Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 5

27.12.2009 (11:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2550×

5.

Nešťastný, prokletý, žalostný den!

Zoufalou chvíli nachystal nám čas

Na své věčné, namáhavé pouti.

(R a J- překlad M. Hilský)

Došli jsme až k bráně a tam se mlčky rozloučili. Naposledy jsem se podíval k oknu Belly- ups, tedy Marie a s povzdechem zaplul do tmy, abych mohl zmizet domů.

---

Náš dům, který Esme navrhla byl krásný. Museli jsme ho sice postavit sami, protože před dvaceti lety jsme neměli až takové finance, ale zvládli jsme to. S naší rychlostí, silou, přesností a neúnavností opravdu obstojně.

Byla to stavba v barokním stylu s jemnými prvky klasicismu. Velké místnosti s prostorem, pozlacené,zdobené…

Jedna místnost téměř sloužila jako taková moje…rozjímárna? V koutě se mi pyšní klavír u okna housle a pak další klavír, který ale potřebuje opravit. Byl to klavír z mého lidského života, ale když jsem byl novorozený, neuhádl jsem svou sílu a omylem ho rozbil

Vyskočil jsem do svého pokoje a sedl si do měkkého křesla. Byl to malý, tmavý pokoj. Dominovala především šedá a temně červená. Shodovalo se to se všemi poznatky, které jsem na sobě za tu dlouhou dobu udělal. Nuda vás přinutí se zamyslet nade vším. Začalo to celkově nevinně.

Datum narození - 11.11. 1826. Součet všech čísel vychází na jednadvacet. To byl taky přibližný věk, kdy jsem na moment přešel na vraždy lidí. Přeměněn v roce 1845, což dokazuje skutečnost, že jsem byl přeměněn v devatenácti. V čínském horoskopu připadá datum narození na znamení draka. V klasickém na štíra. Oba milují červenou. Jsou impulsivní, intuitivní, tajnůstkářští a zároveň nebezpeční.

Spoléhám se obzvlášť sám na sebe. Sám si musím ověřit skutečnosti, protože i když vidím téměř každému do hlavy, i myšlenky mohou lhát.

Nohou jsem si přitáhl konferenční stolek a rozložil si na něm složky s případem Mary a Marie.

,,Edwarde!‘‘ Rozlehl se domem matčin, málokdy přísný, hlas. Esme byla krotká osoba. Málokdy se hněvala, ale tohle znělo spíš, jako kdyby chtěla vysvětlení na otázky a já ji rozhodně nehodlal lhát. Teda, ne ve všem.

Sešel jsem klidným lidským tempem dolů a rozhlédl se. Esme stála vedle Carlislea. Vedle nich byla naštvaná Rosalie a okolo pasu ji svíral Emmett. Byli naštvaní. Nevěděl jsem ale za co. Nic jsem přece neudělal.

,Neinformoval jsi nás o tvém prvním pracovním dnu a Carlisle měl dnes zajímavý telefonát.‘ Poslala mi Esme myšlenku.

,,Čeho se týkal, ten telefonát?‘‘ zeptal jsem se klidným hlasem a Rose vrčela.

,Ředitel se mě ptal, zda máš nějako kvalifikaci, protože ses choval až moc znalecky.‘

,,Vždyť-ale- to si mám hrát na pitomce?‘‘ začal jsem rozhazovat pažemi.

,,Přesně jsi věděl jak odpovídat, přesně jsi věděl, jak ji chytit, abys ji neublížil a k tomu! Posledně ji prý museli chytit čtyři muži, aby ji dostali z místa. Chceš nás snad prozradit?‘‘ křičela Rose.

,,Ty jsi mě sledovala?‘‘  V její mysli byl jasný důkaz. Její plné rty se semkly do přísné linky. Očima šlehla k oknu, aby zkontrolovala stav svých vlasů a zase se podívala na mě.

,Nikdo mě na rozdíl od tebe nesledoval,‘ uchichtla se v mysli.

,,Ty vážně nevíš, kdy se zastavit,‘‘ zasyčel jsem. Povýšenecky se usmála. V hlavě vyrojila obrázek jejího bývalého snoubence. Ukazovala mi znova celý ten den, kdy na jejích rukách byla krev těch lidí.
Jak zabila kamarády Royce, kteří si ji sprostě vzali, stejně jako on sám. Jak s každým křupnutím obratle se cítila nepřemožitelnější a pak to směšné divadlo. Detailně mi ukázala, jak se vloupala do krámku. Jak si vybrala nejkrásnější, nejdražší šaty. Jak neodolatelně nádherná byla… nevěřícné zíraní tupých strážců, kteří se snažili uhlídat její cíl…

Když vylomila s klidem a ledovým úsměvem dveře. Vyděšený Roycův pohled. Nevěřícnost, krev na jejích bílých svatebních šatech, která vytvořila kytičky…

Když k němu koketně přistoupila. Zlehka políbila jeho rty… rukou smyslně přejela po jeho hrudi. Strach, nepřekonatelná hrůza muže, který ji zneužil a zabil. Kdy se zvonivým, zlověstným smíchem objala prsty jeho hrdlo. Nadzvedla jako pírko. Cítil jsem její radost nad tím, co dělala. Její zadostiučinění, že má jeho život v rukách. Odraz jejích stále karmínových, novorozených, po krvi lačnících očí… Přitiskla ho ke zdi. Vrčela, protože krev, kterou měla na šatech jí dráždila.

Znala však svůj cíl. S úsměvem, vrčením, vyceněnými zuby a hladovými kukadly … sladkým hlasem mu šeptala mezitím, co se dusil, jaké to bylo, když ji nechal na ulici… Nahou, poníženou, v krvi s touhou po odplatě, po kruté pomstě, kterou teď páchá-

,,Dost!‘‘ zařval jsem na ni. Emmett si ji rychle přesunul za záda a začal vrčet. Přikrčil jsem se a čekal, kdy se na mě vrhne, protože on byl momentálně novorozeným.

,,Nechci ti ublížit, brácho, ale vrčet na ni nebudeš!"

,,Uklidněte se. Edwarde… Emmette,‘‘ zavelel Carlisle, ,,nejednejte tak impulsivně. Edwarde, pojď se mnou, chci, abys mi vše vyprávěl. Emmette, jděte s Rose na lov.‘‘

Oba mlčky přikývli.

,,A co já?‘‘ Usmála se Esme a udělala smutná kukadla.

,,Pojď klidně s námi, mami.‘‘ Hned se jí tvář rozjasnila a cupitala za námi.

,,Povídej, takže, proč je Rosalie tak nevrlá? Sotva se vrátila, zatáhla na moment Emmetta do pokoje a pak práskala dveřmi, div je neurvala.‘‘

,,Pokud viděla i to, jak je mi moje pacientka důležitá, tak se jí ani nedivím.‘‘

,Panebože, cos to proved. Teď ho jistě vyrazí, jestli se nám chlapec zamiloval.‘

,,Ne, to Esme zatím nehrozí.‘‘ Koutkem oka jsem sledoval Carlislea, který mlčky poslouchal. Měl zavřené oči a jeho mysl byla prázdná. Jedině on věděl, jak si pročistit hlavu. ,,Jen…‘‘ Edwarde, budeš muset s pravdou ven. ,,Jen mám pocit, že ji musím chránit. Víš… Esme, ona je tak zranitelná! Přijde mi jako ta nejkřehčí věc na světě. Víš, ona má dvě osobnosti. Jedna je tvrdá, zlá, silná jako já, ale ta, která tam je většinu času je skoro jako porcelán. Stejně krásný, neuvěřitelný, ale i křehký. Máš pocit, že ho jedním dotykem rozbiješ. Bojí se všeho, protože ve všem vidí něco víc. Trpí schizofrenií a-‘‘

,Můj syn se mi zbláznil… básní  o porcelánu, pak o dívce…Našel si práci na skvělém místě. Nevydržela bych to tam.‘ Začal jsem se otřásat smíchem.

,,Esme, ty jsi někdy v myšlenkách vtipnější než Emmett!‘‘ Omluvně se usmála a Carlisle ji objal. Zase mě bodlo u netlukoucího srdce. Navždy sám. Navždy bez milující družky, protože tu neubránil před netvorem… Ach, má sladká Anabello…

,,Jak se jmenuje?‘‘ zeptal se opatrně Carlisle.

,,Marie Isabella Swan. Místo Marie je ta její špatná půlka Lilith a druhá Bella...‘‘

,Ta podoba jmen… proto…‘ Snažil jsem se tuhle Esmeinu myšlenku ignorovat. Mou minulost znala moc dobře. To ona mě donesla ke Carlisleovi.

Našla mě polomrtvého u rozbitého kočáru u mrtvého těla dívky, kterou jsem nadevše miloval… viděla ve mně své mrtvé dítě, díky kterému se stala upírkou a i přes moje občasné výkřiky a zmítání pod náporem žáru mě sem donesla.

Podobalo se to dost osudu Emmetta, jenže ten umíral za jiného důvodu, na jiném místě…

Převyprávěl jsem jim všechno. Nebyla nutnost jim lhát, že jsem se párkrát málem neovládal. Carlisle mě chápal a Esme mi dodávala sílu to nevzdávat. Sotva jsem jim to převyprávěl, pocítil jsem chuť zajít si na lov.

Vzpomínat na to, jak nemožně mě přitahovala ta tekutina, která ji pulsovala v tepnách, žilách… Carlisle se usmál a vstal, odvádějíc stále zvědavou Esme z mého pokoje a rukou mi naznačil směr- okno.

,,Carlisle, jak?‘‘

,Oči hochu.‘

Ach, ano, oči mi ztmavly. S povzdechem jsem zase vyskočil z pokoje a vyhledal svou oblíbenou stravu - pumu.

Není nutné rozebírat to, jak jsem musela zabít živého tvora, abych prodloužil svou hanebnou existenci.

Sotva jsem se vrátil do svého pokoje, vrátil jsem se zpátky ke spisům o Mary Alice Brandon a Marie Isabelly Swan. Nemá smysl číst každou složku samostatně. To by byl nerozum.Pokud jsou osudy obou dívek spletené, budu to muset číst jiným způsobem. Otevřel jsem oba nažloutlé obaly a začal.

Marie Isabella Swan. Mary Alice Brandon. Rozhodl jsem se, že budu oběma říkat druhým jménem. Bella narozena 19.9. 1928. Alice narozena 1.4.1926. Takže Belle je sedmnáct a Alici devatenáct.

Alice byla přijata jako první. 11. ledna 1945. Součet čísel 23. Nešťastné číslo. Došlo mi.

Přivezla ji sem policie. Na jejích rukách lpěla krev její matky a vyděšeně křičela celé dny, že jí v tom měla zabránit. ,,Ona dopředu neviděla!‘‘ Případ byl odložen. Vrahem by měla být Alice, ale detektivové nenašli důkaz, jak by dokázala matku zasáhnout přesně do srdce. Doktoři potvrdili její slepotu. Její sestru - Cynthiu Lilian Brandon - poslali do dětského domova.

Bella byla přijata o tři měsíce později. Matka ji přivedla s tím, že se vrhla na svého otce. Křičela své druhé jméno - Lilith - a dožadovala se jeho smrti . Její rodiče byli vážení, otec doktor, matka se starala o ni a o jejího bratra. Setha.

Je o celých deset let mladší než Bella. Ochraňovala je před otcem. Stoupla si před matku i bratra, když se otec přiblížil a s nožem sledovala, kdy udělá první tah.

Nedokázal jsem pochopit, co to u ní vyvolalo. Neměla důvod… do té doby byla vzorná, tichá a studovala. Studovala medicínu, filosofii, divadlo a nakonec… ‘každý večer před devátou do půlnoci zmizela a vracela se často s modřinami.‘ Zamračil jsem se. Modřiny? Tady žádné nemá.

Alice od té doby, co je v senatoriu se pokoušela několikrát utéct. Pokaždé se ale zastavila, když…něco. Nějak to nebylo doplněné. Byly tam jen tři tečky. Nic víc, nic méně.

,Od pátého května 1945  začala pacient  10398 - Alice - hovořit ke zdi. Pacient 97501 - Bella - zažádala téhož večera o papíry a tužku. Pokousala svého ošetřovatele a o týden později zemřel.

Šest dní od pokousání je Mary Alice Brandon dána do kazajky. Předpovídá smrt ošetřovatele. Další pokus o sebevraždu. Následující měsíce je pravidelně navštěvována doktory, zda se jí nenavrátí zrak.

Návštěva paní Swanové. Stav její dcery se nezlepšuje. Každé dva/tři dny je Isabella dána do svěrací kazajky. Blouznění o Lilith, jejím bratrovi a smrti. Žádné spojitosti.

V červnu 1945 jsou Mary Alice zkráceny vlasy, důvod- další pokus o sebevraždu. Varování před dvěma muži.‘

Opřel jsem se o opěradlo a ztěžka oddechoval. Tohle bylo moc i na mě. Obě byly obviněny z vraždy - tedy, téměř vraždy. Alice je slepá, ale přesto vidí víc než my. Jak říkala Bella a Bellina divná zmizení a modřiny.

Pane Edwarde Anthony Hale, máte nad čím dumat.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 5: