Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 6. kapitola

25.07.2010 (09:30) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5115×

„Ahoj, Bello, prosím tě, odlož tu pálku. Přece si nemyslíš, že jsem ti přijela ublížit,“ řekla moje matka, která seděla u jídelního stolu. Já tam jen stála s pusou dokořán a nechápala, proč sem přijela.

6. Kapitola - Vysvětlení

„René, co ty tady děláš?“ zvolala jsem překvapeně a ani si neuvědomila, že oslovuji matku jménem. Dávno už jsem ji nedokázala nazývat matkou.

„Od kdy mi říkáš jménem?“ podivila se.

„No, asi od té doby, co ses mě tak hezky zbavila,“ odpověděla jsem. Možná jsem trochu krutá, ale ona si to zaslouží, když jsem jí nestála ani za zavolání.

„Ale tak to vůbec nebylo, holčičko,“ odvětila a zkroušeně se na mě dívala. No jistě, teď mi bude věšet nějaké bulíky na nos.

„Tak můžeš mi laskavě vysvětlit, jak to tedy bylo? Zřejmě jsem jediná, kdo to nechápe.“ Co si sakra myslí? Přece nemůže čekat, že to vše přejdu bez mrknutí oka.

„To není tak jednoduché. Chtěla bych ti to všechno vynahradit, ale to už asi nezvládnu. Nemohly bychom začít od znovu? Narodil se ti bratříček Christopher, tady máš fotku, abys viděla, jak vypadá,“ dořekla a vytáhla z kabelky malou fotku.

No jak jinak. Ani mi nevysvětlí, proč se neozvala takovou dobu. Vždyť ani nevím, kdy se můj bratr narodil. Podívala jsem se na fotku a viděla malé miminko s velkýma modrýma očima a černými vlásky. Byl nádherný, podobal se spíš Philovi než matce.

„Je krásný, chtěla bych ho vidět, ale zřejmě si ho s sebou nevzala, že?“ zeptala jsem se. Pořád jsem byla na ni naštvaná, ale na toho chlapečka se zlobit nedokážu.

„Ne, je s Philem, ještě je moc malinký, aby mohl cestovat letadlem. Nechtěla bys přijet k nám za Chrisem?“ zeptala se plna naděje. Nevím, proč si myslí, že jí hned odpustím bez žádného vysvětlení.

„Pokud mi nevysvětlíš, proč ses neozvala, tak se rozhodně nemáme my dvě o čem bavit. Za chvíli přijede Charlie a měla bych mu udělat něco na večeři.“ Chvíli si mě měřila pohledem a pak si jen krátce povzdychla.

„Víš, prostě vznikly komplikace během stěhování a pak i během těhotenství. Už nejsem nejmladší, tak se to dalo čekat. Naštěstí se vše urovnalo, ale když jsem ti chtěla zavolat, bála jsem se, že se mnou už nebudeš chtít mluvit. Nakonec, až když jsem věděla, že to Phil s Chrisem beze mne zvládnou, tak jsem se rozhodla za tebou přijet.“ Vypadala, že mluví pravdu, ale já stále cítila na jazyku tu hořkou chuť zrady.

„Věřím ti, ale zatím ti nedokážu odpustit. Nechala jsi mě, abych si myslela, že ses mě zbavila. Nemůžeš teď očekávat, že ti hned skočím kolem krku,“ vysvětlovala jsem jí.

„Chápu. Už bych asi měla jít, za dvě hodiny mi poletí letadlo, tak ať ho nezmeškám. Měj se hezky, Bello, ozvu se ti,“ rozloučila se mnou se slzami v očích a odešla ven. Když jsem se konečně vzpamatovala, vyběhla jsem z domu, abych se s ní rozloučila, ale už tam nebyla. Viděla jsem jen v dálce světla auta, jak se vzdaluje.

„Měj se hezky, mami,“ zašeptala jsem do tmy. Rychle jsem se vrátila do domu, abych připravila večeři. Podívala jsem se do ledničky, kde byla jen sýrová omáčka na těstoviny. Naštěstí jsme měli špagety, takže jsem tu omáčku mohla udělat. Když to jídlo už bylo hotové, uslyšela jsem přijíždět auto. Určitě to bude Charlie. Netrvalo dlouho a vešel do kuchyně.

„Ahoj, tady to voní. Mám hlad jako vlk,“ zahalekal a šel si sednout ke stolu.

„Dobře, tati, hned ti to nachystám,“ řekla jsem mu. Jídlo jsem mu naservírovala a donesla na stůl. Když jedl, vypadal spokojeně a vyprávěl mi, co celý den dělal.

„A co jsi dělala ty, Bells?“ zeptal se mě.

„Chvíli jsem se procházela a pak byla doma, a stavila se tu René,“ odpověděla jsem a po očku ho sledovala, jak bude reagovat.

„Cože?“ vyjekl a začal se dusit špagetami. Naštěstí ji rychle vykašlal, ale v obličeji byl rudý.

„Tati, uklidni se. Byla tu jen chvíli, chtěla, abych jí odpustila, ale to jsem nemohla. Vysvětlila mi, proč se neozvala. Přiznala se, že je zbabělec a bála se, jak budu reagovat. Ještě mi ukázala fotku mého bratříčka, abych věděla, že už mám sourozence, ale už odjela zpět,“ drmolila jsem a popravdě si vůbec nebyla jistá, jestli mě poslouchá.

„Aha, tak to je dobře, že se konečně ukázala. Určitě je tvůj bratr moc hezký, když je René. Běž si teda lehnout, holčičko,“ řekl, ale stále vypadal duchem nepřítomný. Tu roztěkanost jsem přičítala únavě, kterou musel cítit, a šla do pokoje. Možná taky cítil lítost, že má René další dítě. Pokud vím byla jeho jediná láska a z ní jsem vznikla já.

Lehla jsem si na postel a čekala, jestli usnu. Hlavu jsem měla plnou Edwarda a nečekaného příjezdu mé matky. Zřejmě to byla jen shoda náhod, jak se to dnes semlelo. Na jednoho člověka to byl velmi hektický den. Pomalu se mi začaly klížit oči. Měla bych se aspoň převléct, ale nechtělo se mi vstávat, tak jsem se pomalu ponořovala do říše snů.

Zdál se mi sen. Byla jsem na louce, kde jsem potkala Edwarda. Vypadala jsem zase jako ta bytost, kterou jsem tak moc nechtěla být. Začala jsem cítit strach. Byl všude kolem mě, ve vzduchu to přímo vibrovalo touhle emocí. Věděla jsem, že za chvíli dojde ten, kterého jsem se tolik děsila. Chtěla jsem utéct, ale byla jsem jako z kamene, nemohla jsem se vůbec pohnout. Na protějším konci louky jsem uviděla nějaký pohyb. Mé srdce rychle tlouklo a já věděla, že budu muset bojovat, abych se zachránila. Přikrčila jsem se a čekala, až přijde blíž. Byl to Edward, ale vypadal jinak. Jeho oči byli černé a na rtech mu hrál nebezpečný úsměv.

Najednou se něco změnilo. Okolí vypadalo stále stejně, ale už jsem necítila strach, spíše nevysvětlitelnou touhu po Edwardovi. Přišel ke mně blíž a chytil mě za pas. Já jsem se svým tělem k němu přimkla a políbila ho. On mi polibky zuřivě oplácel. Měla jsem pocit, že slastí omdlím. Když mě začal vysvlékat, nebránila jsem se a strhla z něho košili, kterou měl na sobě. Položil mě do trávy a líbal po mém nahém těle. Nevynechal jediný kousek mé kůže a já jen vzdychala slastí.

Měla jsem pocit, že už to dál nemůžu vydržet. Jako bych měla explodovat. Byla jsem jako smyslů zbavená, nedokázala jsem racionálně uvažovat. Chtěl do mě vniknout, když jsem najednou uviděla další osobu zahalenou v šedém plášti. Lekla jsem se a odstrčila Edwarda. Nechápavě se po mě podíval.

„Edwarde, někdo tam je,“ promluvila jsem. On se otočil na místo, kam jsem ukazovala, ale nikdo už tam nebyl. Když se otočil zpět, měl ve tváři bolestivý výraz.  

„Musím tě zabít, odpusť,“ řekl a vrhl se na mě.

„Edwarde, nedělej to,“ stačila jsem vykřiknout, když se mi zakousl do krku.

Rychle jsem se posadila na posteli. To byl, ale divný sen. Všude byla ještě tma. Budík ukazoval, že je teprve půl čtvrté ráno. Nechápala jsem, co se mi to zdálo. Ale zaplavoval mě pocit štěstí, že jsem zase viděla Edwarda. Byl to trochu paradox, když uvážím, že mě ve snu zabil. No rozhodně dnešní den ve škole bude zajímavý.

Za vaše komentáře jsem velmi ráda a doufám, že i tato povídka se vám bude líbit.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 6. kapitola: