Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lowe 4ever - 11. kapitola


Lowe 4ever - 11. kapitolaZdá se, že lepší to být nemůže. Možná je to pravda, ale rozhodně to může být horší. :) A starého psa novým kouskům nenaučíš.

11. Překvapení

Ustlala jsem si na zadním sedadle Edwardova Volva. Blížila se půlnoc a já jsem se přesně před půl hodinou vyplížila z domu. Někdy mám pocit, že Edward snad nikdy nespí. Když mě vyzvedával před domem, vypadal stejně čile jako každý jiný den. To, že je noc, jako by se na něm ani nepodepsalo. Náhodou ode mě. Měla jsem pocit, jako bych byla vzhůru tři dny v kuse. A teď, když jsem mohla konečně spát, jsem nemohla usnout. Byla jsem až moc zvědavá na to, co mi chtěl ukázat. Vždyť není normální, abyste někoho jen tak tahali v noci ven. Snažila jsem se to ze všech sil zjistit, ale byl neoblomný.

„Kdy už tam budeme?“ zeptala jsem se nervózně.

„Pokus se spát,“ ignoroval mou otázku. Naštvaně jsem si odfrkla.

„Jak dlouho ještě?“ zkusila jsem to znovu. Poraženě si povzdychl.

„Pár minut. Stodesítka je docela dlouhá,“ mrkl na mě.

„Jdu spát,“ zamumlala jsem a zachumlala se do deky, kterou mi donesl. Myslel opravdu na vše. Byl tu i pohodlný polštářek. Zavřela jsem oči a snažila se alespoň na chvíli usnout. Tiché předení motoru mě pomalu uspávalo. Už jsem byla jen krůček od usnutí, ale zase mi nebylo přáno. Auto se zastavilo. Naštvaně jsem otevřela oči. Edwardova tvář byla blíž, než jsem si myslela. Zaskočeně jsem zamrkala. Pousmál se, zhluboka se nadechl a odtáhl se. Nechápavě jsem si ho měřila. Někdy mně jeho chování způsobovalo husí kůži. Bylo divné.

„Jsme na místě,“ oznámil mi a vystoupil z auta. Vymotala jsem se s deky a také vystoupila. Ihned se do mě opřel studený vítr. Bezmyšlenkovitě jsem si objala trup rukama. Tělo se mi začalo třást. Edward si toho všiml. Se zamračeným výrazem se začal prohrabovat v kufru. Občas si neodpustil nějakou tu nadávku. Většina byla, jak jsem stačila pochytit, určena Alice. Když po několika minutách zavřel kufr, držel v ruce teplou bundu. On opravdu myslel na vše. Bez přemýšlení jsem po ní šáhla a natáhla si ji. Zima trochu polevila. Teď už by mi stačily jen vyhřívané džíny, ušatka a byla bych v teple. Porozhlédla jsem se kolem sebe.

„Les?“ Nechápavě jsem se otočila na Edwarda. Proč mě proboha vodí do lesa?

„Chci ti ukázat místo, kam si chodím odpočinout od starostí. Jediná cesta, jak se k němu dostat, je jít přes les,“ odpověděl mi s klidem. Přikývla jsem a vydala se k vyšlapané cestičce.

„Ehm, Bello. Jdeš špatným směrem,“ zavolal za mnou Edward. Vykuleně jsem se na něj podívala. Světlem z baterky ukazoval na část lesa, která rozhodně nepatřila k té turistické.

„To nemyslíš vážně,“ zaskučela jsem.

„Proč by ne?“ zeptal se zaskočeně.

„Edwarde, já jen stěží přejdu bez spadnutí po rovném povrchu. Tady…“ dramaticky jsem se rozmáchla rukama, „… je pro mě nebezpečí ještě větší. Kameny, klacky, kořeny. Všechny tyhle věci čekají jen na to, až kolem nich půjdu, aby mi mohly podkopnout nohy.“

„Myslím, že se mnou ti nic takového nehrozí. Budu tě jistit,“ ujišťoval mě s úsměvem.

„Tak díky za ujištění,“ zamručela jsem. Ne, že bych mu to nevěřila, ale s mojí šikovností na té zemi skončíme oba dva. Jeho to nejspíš ani na chvíli nenapadlo. Jedním krokem přešel ke mně a popadl mě za ruku. Zvedla jsem oči v sloup, ale jinak nereagovala. Nechala jsem se jím jako hadrová panenka nést po té nevyšlapané cestě. Mám takový dojem, že mi ani nic jiného nezbývalo. Po sedmém zakopnutí jsem ty pokusy zeleně o zabití mé osoby přestala počítat. Možná za to mohl i fakt, že Edward mě pokaždé stihl zachytit, než jsem spadla. Vždy mě to ohromilo. Měl tak rychlé reakce. A na rozdíl ode mě nikdy za tu dobu nespadl. Jako by se mu všechna nebezpečí lesa obloukem vyhýbala. Šťastlivec.

Nevím přesně, jak dlouho jsme šli, ale nakonec jsme se zastavili u nějaké louky. Zalapala jsem po dechu, bylo to tu úžasné. Nadšeně jsem se podívala na Edwarda a poté odešla doprostřed louky. Lehla jsem si na záda a pozorovala hvězdy. Edward si lehl vedle mě.

„Jak se ti tu líbí?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj, usmál se.

„Moc, jak jsi to tu objevil?“ zašeptala jsem ohromeně.

„Výrobní tajemství,“ odpověděl s úsměvem a podíval se na hvězdy. Usmála jsem se a přitulila se k němu. Bylo mi u něj opravdu dobře. Objal mě. Zavřela jsem oči a za chvíli nechtěně usnula.

****

„Bello, vzbuď se,“ zašeptal medový hlas. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na něj.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho. Zasmál se a pozdrav mi opětoval.

„Musíš do školy,“ usmál se a vstal. Porozhlédla jsem se po mém pokoji. Co tu dělám? Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem byla s Edwardem na louce.

„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se.

„Jeden celý den,“ odpověděl mi a podal mi nějaké oblečení. Poděkovala jsem a vstala. Šla jsem si udělat všechnu potřebnou hygienu. Hlavně sprcha byla dlouhá, možná až moc. Vypnula jsem ji, až když jsem se cítila jako houba.

Edward na mě čekal v kuchyni s už připravenou snídaní. Sám se jako vždy omluvil, že už se najedl. Nikdy jsem nepochopila, proč ho jen tak rodiče pouští dovnitř.

„Máš na výběr, buď pojedeš se mnou, nebo sama,“ řekl. Zákeřně jsem se usmála.

„Sama,“ odpověděla jsem mu a polkla poslední kousek snídaně. Vydala jsem se s ním v patách ven. S výrazem mučeného štěňátka odjel jako první. Chvíli jsem počkala a pak vyjela také.

Jakmile jsem ve škole vystoupila z auta, začala jsem ho pohledem vyhledávat. Nikde jsem ho neviděla, vydala jsem se tedy k Rosalie.

„Nevíš, kde je Edward?“ zeptala jsem se jí. Ukázala mi směr první budova. Takže šel na první hodinu. Proč na mě nepočkal? Vydala jsem se k budově. Otevřela jsem dveře, a jakmile jsem vešla dovnitř, zamrzla jsem na místě. Hlava se mi začala točit, srdce se mi rozbilo na několik milionů malých kusů. Tohle bylo to poslední, co jsem čekala.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lowe 4ever - 11. kapitola:

 1
4. zuzika
26.01.2014 [22:25]

Posim ďalšiu kapitolu :) potrbujem vediet ako to skonci Emoticon Emoticon Emoticon

3. Domča
11.04.2013 [9:51]

Prosím prosím další kapitolu<3<3<3<3

2. KatkaB
24.05.2011 [22:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.05.2011 [14:20]

EdBeJaAhoj, příště pozor na aby jste - abyste, občas chybuješ v nato - na to, mě/mně a sem tam se ti v článku objeví překlep. Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!