Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mejdan v Las Vegas 1. kapitola - Bella

Úžasný obrázek Jacoba blacka


Mejdan v Las Vegas 1. kapitola - BellaSkoro normální den v práci. Piji kávu a z ničeho nic si mě zavolá šéf. Pak se to stane, chce mě povýšit - samozřejmě to má háček! Musí se prokázat, kdo se na místo šéfredaktora hodí více: já, nebo má nepřítelkyně Kim? Schválně, co na to řekne má dobrá kamarádka Alice, až jí všechno povím u sklenky vína.

Mejdan v Las Vegas

1. kapitola - Bella

 

„Isabello Swanová!!!" zakřičel pan Newton ze své kanceláře. Zvedla jsem oči ze svého notebooku a brýle mi popojely na špičku nosu. Nic jsem neprovedla... Nebo ano? Problesklo mi hlavou, když jsem se zvedala od stolu a kráčela ladným krokem k mému šéfovi. Všichni moji drazí kolegové vzhlédli od své práce a litovali mě, to mi tak chybělo. Otevřela jsem prosklené dveře, na kterých bylo nalepeno kurzívou šéfovo jméno - Mike Newton, šéfredaktor. 

 

„Posaďte se prosím," řekl pan Newton a ukázal na křesílko před jeho stolem. Jedno jsem na svém šéfovi nenáviděla, když mluvil s ostatními, nikdy s nimi nenavázal oční kontakt. Jak nepříjemné. Právě teď si četl noviny, jeho oblíbené - New York Times. Posadila jsem se na křesílko a rozhlédla se kolem. Pamatuji si, když jsem před pár lety, ihned po škole, dělala pohovor. Pořád to tu je od toho dne stejné. 

„Tak, pane, co ode mě potřebujete?" Konečně jsem prolomila to ledové ticho, které panovalo v kanceláři pár sekund. Nikdy jsem nebyla trpělivá. Proto mi vadí, když se nejde rovnou k věci. Ušetří se tím čas.

„Mám pro vás nabídku, slečno," pověděl a dál si četl noviny. Zatvářila jsem se zmateně. 

„Můžete prosím přejít k věci? Vedle mám rozdělaný článek," řekla jsem naléhavě. Tím jsem ho lehce pobavila, usmál se a díky tomu se mu okolo očí objevili vrásky. 

„Tedy dobrá." Odložil noviny a podíval se na mne. Poprvé za celou dobu mé kariéry se na mě můj šéf takto podíval. Díval se na mě svýma moudrýma stařeckýma očima a měřil si mě.

„Víte, kolik mi je let?" zeptal se z ničeho nic a mě tato otázka velmi zaskočila. 

„Nedovoluji si tipnout," odkašlala jsem a podívala se na fakt, že mu musí být něco okolo šedesáti. Je starý skoro jako můj dědeček, když dostal infarkt a já ho následně viděla v černé rakvi. Kriste, co to mám za myšlenky?

„No, víte, Isabello," pověděl.

„Bello," přerušila jsem ho a on se na mě jen káravě podíval. Tak pardón, že jsem vás přerušila ve vaší řeči, pane.

„Tak tedy Bello, víte je mi již padesát sedm let." Páni, už je skutečně starý. Nedovedu si představit, kdybych měla být tak stará jako on... a mít vrásky. Prsa zvadlé ke kolenům, boky široké jako kombajn a u stolu pár vnoučat. Bojím se stáří? Ano. 

„A jak to tak chodí, chtěl bych odejít do důchodu. Než-li ovšem tak učiním, chci najít velmi vhodného šéfredaktora na mé místo," pověděl a usmál se. Koukala jsem na něj a začala lehce ťukat prsty do křesílka. Pan Newton usrkl z kávy a znovu se na mě podíval. Nabíhala mi z něj husina.

„A?" řekla jsem již poměrně znuděně. To si chtěl stařík popovídat?

„Chtěl bych na mé místo dosadit Vás," řekl a já jsem ztuhla. Nedokázala jsem mrkat, natož dýchat.

„Bello, jste v pořádku?" zeptal se mě a já se na něj mile usmála a nadechla trochu kyslíku do plic. 

„Děkuji, pane!" vyhrkla jsem a stále se usmívala. „Ehm, vy byste na své místo nechtěl vašeho syna?" zeptala jsem se a podívala se oknem vedle do kanceláře na Mike Newtona mladšího, který právě koketoval s naší fotografkou.

„No, nemá tolik zkušeností co vy a navíc vy tu děláte ohromný kus práce," řekl a pyšně se usmál. Kývla jsem a podívala se zpět na něj. „Ale Bello... má to menší háček," řekl a úsměv, který jsem do teď měla jako vytesaný z kamene, zmizel tak rychle, jak se objevil. „Mám ještě jednu kandidátku," pokračoval a tvářil se velmi vážně. „Víte, chci vědět, že na mém místě je ten nejlepší z nejlepších." 

„Kdo je to?" zeptala jsem se ihned a opět, jak jsem měla ve zvyku, jsem přešla k věci.

„Kim Brain." Cože? Ta... Ta nána? To si ze mě dělá staroch Newton srandu. Jak si může myslet, že někdo jako ona by mohla být šéfredaktor?! Právě neskutečně zuřím. Nechápu, jak může porovnávat mě s Kim.

„Dobře," řekla jsem konečně a cítila jsem, jak se mi odkrvují prsty, jelikož jsem začala velmi silně svírat křeslo. Pořád lepší, než začít křičet. „Můžu jít?" zeptala jsem se a nečekala na odpověď. Zvedla jsem se a šla ke dveřím.

„To znamená, že toto podstoupíte?" zeptal se mě, skoro když jsem otevírala dveře. 

„Ano," řekla jsem zřetelně a ani se na něj nepodívala. Vyšla jsem z kanceláře a viděla kolegy, jak se snaží vrátit ke své práci. Určitě poslouchali jako vždycky. Vrátila jsem se na své místo a pracovala. Prohlížela jsem si fotografie a uskrávala jsem kávu, kterou jsem si ráno koupila.

----- 18:00 / Téhož dne -----

„Alice, říkám ti, že když jsem jí potkala na chodbě, tak se naparovala jako páv. Měla jsem sto chutí po ní hodit svoje lodičky, kdyby se jí neštítily tak jako já," pověděla jsem Alice nešťastně a usrkla z vína. „A víš, co je nejhorší?" pověděla jsem jí, dala jsem si do pusy arašíd a Alice čekala celá nažhavená z těch novinek. „Že všem tvrdí, jak to má v kapse," řekla jsem a lehce našpulila rty.

„Ale samozřejmě ona na tebe nemá," pověděla Alice konečně. Vzala si skleničku s vínem a lehce upila, skoro bych řekla, že neupila vůbec. Třeba jí opět tato značka vína nechutnala - trefit se Alice do chuti bylo velmi těžké.

„To samozřejmě nemá! Tenhle její výrok je nejhorší a zároveň nejvtipnejší," pověděla jsem a znovu do sebe naklopila víno. Šáhla jsem pro flašku, ale ta již byla prázdná. Vstala jsem a podívala se do stojánku s víny, otočila jsem se na Alice a usmála se. „Alice, dneska Angelika vyzvedla jedno víno dovezené až z Francie. To ti jistě bude chutnat!" pověděla jsem jí nadšeně a popošla jsem z kuchyně do obýváku k hloučku lidí, kde stála i moje asistenka. Dnes jsem uspořádala menší tajnou oslavu pro mého snoubence k narozeninám. „Angeliko?" zavolala jsem na ni. Ona se otočila a zatvářila se kysele. „Co je?" odpálkovala jsem ji.

„Jsem Angela slečno, ale to nevadí," řekla sklesle. 

„Proč jste mi to neřekla dříve?" lehce jsem ji sjela. Angelika ji oslovuji již od doby, co jí znám, asi rok nebo tak nějak.

„Říkám vám to pokaždé slečno," zamumlala smutně.

„No, to je fuk," řekla jsem jí a rozhodně jsme neměla v plánu s ní ztrácet čas. „Kde je to drahé víno z Francie?" zeptala jsem se ihned a Angie se podívala zmateně.

„Ještě nedorazilo," pověděla mi nejistě. Já jsem zvládla jen zaskřípat zuby a nadávat, když jsem se vracela zpět k Alice do kuchyně. Došla jsem ke stojánku a jsem vzala první lahev vína, která mi padla pod ruku.

 

Povídala jsem si s Alice další půl hodinu, než jsme všichni uslyšeli rachot klíčí v hlavních dveřích. Všichni ztichli a schovali se, kam se dalo. Já jsem popošla do chodbičky a držela jsem dvě sklenky již nalitého vína pro mého snoubence. Pomalu se otevřeli dveře a vykouknul na mě známý obličej.

„Ahoj," řekla jsem nadšeně a už se natahovala pro pusu, on lehce uhnul, a tak jsem ho políbila na tvář. To bylo divné. „Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku," podala jsem mu sklenku a společně jsme si ťukli a napili.

„Musím ti něco říct," řekl sklesle a znovu se napil vína. To je super divný. Měl své oblíbené víno, které nevychutnával a pil ho rychle, jako kdyby se snažil k něčemu dodat odvahy.

„Nepočká to?" zašeptala jsem mu a on se zatvářil zmateně.

„Ne... měla by sis ale asi sednout," řekl mi a snažil se mě popotlačit do obývacího pokoje. Já jsem se nedala a pěvně stála na místě.

„Ne. Řekni mi to hned, ale rychle," znovu jsem zašeptala a doufala, že na tento malinký incident všichni zapomenou, až bude párty v plném proudu.

„Tak fajn," pověděl a kopl do sebe zbytek vína. „Rozcházím se s tebou," řekl jako by nic a lehce se usmál.

„Dobrý vtip," řekla jsem mu na oplátku a lehce se zasmála.

„Ne, Bello, vážně. Je konec... Já, já už dál s tebou nemůžu být," řekl a já se ho snažila utnout, než by mohl říct něco dalšího před našimi přáteli. „Ne, počkej. Musím ti to všechno říct, dokud mám příležitost. Ani nevíš, jak je s tebou těžké žít. Jsi ta nejvíc chladnokrevná, arogantní bytost, kterou jsem kdy poznal!" řekl mi jako třešničku na dort.

„Jacobe Blacku, ty si ze mě skutečně děláš srandu, že ano!" zakřičela jsem na něj a zkousla si ret.

„Vidíš? Zase na mě křičíš. Pořád na mě jenom křičíš a tohle je vážně už moc!" řekl a chtěl pokračovat, ale to už se za mnou objevila Alice a objala mě kolem ramen. Poté se začali objevovat další lidé, které měli na sobě již svoje bundy - pozdravili Jaka a zamumlali všechno nejlepší. Mě potichu tekly slzy po tváři. Taková ostuda! Pane bože. Alice mě stále objímala. Byla jsem lehce zasněná a zamyšlená, že jsem si ani nevšimla, že mi Alice zbalila potřebné věci do kufru a poté mě odvedla do auta a odvezla mě pryč.

„Díky Alice," zašeptala jsem jí, když mi pomohla do postele. Děkovala jsem jí nejen za to, že mi pomohla zbalit, ale že mě nechá u sebe přespat. Alice kývla a odešla z pokoje. Já se jen přetočila na bok a začala brečet. Mezi brekem, popadáním dechu a smrkáním jsem zaslechla krátký rozhovor, který probíhal mezi Alicí jejím přítelem Jasperem a někým dalším. Bavili se o novinkách, jak se daří, jak se komu žije. Dokonce přišla řeč i na mě, slyšela jsem jen, co řekla Alice.

„Bude tu tak dlouho, jak je bude chtít, ale to neznamená, že ty tu nemůžeš zůstat taky. Máme ještě pohovku v obývacím pokoji," řekla a zasmála se svým písklavým smíchem. Dálší kus rozhovoru jsem nestihla odposlouchat. Usnula jsem.

 

-------------------------------------

Mnohokrát děkuji, že jste si tuto první kapitolku přečetli - moc si toho vážím. Budu moc ráda pokud mi zanecháte komentář s vašimi pocity či radami. 

Pokud znáte film Mejdan ve Vegas, tak nejspíše budete vědět, jak děj bude zhruba vypadat, ale doufám, že Vás i překvapím.

Vaše BELLINATOM :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mejdan v Las Vegas 1. kapitola - Bella:

 1
2. Dommy1
20.12.2016 [0:34]

Super! Dúfam, že ďalšia bude skoro Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.12.2016 [17:35]

CvrcekAhoj,
článek jsem ti opravila, ale měla jsi velké množství chyb v tomto:
• čárky
• přímá řeč
• ji/jí
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!