Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 10. kapitola

20.04.2013 (16:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1940×

10. kapitola

Edward:

„Klid, zlato,“ uklidňovala mě Bella hned, jak mě odchytla u dveří.

„Myslel jsem, že bych jim byl schopen odpustit, ale jak jsem je viděl, tak se to na mně zase nahromadilo. Ta nenávist, kterou jsem k nim měl. Nemohl jsem udělat nic jiného. Já je mám rád, ale nenávist je zatím silnější.“ Sedl jsem si na gauč a složil hlavu do dlaní. Bella mi je nadzvedla a nacpala se mi do klína. Ona věděla, kdy ji potřebuju a kdy ne. A teď jsem ji potřeboval snad víc než kdy jindy. Objal jsem ji kolem těla a ona mi položila hlavu na rameno. Cítil jsem její vůni, její parfém, který jsem jí koupil, cítil jsem její dech na mém krku. Sem tam mě lehce políbila na důlek mezi ramenem a krkem. Byla teď mou oporou, mým životem.

„Co budeme dělat?“ optal jsem se o několik minut později.

„Co by, budeme svůj život žít dál,“ usmála se a pohladila mě po tváři.

„Miluji tě,“ vyznal jsem se a políbil ji.

„Já tebe,“ oplatila mi a polibek mi vrátila.

„Za chvíli přijede paní Morisnová vyzvednout si šaty a potom bychom mohli zajet do města se projít, já bych mohla vyzkoušet svou odolávací schopnost.“

„Bello, vždyť víš, že to už zvládneš,“ hájil jsem ji.

„Vím, ale víš, jak jsem nervózní, když jedu sama do salonu a to tam jsem jenom chvilku. Na náměstí sama raději nechodím. Je to tam tak koncentrované, že kdyby se někdo pořezal, měla bych velkou práci se udržet, vždyť to víš.“ Sklopila hlavu.

„Já vím, že bys zvládla i to, ale taky vím, že je třeba to cvičit, a jelikož je tam dneska jarmark, tak je to vhodná příležitost to procvičit,“ usmál jsem se na ni, ona vždy věděla, jak mě přivést na jiné myšlenky.

Najednou se ozval zvonek a mně bylo jasné, že je to slečna Morisnová.

„Půjdu si něco udělat do kuchyně. A udělám slečně Morisnové kávu a tobě čaj,“ konstatoval jsem.

„To budeš hodný,“ usmála se na mě a naposledy mě políbila.

„Pojďte dál,“ slyšel jsem říkat Bellu od dveří. Přesunul jsem se do kuchyně a začal vařit vodu. Sám jsem si vzal kousek pizzy a strčil si ho do mikrovlnky.

V kapse mi zavibroval mobil. Vzal jsem ho a přiložil k uchu.

„Ahoj, Mary, jak se máš?“

„Dobře, říkali jsme si s Joshuou, že bychom se za vámi stavili, máte tam prý jarmark a kolotoče,“ oznámila mi.

„Jasně, že se stavte,“ řekl jsem nadšeně, ale asi to tak nevyznělo.

„Co se děje?“ optala se mě opatrně a já věděl, že to poznala.

„Moje rodina se ukázala,“ konstatoval jsem.

„A máme teda jezdit?“ optala se. Asi nechtěla rušit.

„Ne, budeme moc rádi, když přijedete, s Bellou jsme tam asi za hodinku chtěli jít."

„Tak to je akorát,“ vyhrkla Mary a zasmála se.

„Vždyť bydlíte osmdesát kilometrů od nás. Jak byste to mohli stihnout?“

„No, my už sedíme v autě,“ zasmála se.

„Tak to vás čekáme, za jak dlouho jste tady?“

„Asi za dvacet minut,“ přemýšlela nahlas.

„Tak mi počkáme doma a půjdeme společně.“ Položil jsem mobil a vytáhl si pizzu z mikrovlnky.

„Mary!“ volala Bella už z dálky. Ještěže od nás bydlí tak blízko, protože jinak by to bylo pro Bellu moc těžký. Na Joshuu a Mary si velmi zvykla a já ve své podstatě taky, protože jsem vždy rád, když za námi přijedou a já můžu promluvit s chlapem, který chápe věci stejně jako já. Většinou to dopadne tak, že si navzájem postěžujeme.

„Ahoj, Joshuo,“ pozdravil jsem Bellinina bratra. Navzájem jsme se pak přivítali.

„Ten vyrostl,“ rozplývala se Bella nad malým Mikem. Mikeovi bylo něco přes tři roky, takže to byl podle Mary v těch nejhorších letech. Myslím, že si teďka stejnak odpočine, protože Bella jí ho sebere. Někdy si říkám, jestli by už Bella nechtěla miminko, protože vždycky je nadšená, když má Mikea u sebe. Ale nikdy nic neříkala, a když jsem na to navodil téma, tak se na to taky netvářila. Věřím, že až to přijde, tak to poznáme oba dva.

„Jak se máš, Edwarde?“ obrátila se na mě s dotazem Mary během chůze na jarmark.

„Teď nic moc, vždyť víš,“ přiznal jsem a Bella mi stiskla ruku. Usmál jsem se na ni, jakože vše zvládám.

„Uvidíš, jak se to vyvine, já vím, že to bude dobré,“ chlácholil mě Joshua a asi měl pravdu, jen tomu musím dát čas.

„Už jsme tu,“ zvolala Bella, jakoby jsme to všichni nevěděli.

„Výborně.“ Zastavil jsem se a pohodil hlavou ke skupince upírů, která nás skenovala.

„Ale no tak, jdeme,“ zavelela Bella a potáhla mě dopředu. Srovnal jsem s ní krok a objal ji kolem krku na důkaz, že ona je moje.

„Kam půjdeme?“ optal jsem se, když jsme došli ke všem různým stánkům od jídla až po keramiku.

„Tak to projdeme dokola a pak můžeme na kolotoče,“ usmála se Mary a vzala Mikea do náruče. Kočárek jsme nechali u lavičky a vydali se do davu lidí. Snad to Bella zvládne, protože tohle bylo opravdu dost lidí na jednom místě.

Pohled Esme:

Byla jsem zdrcená, že nás takhle Edward odbyl, i když jsem to částečně věděla. Ubytovali jsme se v hotelu a vydali se na jarmark. Doufala jsem, že je tam uvidím a možná s nimi ještě promluvíme.

A měla jsem pravdu, stáli jsme zrovna tam, kde se přicházelo. Zahlédla jsem je už z dálky, ale nebyla to jenom Bella s Edwardem, ale i dva cizí a kočárek.

„Už jsme tu,“ zvolala Edwardova žena. Edward se na ni láskyplně podíval a usmál se. Musí ji opravdu milovat.

„Výborně.“ Můj syn se zastavil a pohodil hlavou k nám. Úplně mě bodlo u srdce, protože to řekl s nechutí a odporem. Copak to nedokáže vstřebat?

„Ale no tak, jdeme,“ zavelela Bella a stáhla ho sebou. Myslím, že ona byla jeho útěcha, to o ni se mohl opřít. A my jsme tam jen stáli a zírali na ně. Nikdo ani neměl nápad, jak ho oslovit nebo jak se chovat.

Edward:

„Drž mě, Edwarde,“ pošeptala mi Bella.

„Klid, zlato.“ Přitáhl jsem si ji k sobě. Cítil jsem na ní, jak je nervózní, a ani jsem se jí nedivil. Tohle bylo poprvé, co se pohybovala v takovém množství lidí, jaké bylo tady. Až neuvěřitelné, kolik lidí se sem sjelo.

Procházeli jsme se kolem všech těch stánků a užívali si vzájemné přítomnosti. Mary s Joshuou a malým se od nás vzdálili hned na začátku, protože malý byl dost nevrlý. Takže si šli sednout na lavičku a dívali se z dálky. Stejnak budou mít možnost si ještě všechno prohlídnout, protože u nás budou několik dní. Mou rodinu jsem již neviděl, ale určitě tady někde byli.

„Bello, budu muset jít na záchod, zvládneš to tady?“ optal jsem se jí, zatím šlo vše normálně, takže jsem neměl strach ji tady nechávat.

„Já nevím,“ kroutila se a mou ruku stále svírala.

„Zvládneš to a já jsem za chvíli zpátky.“ Vysmekl jsem se jí a políbil ji na tvář. Nechal jsem ji tam stát a rychle spěchal na záchod. Musím přece vyzkoušet, jestli je už připravená, a já doufám, že jo.

Pohled Belly:

Nechal mě tam stát a odběhl pryč. Cítila jsem, jak jich je tady hodně. Spousta krve, která mě lákala, ale nechtěla jsem si to přiznat. Dýchala jsem jenom lehce, abych to stále necítila, ale nedalo se. Lidi kolem mě chodili, někteří do mě narazili, někteří se jenom otřeli. Uběhlo snad pár vteřin a mně se začal sbíhat jed v puse. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Když jsem měla vedle sebe Edwarda, věděla jsem, že on mě zastaví, kdyby něco, ale teď jsem na to byla sama. Potily se mi dlaně, můj dech se zrychlil. Mysli na Edwarda, mysli na Edwarda.

„Jsi v pořádku?“ oslovila mě Edwardova sestra, která se ke mně najednou prodrala.

„Jo,“ procedila jsem mezi zuby, ale asi ji to nepřesvědčilo. Viděla jsem, jak dochází zbytek jeho rodiny a obestupují mě, jako by věděli, co se děje, ale to přece nemohli.

„Máš chuť na krev?“ optal se mě někdo, ale nedokázala jsem rozluštit kdo.

„Ty debile!“ slyšela jsem říkat nějakou dívku.

„Musíme ji vzít bokem,“ odpovídal zase nějaký autoritativní hlas.

„Ne,“ zavrčela jsem a odmítla se pohnout. Já to přece zvládnu, na nikoho tady neskočím. Myslím na Edwarda. Musím přiznat, že jsem musela vypadat hrozně, ale já to zatím všechno zvládala. Ano, měla jsem hroznou chuť na jejich krev, ale stále to bylo v normě, na hranici, ale v normě.

„Jaspere, vezmi ji,“ řekl někdo a už mě někdo bral do náruče a odnášel. Bránila jsem se, chtěla jsem Edwardovi dokázat, že to zvládnu, ale oni mi to nedovolili. Slyšela jsem dokonce trhnutí trička a asi jsem byla jak smyslů zbavená, ale nebylo to kvůli krvi, ale protože jsem chtěla Edwardovi ukázat, jak to zvládám, i když s potížemi, ale zvládám.

„Pusťte mě,“ začala jsem nadávat hned, jak jsme došli mimo lidi.

„Udělali jsme to pro tebe a pro ty lidi,“ chlácholila mě Edwardova matka.

„Já to zvládala,“ bránila jsem se a už napůl vzlykala, protože mi to přišlo líto.

„Nezvládala,“ konstatoval Carlisle.

„Jak můžete vědět, že jsem to nezvládala, když nevíte, čím jsem si prošla?!“ fňukala jsem nahlas. Byla jsem vážně vykolejená. Zase jsem to nedokázala Edwardovi a on si bude myslet, že jsem to nezvládla.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 10. kapitola: