Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life with the taste of blood - 3. kapitola

Love is Dead


Life with the taste of blood - 3. kapitolaCítila jsem, jak se mnou něco hýbe. Neměla jsem tušení, co to bylo, dokud jsem nezacítila tu tupou bolest. Tlak, který byl způsoben tím pohybem tam a ven. „Áhhh,“ vykřikla jsem malátně, ale ani to nepomohlo. Bránila jsem se, co to šlo. Ale ani to ho ode mě neodradilo. Nevěděla jsem, co se stalo a kde to jsem, zato jsem dobře věděla, co se děje teď. Přirazil tak silně, až to zabolelo natolik, že se mi po tváři začaly kutálet slzy. Pěkné čtení naší povídky přejí mmonik a TorencCullen.

Cítila jsem, jak se mnou něco hýbe. Neměla jsem tušení, co to bylo, dokud jsem nezacítila tu tupou bolest. Tlak, který byl způsoben tím pohybem tam a ven. „Áhhh,“ vykřikla jsem malátně, ale ani to nepomohlo. Bránila jsem se, co to šlo. Ale ani to ho ode mě neodradilo. Nevěděla jsem, co se stalo a kde to jsem, zato jsem dobře věděla, co se děje teď. Přirazil tak silně, až to zabolelo natolik, že se mi po tváři začaly kutálet slzy.

„Pššt,“ tišil mě a dál si dělal s mým tělem, co mu bylo libo. „Nebraň se mi,“ prosil hlasem, ze kterého jsem měla husí kůži. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, z jeho těla na mém. Nemohla jsem. Ležela jsem zaklíněná pod jeho tělem a nemohla se pohnout. Chtěla jsem otevřít oči a podívat se do tváře zvířeti, co mi tohle dělalo, ale nešlo to. Vlastní tělo mě v hrůzném zážitku, které prožívalo, zradilo. Nemohla jsem přimět víčka, aby se od sebe odlepila. Znovu jsem bolestí a zhnusením vykřikla.  

„Ticho!“ zařval hrůzně a pak následovala rána, po které jsem znovu upadala do tmy, ze které jsem se před chvíli vrátila. Jenže tentokrát to bylo víc než vítané. Tentokrát jsem tu nechtěla být. Nechtěla jsem ho cítit tam, kde neměl co dělat…

Byla tma. Srdcervoucí ticho, které doprovázelo kapání vody z trubek. Zuby mi drkotaly a sama jsem už dávno nevěděla, jestli tou příšernou zimou nebo strachem. Neodvažovala jsem se otevřít oči. Bála jsem se, že uvidím něco, co vidět nechci. Nikdy mi nedocházelo, proč to v těch filmech tolik prožívají. Teď jsem to poznala na vlastní kůži. Strach… Bezmoc něco udělat. Ta paralyzující touha být někde jinde než jste.

Pevně jsem tiskla víčka k sobě, přestože jsem věděla, že jednou ty oči budu muset otevřít. Sluch se mi mírně zlepšil, protože nějaký čas fungoval jen on. Zvuk, který jsem slýchala posledních pár hodin, najednou zesiloval. Připadalo mi, jako by byl čím dál tím blíž u mne. A když se do mě něco zakouslo, okamžitě jsem věděla, co to bylo. Krysa. Prudce jsem otevřela oči a začala zmateně kopat kolem sebe. Toužila jsem padnout zpátky do toho nejhlubšího kómatu, co kdy existovalo. Nebyla jedna. Nebyly dvě. Ani tři… ale rovnou celé hejno, co se kolem mě motalo. Následoval další kousanec, který po mém dalším výkopu skončil roztříštěním dotyčné o protější zeď. To bylo také to jediné, co jsem mohla dělat. Ubližovat zvířatům, co na mně začala hodovat. Vtom jsem si uvědomila, že na krysy platí hluk. Nadzvedla jsem opatrně ruku a natáhla se k vodovodnímu potrubí, ze kterého stále odkapávala voda. Začala jsem do něj mlátit hlava nehlava. Když jsem po chvilce přestala, po krysách nebyla ani památka. Stáhla jsem ruku zpět k tělu, když mi hlavou znova projela ta tupá bolest. Bolela mě jako střep. Má ruka k ní okamžitě vystřelila a hned se zabořila do nechutně slepených vlasů. Přitlačila jsem dlaní na bolavé místo, jako by mi to snad mohlo pomoci.

Chtěla jsem se zvednout z lehu, abych se mohla porozhlédnout a zjistit, kde to vlastně jsem. Jak jsem se pohnula, zjistila jsem, že hlava nebyla to jediné, co šíleně bolelo. Bylo tu ještě daleko citlivější místo, které se právě hlásilo o slovo. Sáhla jsem si mezi nohy, abych zjistila, co se to děje. Bylo tam vlhko, které mi hned připomnělo, že ten hrůzný zážitek nebyl jen pouhý sen, ale hodně špatná skutečnost. Zaskučela jsem bolestí a snažila se otočit aspoň na druhý bok. A až potom mi došlo, proč po mně ty krysy šly. Byly hladové a já krvácela. V té chvíli jsem chtěla být Popelka a mít ta její tři přání. Dobře jsem totiž věděla, jak bych je využila.

Vrzání schodů mi nahnalo husí kůži a zrychlilo tep. Když se se skřípěním otevřely dveře, do místnosti pronikl slabý kužel světla. I tohle slabounké světlo mě donutilo přimhouřit oči, než si na to stihly zvyknout. Musela být noc. Jak dlouho jsem tu vlastně byla zavřená? Jak dlouho jsem byla mimo? Tohle byly první otázky, které mě napadaly, přestože jsem věděla, že jejich odpovědi se nejspíš nedozvím.

„Ještě jednou praštíš do té trubky,“ řekl výhružně a sešel poslední schod. Chytil mě za vlasy a hrubě mi trhl hlavou. Bolestí jsem zavřela oči a sykla. Bolelo to jako čert, ale nechtěla jsem dát na sobě znát žádný vzdor. Bylo mi jasné, že jestli si bude vykládat tenhle incident po svém, můžu být během pár vteřin mrtvá. „Tak udivíš!“ zahučel.

Jediným tahem jeho silné ruky mě vytáhl na nohy. Podlamovala se mi kolena natolik, že jsem vrávorala. Přitom jsem se modlila, abych se na nich udržela aspoň do té doby, než zase odejde.

Jednou rukou mě držel za vlasy a tím mi poskytoval dostatečnou oporu. Tou druhou mi odhrnoval slepené vlasy z obličeje. Hlavu jsem měla sklopenou, nemohla jsem se na něj podívat. Věděla jsem, že bych mu do toho ksichtu plivla. Ale taky jsem věděla, že potom už bych se odsud živá nedostala.

„Teď nejsi taková hrdinka, viď?“ vydýchl mi u ucha. Hnusem jsem se otřásla. Bylo mi z něj zle. Pustil moje vlasy a vrazil mi facku, která mě katapultovala zpět na zem. Paradoxně to byla úleva, co jsem v ten moment cítila. Úleva, protože se mě víc nedotýkal. Úleva, protože jsem nebyla u něho.

S drzým úšklebkem udělal krok ke mně. Opřela jsem se o loket a začala se sunout dál od něj. Hlasitě se zasmál. V ten moment jsem se převalila na všechny čtyři a začala lézt co nejdál od něj. Až na druhý konec téhle díry.

„Áh!“ zaječela jsem, když mě chytil za opasek kalhot a zatáhl směrem k sobě. Byla jsem jako hadrová panenka. Zatnula jsem prsty do betonu a snažila se škrábat od něj pryč. Marně jsem udělala několik posunů po všech čtyřech, načež jsem se opět ocitla na místě, ze kterého jsem chtěla utéct. Znovu jsem sebrala všechny síly a snažila se odplazit od něj, když se místností rozeznělo trhání látky. Přesněji mých džínů.

„Ne! Ne!“ opakovala jsem, když druhou rukou znovu trhl a tím mi odkryl zadek. Pak už jsem jen cítila tupou bolest, jak do mě pronikl. Nedbal mých výkřiků, nedbal mé bolesti, mých proseb. Bylo mu úplně jedno, co mi provádí a jak mě tím ponižuje.

Ležela jsem na břiše s hlavou otočenou na stranu. Měkce jsem dýchala a dívala se skrz černočernou tmu, která v tomhle mém soukromém pekle byla. Nebyla jsem schopná se ani převrátit na bok nebo záda. Jen jsem tam potupně ležela, s napůl odhaleným přirozením a snažila se přežít.

Nevím, jak dlouho jsem tam byla. Jak dlouho jsem tam takhle ležela. Ale když se znovu otevřely ty proklaté ocelové dveře, ani jsem nemrkla. Bylo mi jedno, co se mnou udělá. Jestli mě znova znásilní, jestli mě zmlátí, jestli mě zabije. Jen jsem si přála, abych nebyla. Abych nikdy neexistovala.

Stál u schodiště a hlasitě funěl. Neviděla jsem na něj a ani se o to nesnažila. Cítila jsem jeho přítomnost a i to mě tahalo na ještě větší dno, než už jsem byla. Necukla jsem sebou, když jsem uslyšela kroky, které se ke mně blížily. Oči mě štípaly, přesto jsem je nezavřela. Dál jsem jimi drtila tu tmu, co se tady rozprostírala. Snažila jsem se identifikovat různé tvary, co se z té tmy vynořovaly.

„Tu máš,“ řekl a přímo před obličej mi postavil misku. Ani jsem se nepohnula. Nezajímalo mě, co to je. Neměla jsem potřebu hladu. Žaludek jsem měla scvrklý do kuličky a žízeň mě už dávno z toho hnusu přešla.

„Nemysli si, že mi tu chcípneš hladem!“ zařval, načež kopnul do něčeho za sebou. Podle dunivého zvuku to byl nějaký barel. Nejspíš na vodu. Při té ráně jsem sebou škubla. Nebyla jsem zvyklá na tyhle zvuky. Rámus, řev, rány. My jsme měli klidnou domácnost.

„Tohle sníš! To ti povídám! Jinak si mě nepřej!“ rozkázal. Pak naštvaně odkráčel po schodech nahoru a zabouchl za sebou dveře.

Chvíli jsem přemýšlela, že bych si vzala k srdci jeho obavu z toho, že bych k smrti vyhladověla. Jenže takhle jsem naprogramovaná nebyla. Celá tahle situace mě sžírala zevnitř, ale pud sebezáchovy ve mně ještě pořád plápolal.

Posunula jsem se k nedaleké zdi, o kterou jsem se pomalu zvedla tak, abych se aspoň napůl posadila. Pořád mě to bolelo a sednout si jsem nemohla. Natáhla jsem se pro misku a lehce se usmála, když jsem zjistila, že je to polívka. To bylo totiž to, co jsem teď opravdu potřebovala. Dál jsem už nečekala a pustila se do ní. Byla jsem překvapená, jak dobrá byla, a taky jak rychle zmizela.

Odložila jsem misku a opřela si hlavu o zeď. Plný žaludek a to ticho, které tady dole bylo, mi způsobily náhlý nával pláče. Hystericky jsem brečela a marně si dřela tu špínu z mého těla. Bouchala jsem pěstí do země, na kterou jsem se sesunula, a kompletně se poddala té bezmoci, která mě nekompromisně strhla na dno.

„Hodná holka,“ šeptal někdo pořád dokola. Rozlepila jsem oči a marně se snažila přinutit tmu, aby nebyla tak černá a dovolila mi vidět lépe. Byl tu. Hladil mé vlasy a neustále mi je sčesával z čela. Ohnala jsem se rukou, jakoby mě otravoval roj much. Zakryla jsem si obličej a přetočila se na záda.

„Mám tě radši, když spíš,“ řekl s úšklebkem. Aspoň v něčem jsme se shodli. Taky jsem zbožňovala ten stav snění a sladkého nevědomí. Mohla jsem utéct do jiného světa, kde mě nikdo netrápil a já mohla být tak volná, jak jsem jen chtěla a potřebovala.

„Jdi do hajzlu,“ řekla jsem a natiskla se ještě víc ke zdi. K mému překvapení nepřišla rána, kterou jsem původně čekala. Zvedl se a odcházel. Když vystoupil na první schod, uvědomila jsem si jednu nemilou důležitost.

„Počkej!“ vykřikla jsem. Kroky utichly. Počítala jsem, že se díval mým směrem. Musel vidět stejně špatně jako já, ale určitě se tu orientoval daleko lépe. „Musím na záchod,“ řekla jsem tu hroznou pravdu. Doufala jsem, že mě vezme na záchod, že se tak budu moc porozhlídnout. Doufala jsem, že aspoň na chvíli vypadnu z téhle díry.

„To máš blbý,“ řekl prostě a pokračoval nahoru. Stáhla jsem naštvaně čelist. Ne proto, že bych to ještě chvíli nevydržela, ale proto, že jsem vážně potřebovala ven. Začínala jsem mít pocit, že se tu udusím.

„Já ale vážně potřebuju!“ zkusila jsem naposledy.

„Až se začneš chovat, uvidíme,“ zabouchl dveře a opět se rozhostilo to tíživé ticho.

Po hodinách a hodinách čumění do tmy se mi konečně začaly zjevovat obrysy věcí, které tu byly. Netušila jsem, jestli to bylo tím, že jsem byla trochu najedená a ne tolik ospalá jako před tím, nebo jestli to je tím časem, který jsem tu už strávila, a vlastně mi to bylo jedno. Nakonec jsem se odhodlala a vstala. Nejdřív mi chůze šla ztuha. Hodiny a možná i dny jsem proležela na té studené zemi. Byla jsem promrzlá a ztuhlá. Opatrně jsem se prohmatávala a zkoumala, co všechno jiného kromě mého rozkroku utrpělo poranění. K mému překvapení mě bolely jen ruce, které byly otlačené z jeho pevných a hrubých stisků. A pak mě bolel obličej. Z těch ran, co už snesl.

Procházela jsem se po té zatuchlé místnosti a ohmatávala všechno, co tu bylo. Bohužel tu nenechal nic, co by mi mohlo pomoct v útěku či vzpouře. A k mé největší smůle tu ani nebylo nic, co by mi pomohlo z té intimnější situace. Když nutkání na čůrání bylo už nesnesitelné, musela jsem přistoupit k radikálnějšímu řešení. Došla jsem k vodovodním trubkám a několikrát do nich bouchla. Ne tak šíleně jako poprvé, ale zato dost razantně, aby musel přijít.

Nečekala jsem dlouho a ozval se zámek na horních dveřích. Následoval ten tolik známý kužel světla a pak se objevila jeho postava. Dupal po schodech a blížil se dolů. Byl naštvaný. To šlo poznat z těch razantních kroků.


A je tu třetí kapitola. Psaní nám jde jako po másle, a tak je tu kapitola dřív. Byly bychom s Torenc moc rády, kdybyste nám zanechaly nějaké ty komentáře, abychom věděly, jak se na povídku díváte, a jestli stále máme pokračovat ve psaní. :-)

A co bude příště? Prozradím Vám, že si Bella na ten záchod nakonec dojde. Jestli to ale bude ku prospěchu, to budete muset posoudit sami. A taky Vám slíbím pohled Charlieho, který bez úspěchu hledá svou dceru. :-)

Váš Mmoník a TorencCullen


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Life with the taste of blood - 3. kapitola:

 1
20.08.2013 [17:30]

kiki11Chudák Bella. Emoticon Povídka je neskutečně zajímavá a poutavá, takže hned musím číst dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. martina946
09.06.2013 [22:07]

Holky vy ani nevíte jak se stydím, vubec nechápu jak jsem mohla přehlídnout druhou kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
no ale to je teď jedno, jen k předchozí kapitole, vím že bych měla zanechat koment i tam, ale nerada je píšu ke starým dílum. Takže ten večírek luxus, myslela jsem že Jess a Angela (nebo spíš jen Jess) budou prostě krávy, ale mile jste mě překvapily a dokonce měli dost zajímavý téma k hovoru Emoticon Emoticon Emoticon
A tahle kapitola. Och holky panebože co jste to jen Belle provedli? Emoticon Emoticon Emoticon
Já měla uplně slzy v očích. Chudák Bella Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že jí Charlie najde co nejdříve, ale stejně ty nasledky potom Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A Kaleb, já tedy nejsem žádný masochista v násilí si nijak nevyžívám, ale toho parchanta vycucnout a do dna Emoticon Emoticon Emoticon Ne počkat to by pro něho bylo moc dobré spíš ho velice pomalu a bolestně mučit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Upřímně jsem zvědavá jakou roli v tomhle příběhu budou hrát Cullenovy (Že by Charliemu pomáhali s hledáním Belly Emoticon ) No ať to bude jakkoliv tak si Bella s tím hnusem (promiňte ale po tomhle mu nemužu přijít ani na jméno) ještě užije. Moc se těším na další díl a teď už si dám pozor aby mi žádná kapitola neutekla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. VictoriaCullen
09.06.2013 [18:13]

Táto kapitola bola rozhodne skvelá a ja sa už nemôžem dočkať pokračovania, mám taký pocit, že to Bella ešte schytá. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Takže, baby, píšte, píšte, píšte... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.06.2013 [20:24]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Seb
08.06.2013 [9:15]

Povedená kapitola, i když drsnější, těším se na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.06.2013 [23:25]

mokasinadokonalí rychle další, Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Lucka
07.06.2013 [23:21]

Jen když si představím tu hrůzu, co všechno zatím Bella za žila strašné. No jinak bych řekla, že to bude ten kluk, kterého odmítla ve škole, že s ním nechce mít nic společného i na té párty. Ale vůbec mi nejde do hlavy, že z odmítnutí udělá něco tak hrozného. Bude to tedy nejspíš dost nevyrovnanej člověk, který se léčí své komplexy na někom mnohem slabším. Nemůžu se dočkat už další kapitoly. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. majka
07.06.2013 [22:15]

rýchlo dalšiuuu :)

1. Mell
07.06.2013 [21:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!