Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let the heart die - 7. kapitola

Tortička


Let the heart die - 7. kapitolaZpočátku poklidné odpoledne/večer se zvrtne... Jak se Bella vypořádá s nespravedlností života?

Na prahu našeho nového domova se máma zastavila a dívala se dovnitř. Na tváři měla překvapený výraz smísený s lehkým úsměvem.

„Je to tu krásnější, než jak jsi popisovala,“ vytkla mi s pohledem stále upřeným do naší malé předsíně. Stůl teď už zdobila váza s kyticí slunečnic, které jsou veselé a tak nějak předzvěstí dobrých věcí. Zatahala jsem jí za rukáv a vlekla dál do útrob domku.

„Alice, půjdeš dovnitř?“ zeptala jsem se osoby, která přešlapovala před dveřmi.

„Ne, děkuji, ale už půjdu. Ještě si musím něco zařídit,“ odpověděla nenuceně.

„Doufám, že se zase brzy setkáme. Moc ti děkuji za odvoz. Máš to u mě.“ Objala jsem Alice jednou rukou, protože druhou jsem přidržovala Alexe na svém boku. Ten rošťák měl opět pusu od ucha k uchu, třepotal ručičkami a vzpínal se, aby na Alice dobře viděl.

„Nemáš zač. Udělala jsem to ráda. Věř mi, uvidíme se brzy,“ mrkla na mě. „Renée, ráda jsem tě poznala,“ dodala směrem k mámě, která si zrovna prohlížela pověšené fotografie.

„I já tebe,“ usmála se na ni zpět.

„Ještě něco… Bello, ty nezapomeň na má slova,“ řekla Alice záhadně, ale věděla jsem přesně, o čem mluví. O svém milém bráškovi a jeho pozvání na večeři. Ještě pohladila Alexe po tváři, za několik okamžiků bylo slyšet nastartování auta a já mohla vidět odjíždějící černé auto a malou mávající ručku. Mávla jsem nazpět a zavřela dveře. Ukázala jsem své rodině nový domov. Máma byla dojatá hlavně, když uviděla svoji ložnici. Na okamžik se zastavila u komody, kam jsem jí vystavila rodinné fotografie.

Alex byl nadšený z nových hraček, které jsem mu koupila. Jakmile jsem ho v jeho pokojíčku položila na zem, lezl po čtyřech po celé místnosti a vše musel ochutnat. Celé naše setkání bylo idylické, bez mráčků či bouře, ale to byla jen dosavadní situace.

Ten den jsme o ničem nerozhodovaly. Chtěly jsme si užít jedna druhou bez problémů, které mohly alespoň ještě do rána počkat. Proto jsem usadila bratra do dětské židle v kuchyni, máma si sedla k vyvýšenému kuchyňskému pultu, i když mi zprvu odporovala.

„Chci vám připravit slavnostní večeři,“ namítla jsem. Začala jsem tedy krájet kvalitní hovězí maso na steaky, dala jsem dusit mrkev, vařit plátek kuřecích prsou a do dalšího hrnce brambory. Když se vše pěkně vařilo, pustila jsem se do přípravy těsta na jablečný koláč, poté jsem ho na chvíli uložila do lednice, potom jsem oloupala a nakrájela jablka na silnější plátky. Těsto jsem vymačkala do tenké placky do formy na koláč, propíchala ho vidličkou, vyskládala jablka, pocukrovala, posypala skořicí, přidala jsem kousek másla a celý výtvor ještě překryla plackou z těsta. Zbývalo už jen vršek trochu propíchat.

Ve chvíli, kdy jsem koláč vkládala do trouby, domem se rozezněl zvonek. Poskočilo mi srdce. Než jsem ale stihla reagovat, viděla jsem už jen mámy záda. Co když je to Edward? Mé tušení se potvrdilo, když jsem zaslechla tlumený příjemný mužský hlas. Sakra!

Mohla bych dělat, že mi není dobře. Bello, copak jsi puberťák? Rychle jsem zkontrolovala, jestli se některý z pokrmů nepřipaluje, vzala jsem do náručí Alexe a vydala se za hlasy do chodby.

Vešla jsem zrovna ve chvíli, kdy se něčemu oba smáli. Moc dobře jsem věděla, kdo je předmětem jejich veselí. Odkašlala jsem si, abych na sebe upoutala pozornost, což se mi podařilo. Upřely se na mě dva páry očí, jedny známé modré a druhé nádherné hluboké a zlaté. Ucítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří. Jsem horší než adolescent. Na to jsem přišla i bez cizí pomoci.

„Edwarde?“ ozvala jsem se nejistě. Chtěla jsem použít daleko víc slov, ale nehodilo se být nepřívětivá k návštěvě, když byla přítomná osoba, co vás vychovala. To mi pravil instinkt.

„Jen jsem se stavil, abych se zeptal, jak se máš?“ zeptal se pobaveně, jako by věděl, co se mi honí hlavou. Přimhouřila jsem oči. To určitě, podvodníku. Ten přišel jen z jediného důvodu. Šel na mě přes mojí mámu! To bylo tak nečestné a proti pravidlům.

„Mám se úžasně,“ odpověděla jsem sladce. „Užíváme si krásný rodinný večer.“ Rozhodl se ignorovat můj nenápadný pokus, jak se ho zbavit.

„Víte, Renée, slíbil jsem Belle, že pro vás spolu zajedeme na letiště, ale bohužel mi to nevyšlo, tak jsem požádal svoji sestru,“ vysvětlil nevinně. Jistě, zahraj si na dobrodince, Edwarde. Nejhorší na tom bylo, že mu to naprosto baštila. Chápavě přikyvovala, dokonce naklonila hlavu na stranu. Teda, mami, ty jsi tak neuvěřitelná. Nechá se očarovat takovým průhledným trikem. „Alice mi ale řekla, jak byla zklamaná, že jsem nejel já.“ Upřeně se na mě díval a užíval si svoji nadvládu. Musela jsem nabrat barvu jako čerstvě spálený zadek od slunce. Nafoukla jsem tváře s úmyslem ho vypakovat pryč ze dveří. Chtěla jsem si zahrát na zlého psa, kterému ten pitomec zrovna šlápl na ocas. „Tak jsem přišel nabídnout, že jí to vynahradím.“ Měl Renée přesně omotanou kolem prstu.  

„To je od tebe tak milé, Edwarde. Zrovna se chystáme večeřet, přidáš se k nám?“ nabídla mu s přiblblým úsměvem.

„Mami!“ prskla jsem. Alex, který si doteď ožužlával mé vlasy, začal plakat. Mlel sebou, aby se ode mě dostal. Povzdychla jsem si.

„Děkuji za pozvání. Moc rád se k vám přidám.“ Mé srdce znovu lehce poskočilo. Edward po mně střelil pohledem. To snad nemohl slyšet! Natáhl ruce po Alexovi, ten malý zrádce přestal brečet a rád se přesunul do jeho náručí. S mámou se opět dali do bujarého hovoru a já zůstala stát v předsíni jako tele před novými vraty. 

Po několika okamžicích úplně strnulého postoje, jsem se vydala za nimi. Co se to právě stalo? V kuchyni bylo vše naruby. Máma se opírala o kuchyňskou linku a culila se jako poblázněná šestnáctka. Alex se batolil po podlaze a mlátil o sebe naběračkami, což na rozdíl ode mě považoval za prvotřídní hudební vyjádření. No a Edward zaujal mé akční místo před sporákem. Řekla bych, že si tuto pozici nějak oblíbil.

„Co se to tu děje?“ zeptala jsem se pobouřeně a rozhodila ruce v nechápavém gestu.

„Edward se nabídl, že to dodělá. Prý by ses neměla přepínat.“ Zamračila jsem se na ní.

„Odkdy posloucháš Edwardovy rady?“ zavrčela jsem a našpulila rty.

„Doktorova doporučení,“ mrkla na mě. No, jistě, teď je pro ní ještě ideálnější, když zjistila, že je to lékař.

„Nejsem nemohoucí. Umím uvařit sama.“

„Když jsem ti předevčírem dělal snídani, nevadilo ti to,“ ozval se pán já-nic-já-andílek, který si nás do té doby nevšímal. Máma pozdvihla obočí a otočila se na mě.

„O tom nic nevím,“ podotkla dotčeně.

„Copak se za mě stydíš, Bello?“ Usmíval se jako neviňátko. Udělala jsem obličej typu, ze mě nedostaneš ani slovo, drahoušku a posadila jsem se k Alexovi.

„Proč jste se vlastně přestěhovali, Renée?“ zeptal se mámy a já ztuhla v půli pohybu. Na tuhle otázku jsem mu stále neodpověděla. On se ale právě rozhodl najít si nová zdroj informací. Takový, který mu jeho zvědavá dotazy zodpoví. Upřela jsem na ni pohled. Zapírej. Neříkej mu to. Máma mě uposlechla, jako by mi četla myšlenky.

„Chtěla jsem, aby Alex vyrůstal mimo velkoměsto. Je v nich spousta nebezpečí a špatných faktorů pro výchovu dítěte.“ Řekla jen poloviční pravdu. Ulevilo se mi. Nebyla jsem připravená na lítost. Ne od Edwarda. Jednou mu to možná řeknu.

„To je ale velká změna pro vás všechny.“

„Já také nepohrdnu troškou klidu. Chicago je opravdu hlučné.“ Tiše jsem pozorovala jejich rozhovor. Vypadalo by to takhle u nás, kdyby nám život neničila mámy rakovina? Seděli bychom u večeře, šťastně se smáli a plánovali budoucnost? Možná to tak zrovna v tu chvíli vypadalo, ale byl to jen klam, pouhá iluze spokojeného života. Všechno mě bolelo, byla jsem unavená z věčně prohraných bitev. Chtěla jsem přijmout Edwardovo pozvání na večeři, ale copak bych mohla? K tomu všemu začít vztah? Odpověď jsem znala moc dobře, ale nedokázala jsem ho odehnat. I když bych to nahlas nepřiznala, líbila se mi jeho blízkost, vůně i to, jak se na mě díval.

Při večeři se bavili jako staří přátelé. Smáli se. Máma vypadala šťastně jako už dlouho ne. Bohužel jsem si nemohla nevšimnout, že se v jídle oba rýpou. Snědli jen několik soust. Ani já jsem se zrovna nepřecpala. Přehazovala jsem zeleninu, brambory i maso ze strany na stranu a pozorovala stmívání.

Zapudila jsem všechny negativní myšlenky. Zoufalství jsem se mohla poddat, až budu o samotě. Proto jsem se rozhlédla okolo sebe a všimla si, že ti dva jsou stále zabráni do družného hovoru a Alex byl ohromně k sežrání, když ručičkami pošťuchoval svoji mrkev po talíři.

„Už jsi dopapal, broučku?“ zeptala jsem se ho s úsměvem. Od Edwarda jsem si vysloužila zadumaný pohled. Vstala jsem od stolu, vzala Alexe do náručí z jídelní židličky a odebrala se s ním po schodech nahoru. Moc dobře jsem cítila Edwardivy oči zabodnuté v zádech.

Bratříček si pobrukoval, a když jsme vešli do koupelny, zazubil se. No jo, koupání, to je jeho. Napustila jsem trochu vody do rohové vany, Alexe svlékla a posadila ho do ní. Ihned plácl do rozvířené hladiny a rozesmál se tím nejkouzelnějším smíchem. Musela jsem se k němu přidat.

„Je to zábava, viď, ty moje krásná kachničko?“ cukrovala jsem. Odpovědí mi bylo další rozdováděné zařehnění. Upřel na mě svůj modrý kukuč a znovu se rozmáchl, až jsem dostala zásah i já. To mu přišlo ještě víc legrační. Započal boj. Ze všech sil jsem se snažila tomu uličníkovi namydlit vlásky i tělíčko dětských šamponem a sprchovým gelem, ale než se mi to podařilo, byla jsem mokrá od hlavy k patě. Rychle jsem z něj spláchla všechnu pěnu, což se mu vůbec nelíbilo, avšak nezabránilo mu to v ještě divočejším cákání, proto jsem popadla vzpouzejícího se Alexe a zabalila ho do osušky.

Vysloužila jsem si několik kopanců do břicha, ovšem vypadalo to, že mu nedělalo problém přesunout svou pozornost od zábavné vody k ještě legračnější činnosti. Začal mě tahat za mokré prameny vlasů.

„Au,“ zanaříkala jsem. Člověk by nevěřil, kolik síly mají děti v těch mrňavých ručkách. „No tak, ty potvoro, nech toho.“ Snažila jsem se nesmát, aby nepochopil, že je tahání vlasů povoleno. Pospíšila jsem si do dětského pokojíčku, abych toho raracha konečně usušila. Ovšem na přebalovacím pultu se mu také líbilo. Neustále se přetáčel na bříško nebo se tahal za nožičky, čímž mi ztěžoval navléknutí plenky a pyžamka poté, co jsem celé jeho malé tělíčko namazala dětským olejíčkem.

Takže když jsem ukládala Alexandera do postýlky, cítila jsem se naprosto vysílená. Konečně si zívl a očička měl unavená. Zpívala jsem mu jeho oblíbenou písničku od Mumford and Sons, After the Storm. Než jsem stihla dojít do půlky písně, víčka mu spadla, už se neotevřela a začal pravidelně oddechovat. Ještě jsem ho pečlivě přikryla peřinkou, zapnula dětskou chůvičku, jednu její část položila k postýlce a druhou jsem si vzala do ruky.

Otočila jsem se k odchodu, ale okamžitě jsem se v půli pohybu zarazila. O rám dveří se opíral Edward. I když bylo v pokoji šero, viděla jsem, že měl jeden koutek zvednutý v kouzelném křivém úsměvu. Do obličeje se mi nahrnula krev a pohled jsem zapíchla do podlahy.

„Jak dlouho tam takhle stojíš?“ zeptala jsem se po chvíli tiše a konečně se odvážila podívat do jeho bezchybné tváře.

„Dost dlouho,“ odvětil také šeptem a přísahala bych, že se mu v těch neobvyklých karamelových očích zajiskřilo. „Nevěděl jsem, jak krásně umíš zpívat.“ Jak to, že jsem ho neslyšela přijít?

„Taky neumím,“ zakřenila jsem se. Zpívala jsem pouze Alexovi, kterého jinak nic jiného neuspalo. Ani jsem nedala na fyzikální jevy a nepěla v koupelně pro její jedinečnou akustiku, jíž způsobovaly dlaždice. Šlo o odrážení zvuku, vynikání nízkých a zanikání vysokých tónů. Pomalu ze mě odpadávala nejistota. Edward si povzdychl.

„Jak je možné, že jsi tak sebekritická a nevidíš to, co máš přímo před sebou? Po kom máš tak ošklivou vlastnost?“ Jeho hlas zněl naléhavě, jako by mi chtěl mé chování vymluvit.

„To není sebekritika. Jen nemám bezdůvodně ego v nebeských výšinách jako někdo,“ rýpla jsem si do něj, avšak spíš to byla taková moje vnitřní obrana vůči jeho lichotkám, které jsem neuměla moc dobře přijímat.

„Au,“ zaúpěl Edward a hraně se chytil za místo, kde se nachází srdce. „Asi potřebuješ terapii, abys pochopila, jak jsi výjimečná, Bello,“ zašeptal, odlepil se ode dveří a udělal krok ke mně. Srdeční tep mi vyletěl vzhůru.

Bello, klid, nemyslel to tak, jak to znělo. Edwardova sladká vůně mě uhodila do nosu, naplnila mi čichové buňky až na doraz. Měla jsem pocit, že omdlím.

„Jsem jen obyčejná,“ vydechla jsem. Edward ještě zmenšil mezeru mezi námi. Byl ode mne sotva na délku pokrčené paže.

„Jen hlupák by ti takové lživé tvrzení uvěřil. Neznám tě moc dlouho, ale jsem si naprosto jistý, že jsi neobyčejná. Mám pocit, jako bych tě znal věky,“ řekl tak tiše, že to znělo jako pouhé zaševelení vánku. Prostor mezi námi zničehonic zmizel. Najednou to byl jen Edward a já. Byli jsme to pouze my.

Edward vzal můj obličej do dlaní. Lehce mě pohladil palcem po líčku. Dech se mi zadrhl v krku. Jeho rty byly jen mžik od mých. Cítila jsem Edwardův dech hladíc mě po tvářích.

„Jsi nádherná. Jsi překrásná jako slunce, v jehož svitu je síla světa. Všechno bledne v záři tvého půvabu, protože se ti nikdo nedokáže rovnat,“ šeptal a já musela pod mocí jeho hlasu zavřít oči. „Tak krásná, omamná…“ Opřel se čelem o mé. V tu chvíli jsem zdvihla víčka a viděla jeho oči hluboké jako propasti, které polapí a nepustí. Byla jsem nic v porovnání s jeho krásou. Edwardovy plné rty vykrajované samotnými anděly se zkroutily do letmého úsměvu.

Sebrala jsem všechnu svoji sílu a odstrčila ho od sebe. Zničila jsem tu nejdokonalejší chvíli, kterou jsem kdy zažila. Odvrátila jsem zrak od Edwardova ublíženého obličeje. Do očí se mi nahrnuly horké slzy. Chyběla mi jeho blízkost. Kus mě samotné se roztříštil.

„Já… Nemůžu, promiň,“ vzlykla jsem a utekla do svého pokoje. Rychle jsem za sebou zavřela dveře, o které jsem se opřela. Srdce mi tlouklo jako splašené. Tvář jsem skryla do dlaní. Sjela jsem podél dveří k zemi. Proč je život tak nespravedlivý? Nemůžu porušit vše, co jsem tak pracně budovala. Nesmí spadnout ta nepropustná zeď. Nedokážu k sobě pustit někoho, kdo by mě nakonec stejně opustil.

Ovšem vše, o co jsem se snažila, bylo pryč. Moc dobře jsem si uvědomovala, že mé pokusy byly marné a Edward Cullen se dokázal dostat i přes mé obranné valy. Přelezla jsem si do postele, kde jsem se stočila do klubíčka a zírala do tmy, ze které na mě co chvíli vykukovaly nezaměnitelné onyxové oči.


Tahle kapitola je pro všechny mé čtenáře, protože to vy mě inspirujete. Díky vaším slovům dokážu dostat nesourodé myšlenky na "papír". Doufám, že jsem vás nezklamala, ale Bella má obavy. V životě ztratila tolik... Navíc se alespoň bude muset Edward trochu snažit. :) 

Tohle měla být původně jedna z posledních šesti kapitol, ale nějak se mi nepovedlo se dostat se tam, kam jsem potřebovala a nechci vás nechat zbytečně čekat. :)

Děkuji za komentáře minulé i budoucí, jsem vám moc vděčná.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Let the heart die - 7. kapitola:

 1 2   Další »
13. Anizek
20.02.2013 [20:00]

AnizekEhm, ehm... Četla jsem všech 7 dílů najednou. Bože, to je tak skvělé povídka. Má tolik kladů, že je snad všechny ani nevyjmenuji. DOKONALOST, KRÁSA, ROMANTIKA,...Opravdu bych pokračovala hodně dlouho Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Tento díl byl krásný, jak se Alice i Edward seználi s René a s Alexem. Doufám, že nám tam Bellinu mamku necháš ještě chvilku. A jsem zvědavá jak to bude mezi Edwardem a Bellou. Jaká zkušenost Bellu drží zpět? Jak to mzi nimi bude? Vzd to Edward? Doufám, že nám na tyto otázky brzy odpovíš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Doufám, že nás brzy překvapíš další kapitolkou a mě nezbývá nic jiného čekat a přát ti hodně nápadů při psaní, ale jak tak koukám, tak jich máš více než dost Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Janna
11.02.2013 [1:29]

JannaÁááá, ségra, šíleně miluji, když v těch řádkách najdu kus tebe a našich konverzací :D Když jsem četla o akustice v koupelně, tak jsem se u toho křenila jak blázen :D

Mimochodem, už jsem si říkala, jak jsem si tuto písničku zamilovala? :P Ještě žes ji tehdy na FB sdílela, jinak bych ji nikdy neobjevila :)

Btw, máš tam drobný překlep :P "...všimla si, že ti da jsou stále zabráni do družného hovoru..."

Sis, nevím, jak to děláš, ale... jak tam byla ta chvilka mezi Edou a Bellou, najednou jsem se úplně dokázala nad tím rozplývat jako v době, kdy jsem poprvé TW četla a byla do něj tak zažraná... Což je teda dost úspěch, vzhledem k tomu, že romantiky mezi Bellou a Edou mám v dnešní době spíš dost a většinou jsem jí znechucená. Ale tobě se prostě povedlo zase ve mně zažehnout tu touhu, pro kterou jsem byla do Stmívání dřív tak zapálená. Fakt jsem zas pocítila bodnutí stesku, že taková romantika je jen ve fiktivním světě knih a povídek... :(

Jinak ale Bellu chápu. Pomyšlení, že si dovolím chvíli štěstí a pak o něj třeba přijít... je natolik hrozné, že radši si člověk to štěstí ani nedovolí, aby ho ta ztráta nemohla bolet. Ale to nenaplněné štěstí a neutěšené srdce taky bolí. Je to hrozné rozhodování.

Každopádně pevně věřím, že Eda to bude zkoušet dál ;) A fakt se nemůžu dočkat, jakým způsobem se Bella dozví tu "pravdu" :P

Je to krásné jako vždy, ségruško, a mně nezbývá nic jiného, než se ti poklonit nad tvým spisovatelským umem a zatleskat z plných sil ;)

11. matony
10.02.2013 [23:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
bezva kapitolka Emoticon

10.02.2013 [20:54]

BellaSetTak už perex mě vyděsil, že jestli se něco v téhle kapitole bude blížit k té vysněné dokonalosti Belward, skončí to hned, jak to začne. A taky že jo. Myslela jsem, že se aspoň políbí, i když bylo jasné, že to nedopadne dobře. Jediné, co je na tom dobré, že si určitě Edward z jejích slz a slov uvědomil, že to udělala jen kvůli starostem, které má, ne kvůli tomu, že by o něj nestála. Emoticon Doufám, že se skutečně snažit bude. Třeba by mohla trochu pomoct Alice pozváním na večeři... Emoticon
Zkrátka doufám, že Edwardovy metody budou dosti přesvědčující, protože se nemůžu dočkat další nějaké Belward action. Jak v téhle kapitole popisoval její krásu... Emoticon Emoticon Slint, slint. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Katy
10.02.2013 [19:46]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosím prosím rýchlo ďalšiu Emoticon

8. šmudla
10.02.2013 [17:59]

nádhera, pustila jsem si i Alexovu ukolébavku, no NÁDHERA! ...prosím, nemohla by být další kapitola malinko rychleji??? Emoticon ...a kdypak se provalí ono hrůzné tajemství před Edwardem? ...těším se Emoticon Emoticon

7. Jsim
10.02.2013 [13:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.02.2013 [12:13]

kiki1Krása. Úžasná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. marcela
10.02.2013 [11:49]

Normálně jsi mi vehnala slzu do oka. Emoticon Je to nádherná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

4. Seb
10.02.2013 [11:39]

Moc krásná, i když trochu smutná kapitoa, nějak mě tak pohadila svojí jemností, díky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!