Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life after death 2. kapitola

Life after death 2. kapitolaTady vám s patulkou13 přinášíme další kapitolu naší spoluatorské povídky. Tentokrát se dočkáme pohledu dívky jménem Grace. Jaký je její příběh? Víc se dočtete uvnitř. Příjemné počtení přejí PetraCullen a patulka13. :-)

Seděla jsem u pracovního stolu a počítala jsem úkol do matematiky, zrovna ve chvíli, kdy se venku něco pohnulo. Přešla jsem k oknu, abych zjistila, co to bylo, ale venku nic nebylo. Zmateně jsem se vyklonila z okna, ale stále nic. Tak jsem si zase sedla k rozpracovanému úkolu. Jenže po chvíli jsem to zase viděla. Taková černá šmouha, jako by se něco rychle pohybovalo. Znovu jsem přešla k oknu a chvíli u něj stála.
Venku bylo krásně a já jsem musela tvrdnout u úkolů. Opravdu otravné, jenže co se dalo dělat. Škola je přednější.
Mé myšlenkové pochody přerušil zase ten stín. Pohybovalo se to pod oknem.

„Je tam někdo?" zavolala jsem do větru, ale nic jsem neslyšela. Podívala jsem se směrem k lesu, dům jsme měli kousek od lesa, a uviděla tam nějakou postavu. Bála jsem se, a tak jsem raději zavřela okno, sedla si ke stolu a dál pokračovala v úkolu. Jenže jsem nad tím musela pořád přemýšlet.


Stoupla jsem si kousek od okna a znovu se podívala tím směrem, ale nikdo tam nebyl. To se mi jenom zdálo? Vždyť jsem ho tam viděla! Snažila jsem se na to nemyslet a dodělala jsem si všechny úkoly.
Nachystala jsem si věci do školy a šla jsem si číst Romeo a Julii. Vím, že jsem to už četla několikrát, ale ten příběh mě vždy fascinoval. Hodně jsem se do příběhu začetla, takže jsem si ani nevšimla, že už je skoro večer. Máma už by měla být asi doma, ale nevím to jistě. Vždy pracuje hodně dlouho. Podívala jsem se z okna a překvapeně jsem zjistila, že už je venku opravdu tma.


Nepřestávala jsem na tu postavu v černém myslet. Pořád jsem ji měla v hlavě. Chtěla jsem, opravdu hodně moc jsem chtěla zapomenout, ale nešlo to. Ta postava mě sama něčím fascinovala. Cítila jsem, že je nebezpečná, ale zároveň mě to k ní táhlo. Vždycky mě přitahovalo nebezpečí a najednou jsem si snažila vybavit, jak ta záhadná postava vypadala a jaké měla oči. Oči uměly říct hodně o tom, jaký člověk ve skutečnosti je. Jenže jsem jí neviděla do obličeje. Jaká škoda, pomyslela jsem si. Zrovna teď by se mi to hodilo.


„Grace! Pojď dolů!" zavolala na mě máma a já jsem se lekla. Byla jsem tak zaměstnaná svými myšlenkami, že jsem si to ani neuvědomila. Zvedla jsem se z postele.
„Už jdu, mami!" zakřičela jsem z pokoje a šla jsem do kuchyně. Jak jsem scházela po schodech, zase jsem zakopla o své nohy.

Nic neobvyklého u nemehla jako jsem byla já. Slítla jsem až dolů, kde jsem viděla mámu. Jako vždy měla výraz typu "dávej si už pozor". Zakřenila jsem se, zvedla se ze země a prohlížela si své ruce. To budou zase krásné modřiny. Ještě ty staré se mi nezahojily. Máma se na mě pobaveně usmála a já jsem zasedla ke stolu.

„Táta ještě nepřišel?" Musela jsem se zeptat. V tuhle večerní dobu už býval doma.
„Ještě ne... nevím, kde je." Nervózně se podívala z okna, kde nešlo vidět nic, než pouliční světlo lampy. Začala jsem se o něj bát. Vím, že v práci bývá někdy i do noci, ale to nám dá vždy vědět. Jenže dnes se ještě neozval. Nevím, co mě to najednou popadlo, ale rychlým pohybem jsem vstala od večeře a vyběhla před dům.
Chodila jsem jen tak dokola a pořád jsem na něj volala, jestli se někde nezdržel. A pak jsem uviděla to, co jsem neměla. Potlačila jsem výkřik čiré hrůzy a stala na místě, jako kdyby mě přikovali. Chtěla jsem odtamtud utéct, ale mé nohy vypověděly poslušnost. Viděla jsem ji, tu postavu, jak se sklání nad mým otcem.
Měla jsem dvě možnosti... rychle utéct zpátky do domu, nebo jít k němu. Jenže... nohy byly stále přikované a já jsem jenom sledovala, co se děje. Ta postava se najednou prudce zvedla a podívala se na mě. Odlesky světla z lamp svítilo přímo na ni... a tak jsem mohla vidět její oči. Rudé... krvavě rudé, stejně jako její ústa. Pohledem jsem střelila k otci a uviděla něco, čeho jsem se bála. Ten muž mě propaloval nenávistivým pohledem. Pak vstal od bezkrevného těla mého otce a jedním rychlým pohybem přistoupil ke mně.
Ztuhla jsem šokem a nemohla jsem dýchat. Umřu, pomyslela jsem si. Nechtěla jsem brečet, nemělo to cenu. Podívala jsem ještě jednou do jeho rudých očí a pak na otcovo bezvládné tělo. Nebyl to člověk.

Byl to upír a oni existovali. Celou tu dobu, co jsem si myslela, že nikdo takový nemůže existovat, byl u mého domu. Sledoval mě. Pokaždé, když jsem ho zahlédla, rychle zmizel... Ale... tohle přeci nemůže být konec!

Takhle jsem nikdy umřít nechtěla! Ještě jednou jsem se podívala na otcovo bezvládné tělo a rozhodla se. Pro něj udělám cokoliv, jenom aby alespoň mamka žila. Smířeně jsem se mu podívala do jeho žhoucích očí a čekala, kdy se do mě zakousne. Ale on se rychle otočil směrem k lesu a zmizel. Vzpamatovávala jsem se z toho, co se stalo, když jsem uslyšela mamku ve dveřích. Rychle jsem se na ni podívala zrovna ve chvíli, kdy zkolabovala. Svezla jsem se podél zdi nějakého domu a naplno jsem se rozvzlykala. Slzy mi tekly bez přestání a já je nechala volně téct.
Všechno jsem to měla před sebou. Bylo to čerstvé na to, aby se to zahojilo. Otec mrtev kousek přede mnou na zemi a matka vedle mě... Nemohla jsem to vydržet, i když jsem si slíbila, že nikdy nebudu brečet, tohle jsem nemohla nechat jen tak... Proč raději nezabil mě?! Proč musel zabíjet otce?! Měl si vzít mě! To mě sledoval! Otec jenom stál ve špatnou chvilku na špatném místě.


Rychle jsem se zvedla, jako by mě něco zvedlo ze země, slzy jsem nechala stále na tvářích a podívala jsem se na otce. Tohle mu nedaruji. Ať je kdekoliv, ať chce cokoliv, já ho jen tak nenechám, aby mi vraždil mou rodinu. Nemá na to právo... je to jenom zrůda, nic jiného.
Nebojácně jsem se vydala k lesu, ale pak jsem si uvědomila, že máma je ještě ve dveřích. Otočila jsem se na ni... stále se nehýbala. Otočila jsem se směrem k lesu.
„Já jsem tady! Chceš mě, ne je! Pojď si pro mě! Zbabělče!" zakřičela jsem z plna hrdla do lesa a slzy mi začaly znovu stékat po tvářích. Nikdo se nevrátil zpátky, aby mě zabil. Chtěla jsem jít zpátky, ale někde začaly křupat větvičky. Zděšeně jsem zakřičela a začala jsem utíkat. Někdo mě chytil zezadu, jako kdyby mě chtěl objat.

„Tady jsi, mám tě." Chtěla jsem zakřičet, ale ten někdo mi přikryl rukou ústa. Ten něčí stisk byl moc pevný a já jsem začala lapat po dechu. Začala se mi točit hlava pro nedostatek kyslíku. Co teď? Co mám dělat? Přesně tohle jsem chtěla... aby si vzal mě, ne někoho jiného. Aby mě zabil, aby mě zbavil té bolesti při pohledu na otcovo tělo. Jenže... teď jsem to nemohla dovolit. Přeci nenechám mámu samotnou? Klidně ať mě zabije, ale ne teď…


Chtěly bychom vám poděkovat, že jste napsali svůj názor na tuhle začínající spoluautorskou povídku. Jestli se vám něco nebude líbit, napište prosím do komentářů svůj názor, pomůže nám to.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Life after death 2. kapitola:

 1
18.08.2011 [13:24]

BreakBez komentáře... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2011 [16:31]

KatarinaCullenSuper som zvedavá ako to bude pokračovať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.08.2011 [17:38]

Kika57 Emoticon Odvážná holka. Já najít svého mrtvého otce, tak se sesypu jako hromádka neštěstí. Určitě bych neběžela do lesa... Ještě k tomu v noci, když tam je vrah. Na to jsem moc veliký srab. Chápu, že se bála o mamku, ale mně by to strach nedovolil Emoticon Proto je ta holka dobrá. Emoticon Jsem zvědavá, co s ní udělá a kdy se do ní zabouchne Emoticon Opravdu.. Moc se vám to povedlo a píšete skvěle! Emoticon Emoticon Emoticon

2. AngelJennifer
08.08.2011 [15:42]

SUPER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.08.2011 [9:00]

stefi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!