Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Live and never look back - 9. kapitola


Live and never look back - 9. kapitolaEdward poznává upíří život:) nakonec odchází od Carlisleho a hledá svou lásku:)trochu se to nakonci zkomplikuje:) Doufám, že se bude líbit:) Vaše Danca95:)

Zasvěcení do upírského života mělo spoustu nevýhod. Všude bylo samé tajemno a omezování. S Carlislem jsem již žil něco přes dva měsíce. Moje oči se konečně změnily, měly stejnou barvu jako ty jeho. Síla, kterou jsem měl na začátku, pomalu vyprchala a teď jsem byl stejně silný jako Carlisle. Jen jedna vlastnost mi z této bývalé silné stránky zůstala. Moje rychlost. Stále jsem byl rychlejší než Carlisle, až jsme nakonec oba usoudili, že to mám jako další schopnost.

Nebýt Carlislea, patrně bych zanevřel na celý svět. Míval se mnou velmi těžké chvíle, když jsme omylem narazili na lidi. Stále jsem neměl dobré sebeovládání, i když jsem nechtěl, pokaždé jsem se za nimi vydal. Carlisle mě vždy zastavil, ale měl s tím velké problémy. Na cizí myšlenky ve své hlavě jsem si tak nějak zvykl. Byl jsem představen i rodině Denaliových, kteří žili na Aljašce v Denali. Tři ženy, které žily stejně jako my. Díky tomu, že jsme všichni abstinovali, měli jsme jakýsi rodinný vztah. Když jsem potkal skupinku upírů, kteří se živili lidskou krví, nikdo z nich takovýto vztah, jaký máme my, neměl. Odpírání nás spojovalo a dělalo z nás rodinu. Udivovalo mě to.

I když jsem se vážně snažil být Carlislovi po boku, protože jsem viděl, jak ho činí šťastným, že už není sám, nedokázal jsem si odpírat noci v pokoji Belly. Její vůně bohužel téměř vyprchala a pokoj si mi stával cizejším a cizejším, což jsem samozřejmě nechtěl.

Další měsíc, co jsem strávil s Carlislem, jsem do jejího pokoje chodil už jen jednou týdně. Vůně už tam nebyla vůbec, nic mě k němu netáhlo. Jen ty fotky, co jsem našel pod její postelí, ale ty jsem si přitáhl k sobě do pokoje v Carlislově domě, takže ani ty mě tam potom netáhly. Musel jsem si najít jiné místo, kam bych chodil a vzpomínal na svou lásku. Hledal jsem dlouho a přece jsem ho našel. Louka hluboko v lese. Viděl jsem to poprvé v životě. Louka byla poseta květinami, nebyla moc veliká, přesně akorát na běhání, ležení a nevím co ještě. Nikdo o ní nevěděl. Bylo to moje místo. Bylo to naše místo. Mé a mých vzpomínek na Bellu. Jen ty vzpomínky mě držely na živu. Kdybych je neměl, patrně bych se snažil zabít stejně jako Carlisle. Jestli někdy Bellu ještě najdu, sem ji musím vzít. Dokázal jsem si ji živě představit, jak tu leží. Zem měkká, plná krásných květin, slunce ozařující její tvář, úsměv hrající na jejích rtech. Tolik mi chyběla. Nedokážu ani vypovědět, jak moc mi chyběla. Už to bylo něco přes tři měsíce a stále jsem se o ní nikde nic nedověděl. Copak se propadla do země? Carlisle mi pomáhal, volal do různých zemí a nic. Nechápal jsem to.

Čtvrtý měsíc už jsem to nemohl vydržet. Začal jsem plánovat svou cestu. I když jsem věděl, že tím Carlislovi zasadím ránu, musel jsem odejít. Co já vím, třeba se hned zase vrátím nebo taky ne. Díky svému daru čtení myšlenek, jsem to dokázal krásně maskovat. Carlisle nepoznal nic do poslední chvíle. Tu noc, co jsem jako vždycky běžel na svou louku, jsem mu nechal na své pohovce v pokoji papír. Byla tam má upřímná omluva a vysvětlení situace. Tušil jsem, že mě pochopí.

Poslední noc ve Forks. Poslední noc na naší louce. Ano, říkám naší, protože patřila i Belle. I když tu nikdy nebyla, moje vzpomínky musela louka pohltit a díky mně louka Bellu znala od a do zet. Díky tomu patřila i Belle. Louka byla jediná, kdo věděl, co jsem si zažíval, byla takové mé malé útočiště. Stál jsem vprostřed louky a koukal na měsíc. Byl úplněk a mně se v něm slabě třpytila kůže. Vrátím se sem. Nevím kdy, ale co mně je po čase? Hlavní prioritou mého života je teď Bella. Najít ji. Vidět ji ještě aspoň jednou.

Naposledy jsem vdechnul vůni květin a rozběhl se. Nevím, kam jsem přesně běžel, hledal jsem její vůni, jakoukoli stopu. Jestli budu muset prohledat celý svět, kousek po kousku, udělám to.

Carlisle:

Byl jsem ve své pracovně, když Edward opět vybíhal na svou noční toulku. Chápal jsem ho. Vím, jak moc se s Bellou milovali. Trápilo mě, když jsem viděl, že trpí a já mu nedokázal pomoct. Také jsem chápal, že potřeboval vstřebat věci, které jsou pro něj teď nové a valí se na něho z každé strany. Sám vím, jak to bylo těžké pro mě. Jen jsem měl strach, že by mě mohl Edward opustit. Nedržel jsem ho tu násilím, to v žádném případě, je to jeho volba. Já jen, že jsem byl tak dlouho dobu sám a je příjemné tu mít někoho, s kým si můžete popovídat, aniž byste museli něco skrývat.

Sice jsem čekal, že jednou uteče, ale ne tak brzy. Když jsem vstoupil do jeho pokoje a upíral zrak na papír na jeho pohovce, bylo mi vše jasné. Ani jsem si nepřečetl ten papír a zavřel dveře a šel opět do své pracovny. Opět jsem sám.

Vím, že držet ho tu, by bylo sobecké. Má své svobodné rozhodování, přesto mi bylo hrozně těžko. Bral jsem ho jako svého syna, kterého jsem nikdy neměl a nikdy nebudu mít. Je to jeho volba a já s ní nic nevzmůžu.

Jen ta prázdnota kdyby nebyla všude kolem! Přes tři sta let jsem byl sám. Pár desetiletí jsem žil v Itálii, pravda, ale to nebyl život. S nimi bych nedokázal už nikdy víckrát žít. S Edwardem to bylo jiné, vybral si stejný způsob života jako já, rád se ode mě učil nové věci. Je to můj syn. Ne po genetické stránky, ale po té psychické ano. Věřím, že jednou se zase opět setkáme. Jen ať najde, co hledá.

Edward:

Uběhly dva měsíce od té doby, co jsem odešel od Carlisleho. Abych se přiznal, chyběl mi. Svým způsobem mi nahradil otce, který mi zemřel. Dlouho jsem se trápil kvůli jeho smrti a najednou se objeví Carlisle. Přesto jsem se nemohl vrátit. Byl jsem zoufalý, nic jsem nenašel. Prohledal jsem již celou Severní Ameriku a stále nic. Ani zmínka o Swanových. Nevěřil jsem, že by Swanovi jeli někam mimo Ameriku. Nevěděl jsem jak dál. Potřeboval jsem ji vidět. Touha sužovala celé mé tělo a popoháněla mě k rychlejšímu hledání. Spousta upírů, co jsem potkal, si ze mě dělali legraci. Nechápali, že upír může mít takovéto city k člověku. Ano, Bella byla člověk.

I kdybych ji našel, nemohl bych být s ní. Jen ta vůně v jejím pokoji, kterou jsem si moc dobře pamatoval, mi naháněla bolest do hrdla. Tohle jsem ovšem odsunul do postraní. To jsem chtěl řešit, až ji najdu.

Jednou jsem opravdu něco našel. Nakonec jsem se dostal až do Evropy. Tam jsem naposledy ucítil její vůni. Stále jsem se vracel na to místo, kde jsem poprvé ucítil její pach, ale nic. Nevěřil jsem, že prostě jen tak zmizela. Nechtěl jsem tomu věřit. Odloučení už pro mě bylo hrozně dlouhé, mé srdce, i když nebijící, mrtvé, děsivě bolelo. Občas se mi stávalo, že jsem nedokázal popadnout dech, většinou to bývalo na večer, když jsem si sedl a vzpomínal. Měl jsem pocit, že každou chvíli se mi srdce rozbuší a pukne. Ani lovem jsem tuto bolest nedokázal zahnat. Byl jsem sám na sebe naštvaný, že jsem ji stále nenašel.

Asi třetí měsíc mé výpravy, jsem narazil na neznámý protivný pach. Na chvíli mě naprosto vykolejil. Štípal mě v nose a byl hrozně nepříjemný. Pak mi na mysli vystanula Carlislova slova.

Existuje smečka vlkodlaků, kteří zabíjejí upíry, kteří se živí lidskou krví. S jednou takovou se znám a mám s ní smlouvu. Nevím, jestli existují i jinde, každopádně, cizí vlkodlaci neví, že jsme jiní, než ostatní. Jejich pach ti bude velmi nepříjemný.

Vlkodlaci. A byli blízko, slyšel jsem jejich myšlenky. Nevím, co jsem měl dělat. Nechat se zabít? Proč vlastně ne?

Je asi tak kilometr od nás, na sever. Jamie, ty jdi zleva s Marcem. Já půjdu s Chrisem zprava. Rozhodoval patrně vůdce. Sakra, co teď? Slyšel jsem jejich tlapy, přibližovali se čím dál víc. Stál jsem tam, bezmocný a zlomený. Vlastně mi to bylo jedno. Bellu jsem nenašel a asi nikdy nenajdu. Lásko, kde jen jsi? Kam se mi schováváš? Proč jen jsem tě nechal jít, tolik mi chybíš a tolik tě miluju! Křičel jsem v duchu.

Dopadl jsem na kolena a rozplakal jsem. Poprvé ve svém upírském životě. Bylo to zvláštní a při tom tak uvolňující. Dostal jsem ze sebe konečně své emoce. Tlapy se stále přibližovaly a já tušil, že mě čeká jistá smrt.

„Bells, miluju tě,“ vydechl jsem těsně před tím, než mi něčí tlapa zavadila o ruku.

 

8. kapitola Shrnutí povídek 10. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Live and never look back - 9. kapitola:

 1
2. kikuska
10.06.2011 [19:38]

krásne Emoticon Emoticon Emoticon len nech už nájde Bellu prosím Emoticon ... Emoticon Emoticon Emoticon

02.06.2011 [17:35]

MatikEsmeCullenKde je Bellinka ???? Nech ju už nájde.... Prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!