Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 15. část

Stephenie Meyer


Měnící se existence - 15. částDalší díl je tu, tentokrát v Salemu začínají Vánoce a samozřejmě je Cullenovi prožívají v rodinném kruhu... Takže užijte si tuto část, která se jmenuje VÁNOČNÍ LOV.

   Dny plynuly jako voda, strávila jsem je ve škole, která žila zimou a vánoci. Děti se jich nemohly dočkat, stejně jako Alice. Celé dny mě chtěla vytáhnout na další nákupy, ale já odmítala. Dárky už jsem měla nakoupeny a neměla jsem chuť lítat někde po krámech. Nákupům jsem nikdy moc neholdovala a nikdy nebudu. Když jsem jí odmítla, na chvíli se naštvala, ale to jí nikdy moc dlouho nevydrželo. Bohužel. Dárky jsem měla zabaleny a už si jen užívala zimní idylku s ostatními. Vše bylo úžasné, až přišly vánoce.
   „V kolik u vás máme být?"zeptal se Lucas Alice.
„V šest to bude perfektní!"řekla mu s úsměvem Alice.
„Dobře, budeme tam."usmál se.
„Fajn, v pět přijedou i ostatní."zavýskla Alice.
„Bella a spol.?"
Alice vesele kývla na souhlas. „Jen byste asi měli vědět, že Jacob je tak trochu vlkodlak."dodala.
„Vlkodlak?"zalapali jsme po dechu.
„Jo. Ale nebojte se, umí se ovládat. A na upíry je zvyklej, chodí s Nessie."
„Jak s ní může chodit? To ji Bella s ním nechá?"zeptala jsem se překvapeně.
„Nechá. Je to její kamarád z dob, kdy byla člověkem. A pak k tomu se do ní otiskl."vysvětlila nám.
„Aha. No proti v kusu žádný dišputát."pokrčila jsem rameny. „Proto Emmett říkal, že smrdí jako pes?"vzpomněla jsem si.
„Jo, přesně proto."zasmála se Alice.
„Tak pak to už chápu. No, budeme se snažit ho nezabít."řekla jsem za oba. Lucas jen pokýval hlavou.
„Fajn. Je pravda, že nevím, co se bude večer dít, ale co. Začínám si zvykat, že poslední dobou nic moc nevidím."zasmála se trošku nervózně Alice.
„Jen si zvykej."zasmála jsem se.
„No jo, no jo. Tak večer se uvidíme. Bella se na vás moc těší."
„Já na ni taky, měla pravdu."řekla jsem tiše.
„V čem?"zeptala se Alice.
„To neřeš."usmála jsem se na ni.
„Dobře."pokrčila rameny a neřešila to dál. Rozloučili jsme se a každý se vydal svým směrem.
   „Pomalu bychom měli vyjet."oznámila nám nadšeně Mia.
„Dobře, hned jsme dole."zavolali jsme jednohlasně s Lucasem a zasmáli se. Bylo to docela příjemné mít podobné reakce. Kdysi bych prskala, ale teď? Teď jsem spokojená, nechápu to. Změnila jsem se.
Oblékli jsme se a i s dárky jsme sešli dolů. Na tvářích jsme měli stále ty úsměvy, když jsme nasedali do aut. Všichni měli takovou vánoční náladu, jak byste nejspíš řekli. Nikdo se nemračil, všichni se usmívali a byli natěšení. Za pár minut jsme už stáli před domem Cullenových, který byl ověšen všemožnými žárovičkami a panáčky a z něj vyběhla nadšená Alice.
„Ahooj!"zavýskla a začala nás všechny zuřivě objímat.
„Ahoj."odpověděli jsme jí, když jsme se s Lucasem sbírali ze země. Oprášili jsme se a vešli jsme do domu, kde byla výzdoba taky. Uprostřed obýváku se tyčil obrovský vánoční stromek plný vánočních ozdob, na několika místech viselo jmelí a celkově vánoční dekorace byla snad všude. Alice si vyhrála. Vevnitř, uprostřed toho všeho, stáli ostatní. Všichni nás pozdravili, když jsme ucítili štiplavý zápach mokrého psa. Vlkodlak. Ohlédli jsme se tím směrem, kde jsme viděli Bellu s Nessie a s nimi dva kluky. Bella s Nessie se usmály a přiběhly k nám. Bella se zářivě usmála a objala mě, Nessie objala Lucase. Všichni na nás zírali s otevřenou pusou, kromě Alice.
„Ahoj Bello, ráda tě zase vidím."usmála jsem se na ni.
„Já tebe taky, říkala jsem ti to."zasmála se.
„Já vím."povzdychla jsem si.
„Dovol mi ti představit mého manžela Edwarda."usmála se, když ukazovala na mladíka s bronzovými vlasy, který stál vedle ní.
„Těší mě, Sarina."usmála jsem se a podala mu ruku, kterou přijal.
„Mě také, hodně jsem o tobě slyšel."řekl, když jsme si potřásli.
„Ani nechci vědět co."zasmáli jsme se.
„A tohle je Jacob."ukázala na toho druhého, který byl vysoký a hodně snědý. Vypadal jako indián a trochu se třásl.
„Ehm, ahoj."pokusila jsem se usmát, ale strašně smrděl.
„Ahoj."křečovitě se usmál a konečně se přestal třást.
„A zbytek znáš."dodala.
„Jo jo, ty znám až moc dobře."
„Jsem ráda, že sis to nakonec rozmyslela. Je fajn je vidět zase v normálu."řekla mi tiše Bella.
„No jo, ale aspoň jsem si užila ten klid od nich."nevinně jsem se usmála.
Bella se trošku zamračila, ale pak se rozesmála. To k nám přicházel Emmett a každému nasadil na hlavu santovskou čepici.
„V nich půjdeme na lov!"řekl nadšeně.
„Mně spadne, až se přeměním."oznámil mu Jacob.
„Nespadne, ty tam máš gumu."zašklebil se na něj Emmett.
„To bude sranda. Vlk s čepičkou!"usmála se nadšeně Nessie.
„To jo no."povzdychl si Jacob a Rosalie se posměšně ušklíbla.
„Hej Bloncko a tenhle znáš? Jak rozzáříš oči blondýnce?"zeptal se jí. Rosalie mlčela. „Nevíš?"zeptal se jí s nadějí.
„Vím, ale nemusím to tu říkat, když se na to tak třeseš. Nebo to je snad třes na vlka?"odsekla mu.
„Posvítíš jí baterkou do uší."řekl a začal se smát.
„Ha, ha."ušklíbla se a odkráčela z místnosti, Bella se naštvaně podívala po Jacobovi.
„Něco mi uniklo?"zeptala jsem se.
„Ne, tohle dělají od mého těhotenství."posteskla si Bella.
„Jo, teprve díky tomu tu je sranda."zasmál se hýkavě Jacob.
„To není pravda!"zakřičel na něj odněkud z domu Emmett.
„Ale je! Jen to neumíš přiznat!"zařval zpět Jacob a já si musela zacpat uši. Ne že by to pomohlo...
„Trošku se ztiš, nebo budu první upír, co ohluchl."požádala jsem ho trošku sarkasticky a on se jen znovu zasmál.
„To chci vidět!"zavýskl a Lucas vedle mě zavrčel.
„Klídek. Jsem nevěděl, že jste tak nedůtkliví."
„Jdeme na lov!"zavelel nadšeně Emmett s čepičkou na hlavě a tím ukončil naši malou roztržku.
„Fajn."usmál se Lucas a šel za Emmettem.
   Všichni jsme se vyrojili před dům a nasoukali se do aut. Jela jsem v autě se svou rodinou a řekla bych, že každý z nich je rád, že je z dosahu toho vlkodlaka. Na každém byla znát úleva.
„Kam vlastně jedeme?"zeptala jsem se, když jsem vyjížděla za Alicí od domu.
„Nemám páru."odpověděl mi Lucas.
„Nech se překvapit."zasmála se zvonivě Alice v autě přede mnou.
Nedalo se nic dělat, než ji následovat. Celá naše kolona projela městem, až se několik lidí stojící u krámů otočilo. Tolik krásných aut asi nikde pohromadě neviděli. Vyjeli jsme z města a zamířili si to přímo na sever. Jeli jsme naší normální rychlostí, takže hodně rychle. Neměli jsme naspěch, ale chtěli jsme si užít ten požitek z rychlé jízdy. Po půl hodině jsme zastavili v lese.
„Tak vystupovat!"zavelela vesele Alice a všichni ji poslechli. Bambulky na čepicích se kývaly sem tam a každý v nich vypadal jako hlupák. Dokonce i Liamovi ubírala na jeho důstojnosti.
„Tak já se jdu proměnit."usmál se Jacob zejména na Nessie a odběhl do keřů, za chvíli se vrátil rudohnědý vlk a měl oblečení v tlamě. Nessie si ho od něj vzala a dala ho do auta, pak se k němu vrátila a nasadila mu zpět santovskou čepici.
„Sluší ti to."usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
Odtrhla jsem od nich pohled a podívala se po ostatních. Páry se uskupily k sobě a osamoceně jsme zůstali jen já, Lucas a Deacon.
„O půlnoci se sejdeme tady. Užijte si to tu. Je tu dostatek medvědů, pum a jelenů."usmála se Alice. Emmett se šťastně usmál a Edward se usmál s ním. Podíval se na Bellu a pak společně někam zmizeli, ostatní se vypařili hned po nich, až jsme u aut zbyli jen my tři.
„Tak jdeme na lov?"usmál se Lucas.
„Jasně."úsměv jsem mu opětovala.
„Můžu se k vám přidat?"zeptal se nesměle Deacon.
„Proč ne?"usmál se Lucas, já jen pokrčila rameny.
Všichni tři jsme konečně vyrazili z místa. Zavětřila jsem a ucítila jsem vůni tří medvědů a bez žádného upíra. Emmett je nenašel. Jeho škoda. Doběhli jsme k nim a každý si vybral jednoho z nich. Já si vybrala medvědici, která vybírala med. Skočila jsem přímo vedle ní a podrbala ji za uchem. Překvapeně sebou trhla a spadla na zem. Seskočila jsem vedle ní a zaútočila, jen jsem naznačila výpad rukou a medvědice zasyčela. Stáhla se, ale pak ihned zaútočila, škrábla mě na ruce, ale mně to připadalo jako pohlazení. Zasmála jsem se a provedla jsem výpad na krk, chtěla se bránit, ale proti mé síle nezmohla nic. Zakousla jsem se jí do krku a pila. Ta životadárná tekutina mi znovu chladila hrdlo od žízně, byla jsem jí za to vděčná. Dopila jsem a mrtvolu jsem zahrabala, kluci už byli hotoví a sledovali mé počínání.
„Jsi jako Emmett, ten si s nimi taky hraje."podotkl Deacon.
„Já vím."
„Dáme si ještě jedno kolo? Támhletím směrem cítím další medvědí rodinku."usmál se nadšeně Lucas.
„Klidně."řekl Deacon znuděně, až skoro zívnul.
„To je nadšení."řekla jsem mu kousavě.
Nepřítomně se usmál a zavrtěl hlavou, jakoby chtěl odehnat zbloudilou myšlenku.
„Děje se něco?"zeptala jsem se ho.
„Ne, nic."vyhrkl ze sebe rychle. „Jdeme lovit?"zeptal se ihned, aby změnil směr diskuze.
„Jasně."kývl mu nadšeně Lucas, ten na lovu nebyl dlouho a už to pro něj určitě nemohlo být k vydržení.
„Jdeme."řekla jsem neutrálně a vyrazili jsme. Vtrhli jsme na malou mýtinku, kde se potulovali tři medvědi - rodinka. Kluci si vybrali rodiče, já se vrhla na medvídě. Bylo roztomilé, bylo vražedné. Právě lovilo v potoce ryby a několik si jich strčilo do tlamy. Skočila jsem vedle něj a jemně do něj strčila. Nedokousaná ryba mu vypadla z tlamy a s překvapeným a naštvaným pohledem se na mě otočilo. Zavrčelo a ohnalo se packou, chytla jsem ji a trhla jí. Neudrželo se a spadlo na čumák do ledové vody, vytáhlo se na nohy a zavrčelo znovu. Už mě to přestalo bavit. Dráplo po mně znovu, já ho za ni chytila a přitáhla si ho k sobě. Své rty jsem mu přiložila na krk a zakousla jsem se. Bránilo se, ale po chvíli už na to nemělo dostatek sil. Jeho mrtvé tělo jsem hodila do připravené jámy a kluci ho zahrabali.
„Máte ještě žízeň?"zeptala jsem se jich, já už plavala v krvi.
„Já jo, dlouho jsem nebyl na lovu."pokrčil rameny Lucas.
„Já už žízeň nemám."prohlásil Deacon.
„Tak já půjdu sám, sejdeme se pak u aut."usmál se Lucas a odběhl do lesa. Nás dva nechal o samotě. Byli jsme potichu, ani jeden nic neřekl. Sedla jsem si na větev stromu, která se tyčila nad potokem. Deacon si sedl na kámen u potoka.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 15. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!