Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 10. část

Měnící se existence - 10. částA další část je tady, pojmenovala jsem ji NÁKUPY. Tady se konečně mihne Bella s Nessie, takže pokud jste nečetli Rozbřesk, tak tady je malej spoiler.

   Zbytek školy uběhl rychle a Cullenovi jsme během té doby nepotkali, prošli jsme kolem nich až na parkovišti.
„Zítra bude slunečno."řekla jasně Alice, abychom ji i my slyšeli. Nikdo z nich pak už nepromluvil. Prošli jsme kolem nich s úsměvy na tváři až k autu.
„Co zítra budeme dělat, když bude slunečno? Mezi lidi nebudeme moct, takže škola padá."usmála jsem se nadšeně. Tři dny bez Cullenových na očích.
„Co bys chtěla dělat?"zeptal se. Tak se mě dlouho nikdo neptal.
„Hmm."zapřemýšlela jsem. „Já nevím, co kdybych tě namalovala?"navrhla jsem.
„Ty furt maluješ?"
„Jasně! A tebe jsem dlouho nenamalovala."
„Tak fajn, zítra mě maluješ. A co víkend?"zeptal se znovu.
„To jsme říkali ty nákupy, ne? Pojedem do Portlandu."mrkla jsem na něj.
„Super."usmál se, když jsme přijížděli k domu.
   Pátek jsme přetrpěli společně v domě daleko od lidí. Byli jsme u mě v pokoji a já malovala Lucase. Dávala jsem si záležet, takže jsem malovala lidskou rychlostí. Bylo to úsměvné, jak byl nevrlý, že to dlouho trvá.
   Přišel konečně víkend a my jsme vyrazili na nákupy. Jeli jsme do Portlandu.
„Mimochodem, co jsi dělal v Sacramentu?"zeptala jsem se ho, když jsme se blížili k Portlandu.
„Nic moc, flákal jsem se různě po státech a závodil jsem s pouličních závodech, potřeboval jsem prachy na benzín. Projel jsem tak celý státy, až jsem se dostal do Sacramenta. Trošku jsem utíkal i před Volturiovými."odpověděl mi.
„Počkej, proč jsi utíkal před Volturiovými?"zeptala jsem se ho překvapeně.
„Arovi se zalíbil můj talent, chtěl by mě do svý gardy, ale já mu o to nestojím. Trošku to nedokázal pochopit a chtěl mě radši zničit, ale nepodařilo se mu to."pokrčil rameny.
„No jo, tvůj talent. Zlepšil se nějak?"
„Jo, trochu jo. Trénoval jsem ho. Předtím jsem jen dokázal zvednout jednu věc, teď už umím zvednout víc věcí naráz a mrštit je po někom. Zvládne to i vyřadit ze hry upíra na chvíli."usmál se.
„To je dobře, žes to trénoval. Pamatuju se, jak jsi to kdysi zkoušel."uchechtla jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mu všechno padalo.
„To jo, ty zkoušky byly vtipný a zároveň se rozbilo tolik věcí."zasmál se. „Nejlepší bylo, jak jsem to trénoval na těch vesnicích, jak nikdo nevěděl, co se děje."dodal se smíchem.
„To jo, tu mou jsi tehdy mohl taky ušetřit."řekla jsem mu se smíchem a dloubla ho do boku.
„Tehdy jsem tě neznal a netušil, co z tebe vyroste. Na tebe bych si jinak nedovoloval."prohlásil.
„Tomu sám nevěříš."zasmála jsem se, když jsem zastavovala u obchodního domu.
„Ale jo, věřim."usmál se zasněně a vystoupili jsme.
„Tak pojď nakupovat."povzdechla jsem si.
„Já tě nenutim jít se mnou."
„Já vím."mrkla jsem na něj. „V rychlosti to projdeme a bude klid."
„Jasně."zasmál se, když jsme vcházeli do velké haly. Prošli jsme několik obchodů a vybrali si oba několik věcí. Naštěstí jsme brzy odešli.
   Uběhlo pár týdnů a Cullenovi mi dali pokoj. Navzájem jsme se ignorovali, ale jednou za čas jsme se vzájemně pozorovali. Nevypadali příliš šťastně, ale ani já nebyla vnitřně šťastná, i když jsem měla Lucase a rodiče. Něco nám všem chybělo.
„Sar?"oslovil mě v pátek Lucas.
„Hm?"
„Nepojedem zas nakupovat o víkendu? Mohli bychom do Seattlu. Co ty na to?"navrhl.
„Proč ne? Potřebujem něco nového na sebe."usmála jsem se.
„Super."zavýsknul.
„Odkdy jsi takovej fanda do nakupování?"zeptala jsem se ho překvapeně.
„Ani nevim, ale už mě moc nebaví být na jednom místě."pokrčil rameny.
„No jo, nomád."zasmála jsem se a tím diskuze skončila.
   Přišel konečně víkend a my jsme vyrazili nakupovat do Seattlu. Cesta ubíhala velmi rychle, koneckonců jeli jsme vysokou rychlostí, nedokázala jsem si pomoci. Celou cestu jsme oba mlčeli, přemýšleli jsme oba nad něčím jiným. Já jsem přemýšlela o Cullenových. Chybí mi, ale zároveň jsem ráda, že je mám z krku. Nechápu ty pocity. Připadám si rozdělená na dvě části, jedna je moc postrádá, kdežto ta druhá se raduje, že má od nich klid. Ale obě ty části spojuje hluboký žal, který se nedá nijak utišit, i když by se mnou byl Lucas do konce světa. Změnili mě, i když si to neuvědomili, změnili mé návyky v existenci.
„Sar! Už je zelená!"zavolal na mě Lucas a já se probrala z myšlenek. Podívala jsem se na semafor, kde svítila zelená a rozjela se.
„Promiň."řekla jsem tiše.
„To je dobrý, bylo vidět, že přemýšlíš."usmál se povzbudivě.
„Ale už nebudu. Teď ne, protože už jsme tady."usmála jsem se a zaparkovala v garážích nejbližšího obchodního centra. Vystoupili jsme z auta a šli nakupovat. Prošli jsme několik obchodů především s pánskou módou a donutila jsem Lucase, aby si několik věcí vyzkoušel. Všechno, co jsem mu vybrala, mu sedlo bezvadně. Když chtěl nakupovat, tak ať si to užije. Ale pak mi to začal vracet a hodnotil na mě vše, co mi vybral. Ostatní lidé na nás přímo zírali, jako bychom byli figuríny ve výloze. Zkoušela jsem si právě krásné rudé šaty, když jsem vystoupila z kabinky a několik přítomných mužů zavzdychalo, ale pak se ozvalo několik facek, jak je jejich ženy usměrnily. Musela jsem se smát.
   Vycházeli jsme z jednoho obchodu, když jsem před ním uviděla Alici s hnědovlasou upírkou, kterou jsem nikdy ve škole neviděla, a s asi jedenáctiletou holčičkou. Chtěli jsme projít kolem nich, ale zastavily nás.
„Ahoj Sarino."usmála se Alice. „Než mě zase odpálkuješ, chtěla bych ti konečně představit Bellu a Renesmee, její dceru."
„Ahoj."řekla jsem neutrálně. Sice mě zajímalo jak to, že má dceru, ale má silnější část si řekla, že je na Cullenovi stále naštvaná a že se s nimi nebude bavit.
„Moc ráda tě konečně poznávám. Alice o tobě často mluví."řekla mi Bella s úsměvem.
„Často mluví?"zopakovala jsem nechápavě.
„Ano. Vždycky, když spolu mluvíme, přijde řeč i na tebe."odpověděla mi a já se nechápavě podívala na Alici, která vypadala jako andílek.
„Aha. Tohle je Lucas."ukázala jsem na něj, když jsem si uvědomila, že jsem ho nepředstavila.
„Těší mě."vyhrkly všechny tři najednou a začaly se smát. Já jen pohlédla na Lucase a oba jsme měli stejný pohled říkající: Dělají si z nás srandu?
Když se dosmály, otočila se na mě Bella. „Můžu s tebou na chvíli mluvit?"zeptala se mě a já jen pokrčila rameny. Poodešly jsme kousek stranou.
„Co potřebuješ?"zeptala jsem se jí na rovinu.
„Alice mi říkala, že se s nimi odmítáš přátelit."řekla tiše.
„To ti řekla pravdu."
„Prý to bylo kvůli Deaconovi s Rose."pokračovala a já jen přikývla. „Vím, jaký to je, když je Rose proti tobě. Mě, když jsem byla člověk, nesnášela, bála se, že ohrozím její rodinu. Je na to moc háklivá."
„Co, že se to změnilo?"zeptala jsem se.
„Díky Renesmee. Vynosila jsem ji jako člověk a málem zemřela. To nás hodně sblížilo."
„Tvá smrt vás sblížila?"zeptala jsem se nevěřícně a musela se smát.
„Co je?"zeptala se nechápavě.
„Nic, jen jsem asi měla čekat, že Ledová barbie se s někym skámoší díky smrti."řekla jsem se smíchem.
„Nejen díky ní."
„Nejen díky ní."zopakovala jsem po ní nevěřícně. „A co já s tim, Bello?"
„Říkala jsem si, že bys ji mohla lépe pochopit a pak teprve odsuzovat."
„Já ji odsuzuji? Pokud vím, tak jako první odsoudila ona mě. Já na ní jako první nevyjela, já ji jen ignorovala. Navíc ji mam zaškatulkovanou od prvního setkání. A to, co jsi mi řekla, do toho jen zapadá."řekla jsem jí klidně.
„Dobře. Jak myslíš. Ale proč nedáš šanci Alici a Emmettovi to všechno zpravit?"
„Už i ty?"povzdechla jsem si. Doufala jsem, že když mě tolik nezná, nechá mě na pokoji, ale celá jejich rodinka je tak podivně veselá a šťastná, že mi pokoj nikdy nedají.
„Co co já?"zeptala se nechápavě.
„Už i ty mě budeš ukecávat?"
„Ne. Já tě neukecávám, já se tě jen ptám, proč jim nedáš šanci."usmála se vřele.
„Protože já se do vaší rodiny cpát nechci. Nebudu někde, kde mě někdo nesnáší. To nemám zapotřebí, Bello. Rosalie s Deaconem jsou otevřeně proti mně a já nebudu jejich středem hádek."odpověděla jsem jí tiše.
„A nemyslíš, že bys je naštvala, kdyby ses s těma dvěma zase bavila?"usmála se.
„To možná jo, ale proč bych pak měla poslouchat její hloupé poznámky?"
„Jsi tvrdá, ty to vydržíš."mrkla na mě.
„Nemám o to zájem, Bello. Nemusím mít všechno."
„Kecy. Vidím ti to na očích, jak je ti to líto, že se s nimi nebavíš. A čím víc to popíráš, tím větší je to pravda."oznámila mi a vyplázla na mě jazyk.
„No a? Stejně se jednou odstěhujem, tak ať si zvykaj. Tady je to stejně jen na chvíli."řekla jsem jí kousavě.
„Může to být na věčnost."zasmála se.
„To bych radši odešla do Volterry."řekla jsem kousavě a Bella se při tom otřásla. „Co je?"
„Nemam moc dobré zkušenosti s Volturiovými."řekla prostě.
„Aha. To je nás víc."
„Rozmysli si to ještě, Sarino. Alici to mrzí a Emmetta taky. Dokonce nevtipkuje a odmítá se sázet. Jasper ho ani nedokáže uklidnit. Prý i přestal spát s Rosalií a to je už co říct."vyjmenovala mi události.
„Nemám co si rozmýšlet."
Povzdechla si. „Jak myslíš."
Vrátily jsme se k Alici a ostatním. Lucas se s nimi bavil. Překvapil mě tím, lehce se na mě usmál a nepatrně zavrtěl hlavou.
„Tak my už půjdem. Zatím se mějte a Sarino, nezapomeň, co jsem ti řekla."usmála se Bella a táhla Alici i s Renesmee pryč.
„O čem jste se bavili?"zeptala jsem se ho.
„Aale, je to tajemství."zasmál se.
„Lucasi! Řekni mi to!"vykřikla jsem nedočkavě.
„Ne! Nepovim!"zašklebil se.
„Zlobíš!"zasmála jsem se a v objetí jsme došli k autu. Do kufru jsme naskládali tašky a vyrazili zpátky do Salemu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 10. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!