Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Live and never look back - 8.kapitola

Live and never look back - 8.kapitolaTak tu máme další kapitolku:)Promiňte za čekání:) Edward si zavzpomíná a dovídá se Carlislův příběh:) Budu ráda za komentáře, vaše Danca95:)

„Tak takhle nešikovný jsem nebyl ani já,“ řekl Carlisle a já se na něj otočil.

„Dovol? To byl můj první lov. Já ani nevěděl, jak se co dělá,“ odpověděl jsem trochu dotčeně.

„Moment, tohle se musí konečně vyjasnit. Copak jsem něco říkal?“ upřel na mě svoje zlaté oči.

„Ano, říkal. Před chvíli si komentoval můj lov.“

„To jsem komentoval. Ale v myšlenkách!“ řekl vytočeně.

„V myšlenkách?“ zopakoval jsem zmateně.

Kristepane on mi čte myšlenky!

„To přece není možné nebo ano?“ zeptal jsem se zděšeně. Jestli jsem si myslel, že jsem aspoň trochu člověk, teď jsem o tom pochyboval úplně. Nadpřirozená schopnost?

„Vidím to prvně. Ikdyž, znám pár upírů, kteří si do svého nového života přenesly nadpřirozené schopnosti. Takže vážně dokážeš slyšet všechny myšlenky?“ dumal nad tím Carlisle.

Čtenář myšlenek. To slyším a vidím prvně. Velmi ojedinělé, patrně to funguje na jakýchsi vlnách. Jak vzdálené může slyšet myšlenky?

„Carlisle!“ zavrčel jsem a myslel jsem, že mi praskne hlava.

„Promiň. Řekni mi, slyšíš jen mé myšlenky?“ zeptal se zvědavě. Soustředěně jsem se zaposlouchal.

Elisabeth Massenová zemřela... Jak dlouho to bude ještě pokračovat? Měli jsme odjet, jako Swanovi.. zaslechl jsem myšlenky Diany, dcery Slowových, sousedů Swanových. V ten okamžik my na mysli vystanula Bella a matka.

„Bells,“ vydechl jsem. Kde jen může být teď? Chtěl jsem ji vidět, ale copak bych se jí takto mohl ukázat? Patrně by se mě lekla. V tu chvíli vyšlo slunce. Usmál jsem se, protože tady ve Forks je vzácné, když svítí slunce. Když jsem pohlédl zpět na Carlisleho, zhrozil jsem se. Zářil, třpytil se. To ne, co je to? Opatrně jsem zvedl ruku a nechápavě civěl na ten cizí kus těla, který zářil, stejně jako Carlisle.

Taky jsem byl vyděšený, když jsem se viděl poprvé. Musí to pro něj být hrozné. Možná jsem ho měl nechat zemřít nebo...

„Přestaň. Prosím. Nech mě soustředit, nech mě to vstřebat,“ zašeptal jsem a rozběhl se pryč.

Sakra, nemůže mezi lidi. Někoho zabije, a pak toho bude litovat! Zaslechl jsem ještě Carlislovi myšlenky, ale ani mě nehlo zastavit. Běžel jsem k domu Swanových.

Stál jsem před tím domem. Byl pustý a prázdný, to je to sotva pár dní, co odjeli. Když jsem vyskočil na strom u Bellina okna, praštila mě do nosu bolestná a při tom příjemná vůně. Vycházela z jejího pokoje. Když jsem skočil dovnitř, vůně mě naprosto pohltila. Ústa se mi vařila, hrdlo pálilo, ale já to nevnímal. Tak takhle Bella voněla? Musel jsem si to zapamatovat. Navždy. Bylo to velmi silné, spalující a přitom tak uklidňující. Snad ta vůně mi nalhávala, že tu je Bella semnou, lehl jsem si na její postel a zavřel oči. Nasával jsem vůni, snažil se unést spalující bolest v hrdle a touhu po krvi. Lidské krvi.

Přes zavřená víčka se mi na mysli vyrojila Bellina tvář. Chyběla mi. Tak moc. Chtěl jsem ji vidět, pohladit ji na její tváři, políbit na rty. Ale jak bych mohl, když je ze mě tohle? Jsem upír. Vážně jsem upír. Ani jsem pořádně nevěděl, co to obnáší, ale tak nějak jsem tušil, že bych s Bellou nemohl být. Co bych jí tak asi řekl?

Uvědomil jsem si, že jsem se vlastně ještě neviděl v zrcadle. Bál jsem se toho. Zvedl jsem se z postele a pomalu vyšel ke skříni, na které bylo zrcadlo. Nepoznával jsem se. Kůže byla bledá jako sníh, oči měly červeno-zlatou barvu, spíše tu červenou. Ty oči mě děsily nejvíce. Krvavá červeň v nich probleskovala i přes tu zlatavou barvu, a já jsem zjistil, že se ze mě stala zrůda. Rysy mi ztvrdly, vše mělo perfektní tvary. Nechápal jsem to.

Neviním z toho Carlisla. Slíbil mé matce, že mě nenechá zemřít. Svým způsobem mě zachránil, a teď jsem jako on. Upír. Sakra, takhle tohle nezvládám. Stále jsem nevěděl... Jak, proč, co se ze mě stalo? Cožpak já něco vím o upírech? Znám je jen z mýtických povídek, ale už dnes jsem se přesvědčil, že já jsem patrně jiný. Slunce mě nespálilo, místo toho se třpytím jako miliony diamantů. Nevysávám lidi, ikdyž bych mohl.

Tyto zmatené otázky a myšlenky byly odtaženy pryč, když mi pohled sklouzl na Bellinu nástěnku. Měla tam naši společnou fotku. Minulé léto jsme ji fotili, živě jsem si to pamatoval. Tehdy náš vztah byl velmi rozpačitý, ještě jsme se poznávali, nacházeli spolu ty nové, příjemné věci, které láska přináší. Smutně jsem se uchichtl, když jsem si vzpomněl na náš první polibek. U obou to byl první polibek v životě. Byl rozpačitý, něžný, lehký a přitom hrozně krásný.

Pamatuji si to do puntíku. Zrovna jsme byli na městské pouti, kde byla samozřejmě i střelnice. Vystřílel jsem ji tři růže a další dvě jsem ji koupil. Ten den bylo krásně, vraceli jsme se kolem sedmé večer a stále bylo světlo. Zapadalo slunce, tak jsem Bellu vzal na své oblíbené místo ve Forks. Vprostřed cesty mezi naším a jejím domem byla louka. Z cesty nebyla vidět, kolem dokola byly stromy. Jen jedna její strana byla volná. Právě ta, na které zapadalo slunce.

Pohled na Bellinu tvář, na kterou dopaly oranžové, žluté a červené paprsky, byl nádherný. Stydlivě jsem zvedl ruku a pohladil ji. Ona přivřela oči a svou tvář mi jemně vtlačila více do dlaně. Ani sám nevím, co mě to tehdy napadlo, přiblížil jsem se a opřel si svoje čelo o to její. Nijak to nekomentovala, jen se šťastně usmívala. Své oči jsem zavřel taky a ruku přesunul z tváře do jejích vlasů. Bella sebou jemně cukla a já ihned uskočil. Oba jsme zčervenali a nedokázali si navzájem pohlédnout do očí. Tehdy Bella poprvé projevila svou statečnost a jako první jednala. Vzala mě za ruku a čekala, až se na ni podívám. Když jsem to udělal, v jejích očích jsem se přímo topil. Takže jsem si ani neuvědomoval, že se skláním blíž. Opatrně jsem přitiskl své rty na ty její, snad jako kdyby byly z porcelánu a já se bál, že jakýmkoli dotykem je rozbiju.

To už je to rok? A kolik věcí se změnilo. Dnes už jsme mohli být dva dny na svatební cestě. Možná déle, neměl jsem ponětí, co je za den.

Vrátil jsem se zpět na postel a lehl si. V tu chvíli jsem zaslechl venku Carlisla. Ani jsem si nevšimnul, že se setmělo. Byl jsem tu patrně hodiny.

„Edwarde, pojď na chvíli domů. Musím ti říct, ještě spoustu věcí,“ mluvil tiše pod oknem. Nechtělo se mi odsud. Ale zase jsem nechtěl, aby Carlisle lezl sem, tak jsem tedy vyskočil a slíbil si, že se sem zase vrátím, jen co budu moct.

Cestou zpět, měl Carlisle hrozně zmatené myšlenky. Už jsem si na to celkem zvykl, že slyším cizí myšlenky. Tedy, zatím jsem slyšel jen ty Carslislovi a Dianiny.

Budu mu muset říci o Volteriových. Bojím se toho, že si pro něj přijdou. Taková vzácnost, to by se jim do jejich sbírky hodilo... Byla jeho poslední myšlenka před domem.

Poslouchej. Vím, že teď pro tebe bude krušné období. Jelikož si novorozený, jsi silnější než já a tak mi budeš muset pomoct. Patrně, jakmile ucitíš někdy teď lidskou krev, budeš se po ní sápat. Přece nechceš zabíjet lidi, Edwarde. Proto mysli na to, že naše strava je zvířecí krev. Se vším ti pomohu, jak jen budu moct.

Jen ti chci vysvětlit, co se s tebou vlastně stalo. Tvé tělo se v podstatě naprosto zastavilo. Nemůžeš se přesunout vpřed ani vzad..“

Počkej, to myslíš jak?“ přerušil jsem ho.

Nikdy nezestárneš. Prostě tvé tělo ztvrdlo, nepracuje tak, jak pracovalo před tím. Patrně nebudeš moct ani plodit děti... “ Být člověkem, asi bych zrudl. Teď nic. Jen šok. Nikdy nezestárnu. Žádné děti.

Takže jsem nesmrtelný.“

Ano, jednu výhodu to má. Nejsi omezený časem,“ podotkl celkem suše Carlisle.

Kolik je ti?“ zeptal jsem se zájmem.

Záleží na tom?“

Dost, ano.“

Řekněme, něco kolem dvou stovek let.“

Spíš víc, než míň, popravdě. Dodal v duchu.

Tak kolik tedy?“ zeptal jsem se znovu.

Tak na to jsem zapomněl! Musím si dávat pozor na myšlenky.

„Tak kolem tří stovek, stačí?“ řekl.

„To žiješ celou dobu sám?“

„V podstatě ano. Víš co, řeknu ti svůj celý příběh... “ a začal vyprávět. Jeho příběh byl velmi zajímavý, krutý. Nedokázal jsem si představit, jak se snažil sám sebe zabít a nedařilo se mu to. Rodina Volturiových mě trochu děsila, přesto jsem si z nich nic nedělal. V podstatě jsem byl teď pro Carlisla partner. V myšlenkách byl šťastný, že není konečně sám. To netušil, co jsem plánoval já.

 

7.kapitola Shrnutí povídek 9.kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Live and never look back - 8.kapitola:

 1
2. kikuska
10.06.2011 [19:14]

nech už je Edward s Bellou ... v každom prípade verím že to že sa spolu vyspali malo opodstatnený dôvod a to taký aby mohla Bella otehotnieť prosím nech ej to tak Emoticon ale aj keby áno tak má Edward smolu kedže sa stretnú zase po 80 rokoch a to už budú tie deti dospelé možno mrtve i ked dúfam že budú žiť a Edward ich nebude vidieť vyrastať - to ma mrzí asi najviac ale je to veľmi pekné Emoticon Emoticon Emoticon

02.06.2011 [16:27]

MatikEsmeCullenNech sa už konečne stretne s Bellou .. .PLS... Ale je to krásne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!