Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 17. část

20.06.2009 (17:45) • Soren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2218×

   Dorazili jsme zpět do domu, který svítil do noci. Ta výzdoba mě znovu ohromila. Světýlka zářila všemi barvami a na střeše nám mával obrovský Santa Claus se svými soby.
„Líbí?"zašvitořila nadšeně Alice a čekala, co jí na to řekneme.
„Je to úžasné, Alice. Moc se ti to povedlo."usmála se na ni Mia, Liam taktně mlčel.
„A co vy dva? Líbí?"usmála se na mě s Lucasem. Neměla jsem sílu jí to zdrbnout.
„Je to úžasný, i když není to trochu moc?"zeptala jsem se jí.
„Věř mi, že není. Bývá to i horší, ale letos se nám ji povedlo trochu zkrotit."usmála se Bella a Alice jí věnovala ledový pohled, který za chvilku roztál, protože měla vánoční náladu.
„Nevypadá to tak."poznamenal Lucas a všichni se rozesmáli.
„Neboj, příští rok mě nikdo krotit nebude a budeš moci porovnávat."vyplázla na něj jazyk Alice.
„Jen to ne!"vykřikl zděšeně Lucas a my jsme se smáli ještě víc.
„Keců už bylo dost, jdeme na dárky!"vykřikl Emmett a táhnul nás dovnitř.
„Klid, Emmette, vždyť už jdeme."zkusila jsem ho uklidnit, ale moc mi to nešlo. Táhnul nás dovnitř dál. Když jsme byli vevnitř, konečně nás pustil.
„Kde jsou dárky?"vykvikl nešťastně, když spatřil prázdné místo pod stromečkem.
„Santa tu ještě nebyl."pokrčila rameny Alice.
„A kdy přijde?"zeptal se jí s nadějí.
„Nikdy, loni jsi ho vysál."odpověděla mu Alice.
„To není pravda! To Jasper! Já vysál jen jednoho nebo dva soby."hájil se.
„Nekecej! Já se ho ani nedotkl!"vykřikl Jasper.
„Ale jo, Rosalie mi to dosvědčí!"ošíval se dál Emmett.
„Mě do toho netahej, já bych chtěla jen svoje zasloužené dárky."řekla mu Rosalie s nezájmem.
„Zasloužené."odfrkla si Alice.          
„Ano, zasloužené. Krášlit se a být dokonalá celý čas je dosti úmorná práce."zašvitořila Rosalie a já vyprskla smíchy. „Ty se nesměj, taky bys to potřebovala, ale v takové míře jako já ne, hezčí než já nemůže být nikdo."dodala.
„To by mě ani nenapadlo."mrkla jsem na ni.
„To doufám."usmála se a zaměřila svou pozornost na své nehty.
„Ale já chci svý dárky!"vykřikl znovu Emmett.
„Já bych toho chtěl."řekl Edward.
„To si umim dost živě představit."vrátil mu to Emmett.
„Nemusíš si to až tak živě představovat."postěžoval si Edward a Deacon horlivě přikyvoval.
„Tedy vaše rodina je vážně zralá na cvokhaus."řekla jsem nevěřícně a zakroutila jsem nad nimi hlavou.
„Alice už tam byla."žaloval ihned Emmett.
„To sice ano, ale dřív než jsem tě poznala, Emmettku. Kdybych tě tehdy znala, tak bych se radši šla zahrabat."vyplázla na něj jazyk Alice.
„Já bych ti pomoh."mrkl na ni Emmett. „A Jaspera bych ti pak možná i přidal. To bych byl hodnej bráška, co?"usmál se.
„Jasně."odsekla mu.
„Já jsem tak hodnej bráška, co si zaslouží hodně dárků, že?"zkusil to znovu.
„Ale Emmettku, dostaneš prdlajz, když jsi vysál Santu."vrátil se k tématu Jasper.
„Já ho nevysál! To ty a chceš to na mě hodit!"začal se s ním hádat znovu Emmett.
Po chvilce hádání jsem je přestala vnímat, stále to bylo: „Já ne, to ty!", „Ne, to ty!" A už to bylo unavující.
„Nechtěli byste změnit téma?"zeptal se jich Deacon.
„Jo, jasně!"usmáli se oba jeden po druhém a objali se. Nechápavě jsem se na ně podívala, ale oni si toho jakoby ani nevšimli. Pak jsem se podívala na Deacona a ten na mě vesele mrkl. Aha, tak odtud vítr vlaje.
„Tak výkřiky nad mrtvým Santou jsme si už dosyta užili, což takhle kdybychom přinesli své dárky pro ostatní?"navrhla Esme a Emmett zuřivě přikývl na znamení souhlasu. Všichni se rozeběhli do svých pokojů, jen my do našeho auta, pro dárky. Ani ne za pět sekund jsme se všichni sešli u stromečku i s dárky. Emmettovi plály v očích plamínky nadšení a celý se třásl na ty dárky, jako malé dítě.
„Hele Emmette, co se tak třeseš? Že by první proměna na vlka? Všichni ustupte!"vykřikl Jacob a my vyprskli smíchy.
„To už ses od Jacoba stačil přiučit? Ale koukam, že ses naučil úplně něco jiného, než jsi měl."řekla mu uštěpačně Alice.
„Ne, ještě mi ty hodiny nedal. Ani nevim, kolik si účtuje!"vykřikl tentokrát Emmett vyčítavě.
„Co takhle milion za minutu? Potřebuju si vydělat."navrhl Jacob.
„To je docela levný!"zvolal nadšeně Emmett.
„Emmette, tebe by snad každý napálil. Tohle neber, ještě ty rady budou stát za prd."krotila ho Rose.
„Dobře, no. Ale já chci dárky! Jdeme si je rozdat, jo?"navrhl s nadšením sobě samým.
„Dobře, Emmette. Tady máš můj dárek."rezignovala jsem a podala mu balíček.
„Jé! Díky, Sars!"usmál se a sebral mi balíček z rukou, po chvíli ho rozbalil a vytáhl obleček Jacka Sparrowa. Rozbalil ho a zasmál se, když viděl, co vevnitř je. „Heej! To je super!"vykvikl nadšeně a běžel se do něj převléct. Během chvilky byl zpět už v převleku a moc mu to slušelo. Dredy, čepice, pásek i šavle... Perfektní Jack Sparrow, jen není moc opálený, ale tak to snad tak moc nevadí.
„Moc ti to sluší."usmála jsem se na něj.
„Že jo! Je to perfektní, po vánocích v něm pudu do školy!"zasmál se od srdce a už obletoval všechny ostatní. Během chvilky mi sebral zbytek dárků a vyměnil mi je za jiné. „Tak a teď máte každý své dárky. To jste ale byly hodné dětičky, ani jste nikoho nevypily a máte tolik dárků."pronesl, když to všem rozdal.
„No, je divný, že máš tolik dárků, když jsi vypil toho Santu."zamyslela se Alice.
„Já to nebyl a to je mé poslední slovo! Kapišto?"vykřikl Emmett.
„Kapišto."povzdychla si Alice a začala rozbalovat své dárky. Všichni ji napodobili a za chvíli se na zemi válely roztrhané vánoční papíry, až jsme v nich byli skoro zavaleni. Já tam stála jako solný sloup a jen jsem na ně zírala, tolik radosti v očích jsem dlouho neviděla a chtěla jsem si to vychutnat. Je to podivné, co cítím. Nikdy jsem to takhle necítila, měla jsem radost, že mají radost ostatní. Ale takhle to nikdy nebylo, vždy jsem byla jen já a ti ostatní, teď jsme my. Má existence se změnila, změnila se vstupem Cullenových. Nevěřila bych, že jedna rodina dokáže změnit život do základů.
„Hej! Sarino! Země volá Sarinu!"oslovil mě Emmett.
„Hm?"otočila jsem se k němu vytržená z myšlenek.
„Ty si nerozbalíš dárky?"zeptal se trošku zklamaně.
„Jasně, že si je rozbalím."mrkla jsem na něj trošku veseleji a dala se do rozbalování prvního dárku. Tím jsem si zas Emmetta udobřila a vesele se na mě usmíval, zatímco jsem rozbalovala dárky.
„Líbí?"vrhla se na mě Alice, jakmile jsem otevřela poslední.
„Moc."usmála jsem se na ni a ona zase na mě.
„To jsme rádi." A objala mě. Co z upírů dokáží udělat vánoce? Ještě si asi popláčeme, ne? „Tvoje první pořádný vánoce se nám povedly."zavýskla po chvilce.
„Ty jsi říkala PRVNÍ pořádný vánoce?"zeptal se nevěřícně Emmett a ostatní se dívali podobným pohledem jako on.
„Říkala."odpověděla mu.
„Ty jsi nikdy neslavila takhle vánoce?"skoro zařval.
„Ne-e. Uklidni se, Emme."
„To nejde! Ti to musíme vynahradit!"vykřikl s nadšením a já zasténala.
„To nemusíš, doopravdy ne."řekla jsem vemlouvavým tónem.
„Ale jo!"
„Mimochodem, jak jsi slavila Silvestra?"zeptala se Alice.
„Silvestra? Ehm, to je kdo nebo co?"zeptala jsem se pro změnu já a Emmett se chytil za hlavu.
„Jak to tak vidim, tak uděláme pořádného Silvestra."usmál se nadšeně Emmett. „To bude chtít hodně rachejtlí."dořekl a odběhl si k telefonu.
„Jde objednávat rachejtle."povzdychl si Deacon.
„Alice co vidíš?"zeptal se jí Jasper.
„Tuny rachejtlí, od kterých málem chytne les."usmála se na něj.
„Nechceš ho ještě zarazit, Deacone? Prosím..."zaškemrala jsem.
„Promiň, ale tohle mu nemůžu odepřít."nevinně se usmál.
„To ti neprominu."vyplázla jsem na něj jazyk.
„Dost řečí! Jde se ven!"zavelela Nessie a vylítla ze dveří, Jacob samozřejmě za ní a ostatní se záhy přidali. Začali jsme se povalovat různě ve sněhu, koulovali jsme se a užívali si zimní idylku...

Autor: Soren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 17. část: