Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 8

26.01.2011 (21:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4443×

„Dobré ráno, paní Moonová,“ vpadla jsem ráno do kanceláře.

„Paní Smithová, už je Kate v pořádku?“ optala se mě ze slušnosti a hned mi šla vařit kávu.

„Ano, byla to jenom nějaká viróza,“ usmála jsem se a s mým oblíbeným hrnečkem plným silné kávy jsem šla k sobě.

Na stole jsem měla nerozbalenou poštu, která se mi tu za dobu mé absence nahromadila a čekala mě i spousta práce. Hlavně můj a Viktorův rozvod, do kterého jsem se hned po rozbalení všechny pošty s vervou pustila.

Nejdříve jsem si chtěla prověřit výpisy z banky, tak jsem si je všechny nechala poslat na e-mail. Skoro o všech Viktorových platbách jsem vždycky věděla, až na jednu, která mi tam vůbec, ale vůbec neseděla a neseděla mi tam nejen proto, že jsem o ní nevěděla a byla jsem zvědavá. Navíc jsem všechny papíry musela mít v pořádku, abych mohla následně podat žádost o majetkové vyrovnání a svěření Kate do péče. Nechtěla jsem to přeci prodlužovat.

Každý měsíc z Viktorova účtu odcházela částka 250 dolarů a pořád na stejné číslo účtu. Bohužel jsem u toho účtu neměla jméno, na které to posílal. Ale to bohatě stačilo na to, abych se zase cítila podvedená.

Všechny účty jsem si rychle vytiskla a jako blesk vyletěla z kanceláře. Vzala jsem si taxíka a rychle jela do nemocnice, kde Viktor pracoval. Už jsem se nechtěla nechat vodit za nos.

„Dobrý den, jdu za Viktorem Smithem,“ ukázala jsem se na sesterně.

„Je na lékařském pokoji. Chcete tam dovést?“ zeptala se mě jedna ze sester.

„Ne, děkuji. Vím, kde to je,“ kývla jsem a šla za ním.

V rychlosti jsem zaťukala a bez vyzvání jsem vlezla dovnitř. „Nerada vás ruším, ale ráda bych si promluvila se svým manželem," oslovila jsem muchlující se dvojici ledovým hlasem a ta se od sebe zmateně odtrhla.

„Ahoj, lásko,“ usmála jsem se falešně na Viktora, když se na mě vyčítavě podíval, a počkala jsem, až nás napůl svlečená sestra nechá o samotě.

„Ehm, ahoj Bello. Co tady děláš?“ usmál se Viktor nervózně a zavřel dveře.

„Víš, začala jsem dělat na našem rozvodu a… Můžeš mi laskavě vysvětlit, kam si každý měsíc posílal 250 dolarů?“ vypěnila jsem a Viktor ztuhnul.

„To je to tak důležité?“ nadzvednul nechápavě obočí a nejspíš doufal, že se z toho nějak vymluví.

„Jestli chceš, aby náš rozvod proběhl hladce, tak ano,“ kývla jsem a s vážnou tváří čekala, co z něho vypadne.

„A musíme to řešit tady?“ snažil se z toho stále vycouvat.

„Viktore, moje trpělivost není nekonečná,“ okřikla jsem ho a dál čekala.

„Prostě, ty peníze jsem posílal jako výživné na moje nemanželské dítě,“ přiznal a já měla problém popadnout dech.

„To jako, že zatímco jsme byli spolu a já dělala, co jsem ti na očích viděla, ty sis udělal dítě jinde?“

„Ne, ne, tak to vůbec není,“ bránil se. „Bylo to dřív, než jsme se poznali, jenom jsem ti to neřekl. Nepřišlo mi to důležité.“

„Tobě nepřišlo důležité říct mi, že máš dítě?“ kroutila jsem hlavou nevěřícně. „Ty vážně nejsi normální. Nechápu, jak jsem to s tebou mohla vydržet tak dlouho.“

„Bello, jestli tě můžu poprosit, nechci, abys jim dělala nějaké problémy, takže ti budu vděčný, když o tom pomlčíš,“ prosil mě Viktor, takže mu na tom asi moc záleželo.

„Uvědomuješ si, že když o tom pomlčíme a soud se to dozví, tak z toho bude velký problém?“

„Já tě moc prosím. Poslechni mě a nebudu ti dělat žádné problémy. Všechno ti podepíšu a se vším budu souhlasit,“ prosil mě stále dokola a nejspíš by si i kleknul.

„Dobře. Tak já se teď vrátím jako by nic do kanceláře a zítra ráno ty papíry pošlu k soudu.

Kdybys byl ještě tak hodný a zastavil u mě v kanceláři, aby si to mohl podepsat, tak bych ti byla neskutečně vděčná.

Potom počkáme na předvolání a hned po rozvodu bude vymalováno. Kate tedy dostanu do péče já a jednou za čtrnáct dní bys s ní mohl být o víkendu. Samozřejmě nebudu nic namítat, když se domluvíme předem, mohla by u tebe být i na více dní. Nebudu jí zakazovat, aby se s tebou stýkala, takže se nemusíš bát a co se týče majetku…“ odmlčela jsem se, protože o tomhle jsme se ještě nebavili.

„Nechám ti byt a účty si necháme každý svůj. Nebo máš ještě nějaké extra přání?“

„Ne, souhlasím s tebou,“ kývla jsem. „A já půjdu. Odpoledne mi zavolej, domluvíme se na tom podpisu, nebo přijď rovnou do kanceláře,“ mávla jsem mu a vyšla z lékařského pokoje.

Do kanceláře jsem šla pěšky a cestou jsem si ještě zašla na jídlo. Potom jsem šla rovnou k sobě a pokračovala v dodělávání papírů.

Zabraná do práce jsem úplně zapomněla na okolí, a když někdo zaklepal na dveře, hrozně jsem se lekla a moje srdce začalo bít kolísavě. „Nerada ruším, ale přišel pan Cullen,“ oznámila mi sekretářka, která nakoukla do dveří.

„Pošlete ho dál,“ usmála jsem se, jakmile ke mně dolehlo jeho jméno, a napjatě čekala, až ten Bůh vstoupí do dveří.

Hned jak paní Moonová zaklapla dveře, vášnivě jsme se přivítali a nemohli jsme se toho druhého vůbec nabažit.

„Přinesl jsem ti ty papíry,“ usmál se a podal mi desky.

„Já zrovna pracuju na těch svých,“ zasmála jsem se. „Zítra je budu posílat k soudu, tak to pošlu najednou.“

„Jsi dokonalá,“ složil mi Edward poklonu a znovu mě políbil.

Nechali jsme se trochu nést vášní, když nás vyrušilo další zaklepání a hned na to ten dotyčný rozrazil dveře. Jen tak tak jsme se od sebe odtrhli, ale já tuhle situaci musela nějak vyřešit, protože návštěva nebyla zrovna veselá.
„Takže, pane Cullene, zítra tam ty papíry pošlu a uvidíme, co dál. Nashledanou,“ podala jsem vyvalenému Edwardovi ruku a vysypala jsem ho z kanceláře ven. „Ty neumíš počkat na vyzvání?“ obořila jsem se káravě na Viktora.

„Promiň, ale chvátám,“ omluvil se jen tak, aby se neřeklo.

„Jasně, jak jinak,“ zamručela jsem potichu a podala mu rozvodové papíry. „Tady to podepiš.“

„Doufám, že to budeme mít co nejrychleji z krku,“ pronesl prosbu a po svém podpisu bez pozdravu zase zmizel. Povzdechla jsem si, ale už jsem nic říct nestihla.

Čekání na vyjádření od soudu bylo nekonečné. Míjely dny, týdny a nakonec i měsíc a pořád se nic nedělo. Edwardovi už vyrozumění přišlo, ale náš případ nic. I s Kate to začalo být nesnesitelné. Neustále se ptala na tatínka a já nevěděla, co jí mám pořád odpovídat. Musela jsem s ní navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu a k mému štěstí to vypadalo, že opravdu zůstane u mě. Všechno, co jsem svými poloupírskými smysly zaslechla, bylo totiž pro můj prospěch.

S Edwardem jsme se vídali tajně a oba jsme se už nemohli dočkat, až budeme moc být spolu a nemuset se skrývat.

Čím víc jsme se s Edwardem vídali, tím méně mi vadilo, že se rozvádím, ale že mi Viktor nasazoval tak dlouho parohy, to se jen tak ignorovat nedalo. Pořád to ve mně zanechalo špatné povity a podvědomě jsem se rozhodla, že už se jen tak nevdám.

Trvalo to měsíc a půl, když mi konečně ve schránce přistál dopis od soudu. Okamžitě jsem ho rozbalila a byla jsem ještě nadšenější, když jsem si přečetla datum. Do mého rozvodu zbývaly pouhé dva dny.

Celá šťastná jsem hned volala Edwardovi a sdělila jsem mu svoji zprávu. Jediné, co mi tu zprávu trochu pokazilo, byla skutečnost, že se Edward rozváděl ve stejný den jako já a byla tu možnost, že se v soudní síni potkáme.

Najednou se ve mně probudila zvědavost a já chtěla jeho manželku poznat. Zajímalo mě, jak vypadá. Jestli je hezká a jak působí, a to jsem měla brzy zjistit.

Konečně nastal den D. Kate jsem odvedla do školky, v práci jsem si vzala volno a na desátou jsem vyrazila k soudu, kde jsem se měla sejít s Viktorem a taky že už tam na mě čekal.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho s kamennou tváří.

„Bello, dovol, abych ti představil Johna Coopera, mého právního zástupce.“ Ukázal na muže v černém kvádru, který stál kousek od nás.

„Smithová, těší mě,“ usmála jsem a přijala jeho ruku, kterou mi nabízel.

„Tak to vy máte na svědomí tu skvělou rozvodovou žádost. Na takové vysoké úrovni by to napsal málokterý profesionál.“

„Děkuji,“ odpověděla jsem potěšeně.

„Opravdu to bylo precizní. Na tak mladou dámu…“ dvořil se mi, ale než jsem stihla odpovědět, Viktor si odkašlal, abychom si ho taky všimli. Ale to už jsme měli jít do soudní síně, kam po chvíli přišla i státní zástupkyně a stání mohlo začít.

Všechno šlo naprosto hladce, ale když se začalo řešit téma Kate, ozvalo se z Viktorovy strany slovo, který jsem ani v tom nejhorším snu nečekala.

7. kapitola - 9. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 8: