Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilith 4

27.08.2010 (07:00) • piromaan23 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2428×

4. kapitola

„Jákýho archanděla?“ zeptal se Adam.
„Blond, krasavec, svalovec a můj šéf,“ řekla jsem a spravila jsem stůl.
„Já musím zavolat, Esmé. Takže pak. Papa,“ řekla jsem jim. 
„Papa,“ řekli nastejno a típli mi to. Já jsem vstala. Došla jsem do mrazáku a vzala jsem zeleninu a dala jsem si ji na hlavu s hadrem. Nezavolám jí. Nebudu ji otravovat. Po pár minutách se mi začalo dělat hůř, bylo mi strašně špatně a začala jsem vidět rozmazaně. Našla jsem telefon a začala jsem hledat číslo. Našla jsem ho. Číslo Esmé svítilo jako měsíc v úplňku. Zmáčkla jsem zelené tlačítko a chvíli jsem čekala.

„Dobré ráno, Bello. Jak se máš? Co potřebuješ?“ pozdravila mě a optala se mě Esmé.
„Esmé, pomoz mi. Já jsem spadla a potřebuji do nemocnice. Je mi strašně zle a teče…“ Nedopověděla jsem jí, protože mě začala obklopovat temnota. 
„Bello! Bello, vydrž!“ křičela Esmé. Vnímala jsem, ale nemohla jsem se pohnout, otevřít oči a nebo něco říct. 
„Carlisle! Carlisle! Belle se něco stalo!“ křičela Esmé na svého bratra. Slyšela jsem bouchnutí dveří od auta. Esmé nadávala Carlisleovi, aby přidal plyn. Rozrazily se dveře. Někdo zalapal po dechu a hned vystřelil ven. Opět se otevřely a někdo mě chytil. Vítr ke mně donesl vůni ráje. Carlisleovu vůni. Vůně mého archanděla.
„Bello, slyšíš mě? Bello!“ začal na mě křičet Carlisle a vrazil mi facku. To bylo vážně povzbuzující. On se mi líbí a fackuje mě tady. Je tohle normální. Už se mi vůbec nelíbí. Ten démon. To bylo poslední, co jsem vnímala, ta jeho facka na tvář a jeho ruka na mé pulsující tepně.

Otevřela jsem oči a viděla jsem ráj. Nééé. Obklopilo mě bílé zářivé světlo. Měla jsem na sobě bílé šaty. Nééé. 
„Bože, já tu nechci být!“ zakřičela jsem a všichni se na mě podívali s překvapením a nechápavostí. Přede mnou začalo svítit oslepující světlo a je tu.
„Proč, Lilith? Co se ti tu nelíbí?“ zeptal se mě a já zvedla oči vzhůru. 
„Chci zpět. Za Evou, Adamem, Esmé a Carlislem. Tam dole je pro mě ráj. Chci zkusit milovat, otče,“ řekla jsem a všichni zalapali po dechu.
„Ona je Lilith. Ona odmítla Adama a plodila děti s ďáblem,“ slyšela jsem, jak lidé šeptali o tom.
„Hej, to není pravda. Já se strejdou nespala,“ řekla jsem a otočila jsem se na tátu.
„Promluvíme si o té Esmé a Carlisleovi,“ řekl a mávl rukou. Přenesl mě do sálu andělů.

„Chceš žít poblíž upírů?“ zeptal se mě. 
„Upírů?“ zeptala jsem se ho překvapeně.
„Ano. Esmé a Carlisle Cullenovi jsou upíři,“ řekl táta a smutně se na mě usmál. Já jsem se zamilovala do upíra. Carlisle je upír. Vždyť já mu taky neřekla o sobě pravdu. Chápu to. Neřekl mi to, protože se bál mé reakce.  
„Je mi to jedno,“ řeknu a táta zalapal po dechu.


„Já si sem jistá, že k němu něco cítím,“ řekla jsem otci do očí.
„Řekni co. Řekni mi, co k tomu muži cítíš,“ řekl táta.
„Rozhodně je ten pocit ke Carlisleovi větší, než k tobě nebo Adamovi,“ řekla jsem mu. 
„To snad není pravda,“ zašeptal si pro sebe.
„Je to pravda, otče,“ řekla jsem pevným hlasem. Vybaví se mi jedna vzpomínka. 
Jdu s Amorkem po louce. Společně jsme se začali smát, když jsem se vyhrabala z bláta, do kterého jsem zahučela. Pomůže mi na nohy. Jsem celá špinavá. Začneme se opět smát. Rozejdeme se k potůčku. 
„Ta práce je strašná, Lilith,“ řekne Amorek.
„Nemůže to být, tak strašné. Teď mě napadá, jak vůbec poznám lásku?“ zeptám se ho
„Pro toho pravého bys riskovala život a nemohla bys ho opustit,“ řekne Amorek.

Já jsem hloupá. Už vím, co k němu cítím. Je to láska. Já ho miluji. Miluji ho.

„Já ho miluji!“ zakřičela jsem na celý sál. Všichni se na mě podívali. Táta mě obejme.
„Ale něco si o upírech zjisti, zlatíčko,“ řekl a začal se na mě uhrančivě dívat a rychle mi ještě vrazil něco do rukou.  

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilith 4: