Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilith 10

12.09.2010 (21:15) • piromaan23 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1888×

10. kapitola

Náš smích z vrchního patra přilákal ostatní. Carlisle se uklidnil.
„Bell, to je Emmett, Jasper, Alice, Rosalie a zbytek už znáš. Rodinko, tohle je Bella,“ řekl
Na schodek stály dva páry. První byla malá tmavovláska a kluk s vlasy podobající se lví hřívě. Druhý pár obsahoval kluka s černými, na krátko ostříhanými vlasy a blondýnu s namyšleným výrazem.
„Co tady chce?“ zeptala se naštvaně. Všimla jsem si, že Alice ztuhla. Nahodila jsem smutný výraz. 
„Zřejmě tu nejsem vítána. Pojedu domů, Carlisle,“ řekla jsem, objala jsem ho a chtěla vyjít ze dveří, ale zachytil mě Edward.
„Nechceš u nás zůstat? Prásknout něco na našeho doktůrka?“ zeptala se mě Alice. Podívala jsem se na ni a všimla jsem si, že se Edward nahnul ke Carlisleovi a něco mu šeptal.

„Ráda zůstanu,“ řekla jsem a mile se usmála na Alici.
„Lehneš si ke mně,“ řekl Carlisle.
„Dobře,“ odpověděla jsem mu a usmála jsem se na něj. 
„Ukážu ti dům,“ řekla Esmé a táhla mě nahoru, všechno jsme prošli, až jsme se zastavili u pokoje Carislea a jeho pracovny. Vstoupili jsme do jeho pokoje oněměla jsem úžasem. Všechno bylo sladěno do černé a bílé barvy. Bylo to tu nádherné. 
„Úžasné,“ zašeptala jsem.
„Bál jsem se, že se ti u mě nebude líbit,“ řekl Carlisle a já vyjekla leknutím. Usmál se na mě.

„Tohle mi nedělej,“ povzdechla jsem si a objala jsem ho.
„Viděla jsi moji pracovnu?“ zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. Podrazil mi nohy a vyzdvihl mě do jeho náruče. Vypískla jsem a ze zdola jsem slyšela něčí smích.
„Jaspere, vsadíme se, že hned uteče, až uvidí tu hromadu krámů,“ řekl Emmett.
„100 dolarů, že neuteče,“ řekl Jasper. 
„Platí, kámo,“ řekl Emmett. Carlisle otevřel dveře a já otevřela ústa údivem.  
„Páni, už nevkročím do knihovny,“ řekla jsem.

„Proč?“ zeptal se mě můj archanděl.
„Budu chodit k tobě,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář.
„To jsem rád,“ řekl a pusu mi oplatil.
„Do háje,“ řekl Emmett.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se ho. Kývl hlavou na souhlas.
„Víš, chci si ujasnit, jak to bude mezi námi,“ řekla jsem.
„Jak to myslíš?“ zeptal se s rukou položenou na rohu stolu.

„Když jsem byla v bezvědomí, přišel si ke mně do pokoje. Myslel sis, že se mi něco děje. Přiběhl si a zkontroloval jsi mě. Řekl jsi: doufám, že se mi probudíš, Růženko. Proč si to řekl?“ zeptala jsem se ho a otočila jsem se na něj.
„Je to jedno,“ řekl a chtěl vyjít ze dveří, ale já ho objala okolo jeho pasu.
„Miluji tě a jsem si jistá, že ke mně taky něco cítíš,“ řekla jsem mu.
„Taky tě miluji,“ řekl mi s úsměvem. Přitiskla jsem k jeho rtům ty své. Bylo to nejhezčí v mém životě. Tu krásnou chvíli přerušil můj mobil. Rozdrnčel se mi telefon. Vzala jsem ho.

„Bello! Kde jsi! V nemocnici řekli, že tam nejsi a doma taky ne!“ zařvala Eva.
„Jsem u Carlislea,“ řekla jsem. 
„U pánbíčkáře?“ zeptala se mě.
„To on není,“ řekla jsem už naštvaně.
„Tak proč mu říkáš hodností Michaela a Gabriela?“ zeptala se mě.
„Nebudu to teď řešit. Co chceš?“ zeptala jsem se ji už vytočená na 60%.
„Víš, jak skončil ten papoušek?“ zeptala se mě Eva.
„Jo, skončil se zelím,“ řekla jsem a vzpomněla jsem si na toho chudinku, kterého dva dny nekrmili a pošel hlady.

Uslyšela jsem ze zdola smích. Nechápavě jsem se podívala na Carlislea, který se na mě díval se zdviženým obočím.
„Elena se Stefanem jsou mrtvý a já s Adamem se mám starat o dvojčata,“ řekla. Hned jsem měla obrázek papouška překreslený na ty dva chuděrky. 
„Hned jsem tam,“ řekla jsem a típla to.
„Musím domů. Moje kamarádka Elena umřela a dvojčata dala na starost tomu nejhoršímu člověku na světě. Je to otázka života a smrti,“ řekla jsem. Carlisle mě pustil, vzal na sebe kabát a seběhl se mnou schody. 
„Slíbila jsi mi, že tu zůstaneš,“ řekla smutně Alice.

„Musím domů. Moje kamarádka Elena umřela a dvojčata dala na starost tomu nejhoršímu člověku na světě. Je to otázka života a smrti,“ řekla jsem Alici a ta se usmála.
„Vezmi je s sebou,“ řekla a usmála se. Rosalie se napřímila a podívala se na mě. 
„Pokusím se,“ řekla jsem a usmála jsem se. Carlisleovi jsem dala klíčky a držela kliku, abych hned vyskočila a těm dvěma pomohla. Zastavil před domem a já vyběhla do domu. Popadla děti a začala je krmit sunarem z lahvičky v tašce. Po jídle jsem je začala houpat a oba usnuli.
„Jak se jmenují? S Elenou jsme se pohádali a já o ní nevěděla už dva roky,“ řekla jsem smutně.
„Lilith a Gabriel,“ řekla a mně ukápla slza dojetí. Ona jí dala mé druhé jméno. Podívala jsem se na ty dva.
„No nic, já mizím,“ řekla a nebylo po ní žádné stopy. Věci mrňouskové měli, tak jsem si sbalila něco pro sebe a zavolala jsem Carlislea, jestli by mi nepomohl. Všechno jsme to dali do mého auta a rozjeli jsme se k němu domů. Do upíří ho doupěte.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilith 10: