Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 17.

Dakota jako Jane


Man´s world - 17.(Po)Hádka a vyznání...

17.

 

„Ale tos mu, kurva, musel přerazit nos?!“ křičel na George vzteklý Todd McArthur.

„No to, doprdele, musel! Tys ho neslyšel, doprčic,“ bránil se stejně hlasitě George.

„Vždyť měl v sobě šest piv. Ten ani nemohl vědět, co říká!“

„To jsem ho měl jako pochválit? Ať nechlastá, když to neumí, krucinál! Mě se taky nikdo nezastával, když jsem to přehnal!“

„Jo, jenže tos nebyl tady!“

„To je snad jedno, ne? Choval se jako kretén, tak jako kretén skončil. Nikdo s ní takhle mluvit nebude!“ Otočil se na patě a vyběhl z kanclu. Dveře za ním třískly s takovou ohlušující ránou, že se ptáci z nejbližších stromů zvedli a s vyděšeným křikem svorně zmizeli za horami. Venku div nevrazil do skupinky chlapů, kteří se nešikovně snažili zamaskovat skutečnost, že doteď napjatě poslouchali jejich hádku. Jen Tim to jako obvykle neřešil.

„No jo, ženský. S těma je víc průserů než radosti,“ poznamenal, ale pohled, jaký na něj George vrhnul, ho donutil udělat dva kroky vzad a částečně se schovat za Alana. George pokračoval dál jako buldozer a snažil se vychladnout.

Krucinál, jak ten byl nasranej! Tak Kurt má debilní kecy, ale on dostane sprda za to, že mu je zatrhnul? Možná mu nemusel lámat nos, ale doprčic, nemá ani páru, jak se stalo, že se z polohy vsedě otočil o sto osmdesát stupňů a pěstí mu ten nos trochu pošimral. Prostě normální zasranej instinkt, jak mu to někdo může vyčítat? Nemůže, to je jasný! Navrch Tanyu prostě nemůže nikdo beztrestně považovat za děvku. Do háje, i v duchu se mu spojení těch dvou slov protivilo, jako by mu někdo v ráně po noži dloubal prstem. Když se ocitl z dohledu, sehnul se pro první věc, kterou uviděl, a mrštil ji daleko mezi stromy.

„Doprdele!“ ulevil si hlasitě a opřel se o naskládané klády, které čekaly na odvoz a zpracování.

„Mrzí mě to.“ Leknul se, až sebou škubnul. Už chtěl něco zařvat, když mu došlo, že je to Tanya a kousl se do jazyka.

„Nemá co,“ pokrčil ledabyle rameny. Zamračila se.

„Možná jsem blonďatá, ale nejsem ani hluchá ani blbá,“ řekla přísně. Vzdychl. Zrovna teď by si moc přál, aby byla. Ne, kecy. Nikdy by si nepřál, aby byla jiná, než tak bystrá jako je teď. A ten sluch? No, občas se to hodí.

„Nech to být,“ vybídl ji a pokusil se usmát. Protočila oči.

„Chlapi,“ poznamenala a to obyčejné slovo znělo velmi, ale opravdu velmi urážlivě. I přesto se zasmál.

„Ženský,“ vrátil jí poznámku. Nejdřív se zaškaredila, ale pak se rozesmála spolu s ním. Trochu ho překvapila, když natáhla ruku a pohladila ho palcem po vousech na bradě. Ale poslušně držel, vypadala, že nad něčím přemýšlí. Když ale dlouho nic neříkala, zeptal se: „Copak?“ Pokrčila rameny a na tváři jí zůstal usazený jemný úsměv.

Nemohla mu to říct, byly to pošetilé myšlenky i na obyčejnou ženskou, a co teprve na tu, která má za sebou milénium zkušeností. Ale přesto jí nešly z hlavy. Ty vousy byly jakousi hradbou mezi ní a jeho minulostí. „Nepovíš mi to?“ zeptal se znovu.

„Je to moc hloupé, abych to mohla říct nahlas,“ vysvětlila.

„Nechceš to ani zkusit?“ pobízel ji. Usmála se a znovu pokrčila rameny.

„Co kdybych ti řekla, že jsi první muž s plnovousem, kterého jsem kdy políbila?“ zeptala se vesele. Rozesmál se.

„Nevím, jestli bych ti to věřil. V tom miléniu jsi na ty předchozí třeba jen zapomněla,“ popichoval. Zakroutila hlavou.

„Nemyslím. My nedokážeme nic zapomenout, víš.“

„Vůbec nic?“ zeptal se zaraženě.

„Ne, vůbec nic. Asi to bude tím, že se mi zarostlí chlapi nikdy nelíbili,“ vrátila se zase k lehčímu tématu.

„Tím vyvstala otázka. Mám štěstí nebo smůlu, když jsem jeden z nich?“ zeptal se.

„Nejsi jeden z nich,“ zavrtěla hlavou. Už se chtěl zeptat, když pokračovala. „Ty jsi výjimka,“ usmála se.

„Tím se všechno vysvětluje,“ poznamenal vesele a nechápal, jak to dělá. Jak je možné, že ještě před chvílí by jeho zlost dokázala vypálit celou Jižní Ameriku a teď se tu směje, vtipkuje s ní a je mu tak dobře jako už dlouho ne.

„Jsi si jistá, že nemáš žádné zvláštní nadání? Neovlivňuješ například emoce?“ nadhodil s rádoby nezájmem. Když se rozesmála, nechápavě ji pozoroval.

„Ano, tím jsem si jistá. Zaprvé už by se to projevilo, za druhé emoce ovlivňuje Jasper,“ mrkla na něj.

„Kdo?“ nechápal a mračil se nad tím nežádoucím pocitem rozlévajícím se mu hrudí.

„Edwardův bratr. Nevlastní, samozřejmě. Patří do Cullenovic rodiny a Alice, o které jsem ti říkala, je jeho manželka. Vzali se už - kolikrát? No minimálně každých deset let od doby co jsou u Carlislea,“ vypočítávala soustředěně.

„Co prosím? To se jako berou pořád znovu a znovu?“ nechápal George.

„Oživení věčnosti… Ona ta svatba má něco do sebe, po ní totiž následují líbánky,“ zasmála se a pásla se pohledem na Georgových rozpacích, i když netušila, co je způsobilo.

„Ehm, tak to by mě napadlo. Ale to si nemůžou udělat líbánky bez svatby?“ nechápal pořád.

„Můžou, ale svatba je úžasný prostředek jak si vyžehlit nějaký velký průšvih. Rose Emmett žádá pravidelně snad každé tři čtyři roky,“ řekla a rozesmála se. „I Eleazar jednou využil téhle uplácecí techniky a vzal si Carmen podruhé.“

„Pomalu se začínám v těch příbuzných ztrácet,“ poznamenal George kysele.

„Někdy ti udělám přednášku,“ mrkla na něj. „Navrch budeš mít velké štěstí, pokud je někdy nepotkáš osobně. I když asi by si dali pozor a nevšiml by sis jich,“ přemýšlela nahlas. Vyplašeně se na ni podíval.

„Jak jako nevšiml?“ Mávla nad tím rukou, ale on jí tu ruku chytil. „Ne, to mi vysvětli. Jak nevšiml?“

„No, nemůžu ti zaručit, že je nepřemůže zvědavost, když to sem je jen pár hodin běžmo,“ ušklíbla se kysele. Ani jí se ta představa nijak nezamlouvala.

„Tak teď si připadám jako opice v kleci. Doufám, že budeš alespoň vybírat vstupný,“ zabručel, když ji pustil a zase se opřel o klády. O jeden ze spodních kuláčů si opřel pokrčenou nohu a ruce si založil na hrudi. Tanya si pomyslela, že kdyby měla tlukoucí srdce, teď už by se jí probouralo ven. Tak mužně a sexy vypadal s tím svým zachmuřeným výrazem a blýskajícíma se očima. Jen s největším sebezapřením se ubránila roztouženému vzdechu, ale jako by to neudělal, George se usmál a propíchl ji hnědým pohledem.

„Co?“ zeptala se. Zvedl dva prsty v podobě véčka, kterými si ukázal na oči a pak kývl hlavou k ní. Došlo jí to téměř okamžitě. Tělo ji zradilo. Co tělo, jen oči.

„Krucinál,“ hlesla a sklopila pohled na boty. Svoje. O to horší bylo, že slyšela jeho tichý smích. Periferním viděním zachytila, jak se lehce odrazil od klád a dvěma kroky ladně překonal vzdálenost, která je dělila. Bezděčně k němu zvedla pohled. Usmíval se, jen lehce, ale upřímně.

„Když jsem ta výjimka,“ řekl významně a než se nadála, políbil ji. Téměř v ten moment se mu v rukou táhla jako med. Nikdy by ji nenapadlo, že člověk dokáže v něčem zastínit upíra, ale on to dokázal. Ti nejlepší milenci z její minulosti v téhle disciplíně oproti němu krutě pohořeli. Byl tak neskutečně něžný, že si snad ani neuvědomil, že ona vydrží mnohem víc než on. A hřál, bože, jak on hřál. Připadala si jako ještěrka, co se musí ohřát na slunci, jinak by nemohla plně žít. Ucítila, jak jí jazykem lehce přejel po spodním rtu a vyšla mu naproti. Pamatoval si, kam nesmí, ani ho nemusela hlídat. Jak se jejich jazyky střetly, neovládla se a vzdychla. On zamručel a za pas si ji přitáhl blíž k sobě. Rozhodně neprotestovala. Naopak měla chuť dát mu v tenhle moment naprosto všechno, jenže do její bubliny spokojenosti pronikl nežádoucí zvuk. Další srdce. Kruci.

V jeden moment ji měl v náruči a v druhý byla pryč. Úplně vyvedený z rovnováhy klopýtl dopředu a překvapeně se rozhlížel. Nikde nebyla. Zaraženě se mračil a už na ni chtěl zavolat, když zpoza klád vyšel pořád trochu zamračený McArthur. Všiml si ho.

„Aha, tady jsi. Hledal jsem tě,“ vypadlo z něj trochu neochotně. Sledoval zamračeného a zadýchaného George a pomyslel si, že je asi pořád rozčílený. „Než se začneš zase bránit, tak uznávám, že ses zachoval tak, jak bych se zachoval já. Ale to je firmě jedno. Nezaplatí Kurtovo ošetření, protože nevzniklo při práci.“

„Fajn, zaplatím to. Je to všechno?“ zeptal se George, pořád trochu rozhozený, nadmíru vzrušený a naštvaný, že je Todd vyrušil.

„No tak, já ti to nedělám naschvál. Nebuď nabroušený, myslíš, že mně se to tak líbí? Kurt by se ti, pokud vím, taky rád omluvil,“ soukal ze sebe Todd. George si povzdechl.

„Fajn, ale musí to být teď?“ zeptal se. Todd se rozhlédl.

„Máš snad zrovna něco na práci?“ zeptal se nechápavě. Georgeovi došlo, jak to asi pro Todda vypadá.

„Ne. No dobře, tak za ním půjdem hned, ale pak si hodlám užít zbytek neděle v klidu a nejlépe o samotě, jasný?“ řekl ostře. Todd zvedl ruce v obraném gestu a zakroutil hlavou.

„Já proti tomu rozhodně nic nemám.“

„Super,“ odfrkl si George a rychlým tempem se vydal zpět k Toddovu kanclíku. Byli tam během chvilky a uvnitř na židli našli Kurta s obličejem silně připomínajícím zrající švestku.

„Goj,“ hlesnul a mávnul rukou. Tvářil se ztrápeně, ale těžko říct jestli kvůli tomu, co udělal, nebo co mu za to udělal George.

„Nazdar,“ kývl George hlavou a snažil se moc nemračit. Středně nabručený výraz by měl stačit, aby dal najevo, co si o něm myslí.

„Le, akt ně to rrzí,“ začal Kurt, ale Georgeovi v tu chvíli došlo, že tímhle stylem by tu byl do večera. Ztížená komunikační schopnost jeho protivníka mu lezla na nervy.

„Hele asi takhle, jestli budeš mít tu kliku a ještě někdy Tanyu potkáš. Budeš se k ní chovat tak nejlíp, jak jen budeš umět nebo přeraženej nos bude tvoje nejmenší starost, jasný?“ vypálil na něj George. Kurt přikyvoval, jak jen mu bolavý nos dovoloval. „Super v tom případě tohle beru jako vyřízenou záležitost a účet z nemocnice ať mi pošlou. Ještě něco?“ podíval se na Kurt i na Todda, ale oba jen zavrtěli hlavou. „Tak fajn, uvidíme se ráno,“ řekl a s mávnutím vyšel s kanceláře. Ještě zaslechl Kurta, jak se ptá Todda:

„O s ím je?“ Odpovědi se mu buď nedostalo, nebo byla tak potichu, že ji neslyšel. Netrápilo ho to. Ale otázka byla celkem na místě. Co to s ním je? Kruci ona se přece- Néé, to je blbost, prostě je to přítelkyně. Každý by bránil své přátele, ne? Ale to před chvíli nebylo zrovna běžné kamarádské chování. Proboha, proč to udělal? No jo, měl pocit, že bude mít infarkt, jestli ji okamžitě nepolíbí, to je fakt. Ale přece by se měl umět ovládat, ne? Je dospělý chlap, táhne mu na čtyřicet. Ví, co mu život může dát i vzít, tak tu přece nebude jančit jako nějaká pubescentní slečinka. On rozhodně má vůli udržet si odstup a alespoň masku silného odolného chlapa.

„Ahoj,“ píplo mu vedle ucha. Otočil se a pohlédl do jiskřících zlatých očí. Nezaváhal. V té milisekundě, kterou mu zabralo naklonit se k ní a políbit ji, mu myslí proběhlo, že je v háji. Asi se fakt zbláznil. Do ní.

Zaskočil ji, věděl to, ale nevýslovně ho těšilo, že se mu poddala, i když nemusela. Až když ho po chvíli začal trápit nedostatek kyslíku, odtrhl se od ní a zhluboka dýchal. Dívala se na něj překvapeně a trochu jako by byla duchem nepřítomná. Zalil ho pocit uspokojení z pomyšlení, že jako pouhý člověk s ní dokázal tak zamávat.

„Ehm,“ odkašlala si, když na něj konečně zaostřila. „Všechno v pořádku?“ zeptala se. Přikývnul.

„Omlouvám se za to zmizení, ale na vysvětlování nebyl čas. Všimla jsem si ho až moc pozdě,“ řekla a zněla i vypadala zahanbeně.

„Co bychom si bez těch tvých smyslů počali, že?“ ušklíbl se. Ona se usmála. My. A znělo to od něj tak samozřejmě, že tomu skoro dokázala uvěřit. Možná, kdyby se tak nebála, že si to rozmyslí. Nebo že se začne bát. Nebo že se mu něco stane! Nikdy se o nikoho tak nebála jako o něj. Mohl si ublížit už jen tím, že někam šel. Jak mohl Bůh stvořit člověka tak zranitelného?

„Děje se něco?“ zeptal se.

„Ne, nic,“ vyhrkla rychle. Možná až příliš, George se zamračil a to značilo, že jí nevěří. No, taky to mohlo znamenat, že ho naštvalo cokoliv jiného, ale Tanya sázela na tu nedůvěru.

„Vážně?“ zeptal se. Nevinně se ušklíbla, rozhodnutá mu to neříkat. Mohl by se urazit, protože ho považuje za slabého. Jeho ego by mu asi nedovolilo jen tak to přejít.

„Jsme tu moc na ráně,“ řekla místo toho a za ruku ho zatáhla víc do lesa. Když byla spokojená, pustila ho a pokračovali pomaleji. George se ale mračil. Z hlavy mu nešlo, že ať se snažil nalhat si cokoliv, hned jak ji uviděl, podlehl. Nikdy ničemu nepodléhal, ale s Tanyou… pfúú… bylo těžké neudělat ze sebe totálního šílence po lobotomii. Teď se na ni dokonce místo pozdravu vrhnul, to se mu nepodobá. Nebo podobá? Možná kdysi dávno, těch pár let po škole. Pak přišla Anne a o tu pečoval jako o poklad. Nic takového… živočišného. Teď to v něm probouzela Tanya a on si s tím nedokázal pořádně poradit. Možná to kdysi neměl tak potlačit, ale naučit se to ovládat. Co teď s tím? Tanya vydechla a jemu se před očima promítlo hned několik variant, kam dokázal ten výdech zařadit a ani jedna by nebyla dětem přístupná. Přejel si dlaní přes obličej a skončil ve vousech. Když je ucítil, usmál se. Byl výjimka. Kruci, přece se vážně-

„Co je ti?“ zeptala se a vytrhla ho z úvah.

„To bych taky rád věděl,“ zabručel a ona se zatvářila překvapeně.

„Je ti zle?“ vyplašila se z ničeho nic, až ho to překvapilo.

„Ne, proč by mělo?“ divil se. Uhnula pohledem a pokrčila rameny.

„Co já vím. Lidi můžou chytit ledacos,“ zamručela.

„Nic mi není,“ řekl a doufal, že ji to uklidní. Jenže nevypadala klidnější, spíš naopak. Chytil ji za ruku a zastavil ji tak. Otočila se k němu, ale pořád vypadala ztrápeně. „No tak, mluv se mnou.“ Vypadala, že se snad rozpláče. Když už myslel, že nic neřekne, nadechla se.

„Strašně mě to mrzí. Chápu, že mi to nikdy neodpustíš, ale miluji tě,“ vydechla tak smutně, že by se ustrnul i kámen. „Promiň mi to,“ dodala a kousla se do rtu, aby zabránila jeho zkřivení do plačtivé grimasy. Nikdo mu to v ten okamžik nemohl vyčítat, on ji prostě musel políbit.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 17.:

 1
3. Petronela webmaster
04.02.2012 [8:41]

PetronelaJuj... no prostě krása, nemám, co víc bych dodala.Emoticon

P.S. Omlouvám se za krátký komentář

2. AMO
27.09.2011 [18:30]

AMOKdyž nad tím přemýšlím... mohl mu přerazit i něco jiného, kromě nosu. Ještě, že v té chvíli tam nebyl Edward. To by teprve byl masakr Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale stálo to za to. Miluje jeho a nepoleze do zelí!!!

1. jendulka
27.09.2011 [17:12]

Emoticon parádní kapitolka jako vždy,prostě nádhera.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!