Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 36. část

BD I. - Teaser Poster


Měnící se existence - 36. částTak a další dílek je na světě, je z pohledu Lucase a Deacona a nese název ROZHODNUTÍ.
Lucas se nám rozhodl, ale jak? Dovede je k domu? To zjistíte v tomto dílu...

Lucasův pohled:
   Seděl jsem tam na zemi, dobře, měl bych spíš říct, že jsem se tam válel. Bez noh a ruky, Deacon je vážně milý. I když to, co říkal o Liamovi mi nedávalo smysl. Proč by jí to udělal? Vždyť ji má rád, je jeho dcerou. Vždyť by jí nedokázal ublížit nebo ano? Koneckonců to on na ně křičel, když se líbali. To on se divil, když spolu začali chodit. Nedíval se na to moc nadšeně, ale respektoval je. Vždyť v rodině mají být všichni tolerantní, zvláště u upírů, když spolu mohou žít věčně. Zaseli do mě zrnko pochybnosti a já o tom všem musel přemýšlet.
„Já nevím. Možná bychom měli dát vědět Liamovi, ten bude určitě vědět co dál.“navrhla Mia.
„Dát mi vědět o čem?“zeptal se Liam. Otočil jsem se a spatřil ho za námi u dveří.
„Ah, Liame. Jsem tak ráda, že jsi doma. Potřebujeme se s tebou poradit.“začala Mia.
„Deacon opustil Sarinu.“řekl jsem prostě a sledoval jeho reakci.
„To snad ne.“vykřikl a já nedokázal identifikovat jeho emoci.
Přehrával jsem si tu vzpomínku a snažil jsem se identifikovat tu emoci. Zněl rozhořčeně, ale zároveň jsem v jeho hlase zaslechl uspokojení. Znovu a znovu jsem tu vzpomínku prožíval a to uspokojení jsem tam doopravdy slyšel. Ale to přeci by neudělal, Mia by ho za to nenáviděla a já rovněž. Jenže… Co když… Co když mají pravdu? Co když ji nechtěl pustit a chtěl si ji nechat? Ne, to není možné. Co když jen nechtěl, aby se o nás zajímali Volturiovi? Vždyť jsem byla největší skupina upírů hned po nich. Dobře, Cullenovi jí byli, ale my vlastně potom též, když jsme žili tak blízko u sebe. Ale to by viděla Alice a ta by nás varovala. Tato možnost u mě dlouho neobstála, bohužel. Nelíbí se mi možnost, že za tím stojí Liam, ale nejhorší na tom je, že se stává reálnější. Navíc mám Sarinu rád, je to moje sestřička. A obávám se, že z toho stavu jí pomůže jedině Deacon a to mi za mír s ním stojí. Stačil by mi jen jeden její úsměv, jediný pohyb…
   Vzhlédl jsem k nim, už jsem se rozhodl. „Dobře. To, co jste mi tu tvrdili, je možná pravda a možná taky není. Ale o to mi nejde. Jde mi jen o Sarinu. Až moc dobře si uvědomuju, že z toho stavu, ve kterém se nachází, jí možná ty dostaneš.“odpověděl jsem jim a při poslední větě se zadíval do tváře Deacona. Jeho výraz měl odhodlání, jen doufám, že o něj nepřijde.
„Takže?“zeptal se mě.
„Takže vám ukážu, kde je naše nynější sídlo. Co bude dál, je na vás. Já o tom nebudu rozhodovat.“odvětil jsem mu chladně.
„Dobře, to nám naprosto stačí.“řekl za všechny a otočil se k těm třem upírkám, které jsem neznal. Vypadaly jako kočky, stejně tak dravé a divoké. „Děkuji vám, že jste mi pomohly. Naše rodina je vám znovu moc zavázána. Já jsem vám zavázán.“pronesl slavnostně.
„Rádo se stalo, Deacone. Pozdravuj od nás Nessie a její rodiče.“usmála se na něj jedna z nich a postupně se rozloučili.
„Hej! Můžete mi laskavě vrátit zbytek těla?“vykřikl jsem, abych upoutal jejich pozornost.
„Oh, jasně.“zamumlala Alice a podala mi jednotlivé části, stejně tak i ruku s uchem Deaconovi. Přiložil jsem nohy na svá původní místa a pak si přidržel ruku u ramene, kde ji odtrhl. Okamžitě začaly všechny části srůstat a já po chvíli ucítil mravenčení ve všech znovu přirostlých končetinách. Ihned jsem vyskočil na nohy, byl to zajímavý pocit znovu stát na svých nohách.
„Tak fajn. Můžeme?“zeptal jsem se jich. 

Deaconův pohled:
   „Ano.“odvětil jsem mu a ostatní přikývli. Nečekal jsem, že bude až tak nápomocný, ale je vidět, že ji má rád. Jsem rád, že někdo takový jí teď zůstal. Nedokážu si představit, co by dělala, kdyby ho neměla. Jen ona, Mia a Liam, ten zrádce. Lucas vyběhl a my za ním, společně jsme jej následovali až k jejich novému domu. Domov to nazývat nemůžu, domov má tam, kde má srdce. A to tady rozhodně není. Lucas se po pár minutách zastavil a zůstal stát ukryt ve stromech. Zadíval se na nás a posléze si přiložil prst k puse.
‚Jsou vevnitř. Já vejdu jako první, vy počkejte pár minut a pak se ukažte. Teď už je to ve vaší režii.‘poslal mi myšlenku a já přikývl. Odešel k domu a já zůstal v jeho myšlenkách. Co kdyby nás chtěl podrazit a upozornil je na náš příchod? To jsem nemohl dopustit, potřebovali jsme moment překvapení.
   Vešel do domu a všechny tam pozdravil. Dělal, jako by nic, ani jim neřekl o Amazonkách. Mia ho na chvíli zadržela, protože s ním chtěla probrat možnost, že by na pár dní odjeli na lov. Lucasovi to nijak nevadilo, věděl něco, co oni ne. Čekali jsme na můj vkus nějak moc dlouho, byl jsem jí tak blízko a zároveň byla ode mě tak daleko. Už jsem to déle nevydržel a vběhnul jsem na jejich pozemek. Alice s Jasperem mě následovali, Alice věděla, kdy to udělám. Vpadli jsme společně dovnitř a Mia s Liamem zůstali ohromeně stát.
„Co tu děláte? Zejména ty?“zavrčel na nás podrážděně Liam a ukázal na mě prstem.
„Můžeš hádat.“zavrčel jsem stejným tónem. „Jdu si pro mou Sarinu.“
„Tvou Sarinu? Tvá není od té doby, co jsi ji opustil.“vysmál se mi do očí. Mia stála za ním připravená ho bránit.
„Mou Sarinu.“zopakoval jsem mu. „Kdybych dostal na výběr, kdybych nebyl pod vlivem tvé schopnosti, nikdy bych ji neopustil!“
„Cože?“vložila se do hádky Mia. „Je pravda, co teď řekl?“zeptala se Liama Mia.
„Samozřejmě, že ne!“řekl rozhořčeně.
„Pročpak ses jí s tim nesvěřil? Bál ses, že by ti to zatrhla?“vysmál jsem se mu.
„Co bych mu měla zatrhnout?“zeptala se zvědavě.
„To, že na nás použil svou schopnost, abychom ublížili Sarině i Lucasovi. Aby vás mohl od nás odvézt co nejdál.“odpověděl jsem jí přímo.
„Je to pravda, Liame? A chci pravdu!“zavelela.
„Dobře.“zamumlal. „Použil jsem svou schopnost na ně.“řekl potichu, že jsme ho jen taktak slyšeli.
Mia zalapala po dechu, šokem oněměla. „To jsi neudělal, že ne.“mumlala si pro sebe.
„Ale udělal.“odpověděl jsem jí tvrdě. Bylo pro ni lepší, když si to uvědomí, než aby žila ve lži.
„Liame, tohle ti nikdy neodpustím.“oznámila mu se zlobným pohledem, který začal pomalu slábnout. Láska zlost oslabila. Pak se otočila ke mně. „Je mi líto, co Liam udělal. Sarina leží nahoře ve svém pokoji, druhé patro, třetí dveře vlevo.“
„Děkuji.“poděkoval jsem jí a vyšel nahoru. Její dveře jsem našel ihned, její krásná vůně se za těmi dveřmi schovávala, ale zároveň mě k sobě volala. Nedalo se jí odolat, tak moc mi chyběla. Zhluboka jsem se nadechl a opojen její vůní jsem vstoupil. To, co jsem viděl, mi trhalo zbytek mého srdce. Ležela na sedačce bez pohnutí, bez vzlykání. Byla potichu, že bych si i myslel, že tu nikdo není, kdybych jí necítil. Vypadala, jako by zemřela. Nenáviděl jsem se za to, že jsem podlehl jeho schopnosti. Tohle jsem neměl dopustit. Přišel jsem k ní blíž a klekl si k ní. Pohladil jsem jí lehce po vlasech a ona ucukla. Ani se na mě nepodívala. „Sari.“zašeptal jsem k ní. „Lásko, prosím, odpusť mi. Nechtěl jsem ti ublížit. Kdybych to mohl vrátit, neudělal bych ti to. Odpusť mi to, prosím. Miluju tě.“zašeptal jsem k ní, ale bez reakce. Za mnou vrzly dveře a někdo vstoupil, dotyčný mi položil ruku na rameno a promluvil.
„V tomhle stavu je od té doby, co jsme odjeli. Když se dostala po tom rozchodu domů, byla na dně a postupem času se z ní stalo toto.“promluvila na mě Mia. „Nechtěla ani lovit, Lucas se jí snažil nakrmit, ale ona tu krev nespolkla. Je strašně vysláblá a tu bolest v krku si nedokážu představit.“dodala a mě zatrnulo. Nedokázal jsem si představit, co musí teď prožívat.
„Obávám se, že ona tu bolest v krku necítí. Její bolest je tak silná, že i mě sráží na kolena. Ta bolest v krku je proti ní nicotná.“zamumlal Jasper, který se snažil proti ní obrnit. Alice ho podpírala a byla jeho útěchou. Bez ní by tu nezvládl být.
„Co budeme dělat?“zeptal jsem se ostatních, sám jsem si nevěděl rady. „Tohle jsem neměl dopustit.“mumlal jsem si pro sebe po chvíli.
„Nedokázal jsi to ovlivnit, to by nezvládl nikdo z nás.“řekla mi Alice a snažila se mě uklidnit, bezvýsledně. Ani Jasper nám nedokázal pomoci.
„To je možný, ale já to měl zvládnout.“odsekl jsem jí.
„Jistě, tys měl zvládnout vše. Ty nejsi upír, ty jsi superman.“zamumlala sarkasticky.
„No jasně, ty nevidíš ten superhnusnej trikot pod mou košilí?“odvětil jsem jí stejným tónem.
„Nevidím, protože jsem ti ho nevybrala. Tak ho radši přehlížím.“prohlásila a toho tónu se držela. Sarininy ústa se trochu pohnula, roztáhla se do bolestného úsměvu. Ale usmála se!
„Sarino?“ Ihned jsem obrátil svou celou pozornost k ní, na ničem jiném mi nezáleželo.
„Hm?“zamumlala a celý dům naprosto ztichnul. Části mého rozbitého srdce se dávaly pomalu dohromady, tak málo mi stačilo, jen jeden úsměv, jen jeden pohyb, jen jedno slovo a budu nejšťastnější upír na světě.
„Lásko, vstaň a pojď s námi na lov.“lákal jsem ji.
„Ne.“zamumlala potichu, že jí skoro nebylo slyšet.
„A co bys ráda?“zeptal jsem se jí s nadějí, ale ta záhy pohasla, když neodpověděla. Zůstal jsem vedle ní ještě chvíli stát, než mě odtáhla Alice dolů. I když jsem na ni vrčel, nepomohlo to.
„Klidni se, Deacone. Teď tam jsi stejnak zbytečný. Musíme se domluvit, co bude dál.“prohlásila. Povzdechl jsem si a nechal se odtáhnout dolů, kde už seděli ostatní. Alice mě zatlačila na sedačku a sedla si vedle mě a Jazze. Chvíli jsme mlčeli, nevěděli jsme jak začít.
„Takže asi bychom si měli ujasnit, co bude dál.“začal jsem.
„To ano. Vy odjedete a necháte nás na pokoji.“oznámil nám Liam a já nevěděl, zda znova zkouší na nás svou schopnost. Pro jistotu jsem se zaměřil na jeho mysl.
‚Nepoužiješ na nás svou schopnost, už ne.‘vyslal jsem k němu můj požadavek, musel jsem si nějak pojistit, že nás už neovlivní, abychom ji znovu opustili.
„Dobře. Odjedeme.“odpověděl jsem a na Liamově tváři se objevilo uspokojení, na tváři ostatních děs. Lucas mě probodával pohledem, stejně tak Mia s Alicí. „Ale Sarinu vezmeme sebou.“dodal jsem a pohledy všech se změnily. Liam se tvářil vzpurně a naštvaně. Lucas překvapeně a s úlevou, nejspíš se bál, že poruším svůj slib. Mia s Alicí s uspokojením, že se už nevzdám a Jasper se usmíval, protože se usmívala i Alice.
„To nevezmete! Sarina patří k nám, a tak i tady zůstane.“zavelel.
„Ale vezmeme, bude pro ni lepší, když se vrátí do známého prostředí. Třeba se časem vzpamatuje. Vždyť se už dneska usmála a zareagovala.“prohlásil jsem.
„To mohla být náhoda.“vysmál se mi do očí.
„Mohla, to nezapírám. Ale přísahám, že jí z toho stavu dostanu.“řekl jsem rozhodně.
„Já ti věřím. A proto souhlasím, abys ji odsud odvezl.“řekla tiše Mia a v hlase měla bolest z budoucího odloučení. „Mám ji ráda, je mojí dcerou a trhá mi srdce ji takhle vidět. Chci pro ni to nejlepší a obávám se, že pro ni jsi to ty.“
„Volím to, co bude pro Sarinu nejlepší. Proto vím, že když se vrátí, pomůže jí to.“řekl Lucas. „Liame, tys za tím stál, tys ji chtěl od něj dostat, ale vidíš to co já? Dosáhl jsi svého, ale co jsi tím docílil? Nechal jsi ublížit své dceři, odvezl jsi jí od muže, který je pro ni ochoten zemřít. A k čemu to bylo? K ničemu. Ublížilo to nám všem, nejen jí. Důvěra, kterou jsi měl od celé rodiny, je pryč, zmizela, protože ses nechoval jako otec rodiny, ale jako Aro Volturi. A z toho se mi dělá zle.“zakončil svůj proslov. Oči všech se stočily na Liama.
„I přesto, co jsi mi právě řekl, nesouhlasím s tím, aby si ji odvezli sebou. Odmítám se jí vzdát, patří k nám.“prohlásil.
„Omyl, chtěl jsi říct, že patří k tobě. Jsi netolerantní sobec!“rozkřikla se na něj Mia. „Liame, věděla jsem, že tě rozladilo, že na ni nepůsobíš, ale nečekala jsem, že se z tebe stane takový sběratel. A krom toho, jestli si správně vzpomínáš, tak Sarina byla dárek pro mě. Já chtěla dítě a tys mi ho dal. Proto nemáš právo rozhodovat o tom, co se s ní bude dál dít! To, co jsi provedl, stačilo. Teď o ní rozhoduji já s Lucasem a my jsme se rozhodli, že ji mohou odvézt.“
„Já s tím nesouhlasím! A já jsem vůdce této smečky!“zavrčel.
„Smečky? My jsme díky ní byli rodinou, ale tys rodinu rozbil. Nejsme už ani rodinou, ani smečkou.“odsekla mu Mia.
„Takže je rozhodnuto. Sarina půjde s námi.“skočila jim do hádky Alice. „Půjdu zavolat ostatním a objednat letenky.“dodala.
„Chci jet s vámi.“ozval se Lucas. „Slíbil jsem jí, že ji neopustím.“ Alice jen pokývala hlavou a s Jasperem vyběhla z domu najít signál. Zůstal jsem tam s Miou a s Liamem, kteří se navzájem naštvaně měřili. Proto jsem raději vyběhl nahoru k Sarině, sedl jsem si k ní a vzal si ji do náruče. Kolébal jsem ji a byl jsem šťastný, že ji mám znovu u sebe v náručí. To mi stačilo ke štěstí, miloval jsem ji a i to jsem jí šeptal.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 36. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!