Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 9

seventeen1


Lásku našel v blázinci 9Je tu další dílek. Na konci máte spíš kdo má zájem poslechnout si v té době nejoblíbenějšího interpreta- Harryho Jamese (hraje na trumpetu, pozor, nezpívá xD)I když je to stará hudba, něco v ní je... snažíme se ponechávat chování všech postav, ale někdy je holt třeba jim dodat menší část i sebe... Všichni berou Rose jako namyšlenou bohyni krásy, ale co když je jiná? Co když je i ona křehká, klidná a chápavá? Komentáře, kritiku...

9.

To je matčin hlas! To ještě nešla spát

nebo tak časně dnes vstala?

Co mi asi chce?

 

,,Neplač, prosím.‘‘  Cítil jsem její prsy pevně přitisklé k mé hrudi a její sladký dech na mém rameni. Zase mě převládala neznámá síla… síla, kterou jsem dosud nepoznal… které jsem se snažil vyhnout… Zvedla ke mně svou tvář a touha přitisknout své rty k jejím byla neuspokojitelná.

---

Ovládal jsem svou touhu, ale hned nato jsem radši stočil pohled k oknu. ,,Nebudu už plakat Edmunde, nebudu plakat, protože tě nechci dělat smutného,‘‘zašeptala a já se na ni překvapeně podíval.

Pomalu si lehala na postel a stále měla oči přilepené k mým. Seděl jsem nečinně vedle ní a bál se jakkoliv pohnout. Lehce se na mě usmála a posunula na kraj postele. Co? Proč? Poklepala na místo vedle sebe a její rty se zase pootevřely.

,,Dokud neusnu, prosím, Edmunde.‘‘ Nevím, co mě donutilo ji poslechnout. Nevěděl jsem, co mě donutilo uvolnit své svaly a zpomaleně si lehat vedle toho anděla. Přikryla se dekou a snažila se přikrýt i mě, ale já ji zarazil a zabalil ji samotnou ještě do pár dek. Dnes bude zima- přesně jak Alice říkala.

Ruce měla přitisklé k hrudi a její hnědé oči na mě v matném světle koukaly jako na poklad. Opatrně vymotala jednu paži a natáhla ji ke mně. Ležel jsem vedle ní. Na boku. V nepopsatelném tichu, napětí a cítil šílené množství energií, jako kdyby se do mě vlévaly. Její křehká ruka se dotkla mého ramene. Prsty se jí třásly, jemně plula jimi po délce těla, kam dosáhla a zase zpátky. Její rty se začínaly roztahovat do malého úsměvu a sjela mi rukou na tvář. Jemně obkreslovala každičký záhyb kůže a můj povzdech se rozlehl tiše místností. Přejela mi přes obočí a pak okolo očí. Zavřel jsem víčka, ale ona si smutně povzdechla.

,,Nezavírej ještě duši, jsou snad ty zlaté studně oknem k tvé duši, či ne?‘‘ Mám duši? Jak by  to mohla ona vědět? Pomalu jsem je tedy znovu otevřel a podíval se na ni.

,,Já nevím, na to by ses jich musela zeptat, ale ony by ti neodpověděly.‘‘

,,Proč?‘‘ šeptala a sjela mi prstem ke rtu a tam sečkávala.

,,Protože ony nemají rty, nemají hlas, kterým by mohly cokoliv říct.‘‘ Zase se zamračila. Její prst se z mých rtů nehnul a stále jsem cítil menší nutkání chytit ji okolo zápěstí, políbit jí každičký prst… přitáhnout si tu dokonalou dívku k sobě a ochutnat její rty…

,,To není fér, nemyslíš?‘‘ šeptala dál. Proč jen šeptá? Proč mi to dělá?

,,Není,‘‘ přitákal jsem.

Její ukazováček mi sjel z rtu a já nevěřícně sledoval, jak se posouvá blíž ke mě. Blíž k vrahovi. Vrahovi, který touží po její krvi, ale zároveň po lásce. Zatnul jsem zuby a ovládal své druhé já. Přitiskla se ke mně. Belliny paže se obtočily okolo mého pasu a hlavu si opřela o mou hruď.

,,Tady se cítím v bezpečí,‘‘ mumlala a tiše zívla. Obtočil jsem opatrně své paže okolo ní a celé mé tělo zalil hřejivý pocit. Pocit, který mě nutil být s ní, který nedovoloval, abych jí ublížil…pocit, který jsem zapomněl a zcela ve mně zadupal. Byl jsem přespříliš tvrdohlavý, než abych si to přiznal. Než abych si přiznal, že znovu ve mně rozdmýchala lásku. Stále jsem si namlouval, že je to náklonnost.

Lásku jsem stále choval k Anabelle. Anabelle, kterou jsem neochránil. Anabelle, která mě už nikdy nepolíbí, nikdy nezavolá mé jméno a neusměje se hřejivým úsměvem. Už nikdy víc. A mé srdce, to které tlouklo, to které žilo, patří jí…

Přemýšlel jsem, proč se zrovna mě děje tohle. Proč já mám být ten, který je znovu pod nadvládou pocitů. Proč najednou nevím, zda miluju stále Anabellu, nebo Isabellu… tuhle Bell, která se ke mně tiskne a její křehkost je viditelná. Jistě, stále musím milovat Anabellu! Jsi tak tupý Edwarde!

Jemně jsem jí nevědomky procházel po zádech a z mé hrudi se ozývalo cosi, jako melodie. Broukal jsem jí cosi, co jsem nikdy neslyšel a na ni to působilo tak, že se ještě víc ke mně přitiskla. Bellin dech se zpomalil. Tlukot jejího srdce taky. Usínala…pomalu, jako když z hodně vysokého stromu padá list. Upadala do spánku, který jí nesmí ublížit.

Vymotal  jsem se z jejího sevření. Když jsem vstal, otočil jsem se zase k ní a pohladil ji po tváři. ,,Dobrou…‘‘ Rychle jsem vyběhl ze senatoria a utíkal domů.


,Už se vrací? Po půlnoci… zítra zase…od začátku začne ten samý příběh.‘ Esme byla jako vystřižena z pohádek. Vzpomněl jsem si přitom na den, kdy bolestivě vzlykala bez slz v Carlisleově náruči. Její krvavé oči byly zahanbené a také prozrazovaly, čím se provinila. To bylo naposledy, co se přestala ovládat.

Když jsem vešel do dveří, pomalu ke mně došla a objala. ,Rose je v pokoji. Je naštvaná, ale neřekne Emmettovi proč.‘ Žárlí. Já, který jsem ji tolikrát odmítl najednou podlehnu lidské dívce. Viděla, jak se na ni dívám. Stále se jí to přehrávalo v myšlenkách.

,,Kde je Emmett?‘‘

,Šel za Carlisleem. Ráno spolu jdou na lov.‘ To znamená, že Carlisle teď slouží. Přikývl jsem a pomalu, lidským krokem šel nahoru. Musel jsem se nejdřív vykoupat, smít ze sebe její opojnou vůni a až pak můžu za Rosalii.

Seděla jako vždy u zrcadla a opatrně si rozčesávala zlatavé vlasy. Zase jsem se musel na moment zastavit u dveří, abych nabral kuráž. Ne nadarmo ji všude říkají nejkrásnější. Jenže ona byla zaměřena na tu povrchní část. Proto jsem jí nikdy nepodlehl. Sice byla hodná,milá, ale zároveň její myšlenky byly často sobecké. Zaměřené jen na ni, jen ji, Emmetta a rodinu.

,,Rosalie,‘‘ zašeptal jsem jen tak, aby mě slyšela jen ona. Nemusela to poslouchat ještě Esme. Má milovaná matka.

,,Proč Edwarde? Nebo ti už mám říkat taky Edmunde?‘‘ povzdechla si a pomalu ke mně otáčela. , Co tě na ní přivábilo? Jakým kouzlem tě uhranula? Vždyť ty víš, že nebudete moci být nikdy spolu. Ona je zavřena v senatoriu. Ponechaná zubu času, mizérii a smrti. Je tolik upírek, které by chtěly být po tvém boku, ale ty si vybereš tu, která ani nemůže existovat na tomhle světě jako člověk.‘

,,Rose, ty víš, že spolu bychom být nemohli, protože já tě nechci.‘‘ Při těch slovech se ode mě odvrátila a podívala na okenní tabulku. Jako kdyby kontrolovala, zda ji netečou slzy z dalšího odmítnutí jediné bytosti na téhle planetě. Jediné bytosti, která nepodlehla její kráse a smyslnosti.

,,Stále je tu plno upírek. Tanya…‘‘

,,Rose, Rose, nesnaž se mi nabízet žádné ženy ani dívky, já nemám zájem.‘‘ Chytl jsem ji za ruce a donutil, aby se ke mně obrátila. Její krásná tvář byla stažená v bolestné grimase a oči zalité v nenávisti.

,Máš ponětí, že ohrožuješ celou rodinu? Máš ponětí, že ohrožuješ Esme, Carlislea, Emmetta…a mě?‘

,,Vždy si byla zaměřená na sebe. Chápu tě. Ty ale nechápeš mě. Nemůžeš pochopit, co k ní vábí, co přitahuje mě, upíra, k ní, obyčejné lidské dívce. Nikdy jsi se nemusela sama se sebou prát proti netvorovi hluboko v tobě, Rose. Ona je má la tua contante, její krev mi zpívá, touží po tom být na mém jazyku, ale já vím, že jí nesmím ublížit Rose. Bylo těžké vydržet to, ale skutečnost, že je ještě naživu mi jen dokazuje, že na to mám. Mám na to ovládat se, mám na to zvládnout vše, Rose.‘‘ Smutně se na mě podívala a pohladila po tváři. Její myšlenky byly už jen… přeplněné lítostí.

,,Jsem jen upír, který měl zlomené srdce, ale s ní mi připadá, jako kdybych ho měl zase celé. Jako kdyby tam nikdy žádná černá díra nebyla. Jako kdyby ji ona zázrakem zacelila. Někdy tě k ní přivedu, jestli budeš chtít. Někdy vás nechám, aby jste si spolu promluvily. Myslím, že ona by pomohla i tobě, i tvé bolesti, kterou ti způsobili. Zázrak je, že jí nedokážu číst ani myšlenky. Místo ní je tam ticho. Krásné ticho, které mi žádný jiný tvor nemůže dopřát. Mám je snad zmatenější než ona v tenhle moment.‘‘

,Bratře, ty jsi v tom až po uši,‘ pousmála se v myšlenkách a objala mě.

,,Děkuju Rose, že jsi to pochopila,‘‘ zašeptal jsem jí do vlasů a dveře se pomalu otevřely. Hned jsem ustrnul.

Sakra, jak to jen vysvětlit.

,,No… zaběhl jsem si jen pro…pro košili, abych měl co po lovu obléct…a koukám, že tady se to rozjíždí beze mě.‘‘ Postavil jsem se a hlídal myšlenky Emmetta. ,Nezapomeň, objímání vydržím, ale líbání ani nic víc ne.‘ Okamžitě jsem propukl v smích a Emmett mě objal jako bráchu.

,,Pojď má zlatovlásko k nám!‘‘ zasmál se z objetí a Rose se k nám s úsměvem přidala. ,,Už jste si to vyříkali? Já jen, jestli dostanu pak odměnu po lovu.‘‘ Poplácal jsem Emmetta, který mě konečně pustil z medvědího objetí a Rose se k němu natáhla.

,,Odměna bude.‘‘

Věděl jsem, že pohled na zamilovaný páreček mi neudělá zrovna teď nejlépe. Takticky jsem se vzdálil.

Esme seděla s úsměvem na sedačce a četla svou oblíbenou knížku- Janu Eyrovou. Kmitala rychle očima sem a tam. Snažila se nevnímat šumění lesů, bublání potůčku všude okolo a já ji sledoval. Nemohl jsem si představit lepší matku.

Má matka byla bohužel zakomplexovaná. Znala jen svůj úděl, znala jen to, co musela udělat a snažila se mě to také naučit, ale já byl po otci vzpurnější, ale klidnější zároveň. Vzpurnější pro matku, její pravidla a to, co po mě chtěla a klidnější ve svém jednání i uvažování.

Sedl jsem si vedle ní a objal ji. Mateřsky se zasmála a odtrhla oči od knihy. Položila ji na sedačku a vískala ve vlasech.

,,Co se děje, Edwarde?‘‘ její mateřský tón byl útěchou pro vše…

,,Co si o tom všem myslíš?‘‘

,,Myslíš o chování Rose, nebo tvé nové práci a dívce, kterou stále neznám?‘‘

,,O obojím.‘‘

,,Pomáháš lidem, Edwarde, i když to později nemusí ocenit, nevzdávej to. Je zvláštní, že jí nemůžeš číst myšlenky…‘‘ zamyslela se.

,,Už podle toho, co jsem o nich slyšela od Emmetta a Rose… jsou nanejvýš zajímavé.‘‘

,,Oni už něco říkali o Alici?‘‘ Podívala se na mě s neskrývanou láskou. Její oči byly důkaz toho, že ona zná jen málo citů z těch špatných. Zrada, nenávist, žárlivost… to k ní nepatří a všichni to moc dobře ví.

,,Vyprávěli jen to, že je slepá a vidí do budoucnosti. Neodbíhej mi ale od tématu. Říkáš jim jejich druhým jménem?‘‘ Sklopil jsem hlavu.

,,Je to tak rychlejší a  přehlednější, Esme. Celá jejich jména jsou Mary Alice Brandon a  Marie Isabella Swan.‘‘ Esme se začala smát.

,,Ach, Edwarde, synu, vždyť já musím s Rose souhlasit. Slyšel jsi někdy tón hlasu, kterým to říkáš?‘‘ Přehrála mi v hlavě můj hlas a můj výraz v jejich očích ještě zněžněl.

,,Jak se to pozná matko?‘‘ Cítil jsem, jak se nadechla a zase mi procházela vlasy. Bylo to tak... uklidňující. Zavřel jsem oči a poslouchal jen její nádechy a hlas.

,Máš pocit,že tě na zemi nic nedrží. Vznášíš se v oblacích. Tvé srdce překypuje miliony, miliony nejsladšími pocity a celý svět se ti s ní zdá být dokonalý, růžový. Nemůžeš přestat myslet na ni, nemůžeš přestat vzpomínat na její rysy, hlas… každá sekunda v její společnosti je pro tebe jako ráj.

Nemáš ponětí, kolik je hodin, jestli není divné, že jsi tak dlouho s ní, jestliže rodina neshání, jestli za okny probíhá stále válka, nebo už je konečně mír. Bez ní cítíš prázdnotu. Táhne tě k ní zpátky magnet a ty mu ani nebráníš, protože si přeješ ji mít v náruči. Nevím, jak je to pro tebe Edwarde… nevěř tomu, že jsme zatraceni jen proto, čím jsme. Každý jednou klopýtne, ale ty jsi jiný. Ty máš v sobě něco, co ti nedovoluje být zlý.‘ Poslední věty řekla nahlas. Zase jsem se k  k ní přitiskl.

,,Myslel jsem, že se zblázním, když mě objala. Když se ke mně jemně přitiskla. Zápasil jsem s netvorem a zároveň i sám se sebou. Esme, tolik mi připomíná Anabell…‘‘ Zvedla k sobě mou tvář a své rty přitiskla na mé čelo.

,,Edwarde, já ti nemůžu radit, co máš dělat, jak jednat. To musíš vědět jen ty.‘‘


(Pokud má někdo zájem poslechnout si hudbu z té doby...)

Stál jsem, po lovu, zase před tou budovou. Vypadala tak strašidelně v mlze, která dnes okolo panovala. Musel jsem se zase ohlásit Seanovi a pak jít za Bellou, ale- pak jsem si vzpomněl… ona dnes bude mít návštěvu.

Se sklopenou hlavou jsem pomalu šel k hlavní kanceláři. Se zaklepáním jsem vešel a všiml si ospalého Seana nad novinami. Měl puštěné tišeji rádio, kterému poslední dobou vládl Harry James. Pouze trumpeta, ale uměl na ni hrát nádherně.

,,Ach, Edwarde, dobré ráno chlapče, tak, vyspalý?‘‘

,,Ano pane, dalo by se to tak říct.‘‘

,,Včera jsem vás ani nepostřehl odcházet.‘‘ To tak, to by jste musel mít bystrozraké oči a vyvinutější sluch.

,,Můžete jít za Alicí, já teď musím běžet.‘‘ ,Za paní Swanovou,‘ dodal v mysli a já si povzdechl. Po další nabídce kávy a doutníku jsem vyšel ze dveří a pomalým krokem šel za Alicí. Nehodlal jsem šmírovat a tak jsem nechal své myšlenky plout všude okolo mě. Nevnímal je. Jen si stále vybavoval Esmein hlas a její odpověď.

,Edwarde?‘ slyšel jsem v myšlenkách Alicin hlas a v něm zastřený strach. Otevřel jsem rychle dveře a viděl Alici skrčenou v koutě a po tvářích jí stékaly slzy. Okamžitě jsem přestal dýchat, protože z ranky v ruce jí vyhrkla krev…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!