něco tak úžasného dokázala vymyslet Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Eni..
30.06.2011 [22:01]

MOC krasna povidka. Akorat ta "kondolence" mi tam vubec, ale vubec nesedela Emoticon chichi

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!