Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Leukémička - 4. kapitola

plakát 4


Leukémička - 4. kapitola„Nebudu se v tom šťourat, buď v klidu.“ Auto zaparkoval na jedné štěrkovité příjezdové cestě hluboko v lese. Ani jsem si nestihla povšimnout, že bychom vjeli do města, jak mě zaměstnával mluvením a přemýšlením. Teď mě bude chtít určitě zabít a odtáhnout někam hluboko do lesa, tam mě zakopat hluboko do země a odjede. Nehnula jsem se ani o píď.

4. kapitola

„Eh… Ahoj Jaspere,“ kývla jsem na pozdrav osobě se zlatavými jak vlasy, tak očima. Projelo mnou několik pocitů téměř naráz, první – překvapenost, že se zastavil zrovna on, držící si ode mě odstup a druhý – nervozita z toho, že jsem nevěděla, co si s ním říct. Trapné ticho byla jedna z posledních věcí, které bych si přála.

„Zdravím tě, Bello. Můžu?“ mrkl na mě a já pocítila nutkání si skousnout ret. Nemít si s ním co říct byla věc první. Ale jeho bezchybná postava, obličej a půvab, to byla věc druhá. Edward byl hezčí, měl v sobě něco Jasperovi chybějícího. Až po pár vteřinách mi to došlo a já poodstoupila dva kroky od dveří, aby mohl projít. Možná jsem si měla stoupnout ještě dál. Jeho vůně mě praštila do nosu a začínala jsem cítit slabost v kolenou. Nic proti pocitu, který jsem zažívala s přítomností Edwarda. Opět.

„Jistě, jo…“ zamumlala jsem tiše, přestože už byl dávno uvnitř, což mě donutilo zavřít dveře. V duchu jsem se okřikla. Zabývala jsem se více jeho dokonalosti, srovnávající ji s tou Edwardovou, než jeho slovům.

„Doufám, že se moc nezlobíš, že jsem přišel já... místo Edwarda.“ Jako kdyby znal původce mého chování. „Edward a Emmett s Rose odjeli na víkend do Olympic Mountains kempovat. Alice je příliš zabraná do nakupování a Carlisle s Esmé pracují. Já se nevrhl do ničeho z toho, tak jsem si říkal, že bych tě mohl zajít navštívit, třeba by ses mohla nudit.“

„Skvěle, díky. Měl jsi pravdu, docela se nudím,“ přitakala jsem a rukou jsem se snažila si poupravit vlasy, „už jsi vymyslel nějaký plán? Protože jestli ne, tak tě upozorňuji, že já vůbec nejsem na plánování, to se mi do vínku už nevešlo.“ A byla to pravda. Ať jsem byla přemluvena k plánování čehokoli – oslavy, dovolené nebo jen obyčejné cesty z bodu A do bodu B, vždy to dopadlo katastrofálně. Když ne katastrofálně, tak podprůměrně.

Uchechtl se nad mými schopnostmi. „Měl jsem takový nápad, mohl bych tě vzít ven. Doma tě to musí nudit, pořád stejný stereotyp. Ukázal bych ti nějaká místa, nebyla jsi tu několik let, pár věcí se tu změnilo.“ Nápad to nebyl moc špatný. Ne tak, jak jsem si myslela, že bude. Jen… Po očku jsem se podívala oknem ven na počasí, jaké venku panuje. Slunce nesvítilo, ostatně kdy jo. Ponuré počasí bez deště, teplota nebude přesahovat deset stupňů, ale nepršelo – hlavní bod.

„Špatný nápad to není. Takže…“ přenesla jsem váhu na druhou nohu a pokračovala, „počkáš na mě chvilku? Potřebuju se přiobléct, pokud nechceš mít na svědomí mou smrt.“ Mým slovům jsem se zasmála, on zamračil. Věděl, co by pro mě v mém stavu znamenala třebaže pouhá viróza, a já se tomu smála. Naučila jsem se to brát s humorem, kde je problém?

Po jeho němém kývnutí jsem to hodila za hlavu a vyšla do mého pokoje. Teplého oblečení jsem moc neměla. Doma svítilo slunce, pršelo párkrát za rok a tady? Tady to je pravý opak.

Zaklínala jsem každou věc, přicházejíc mi pod ruce, za boha mi do nich nemohlo padnout něco normálního. Nakonec jsem na sebe natáhla šedé ošoupané džíny a bavlněné tričko, přes které jsem natáhla fialový svetr. Nebylo to pravé ořechové, ale mohlo to být horší.

Jakmile jsem se omluvila Jasperovi za dlouhé čekání, navlékla jsem se do obyčejné oranžové bundy, přiteplené zevnitř. Brada mi spadla v momentě, kdy jsem vyšla spolu s ním před baráček – čekalo na nás černé Audi s potemnělými skly. Jistota, že si do toho sednout prostě nemůžu, mě přemohla, ba pomohla mým nohám zakořenit do země.

„Hele, Bello? Chceš tu stát nebo si sednout dovnitř?“ zasmál se melodický hlas, budíce mě z iluzí zakořeněných nohou.

„No, já… Už jdu,“ pohnula jsem se směrem k autu, čekalo na mě rovnou s otevřenými dveřmi. Pohyby byly těžké, nohy jako by ztěžkly. Jasper jedním ladným pohybem dveře zavřel, dokonce se objevil na sedadle řidiče vůbec dřív, než jsem stačila mrknout. Dávala jsem to za vinu sníženým reakcím smyslů.

Otočil klíčkem v zapalování, skoro jsem nepostřehla, že by motor naskočil, jaká to byla tichost. Auto rozjel na sever od našeho domu, k centru.

„Netuším, co by sis chtěla prohlédnout a co ne, prvně ti ukážu místo, budeš tam od příštího týdne trávit většinu času,“ promluvil a usmál se na mě. Zdá se mi to anebo řízení věnuje minimální soustředění?

„Asi jsem tě nepochopila,“ pobídla jsem ho k vysvětlení.

„Myslel jsem, že chceš začít se školou. S tvým tátou jsme vše dohodli a přihlásil tě, on ti to neřekl? V pondělí se nám tam ukážeš, běda jestli ne!“ pohrozil mi. Takže oni mi tu kují pikle za zády. Tak to potěš koště.

„Jak milé,“ zabručela jsem sarkasticky.

„No tak, Bello, bude to sranda. Jestli si myslíš o maloměstské škole, jaká to je nuda a nic si tam neužiješ, jsi na omylu, věř mi. Lidé jsou milosrdní. Vítáme každou novou bledou tvář,“ promluvil i za své spolužáky, za celou školu. Vybavila se mi vzpomínka na menšího kluka s hnědě rudou pletí, menšíma černýma očima a s dlouhými lesklými vlasy stejné barvy. Jméno se mi nevybavovalo, jen jeho slova o bledých tvářích, jako jsem já.

„No, promiň. Nevím, jestli sis toho všiml, ale taky jsi poměrně bledý,“ potlačila jsem pocit vypláznout jazyk. Zase.

„Vážně?“ podíval se na mě s jasně ironickým údivem.

„No jo. Vy jste všichni takoví vyšinutí, nezapadáte sem. Všichni okolo tu jsou tak opálení, jen vy a ty vaše zlaté oči…“ vybavila jsem si ten jasný tekutý topaz, v kterém se dá tak snadno utopit. Ten Edwardův byl odlišný, bylo v něm něco jasného.

„To víš, skvělé geny,“ podotkl s úsměvem. Pohltil mě pocit naprosté pohody a klidu.

„O tom není pochyb,“ uzavřela jsem naši diskuzi, otevřela tím prostor pro další.

„Edward o tobě často mluví.“ Nic v tom nebylo, jen čisté konstatování, jehož obsah mi došel krapet později. Mluví o mně. Dušička se mi zatetelila blahem.

„V jakém smyslu, jestli to není nějaké posvátné tajemství? Pomlouvá mě, jak jsem nemožná? Jak jinak by taky mohl, mám nulovou obratnost, smůla a nebezpečí se mi lepí na paty, to je o mně známo.“ To, že jsem si vehementně přála, aby o mně mluvil zrovna v tom druhém smyslu, v tom lepším, jsem si nechala pro sebe.

„O tom se taky zmiňoval. Většinou jsou to jiné věci. Je to stále Bella tohle, Bella támhleto… Nic proti tobě, ale je to k nevydržení,“ znovu se zasmál. Ne tomu, co říkal. Spíš pak při pohledu na mě. Podvědomě jsem se usmívala, hodně usmívala.

„Tak za tohle skončím v pekle…“ protočil oči a na malou chvíli věnoval pozornost řízení.

„Přimluvím se za tebe.“ Bylo skvělé vědět o člověku stojícím na vaší straně. Mohla bych z něj udělat donašeče, pomyslela jsem si.

„To bys byla diamantová,“ chvilku se odmlčel, „Nemohl jsem si nevšimnout si tvé vykolejitosti, je z tebe cítit touha.“ Špatné téma, špatné téma…

„Jen jsem… teda, mám v poslední době dobrou náladu, nic víc. Neřeš to,“ snažila jsem se o důvěryhodný tón hlasu, jen oči mi nebezpečně kmitaly z místa na místo, jak tomu bylo pokaždé, když jsem se pokusila říct cokoli jiného kromě pravdy. Jasper se ušklíbl.

„Jen jsem měla celou noc hlavu plnou jednoho moc skvělého kluka, to jsi chtěla říct, viď?“

„Možná…“ nezmohla jsem se na nic delšího a ponechala jsem to tak. Čím méně bude vědět, tím méně si bude myslet.

„Nebudu se v tom šťourat, buď v klidu.“ Auto zaparkoval na jedné štěrkovité příjezdové cestě hluboko v lese. Ani jsem si nestihla povšimnout, že bychom vjeli do města, jak mě zaměstnával mluvením a přemýšlením. Teď mě bude chtít určitě zabít a odtáhnout někam hluboko do lesa, tam mě zakopat hluboko do země a odjede. Nehnula jsem se ani o píď.

Když otevřel dveře na straně spolujezdce – na straně, kde jsem mimo jiné i seděla –, vyjekla jsem.

„Co děláš? My nekoušeme,“ uchechtl se – opět. Dneska se pořád něčemu smál. Teď to ale znělo jinak.

„Jak jako my?“ zvedla jsem se proti mé vůli ze sedadla a hned mi to došlo. Zastavil před honosnou vilou, takovou jsem vídávala ve filmech. Nejspíše si všiml mého pohledu. „Věděl jsem, že bych tě sem za normálních okolností nedostal. Ale rodina trvala na tom, aby ses tu ukázala, aby to nevypadalo, že tě chceme držet doma.“


Moc děkuju za komentáře, hodně potěší. :)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Leukémička - 4. kapitola:

 1 2 3   Další »
24. Kecka
15.07.2013 [14:17]

KeckaPřemýšlím, jestli má cenu přimlouvat se za další kapitolu? Nicméně, bych další kapitolu opravdu moooc ocenila... Emoticon Povídka se mi totiž líbí a jsem zvědavá, jak to bude dál... Emoticon

23. Bani
07.03.2013 [8:57]

Jo jo, připojuji se - už je březen a já se těšim na další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. týna
05.03.2013 [17:41]

už je březen... Emoticon kdy bude další kapitolka ???

21. Never
05.02.2013 [22:50]

NeverTak dobře, našel se další zádrhel, kvůli kterému další kapitolu uvidíte až v březnu. Brzo budu mít talentovky a chce to trénink v jednom kuse, nejlehčí to není. :)

20. Never
25.01.2013 [21:30]

NeverOmlouvám se, že furt žádná kapitola, ale škola mi dávala tenhle týden nemálo zabrat a příští týden nebudu mít moc čas. Samé objednávání k doktorům, na rovnátka, potom vysvědčení, oběhávání doktorky na razítko na přihlášku na střední, pak jedu od pátka do neděle do Prahy a nakonec si ty doktory oběhnu znova. Tak se omlouvám, že kapitola nikde, ale čekejte ju tak v únoru. :)

16.01.2013 [20:52]

IzziBellsKrásná Emoticon Emoticon Emoticon jdu rychle na další...

18. bara
16.01.2013 [13:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Jasmínka
15.01.2013 [21:23]

hezká kapitolka...moc se těším na další dílek :)

16. Bani
15.01.2013 [9:10]

Paráda!!! Emoticon Je to úplně supr čtivé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.01.2013 [21:56]

WampireMishaFajnoveeee :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!