Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 21. část

Měnící se existence - 21. částTak a máme tu další část, je sice trošku kratší, ale snad to nevadí... Jmenuje se VYPTÁVÁNÍ. Tato část je i z pohledu Deacona.

Skoro svítalo, když jsme přistávali v Bukurešti. Vystoupila jsem z letadla a našla nejbližší hotel, kde jsem si z nutnosti pronajala pokoj. Pověsila jsem na kliku visačku s nápisem “Nerušit!” a zatáhla závěsy. Posadila jsem se na postel a zapnula mobil. Ihned zapípal, aby mi oznámil, kolikrát se mi Lucas snažil dovolat. Páni, byl neodbytný, padesát hovorů. A mobil znovu začal zvonit, zvedla jsem ho, abych mu trochu ulevila.
“Sarino!”vykřikl radostně.
“Lucasi.”konstatovala jsem.
“Konečně jsi mi to zvedla! Kde jsi?”
“Daleko.”odpověděla jsem.
“Jak daleko?”zeptal se znovu.
“Hodně daleko.”řekla jsem mu po chvíli.
“Ale no tak! Mně to můžeš říct, kde jsi. Přijedu za tebou a urovnáme to. Pomůžu ti.”nabídl se. A přesně tohle já nechci.
“Vím, že ti to můžu říct, ale já nechci. Nechci, abys přijel. Chci být sama, potřebuju si toho dost v sobě urovnat a teď je ta správná chvíle. Jestli to neudělám teď, tak k tomu už nikdy nenajdu odvahu.”
“Řekni mi, že tam, kde si myslím, nejsi. Prosím!”žádal.
“Kde bych neměla být?”zeptala jsem se ho.
“Doma.”vydechl tiše.
“Skoro.”zašeptala jsem.
“Sari, myslíš, že zrovna teď je na to správný čas?”řekl mi trošku vyčítavě.
“Ano, myslím, Lucasi.”odsekla jsem.
“Vrátíš se vůbec?”zeptal se s nadějí.
“Ano, vrátím. Ale chvíli to bude trvat.”
“Dobře.”povzdechl si. “Kdybys potřebovala pomoc, zavolej, nebo od sebe odtrhni štít. Alice se tě pokoušela najít a jak ji znám, bude se snažit dál. Takže něco uvidí a vyrazíme za tebou.”
“Vyrazíme?”zeptala jsem se nechápavě.
“Myslíš si, že by tě Cullenovi nechali bez pomoci? Vždyť tě mají rádi jako dalšího člena rodiny. Navíc Deacon…”nakousl, ale dál nic neřekl.
“Navíc Deacon, co?”zeptala jsem se ho naštvaně.
“Hledá tě, šel za tvou vůní, ale část jí už smyl déšť, takže moc daleko nedošel.”smutně se zasmál.
“On mě hledal?”zašeptala jsem nevěřícně. Proč by mě hledal? To se mu tak líbil ten polibek? Uznávám, že byl nádherný, ale…
“Jo, hledal a stále tě hledá. Asi bych mu měl říct, ať toho nechá, když ani nejsi na stejném kontinentu.”
“Proč?”zalapala jsem po dechu.
“No tak protože by si mohl dát oraz, ne?”
“Já nechci vědět, proč mu to chceš říct.”zasyčela jsem. “Proč mě hledá?”
“Protože chce další polibek?”zasmál se. “Já nevím, Sar. Moc o tom nemluvil. Ale Jasper z něj cítí bolest.”
“Aha.”zašeptala jsem. “Tak jim řekni, ať se o mě nebojí, že se vrátím, ale teď ještě ne. Jsem teprve na začátku své cesty. A prosím neříkej nikomu, kde jsem, chci se s tím vypořádat sama.”
“Dobře. Vrať se brzy. Chybíš nám, sestřičko.”řekl dojemně.
“Vy mně taky, vrátím se, co nejdřív to půjde. Ale dejte mi čas. Pa.” A zaklapla jsem mobil.

Deaconův pohled:
Odešel jsem do pokoje, ale nedokázal jsem tam zůstat dlouho. I když to podle Liama bylo to nejlepší, co můžu pro ni teď udělat, já si to nemyslel. Chtěl jsem jí říct, že ji mám rád, že ji chci chránit, že s ní chci být… Teď se to zdá tak jasné. Kruci, proč jen jsem za ní neběžel? A na co čekám teď? Na pozvání? Ne, už dost čekání, rozhodl jsem se a vyskočil jsem z okna. Doběhl jsem pod okno obýváku a zachytil jsem její pach. Teprve teď jsem si uvědomil, jak je vábivý a svěží. Vůně citrónu, čaje a koření. Běžel jsem na sever, následoval její vůni. Pomalu mizela, ale cítil jsem ji. Toužil jsem ji najít, obejmout ji a utěšit ji. Ale najednou mi její vůně zmizela dočista. Místo její krásné vůně jsem cítil mokrou půdu po dešti, který ji smyl. Bylo to jako rána osudu, který nechtěl, abych ji našel. Sesunul jsem se k zemi a opřel se o nejbližší strom. Byla pryč maximálně dvě tři hodiny, ale už teď mi chyběla, jako bych ji neviděl celé staletí. Nevnímal jsem okolí, až mě někdo pohladil po hlavě. Doufal jsem, že to byla ona, ale byla to jen Alice.
“Dí, ona se vrátí.”snažila se mě uklidnit.
“Jak to víš? Vždyť nevidíš její budoucnost.”
“Na tohle ji vidět nepotřebuju, cítím to. A navíc, slíbila to Lucasovi.”ujistila mě.
“Kdy mu to slíbila?” Nevzpomínám si, že by mu něco řekla.
“Před hodinou s ní mluvil. Konečně mu zvedla telefon.”pousmála se.
“A kde je?”zeptal jsem se a zas jsem cítil naději, že ji brzy uvidím.
“Nevím. Požádala ho, aby nám to neřekl. Prý se o ni nemáme bát, že se vrátí.”odcitovala mi.
“Kdy?”
“Až si vše vyřídí.”pokrčila rameny. “Když nás bude potřebovat zavolá, teď chce být sama. Tak pojď domů, tady jí nepomůžeš.”řekla a vytáhla mě na nohy.
“Dobře, Alice.”rezignoval jsem. Chtěl jsem Lucase vyzpovídat sám, při nejhorším na něj použiju svůj dar, když mi nic nepoví.
“To se nedělá.”zašeptala škodolibě Alice.
“Ty bys to taky udělala, kdybys mohla a šlo o Jaspera.”zavrčel jsem.
“Já vím.”mrkla na mě.
Zbytek cesty proběhl v tichu, Alice mi nechala prostor na promýšlení plánu, jak ji najít. Dorazili jsme k domu a vrazili dovnitř.
“Lucasi?”zavolal jsem ho.
“Hm?”vykoukl zpoza sedačky.
“Můžeš na chvilku?”požádal jsem ho.
“Jasně, tak pojď.”vyzval mě a sám vyskočil na nohy. Vyběhli jsme ven do lesa a zastavili jsme se pár kilometrů od domu v lese. “Tak co bys rád?”zeptal se.
“Co asi. Prej si s ní mluvil. Co říkala?”
“Mluvil, konečně jsem se jí dovolal.”usmál se vítězně a pokračoval. “Je pryč, hodně daleko. Potřebuje čas, chce se se vším vypořádat sama. Nechce, aby ji kdokoliv hledal. Až to zvládne, vrátí se.”
“A kde je?”zavrčel jsem.
“Je mi líto, ale to nesmím říct. Zakázala mi to. A radím ti, nedostávej to ze mě násilím. Uděláš to jen pak horší.” Jak jen uhádl, co chci udělat?
“Nevím, co to se mnou je. Chybí mi, je to jakoby s ní odešla část mě.”
“I když ti chybí a chceš ji mít u sebe, tak ji nikdy nebudeš vlastnit. Touží po svobodě a tý se jí nedostává. Ani teď není svobodná, i když utekla. Vždy ji něco svazovalo, teď se snaží okovy přetnout. Jenže musí tomu čelit sama, odmítá pomoc od rodiny, od upírů, co ji milují. Vždy to tak dělala a ani teď nedělá výjimku. Normálně bych ji neposlouchal, ale teď jí musím vyhovět.”dal mi kázání.
“Proč jí musíš vyhovět?”
“Protože jí to dlužím, Deacone. Dostala mě z pekla, možná zachránila svět před nesmrtelným diktátorem. Je dost možný, že by druhá světová trvala i teď, protože by nemohli dostat Hitlera. I když je pravda, že by se o něj snad postarali Volturiovi.”řekl naštvaně.
“Cože? O čem to mluvíš?”nechápal jsem a jeho myšlenky mi taky nenapomáhaly. Myslel na závody, co běžely v televizi.
Ponuře se zasmál. “Víš, za druhý světový jsem se dostal do koncentráku, už jsem sice nebyl čerstvě novorozený, ale i tak jsem jen chtěl ukojit svůj hlad. Zabíjel jsem ty chudáky, kteří i tak byli posláni na smrt. Neměl jsem sílu se odtamtud sám dostat, byl to můj zdroj potravy, tak proč taky odcházet? Pokaždé jsem tam našel zajímavé chutě. Málem mě našli SS-mani. Chtěl jsem je zabít, říkal jsem si, jak asi pravá čistá árijská krev může chutnat. Když jsem na ně chtěl skočit, zabránila mi v tom Sarina. Chytila mě a udržela, dokud SS-mani neodjeli pryč. Byl jsem na ni naštvaný, protože kvůli ní mi utekla taková pochoutka. Přeskočila zeď tábora a byla pryč, jenže nemohl jsem ji jen tak nechat utéct. Přeskočil jsem zeď stejně jako ona a běžel po jejím pachu. Najednou to bylo tak snadné, už jsem neviděl jen tu potravu, ale viděl jsem i něco jiného, zlost. Zlost na tu, co mi bránila se najíst. Doběhl jsem ji a viděl ji, jak loví. Krmila se akorát srnkou, což jsem nechápal. Když dojedla, posměvačně se usmála. Já toho měl tak akorát dost a zaútočil jsem. Házel jsem po ní svou schopností kameny a stromy a ona je svým štítem držela od sebe dál. Bylo to vyrovnaný, tak jsme se na sebe vrhli a bojovali tělo na tělo. Nakonec mě porazila, ale nezabila. Věděla, že ti SS-mani, mě hledali, chtěli prozkoumat ty zvěsti, co tam kolovaly o mně. A za nimi šli další dva, kteří mě měli polapit. Kdyby mě našli, jak zabíjím tamty, tak by jasně zjistili, že jsem jiný. Možná by mě i chytili, možná jsem to v tu chvíli i chtěl, mohla být zábava, ale nakonec jsem byl rád, že mě tam nenechala a donutila mě, abych odešel sám. Už chápeš?”
“Chápu.”řekl jsem potichu, jeho příběh mě překvapil.
“Fajn.”skoro mi odsekl. “Proto ti neprozradím, kde je. Tohle jí dlužim. Ale věř jí. Když řekla, že se vrátí, tak se vrátí.”dodal potichu.
“Pokusím se.”slíbil jsem.
“Fajn, tak jdem zpátky, chci dokoukat ty závody.”zavelel a rozběhl se zpátky do domu. Já na tom místě ale zůstal stát, nechtěl jsem se tam vrátit. Toužil jsem ji najít, ale nemohl jsem. Zhoršil bych všechno stejně jako na začátku. Tentokrát to nezkazím. Nesmím…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 21. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!