Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Maličká - 3. kapitola

13.02.2012 (07:15) • Fade • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2861×

Pevně jsem stiskla jeho ledovou ruku a soustředila se, abych slastně nepřivřela oči. Pokožka byla stejně hebká, jak vypadala. Toužila jsem po tom si ho k sobě přitisknout a nikdy nepustit.

Sakra, Bello, nesvlékej ho pohledem! Ječelo mé já, ale prostě mi nešlo odtrhnout pohled od jeho dokonalého těla. I přes černou košili se rýsovaly pořádné svaly, a co se týče rozkroku… už na první pohled to vypadalo dost dobře. Jenže je to psycholog! No tak, Bello, soustřeď se! Co si o tobě musí myslet? Že jsem jedna z těch nadržených paniček z Manhattanu. Takových jako jsem já, sem musí denně chodit desítky. Jenže ony sem chodí z úplně jiného důvodu než já. Alespoň většina ano.

„Takže, slečno Swanová, jaký máte problém?“ začal a já si připadala jako u výslechu. Stačila ještě lampička, kterou by mi zamířil přímo do očí a takovéto zrcadlové okno, kterým jde sice vidět dovnitř, ale ven ani náhodou.

„No, moje…“ Gynekoložka? Není to trochu divné? Neříkám, že ženská doktorka je divná, ale je trochu ujeté, když něco takového řeknete chlapovi, „doktorka,“ jo, to zni rozhodně líp, „mi poradila, že k vám mám zajít.“

„Aha a proč?“

„Má pocit, že jsem… moc chladná? Jo, tak nějak to říkala. K nedávným událostem,“ vydolovala jsem, že sebe nakonec. Cullen na mě trochu zmateně hleděl a pak se poškrábal v těch jeho dokonalých bronzových vlasech. Bože, i když na mě hledí jako na blbce, je naprosto dokonalý.

„A co se vám stalo?“

„Přišla jsem o dítě,“ zašeptala jsem smutně a konečně odlepila oči od jeho úžasného obličeje. Podlaha mi najednou připadala hrozně zajímavá. Doktor nic neříkal. Možná hledal správná slova. Což mi přijde jako pěkná kravina. Psychologové vždycky vědí co vám říct. Nebo ne?

„Povězte mi, jak se to stalo,“ řekl po pár minutách. Nezvedla jsem hlavu, když jsem mluvila.

„Můj přítel… věděla jsem, že nemá rád děti, ale myslela jsem si, že když mu řeknu, že jsem těhotná, překousne to a bude se těšit se mnou.  Mýlila jsem se. Myslela jsem, že to prostě přejde a nechá to být. Maximálně na mě bude chvíli naštvaný, ale až poprvé ucítí, jak to maličké bude kopat, začne jako pyšný otec všude rozhlašovat, že bude mít malého fotbalistu nebo nějakou krásnou modelku. Zkrátka, že si jeho dítě bude žít na vysoké noze stejně jako rodiče. Místo toho se rozzuřil, zmlátil mě a…“ Nechtěla jsem si něco takového ani připustit natož, abych to řekla nahlas. Zvedla jsem hlavu, ale nepohlédla jsem do jeho obličeje. Koukala jsem z okna za jeho zády. Cítila jsem zbloudilou slzu, jak mi stéká po horké tváři. Kdoví proč mi připadalo jednoduché všechno tomuto neznámému, krásnému muži povědět. Neměla bych být trochu víc opatrná, co mu řeknu? Vím, že je to psycholog a to, co mu tady říkám, je lékařské tajemství a nesmí to nikomu říct, ale i tak… je to nezvyk.

„Řekněte mi, jak jste se poznali.“

„Tehdy mi bylo patnáct. Žila jsem ve světě, kde peníze znamenaly víc než jen obyčejné zelené papírky, které můžete rozhazovat. Když jsem Jacka poznala, byl to jen jeden z těch boháčů, co se chodili pobavit do baru, ve kterém jsem pracovala a…

„Bello, bylo by fajn, kdybys něco začala dělat. Na desítce někoho máš!“ řvala na mě šéfová. Nesnášela jsem to tady, ale musela jsem si nějak vydělávat peníze. Rodiče sami měli málo a teď když jsem si mohla konečně začít taky trochu vydělávat, nezbývalo mi nic jiného než pracovat tady. Byl to jediný podnik ve městě, který bral i patnáctileté holky.

„Jasně už jdu,“ zamumlala jsem neslyšitelně a vydala se k nejzapadlejšímu stolu v tomhle zatraceném podniku. Vždy tam seděli ti boháči, co jsou tady na služební cestě, a sem přišli, aby si trochu zkrátili čas, a tohle nebyla výjimka. Pětice čtyřicátníků v drahých oblecích ušitých na míru. Bavili se mezi sebou a hlasitě se smáli. Na stole před sebou měli položené prázdné sklenice od panáků, které si nejspíš koupili u baru. Černovlasý vysoký chlap s velkýma černýma očima, který vypadal ze všech nejbohatší, stočil svůj tmavý pohled na mou maličkost a mile se usmál. Úsměv jsem mu oplatila a stanula před nimi.

„Mohu vás něco přinést?“ zeptala jsem se. Celou dobu mě očima hypnotizoval ten tmavovlasý hezoun. Cítila jsem, jak rudnu a tak jsem jen, co si objednali, zmizela z jejich dohledu. Nejhorší na tom bylo, že je budu muset obsluhovat celý večer. Jedině, že bych…

„Jess, byla bys tak hodná a vyměnila si se mnou desítku?“ Jessica očima vyhledala stůl čisto deset a s chtivým úsměvem přikývla. Jess milovala muže a milovala je ještě víc, pokud byli pohlední a neměli hluboko do kapsy. Byla to má přítelkyně, ale v tomhle směru jsem ji nedokázala pochopit. Bylo jí patnáct a měla víc sexuálních zkušeností než kdejaká třicátnice.

„Díky,“ naznačila jsem rty, když se i s tácem s pěti drinky otočila, abych jí popřála hodně štěstí. Vyměnila jsem si s Jess fušku u baru, takže mi nezbývá nic jiného, než celou noc tvrdnou u těch největším alkoholiků. Zase tolik mi to nevadilo. Raději budu snášet jejich oplzlé návrhy, než trpět toužebný pohled toho movitého chlápka. Byl hezký, ale vyzařovala z něj taková zvláštní temnota. Šel z něj strach.

„Líbíte se mi, slečno,“ zašeptal mi někdo do ucha. Vyskočila jsem metr do vzduchu, jak jsem se lekla a prudce se otočila k neznámému muži.

„Nechte mě být, pane.“ Snažila jsem se mít pevný hlas, ale v polovině věty se mi zlomil.

„Co kdybych vám nabídl jistý finanční obnos, když se mnou dnes strávíte noc. Řekněme pět set dolarů? Jsem si jistý, že by se vám mohli hodit, madame Swanová.“ Odkud ví, jak se jmenuji? Řekla mu to snad Jessica? Ne, to by mi neudělala. Není taková svině. Navíc… jsme nejlepší kamarádky. „Mimochodem, jsem Jack,“ zavrněl mi do ucha a táhnul pryč z podniku. Nebránila jsem se. Něco mě k němu táhlo jako magnet a já se cítila zvláštně naplněná."

(…)

„Vypadáš úžasně, Bello.“ Jack mi vtisknul polibek na tvář a jeho ruka se obmotala okolo mého pasu. Stáli jsme v jedné z těch luxusních restaurací na Times Square. Byla jsem tady už milionkrát, a přesto mi to připadalo takové jiné. Jackova ruka kolem mého těla byla jiná. Zdálo se jako by se mě štítil nebo co.

„Dobrý večer, pane Jaksone, slečno,“ přivítala nás blonďatá číšnice a odvedla k zarezervovanému stolu.

„Rád vás opět vidím, Pamelo.“ Jack se zářivě usmál a mě si vůbec nevšímal. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu. To jak spolu flirtovali, mě bolelo, ale nemohla jsem nic udělat. Jack by se na mě zase naštval.

„Musím na toaletu,“ omluvila jsem se spěšně a zvednula se ze židle. Zamířila jsem k WC, která byla na druhé straně restaurace. Téměř jsme běžela, aby nikdo neviděl slzy, které stékaly po mé tváři. Dnes už podruhé.

Rozrazila jsem dveře a opřela se o umyvadlo. Rychle jsem vytáhla svou kosmetickou taštičku a začala se upravovat dřív, než někdo přijde, ale dveře se stejně rozrazily. Nepodívala jsem se tím směrem a dělala jako, že mám něco v oku.

„Ahoj, Bello!“ zvolal někdo a zvonivě se zasmál. Prudce jsem se otočila a zalapala po dechu. Blonďatá kráska s rudými oči, v nichž zářily jiskřičky touhy po mé krvi, stála přímo přede mnou s rozevřenou náručí a širokým úsměvem.

„Rose?“ vypadlo ze mě. Blondýna přikývla a vrhla se ke mně. Byla pořád stejná!

„Ráda tě vidím, Bells! Změnila ses, holka!“ zašvitořila a pozorně si mě prohlédla.

„Jo, lidi se mění. Co tady děláš?“ Měla jsem stovky otázek, ale netušila jsem, kterou položit první. Pět let se ani neozve a najednou je tady. Živá a zdravá.

„Emmett mě požádal o ruku.“ Zvedla levou ruku a přímo před očima mi mávala diamantem velikosti planety Země. Myslím, že jsem ho viděla u Tiffanyho, když jsem nedávno kupovala pro Jacka hodinky.

„Takže ses rozhodla, že mi to musíš říct osobně,“ konstatovala jsem suše a hypnotizovala tu nádheru na jejím prsteníčku.

„Ne, chci se vdávat v New Yorku. Chtěla jsem tě najít, ale když ses tady s Jackem objevila, řekla jsem si, že půjdu za tebou. Řeknu ti, ale že se z něj stal pěkný idiot, Bell. Chvíli jsem ho pozorovala a upřímně nechápu, jak s ním můžeš žít.“ Pokrčila jsem rameny.

„Miluju ho,“ řekla jsem jen. Rose si povzdechla a pevně si mě přitáhla na svou hruď.

„To přejde,“ zamumlala mi do vlasů.

<<< >>>

Pořádně se mi to začíná vymikat z rukou. Rose měla být původně Edwardova sestra a později kamarádka Bells, ale místo toho se mi do toho připletla už teď a co hůř... je upírka! Neptejte se mě co to má znamenat. Sama to totiž nevím.

Omlouvám se, že jsem kapitolu nepřidala už dřív, ale nebyl čas. Budu se to snažit napravit.

Autor: Fade (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Maličká - 3. kapitola: