Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life With Them - 11.kap.

10.07.2009 (13:30) • blondeTeru • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1936×

Soustředila jsem se na cestu před sebou, pomalu se stmívalo. Spěchala jsem k hotelu, abych tam byla včas. Nakonec jsem tam dojela o tři čtvrtě, tak akorát. Už jsem viděla stojící taxíky před hotelem čekající pravděpodobně na nás. Vešla jsem do hotelu a v hale jsem viděla pár svých spolužáků stojících u svých kufrů. Z recepce jsem si vzala naposledy klíč a zamířila jsem do svého pokoje. Zkontrolovala jsem, zda jsem nechala všechno v původní stavu, popadla svoje tašky, zamkla dveře a vyšla k recepci.

„So here. Keys. Thanks a lot.“ <Tak tady. Klíče. Dík moc.> a podala jsem tomu recepčnímu klíče. Usmál se na mě.

„Did you get new friends here?“ <Získala jste tady nové přátele?> zeptal se během toho, jak něco zapisoval do počítače.

„Yes. Great friends.“ <Ano. Skvělé přátele.> usmála jsem se při vzpomínce na Forks. Rozhlížela jsem se kolem, jestli nepostřehnu nějakého mého blízkého spolužáka. Alex. Blížila jsem se k němu a zezadu mu zakryla rukama oči. Strnul a já se zasmála. To mě zřejmě prozradilo Alex mě chytil za ruce a sundal si je z očí.

„No tak, Audrey. Už nejsme děti.“ řekl, ale stále byl ke mně otočený zády.

„Ale no tak, pořád jsme děti. Alespoň já chci dítětem zůstat.“ zavtipkovala jsem a skočila mu na záda. Pustil z ruky tašku, co držel a já si obmotala nohy kolem jeho pasu.

„Audrey, Audrey. Jsi blázen.“ řekl. Cítila jsem, jak chvíli váhal, ale pak mě chytl za nohy, abych nespadla. Začala jsem se smát.

„Fájn, už mě můžeš pustit.“ a stále jsem se smála. Pustil mi nohy a já ucítila pod nohama pevnou zem.

„Takže, co jsi dneska dělala?“ zvědavě se mě Alex zeptal.

„Flákala jsem se po okolí, víš jak.“ tajemně jsem se na něj usmála. Věděla jsem, že kdybych mu řekla něco o tom, co jsem zažila, tak že by mi nevěřil.

„Co jsi dělal ty?“ snažila jsem se změnit téma.

„Byl jsem s Tess a Martinem většinu času. Chyběla jsi nám do party.“  narážel na mou neúčast v našich obvyklých každodenních dýcháncích.

„Ale no tak, vždyť doma spolu zas budeme každej den.“ řekla jsem a uvědomila jsem si ten stereotyp. Byla jsem stále s těmi stejnými lidmi až mi to lezlo pomalu na mozek. V tu chvíli jsem byla ještě raději, že jsem poznala Angelu, Mikea, Erica, Jessicu a Edwarda. Narušovali můj stereotyp a to se mi líbilo. Uvědomila jsem si, že jsem se příliš ponořila do svých myšlenek a nepostřehla jsem, že na mě Alex stále mluví.

„Audrey no tak. Zase jsi duchem mimo?“ dloubal do mě prstem, abych se vrátila zpátky k němu.

„Jasně jasně, vždyť já tě vnímám.“ vyplázla jsem na něj jazyk. Zaregistrovala jsem, jak se všichni hromadili u východu a tak jsme tam s Alexem taky zamířili. Bez žádných větších problémů, jsme naskládali naše tašky do kufrů a vyjeli od hotelu.

Ubíhalo to tak rychle. Ještě před chvílí jsem byla ve Forks a teď už sedím v letadle.

Zabírala jsem místo vedle Alexe. Byl to něco jako můj nejlepší přítel. Někdy ho stále přepadá představa, že by z nás byl dobrý pár, ale posledních pár týdnů se mi daří eliminovat jeho zájem o mně na minimum.

Vzlétli jsme a cesta ubíhala rychle. Na chvíli jsem i usla. Zdálo se mi, že jsem zpátky ve Forks a že chodím s Mikem. Mike? Bylo to vtipné. Ani Jessice a ani Edwardovi se nelíbilo, že jsme se dali dohromady zrovna my dva a tak si spolu začali i oni dva. Další vtipná situace. Byl to směšný sen a já se pomalu začala probouzet. Obličej jsem měla přitisknutý na Alexovém rameni. Mrkla jsem na hodinky. Časově by to teď odpovídalo přeletu přes Massachusetts. Takže pár posledních chvílí v Americe. Vyhrabala jsem s kapsy popsaný lísteček s adresami a čísly. Všimla jsem si, že všichni mi napsali svoje adresy, čísla i maily. Jessica mi napsala jen email. Asi jsem na ni zrovna nezapůsobila. Myšlenky mě zmohly a já znova podlehla spánku. Nemohla jsem spát déle než hodinku a už se ozval rozhlas letušek abychom se připásali, že budeme přistávat.

Bez problému jsme přistáli a všichni se cpali z letadla do letišťové haly. V malých skupinkách jsme si šli pro zavazadla. Když jsme všichni měli posbírané svoje věci, vydali jsme se k východu, abychom zachytili nějaký taxík. Teď už jsme nebyli pod kontrolou školního vedení, takže jsme už mohli jet domů.

Nacpala jsem se s Alexem do jednoho černého taxíku, co byl nejblíže východovým dveřím. Naházeli jsme všechny tašky do kufru a jeli jsme s letišťového okolí pryč. Jelikož bydlím kousek od letiště, tak jsem byla za chvíli doma. Dala jsem Alexovi nějaké peníze na taxi, vylezla jsem s taškami z auta a zamířili jsem k našemu domu. Na příjezdové cestě parkoval náš Mercedes, takže někdo doma byl. Dobelhala jsem se k hlavním dveřím, klíčem otevřela a rozrazila dveře.

„Jsem doma rodino.“ zakřičela jsem do našeho domečku. Chvíli jsem čekala, jestli se někdo ozve zpátky. Nic… Vešla jsem dovnitř, zavřela dveře a odhodila jsem tašky bokem. Uslyšela jsem cupitání. Z kuchyně vyběhla Michelle.

„Aud.“ zakřičela a vběhla mi do nastavené náruče. Pořádně jsem ji objala.

„Kde jsou naši?“ zeptala jsem se ji a Michelle svým malým prstíčkem ukázala ke kuchyni. Šla jsem s ní v náručí pomalu ke kuchyni. Nechápu, proč mě nepřivítali. Nakoukla jsem do kuchyně. Máma seděla na židli a měla opřenou hlavu o stůl. Co se tu sakra děje?! Došla jsem k malé židličce pro Michelle a usadila jsem ji do ní.

„Mami?“ přišla jsem k ní a pohladila jsem ji po zádech. Okamžitě se probudila.

„Co –co?“ rozhlížela se kolem. Po chvílce zbystřila a uviděla mě a usmála se.

„Bonjour Audrey. Tak jak bylo? Povídej.“ nadšeně řekla. Posadila jsem se na židli mezi Michelle a mamkou.

„No, tak Amerika byla skvělá. Hned bych se tam vrátila! New York byl báječný a LA se mi taky moc líbilo. Skončili jsme v Seattlu, a tam jsem si to užila snad nejvíc. Teda ne přímo v Seattlu. Chtěla jsem se rozhlédnout po okolí a skončila jsem ve Forks.“ vyprávěla jsem. Neuniklo mi, že při poslední větě máma začala dávat ještě větší pozor. Dělala jsem jakoby nic.

„No a tam jsem strávila ty poslední tři dny. Poznala jsem pár nových přátel a doufám, že je ještě někdy uvidím. Jak jste se tu měli vy?“ nadšeně jsem dořekla a zvědavě kmitala pohledem od mé malé sestry po mou mámu.

„No.. víš jak, všechno při starém. Táák, říkala jsi Forks? Povídej mi něco o tvých nových přátel.“ řekla máma a klidně mě hladila po ruce. Mě však neušlo něco podezřelého v jejím hlase.

„No… tedy… Chodí na tamější střední školu. Angela, Jessica, Eric, Mike a Edward.“ dořekla jsem a ucítila, jak máma vedle mě ztuhla. Přestala mě hladit po ruce. Nenápadně jsem se na ni pootočila, abych zjistila co se děje. Máme jen zírala před sebe a tvářila se jak kdyby ji právě někdo uhodil do obličeje.

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life With Them - 11.kap.: