Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lesbické upírky - 5. kapitola

19.02.2011 (14:15) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1488×

„Co si to dovoluješ?“ zasyčela Rosalie. Emmett k ní zezadu přistoupil a vzal ji za ramena. Neřekl ani slovo a přesto ji donutil, aby mě pustila.

„Klid, lásko. Nic se nestalo,“ zašeptal.

„Že ne? Napadla tě,“ křikla Rosalie. Nejraději bych si nafackovala. Měla pravdu. Neměla jsem po něm tak vyjet. Jestli se Emmett naštval, zaručeně mi to dá sežrat a já si tak hned ze začátku znepřátelím nové sousedy. Sice nevypadal, že by se na mě zlobil, když sám uklidňoval Rosalie, ale kdo ví.

„Nepoznala nás. Jen se bránila, mám pravdu?“ podíval se na mě Emmett. Přikývla jsem a byla jsem ráda, že to chápe.

„Moc se omlouvám. Nevěděla jsem, že jste to vy. Mám špatnou náladu a byla jsem protivná,“ otočila jsem se na Rosalie. Ta se na mě dívala naštvaným pohledem.

„No tak, miláčku,“ snažil se mi Emmett pomoct. Mluvil k Rosalie uklidňujícím hlasem a pomohlo to.

„Fajn,“ řekla nakonec. Přikývla jsem.

„Promiň,“ dodala ještě a já se usmála. Poprvé od hádky s Claire.

„Poslyš, stalo se ti něco?“ zeptal se mě Emmett. Zavrtěla jsem hlavou.

„Jsi nějaká neklidná,“ řekl. Sklopila jsem hlavu.

„Pohádala jsem se s Claire,“ řekla jsem pak.

„Proč?“ zeptal se. Všimla jsem si, že se Rosalie vzdálila. Podívala jsem se na Emmetta.

„Neřeš to. Raděj mi řekni, jak to, že ses líbal se svojí sestrou,“ snažila jsem se změnit téma.

„To bude asi tím, že jsme pár,“ odpověděl se smíchem Emmett.

„Vždyť jste sourozenci,“ opáčila jsem.

„Nevlastní,“ doplnil mě. Musela jsem na něj zírat jako puk, protože začal vysvětlovat.

„V naší rodině je nás sedm. Všichni jsou tam spárovaní, až na Edwarda. Naši rodiče Esmé a Carlisle. Moje sestra Alice je vdaná za Jaspera. A já jsem si vzal Rosalie. Jen Edward ještě nenašel tu pravou,“ pokrčil rameny.

„Takže dokonce i manželé?“ vydechla jsem ohromeně.

„Já s Rose už za sebou máme nespočet svadeb,“ zasmál se Emmett. Dneska mi všechno docházelo vážně pomalu, takže jsem mu zase věnovala zmatený pohled.

„Rosalie má ráda pozornost. Kdykoliv se přestěhujeme na nové místo, vystupujeme nejdřív jako snoubenci a až pak se veřejně vezmeme,“ vysvětlil mi Emmett. Byla jsem mu vděčná, že se mnou má takovou trpělivost.

„A co Alice a Jasper?“ zeptala jsem se.

„Ti se vzali jen jednou,“ pokrčil Emmett rameny. Kývla jsem hlavou a dál to nerozváděla.

„Takže se budete brát? Nebo jste to už za ty tři dny stihli?“ zavtipkovala jsem. Zavrtěl hlavou.

„Tady ne. Děláme to takhle jen ve větších městech. V tomhle zapadákově to ani nemá cenu,“ odpověděl a začal se rozhlížet kolem sebe.

„Tady jsem,“ ozvalo se mu za zády. Otočil se po tom zvuku a usmál se.

„Kde jsi byla?“ zeptal se Emmett Rosalie.

„Měla jsem žízeň,“ odpověděla a políbila ho. On jí polibek opětoval a já se tam začala cítit zbytečná. Beze slova jsem se pomalu vzdálila a nechala je o samotě.

Rozhodla jsem se, že se vrátím domů. Byla jsem pryč už moc dlouho. O něco později jsem si ale uvědomila, že se dovnitř nedostanu. Nevzala jsem si klíče. Mám zazvonit? Chvíli jsem váhala, ale nakonec to udělala. Dveře se pomalu otevřely a v nich stála... Ne nestála, ale stál. Carlisle. Ohromeně jsem na něj zírala. Rozhlédla jsem se, jestli jsem náhodou omylem nezazvonila u nich.

„Neboj se, jsi doma,“ ozvalo se za Carlislem. Edward. Čtenář myšlenek. Okamžitě se mi zvedl adrenalin.

„Bello, pojď dovnitř. Něco se stalo,“ vyzval mě Carlisle. Zneklidněla jsem.

„Něco s Claire?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Claire se to týká taky, ale jinak je v pořádku,“ odpověděl Carlisle. Zavedl mě do obýváku. Jakmile jsem tam vkročila, strnula jsem.

„To... to ne!“ vykřikla jsem. Pohledem jsem začala hledat Claire. Objevila jsem ji v rohu místnosti. Seděla tam v klubíčku a držela si hlavu v dlaních. Vedle ní seděla Alice a hladila ji po vlasech. Svižným pohybem jsem byla u nich a opatrně si k nim klekla. Položila jsem Claire ruku na koleno. Pohybovala jsem se co nejvíc pomalu, abych ji příliš nerozrušila.

„Claire ...“ vydechla jsem. Prudce zavrtěla hlavou. Pochopila jsem, že ji mám nechat na pokoji. Alice se na mě smutně podívala. Zvedla jsem se a přešla ke Carlisleovi.

„Co se tady stalo?“ zeptala jsem se, stále v šoku.

„To přesně nevíme. Přišli jsme až potom. Jen jsme tu slyšeli křik a rámus. Omlouvám se, že jsme sem vtrhli bez dovolení,“ odpověděl.

„To je v pořádku. Claire... by to asi sama nezvládla. Díky,“ poděkovala jsem.

„Není zač. Uklidíme to tady a vypadneme,“ ozval se Edward. Konečně řekl něco jiného, než jen odpovědi na cizí myšlenky. Přikývla jsem.

„No... nemohla by tu Alice raději zůstat? Myslím, že její přítomnost Claire uklidňuje,“ poprosila jsem, když jsem se znovu podívala na Claire.

„Samozřejmě,“ přikývl Carlisle.

„Ale musíš počítat, že spolu s ní tu zůstane i Jasper. Nehnou se od sebe ani na krok,“ dodal výsměšně Edward a ignoroval Carlisleův káravý pohled. Edward mi začínal být čím dál tím sympatičtější.

Seděla jsem na sedačce a pozorovala Alice s Claire. Alice se od ní nehnula už skoro pět hodin. Jasper přecházel po místnosti s rukama za zády a po očku je obě pozoroval. Za celou dobu neřekl ani slovo. Pak se posadil vedle mě na pohovku.

„Bolí tě nohy?“ snažila jsem se o vtip i když jsem stejně neměla náladu. Jasper se usmál.

„Nebolí, ale přestalo mě to bavit,“ řekl. Měl příjemný hlas. Nevím, jestli to bylo záměrem nebo náhodou, ale uklidnil mě.

„Potkala jsem venku Emmetta s Rosalie,“ snažila jsem se o rozhovor. Taky mě už nudilo jen tak nečinně sedět. Jasper přikývl.

„Vím, že šli ven,“ řekl. Poznala jsem, že s ním si asi moc nepopovídám.

„Řekl mi o tom, že jste zajímavě spárovaní. Že jsou ve vaší rodině tři manželské páry,“ nevzdávala jsem to.

„To jsou. Jeden z nich dokonce xkrát sesdán,“ rozpovídal se konečně. Přikývla jsem.

„Jo. To říkal taky.“

„Co ti vlastně Emmett všechno řekl?“ zajímal se Jasper. Tak jsem mu začala povídat všechno, co se dnes v noci odehrálo. Čas nám příjemně uběhl a než jsem se nadála, bylo skoro ráno.

Přesně v 6:00 mi zazvonil mobil. Na displeji bylo neznámé číslo.Chvíli jsem váhala, zda mám hovor přijmout. Nakonec jsem ale zvedla sluchátko.

„Máme tvého bratra. Za hodinu se sejdeme u tvého oblíbeného knihkupectví v Port Angeles. Neudělej žádnou hloupost, jinak ho zabijeme.“ Stála jsem jako přimrazená ještě dlouho po tom, co ten neznámý na druhém konci zavěsil.

„Bello?“ ozval se Jasper.

„Andrew! Musím za ním! Hned!“ začala jsem panikařit. Prudce jsem se otočila a spěchala ke dveřím. Padla jsem Edwardovi, který zrovna vcházel, rovnou do náruče.

„Hoří?“ zeptal se pobaveně. Držel mě v náručí a nepohnul se ani o centimetr.

„Pusť,“ řekla jsem s náznakem hněvu v hlase, ale spíš se v něm značil strach. Strach o bratra.

„Co se tvému bratrovi stalo?“ zeptal se Edward a pořád mě nepouštěl.

„To bych mohla už dávno vědět, kdybys mě tady nedržel,“ sykla jsem. Pochopil a pustil mě. Na nic jsem nečekala a vyšla ze dveří.

„Bello, počkej. Můžeme ti pomoct,“ ozval se Jasper. Vrátila jsem se zpátky a přeměřila si Jaspera i Edwarda zkoumavým pohledem.

„Zmizel před pěti dny. Teď mi někdo zavolal, že ho drží jako rukojmí a že se sejdeme v Port Angeles,“ řekla jsem jim v pár větách, o co jde.

„Fajn. Seženu ostatní a můžeme vyrazit,“ řekl Jasper.

„Řekli mi, že nemám udělat žádnou blbost. Kdybych vás tam vzala, mohlo by to dopadnout zle,“ odmítala jsem jejich pomoc. Edward ke mně přistoupil blíž.

„Pojedeme za tebou. Budeme se držet dál a jakmile budeme na místě, vyčtu ti to z myšlenek. Pomocí myšlenek se mnou budeš komunikovat i dál. Když půjde do tuhého, pomůžeme ti,“ vysvětlil mi Edward. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. Teď jsem byla za Edwardovu schopnost vděčná. Usmála jsem se a přikývla. Chystali jsme se vyrazit.

„Bello?“ zavolala mě Claire. Promluvila poprvé od chvíle, co jsem se vrátila.

„Teď máš jedinečnou možnost se rozhodnout,“ řekla. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Rozhodnout?“

„Buď půjdeš zachránit bratra, nebo zůstaneš se svojí přítelkyní, která se nervově zhroutila.“

Vytřeštila jsem na ni oči.

Co se doopravdy stalo v obývacím pokoji poté, co se Isabella vrátila domů se dozvíte v další kapitole.

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lesbické upírky - 5. kapitola: