Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Má paní... VIII. kapitola

28.10.2012 (12:00) • JoheeeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2157×

„Co to děláte, slečno?“ ozval se sametový hlas, který bych poznala kdekoliv, a já leknutím nadskočila snad metr do vzduchu a prudce se otočila. Přísahám, že v tu chvíli jsem věřila tomu, že byl opravdu zakletý v tom kusu látky. A krve by se ve mně nedořezalo...

„Já... Ehm... No,“ koktala jsem a spěšně schovala kapesník za zády, „smrkala jsem?“ nevědomky jsem na konci zvedla hlas do otázky.

„Ústy?“ pobaveně se usmál a zajiskřilo se mu v očích, což ale stále nic neměnilo na tom, že vypadal, jako by právě spatřil ducha.

„Já... nevím,“ špitla jsem a zabodla pohled do země. Pan Cullen ke mně přistoupil a rukou studenou jako led mě přinutil zanechat té zábavné činnosti a opět se mu podívat do očí.

„Netvrdila jste náhodou, že pocházíte z Modré Lhoty?“ zeptal se zaraženě a já zrudla jako přezrálé rajče.

„Ehm... vážně? To se vám asi zdálo, neměl byste tolik pít...“ Co to zase plácáš, Bello?

„Ujišťuji vás, že já nepiji. Tedy, v pravém slova smyslu...“ Nechápavě jsem na něj zírala. „Ale mohu vás ujistit, že s jistotou vím, že jste tehdy na balkóně tvrdila, že jste z Modré Lhoty.“ Zdá se, že budu muset přijít s nějakou skvělou výmluvou.

„Přejmenovali to... Přejmenovali to tu. Jsem si jistá, že ještě před týdnem se to tu jmenovalo Modrá Víska.“

„Lhota.“

„Správně.“ Dobrá, plán s výmluvou jaksi selhal. Znovu jsem sklopila pohled a nevědomky začala v rukou žmoulat onen kapesník.

„Madam, jsem si naprosto jistý, že i před týdnem se to tu jmenovalo Netherfield, stejně jako tomu bylo před rokem i léta předtím.“ Ani jsem se nemusela dívat a bylo mi jasné, že nemá daleko ke smíchu. Dobrá, Bello, čas na výmluvu číslo dvě.

„Pane, jsem tu nová... a na jména mám opravdu špatnou paměť, musela jsem se... splést,“ koktala jsem a odvážila se znovu zvednout zrak. A opravdu - neměl daleko ke smíchu.

„Víte, mně se spíše zdá, že jste nechtěla, abych snad věděl, kde bydlíte,“ pošeptal mi do ucha.

„P- prosím?! Jak vás to jen napadlo, pane?“ vykulila jsem oči předstírajíc překvapení a o krok ustoupila.

„Měl jsem jen takové tušení. Oprávněné?“ otázal se a... panebože... pozvedl obočí. Kdybych vám tak mohla popsat, jak skvěle v tu chvíli vypadal! Znovu jsem začínala cítit, jak se z mých nohou stává želé. Jahodové.

„Ne, to jistě ne. Jen... však víte, jak se tu poslední dobou rozšiřují ty povídačky o upírech, tak... člověk musí být na pozoru,“ vzpomněla jsem si, co jsem nedávno zaslechla v kuchyni. Sir Cullen se zatvářil zaskočeně a... ostražitě?

„Netipoval bych vás na to, že budete takovýmto nesmyslům věřit,“ ošil se a nervózně se zatahal za límeček. Snad se nebojí?

„Pane, nemějte strach, není k němu důvod. Můžu vám zaručit svým životem, že do tohoto domu upír nikdy nevstoupil,“ ubezpečovala jsem ho.

„To jsou silná slova, madam,“ usmál se. „Ale máte pravdu, ke strachu není důvod. Avšak stále jste mi neodpověděla na otázku, jestli těm žvástům věříte. Věříte?“

„No... Abych byla upřímná, nevím, čemu mám věřit. Přijde mi to nelogické a nesmyslné, aby po světě chodily oživlé mrtvoly, ale prý nedávno u cesty blízko Chesteru našli tělo nějaké dívky. Bez jediné kapky krve. Ale mohu vás ujistit, že kdybych náhodou nějakého potkala, byl by to jeho poslední den... nebo noc... Prostě nemá právo zabíjet nevinné lidi.“ Zdálo se mi to, nebo jsem sira Cullena zase něčím pobavila?

„O tom nepochybuji, ale... radím vám, abyste se raději zdržovala v blízkosti panství a nechodila nikam daleko,“ pravil vážně.

„To nepůjde, musím chodit pro mou paní vyřizovat pochůzky po městě.“

„Vaši paní?“ zatvářil se překvapeně.

„Ano, paní Tanyu. Jistě kvůli ní jste sem přijel,“ snažila jsem se, aby zklamání v mém hlase bylo znát co nejméně. No, zrovna herečka z tebe nebude, ale...

„To je vaše paní? Myslel jsem, že jste spíš sestry,“ zaraženě se zamračil.

„No to by mi tak ještě schá... Ehm... Ne, nejsme, jsem její služka,“ uvedla jsem věci na pravou míru a doufala, že si mého přeřeknutí nevšimne. Zřejmě ne, stále vypadal dost překvapeně.

„Ale tenkrát na tom plese jste...“

„Jsem byla služka, kterou stále jsem a kterou s největší pravděpodobností navždy budu. Je mi líto, jestli jsem vás zklamala, ale člověk nezmění to, čím se narodil. A teď, když mě omluvíte, musím jít přichystat stůl pro mou paní. A pro vás.“ Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale když jsem viděla, jak zklamaně se tváří, rozbouřilo to ve mně dlouho potlačovaný vztek a chtěla jsem jen co nejdříve pryč. Otočila jsem se na patě a vydala se ke schodišti. Pak jsem se však zarazila, vrátila se ke zkamenělému siru Cullenovi a vrazila mu kapesník do ruky.

„Toto je, myslím, vaše,“ prskla jsem, „pane!“

***

Po zbytek dopoledne jsem se snažila urozené společnosti co nejvíce vyhýbat, však přesto jsem se v jednu chvíli ocitla v místnosti, kde právě posedávali a kam jsem já šla utřít prach.

„Pardon, já... přijdu později,“ pípla jsem se sklopenou hlavou a měla se k odchodu, když mě paní Tanya zarazila.

„Ne, to je v pořádku, alespoň se budeme mít na co dívat, že?“ zasmála se. Nevím, co je tak zábavného na pozorování služky, ale zas jsem pocítila nenadálé nutkání něco té... dámě narvat do úst. A po ruce jsem měla jen starý špinavý hadr, který jsem si s sebou vzala k úklidu. Dušení se však nekonalo a já jen poslušně kývla a přešla ke skřínce v rohu, abych byla co nejdále od těch dvou hrdliček. Přesto jsem však slyšela každé slovo, které ta čarodějce vypustila ze chřtánu, a samozřejmě ji nenapadlo nic lepšího, než pomlouvat svou naprosto neschopnou služku. Vůbec mi přijde, že mluvením o mně stráví většinu dne. Jsi populární, Bello...

„... nevděčná, vůbec si nedokáže vážit toho, co pro ni dělám. A jak je nepořádná a stále má v obličeji takový zvláštní výraz! Někdy mi dokonce přijde – vím, že je to pošetilé -, že mě snad nemá ani ráda!“ žalovala Tanya a já se neubránila vyprsknutí smíchy. Polekaně jsem se otočila a spatřila, že na mě oba udiveně hledí.

„Ehm, já... omlouvám se. To ten prach,“ pravila jsem kajícně. Tanya si opovržlivě odfrkla, jako by se snad považovala za klisnu, což nebylo až tak zcestné, a zamračila se.

„Vidíš, kdybys pořádně uklízela, prach by tu nebyl. Já už si s tebou opravdu nevím rady, je tak neschopná!“ obrátila se zas na sira Cullena. „Někdy dokonce vážně uvažuji o tom, že bych ji vyhodila.“ A to ve mně hrklo. Věděla jsem, že mě paní nemá příliš v lásce, ale to neměla nikoho – snad kromě sebe -, však ještě nikdy se přímo nezmínila o tom, že by mě poslala pryč. Nebo to alespoň nemyslela vážně. Ehm...

„Já... madam, prosím, nechte mě tu, slibuji, že se polepším, jenom mě nevyhazujte, víte, že nemám kam jít,“ žadonila jsem a lehce panikařila. Tanya si však zřejmě ani nevšimla, že na ni mluvím, a dál vesele povídala o neschopném služebnictvu.

Rychle jsem uklidila zbytek místnosti, a když jsem se měla k odchodu, střelila jsem pohledem k siru Cullenovi. Propaloval mě očima, však jakmile si všiml, že na něj hledím, odvrátil pohled a přitakal Tanye na nějakou urážku, jistě se týkající mě, v obličeji kamenný výraz.

Vyklopýtala jsem po schodech do své komůrky a znaveně se usadila na postel. Schovala jsem hlavu do dlaní, a když jsem ji po několika minutách znovu zvedla, padl mi zrak na noční stolek. A na něm si – věřte tomu nebo ne – klidně ležel onen bílý kapesník, který jsem dnes ráno siru Cullenovi tak naštvaně vrazila do rukou...

Omlouvám se za menší zpoždění, ale jak jste se mohli dočíst na mém shrnutí, neměla jsem přístup k internetu. Další kapitolu se pokusím přidat zase za pět dní, ale dopředu vás upozorňuji, že zásoba mých předem napsaných dílů se krátí a brzy se budu muset znovu pustit do akce, pokud to chci dopsat. Což nebude nic jednoduchého, jelikož času je pomálu, takže vás chci předem připravit na to, že se možná časové prodlevy mezi jednotlivými kapitolami začnou pomalu ale jistě prodlužovat. Ale konec už snad není daleko. xD

Kapitola věnovaná Vilince, přestože se zřejmě rozhodla, že už to podruhé číst nebude. Ale kdo by se jí divil, že? xD

V příštím dílku přivítáme novou postavu! A nevím jak vám, ale mně se tedy líbí! xD

Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Má paní... VIII. kapitola: