Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 33

Rob


Lásku našel v blázinci 33Tak je tu po delší době další kapitola. Zase bohužel zabrousíme do toho, o co se opravdu zajímám,ale neměla bych... holt podsvětí je lákavost sama. Prosím o komenty a kritiku... Vaše Niki311

33.

Šel jsem ruku v ruce s Bell k postarší budově. Byla to jedna z luxusních budov staroitalského stylu. Nemluvili jsme. Neodpověděla mi ani na otázku. Nechávala mne tápat v temnotách.

Bylo to tak malý kousek od jejího domu, že mi ani nepřišlo, že by se unavila. Tiskla pevně mou paži a já se snažil ignorovat nervozitu z toho, co nastane. Jaká bude naše budoucnost.

,,Bell, stále jsi mi neodpověděla,‘‘ připomněl jsem jí.

Ona jen zavrtěla hlavou a zamračila se. ,,Uvidíš, ale prosím, nic neříkej a mlč. Hlavně se nevyděs.‘‘ Zastavil jsem se a trhl její rukou ke mě. Sykla, když narazila do mého teplého těla. Snad poprvé jsem byl šťastný, že není ledové.

,,Čeho? Čeho bych se měl vyděsit?‘‘

Bella semkla rty do pevné linky a rozhlédla se okolo sebe. ,,Pamatuješ si na tu krabičku v knihovně?‘‘

Kladně jsem přikývl. Sklopila hlavu a propalovala pohledem své boty.

,,V té krabičce byly-‘‘ vytáhla z malé látkové taštičky, kterou vždy nosila s sebou, balíček a já beze slov zíral na bankovky v něm. ,,Byl tam taky dopis toho, na co musím ty peníze použít Edwarde.‘‘ Dívala se na mě prosebně. Prosila mě, abych nikomu nic neříkal.

,,Pokračuj,‘‘ řekl jsem chladným, klidným hlasem.

Povzdechla si a zamručela. ,,Fajn, ale pak se na mě nezlob. Je to má práce.‘‘ Začala se přehrabovat v taštičce, ve které měla očividně víc věcí, než jsem si myslel. Vytáhla papír a k tomu černobílou fotografii. Byl na ní podivný krám. Nemohl jsem rozpoznat tvary té věci.  ,,Podle všeho je to Avalonský náhrdelník, tepaný z netvrdšího, nejkrásnějšího stříbra a s detailními ozdůbkami.‘‘ Zamračil jsem se. O tomhle jsem nic nevěděl.

,,Avalonský náhrdelník?‘‘ zašeptal jsem nevěřícně.

Ona jen nad tím mávla rukou a čapla tu mou. Táhla mě za sebou. ,,Jestli se tam nestihneme dostat včas, žádný nebude!‘‘

Seděli jsme v nejvzdálenějších řadách. Jako kdybychom se ani dražby neúčastnili. Bylo tu plno lidí. Všichni postarší. Všichni v elegantních oblecích. Jejich pokerové tváře nic neprozrazovaly- narozdíl od myšlenek.

Bella seděla klidně vedle mě. Pohrávala si s mou rukou a vážně koukala před sebe. Jako kdyby zkoumala okolí, hledala něco...

Dostali jsme se sem jen díky jejímu úsměvu a podplacení hlídače. Až moc snadné.

Mačkala v dlani neustále papírek a koleny pevně tiskla taštičku. Těkala pohledem sem a tam a občas mě obdarovala nejistým úsměvem. Nadechl jsem se a byl potěšen ze zjištění, že mě nepálí v hrdle. Zvláštní. To má Bella taky na svědomí?

Stále jsem nechápal to, co se stalo před jejím domem. To podivné zlomení Sethova nosu. Jako kdyby nějaký neviditelný duch mu šlehl takovou, že se to tak projevilo. Byl jsem vůbec zmatený ze všeho, co se okolo nás děje.

,,Soška Kačuma! Indiánský symbol plodnosti! Vyvolávací cena je 5 000 dolarů!‘‘ vykřikl muž na podiu.

,,6 000!‘‘ Začali vykřikovat přítomní kupci a já se podíval na Bell. Nervózně se na mě usmála.

,,Pověz mi něco o té věci,  kterou chceš koupit.‘‘ Nasadil jsem prosebný výraz a Bellu to úplně odzbrojilo. Ohlédla se okolo sebe a přitáhla se ke mě. Natiskla se celým tělem ke mě a já měl co dělat, abych si ji nepřetáhl na klín a neokupoval její rty. Ty sladké rtíky barvy jahod.

,,Víš, na téhle aukci draží cennosti světa. Vydražili tu všemožné předměty, o kterých si lidstvo myslelo, že zaniklo...  Excalibur, Pandořina skříňka, Kopí osudu, Amulet proti nesmrtelným, roh jednorožce... to vše! A teď je tu Avalonský náhrdelník.‘‘

Tak nadšeně zněl její hlas! Poslouchal jsem ji jako Boží znamení. Ach, mluv anděli, lásko má...

,,Podle pověsti si elfka Nelussi přála, aby jí byl vyroben náhrdelník. Ona byla nejkrásnější bytostí na celém světě. Nikdo se jí nevyrovnal.‘‘

,Jen ty,‘pomyslel jsem si.

,,Dala si zavolat svého sluhu. Němého sluhu. Ten k ní už dávno cítil lásku. Miloval ji vroucně a sám byl tím, kdo jí vyrobil ten náhrdelník. Dělal to z lásky k ní. Tři dny a tři noci... Vkládal do té práce všechnu lásku, kterou k ní cítil. Udělal to tak nádherně, tak procítěně... avšak ona s tím spokojená nebyla.

Prosila sluhu, aby jí prozradil s čím dělal ten náhrdelník. Byl tak krásný, až to bralo dech. Nedokázala uvěřit, že něco takového existuje. On se jí snažil říct, že to dělal s láskou, ale ona jeho posunky nepochopila.

Když už ztrácela trpělivost, políbil ji. Překvapivě- ona jeho lásku opětovala. Tajně se scházeli na zahradě. Pod posvátným stromem Kuloki. Údajně v noci zářil bělostí, jako kdyby mu andělé darovali svůj třpyt. Když se zase jednou sešli, zase se s radostí vrhli do náruče toho druhého.

To ale tentokrát viděl král. Její otec. Naštval se na toho sluhu a nechal ho druhého dne popravit. Jeho srdce donesli Nelussi na tácu.

Ona okamžitě věděla, co se stalo... Plakala pro něj. Nejedla, nepila, nežila... Zabila se.

Král zničen ztrátou své dcery ji sám pohřbíval. Sundal jí z krku ten náhrdelník. Byl stále přeplněn nenávistí k tomu sluhovi, že ani po smrti nedovolil, aby byli pohřbeni spolu.

Od té doby se traduje, že kdokoliv, kdo je ‘nečistý‘, si nasadí ten náhrdelník, zažije ta nejhorší muka na světě.

Krása a bolest jdou ruku  v ruce. Z pravdivého příběhu se stávala legenda... a z legendy mýtem. Došlo to v zapomnění a tenhle příběh zná jen hrstka těch lidí, kteří o něj na téhle aukci bude mít zájem. Je to dost nebezpečná věcička.‘‘ Teď jsem byl z Belly unešenější než kdokoliv jiný.

,,Co to dokáže?‘‘ zeptal jsem se opatrně a šeptem. Bella celá ustrnula, když muž na pódiu zase přicupital. Držel v rukách krabici. Sledoval opatrně předmět uvnitř a ruce měl v bílých rukavicích.

,,Avalonský náhrdelník! Vyvolávací cena je sedm tisíc dolarů!‘‘

Bella se ode mě okamžitě odklonila a rychle zvedla ruku se svým číslem. ,,Sedm tisíc!‘‘ vykřikla a sledovala, co se bude dít.

,,Osm tisíc!‘‘ ozval se z druhé strany sálu mužský hlas. Bella se nenávistně na něj zaměřila a zase zvedla ruku.

,,Devět tisíc!‘‘

,,Devět tisíc pět set!‘‘

,,Deset tisíc!‘‘ pokračovala. Kolik v té kabelce má peněz?

,,Deset tisíc!‘‘ žasl muž na podiu. ,,Nabízí někdo víc?‘‘ ptal se dál.

,,Patnáct tisíc...‘‘ Ustrnul jsem. Ten muž, co se přel s Bellou měl okolo sebe pár mužů ve smokingu. Chtěl mít ten náhrdelník.

,,Sedmnáct tisíc dolarů!‘‘

,,Dvacet!‘‘ Najednou s sebou ten muž cukl a postava zahalená v temnotě ho přitlačila na židli a něco mu zašeptala... nemohl jsem je ani přes šumění slyšet... nešlo to.

,,Dvacet tři!‘‘

,,Pětadvacet! To je má poslední nabídka!‘‘ vydechl rezignovaně muž, když od něj odstoupil ten zahalený, a Bella se šibalsky usmála.

,,Dvacet pět tisíc pět set dolarů v hotovosti!‘‘

Muž na podiu nemeškal a ukázal na toho, který držel v náruči ten skvost. ,,25 500 poprvé, Pětadvacet tisíc pět set podruhé, po třetí- prodáno! Té krásné slečně v páté řadě!‘‘

Všichni začali tleskat a Bella se vítězně usmála. ,,Byla to sranda ne?‘‘ zazubila se na mě a já jen němě přikývl.

,,Co se děje Edwarde? Jsi nějaký ztuhlý...‘‘

Pokrčil jsem rameny a přemítal, co se stalo.

,,Edwarde?‘‘ zašeptala opatrně a pohladila po tváři. Mezitím začali zase nabízet další věci a Bella opatrně  sledovala, co se se mnou děje.

Šlehl jsem po ni očima a sledoval ji. ,,Sranda?‘‘ vydechl jsem.

Bella se začervenala. ,,No... tak trošku...‘‘

,,Kdo byl ten muž, co s tebou soupeřil?‘‘

Bella se podívala směrem k pánovi, který si začal bolestně mnout hruď a zamračila se. ,,To je Franko Solina. Jeden z nepřátelských kamarádíčků Luckyho Luciana. Kontroluje Al Caponemu většinou doky v New Yorku, ale zdá se, že buď se z něj stal rebel, nebo ho Capo pro něco poslal- asi pro ten náhrdelník, aby ho nezískal Lucky.‘‘ Lucky Luciana? Nejspíš pochopila můj pohled a pousmála se. ,,Lucky- nebo Charles Luciano. Je boss. Mafie. Teď vzkvétá. Jak bych to řekla? Je to nejlepší doba. Policie spojených států, válka... to vše na to mělo jakýsi podíl.‘‘

,,Jak ty to víš?‘‘ Tohle mě tížilo. Je s nimi spojená? Odkud by jinak vzala tolik peněz?

,,Jen trošku. Lucky financuje naši knihovnu. Má rád téma ohledně Řeckých bájí a evropských legend, ale nikomu to neříkej, slíbila jsem to.‘‘ Nevinně se na mě uculila a já bych přísahal, že mi ztuhla krev v žilách.

Proč ona? Shoduje se s popisem mého budoucího vraha. Ví o ní Aro a já se stále bojím, aby se nerozhodl zjistit si o ní víc. Alice se zbláznila sledováním budoucnosti a nejspíš se stává i terčem lidského podsvětí. V hlavě se mi vybavil obrázek z novin. Byl to jediný existující obrázek Luckyho. Muž lehce při těle. Na tváři se mu táhla obrovská jizva, která pokračovala až ke krku. Levé víčko měl lehce přivřené a téměř černé oči zmrazovaly na místě. Ty jizvy mu způsobili čtyři muži, když ho měli zabít. Nepovedlo se a on tak stále žil... a žije dál mezi námi... Jak se zdá, tak s nimi má má křehká Bell něco dočinění.

,,Bells,‘‘ vydechl jsem, ,,dávej na sebe prosím pozor, nestýkej se moc s nimi. Mám o tebe strach.‘‘ Bella se na mě překvapeně podívala a její oči zněžněly. Rozhlédla se okolo a vzala mě za ruku. Mlčky táhla za sebou ven ze síně. Zastavila se až v prázdné chodbě a pevně se ke mě přitiskla. Objala mě okolo pasu a natiskla se ke mě, jako kdyby to mělo být naposledy.

,,Neboj se, Edwarde... Jsem opatrná. Budu. Přeci bych nedovolila, aby mě někdo urval od štěstí, které se mě lapilo.‘‘ Jemně jsem jí od sebe odtáhl a pohladil po tváři.

,,Polib mě,‘‘ zašeptala a tváře jí zrudly.

Rád jsem uposlechl její prosbu a přejel svými rty po jejích, než jsem je spojil. ,,Ehm, ehm,‘‘ odkašlal si někdo a já se- ač nerad- od ní odtrhl. ,,Račte za mnou,‘‘ pokračoval dál a Bella se na mě prosebně podívala. Naposledy jsem ji rychle políbil a ruku v ruce šli za tím podivínem.


Vyložila balíky na stůl a čekala. Tvrdě se ohlížela okolo a nedávala na sobě nic znát. Jen já jsem věděl, že je nervózní z tlaku její ruky a splašeného tepu srdce.

Další muž tiše vplul do místnosti a ona vyprostila svou ruku z mé. Vnořila je do tašky a po chvíli vytáhla rukavice.

,,Takže, slečno Swanová, zde je Avalonský náhrdelník. Podle toho, co vidím, usuzuji, že víte, co to je, takže... děkujeme vám za to, že jste u nás byla a budeme se těšit do budoucna.‘‘ Bella se ušklíbla a opatrně se natáhla pro sametovou krabici s náhrdelníkem. Otevřela víko a potěšeně přikývla a naznačila hlavou, ať už jdeme.

Sotva jsme vyšli ze dveří, dala si krabici do tašky. Sundala si rukavice a zastrčila do pásku jejích šatů. ,,Ten chlapík byl teda divný, moc v lásce mě asi nemá... poté, co jsem tu usmlouvala kopí osudu...‘‘

,,Tos byla taky ty?‘‘ zajíkl jsem se. To kopí viselo v knihovně už přes deset let. To by znamenalo, že tehdy bylo Bell jen sedm!

,,Jistě, maminka mi už tehdy říkala velká holka a společně se Sethem nás sem dovedla a my jsme vyhrávali.‘‘

,,Vyhrávali? V tom případě, proč Frank odstoupil? Měl u sebe v kufříku minimálně půl milionu!‘‘

Bella se na mě lišácky usmála a natáhla se, aby mi ukradla polibek. ,,Dostal nabídku, kterou nemohl odmítnout.‘‘

Když jsme vycházeli z té budovy, prudce před námi zabrzdila tři auta. Proč jsme sem vůbec šli! Vyskočili z nich tři ozbrojenci a z prostředního nejdřív pohledná žena v kvádru a za ní se natáhla mužská noha.

,,Dej nám Avalonský náhrdelník,‘‘ zavrčela na ni ta žena a já schoval Bell za sebe.

,,Kdo jste?‘‘ Ta žena si mě sjela mrazivým pohledem. Havraní vlasy měla sepjaté v pevném drdolu a lehce zahnutý nos svědčil o jejím jižanském původu.

,,Ne, nepleť se do toho,‘‘ zašeptala za mnou má láska a chytla mě za ruku. Obešla mě a zády přitiskla na mou hruď. Zatlačovala mě dozadu.

,,Isabello, byli jsme na něčem domluveni.‘‘ Přestal jsem přemýšlet.

,,Ať si to vezme sám!‘‘ Snad poprvé jsem si byl jist, že Bella je mnohem silnější osoba, než se zdá. Její mysl, její vůle, to vše bylo mnohem mocnější, než její síla.

Z auta vykoukla ruka a pokynula Belle. Pevně jsem jí sevřel ruku a ona se na mě prosebně podívala. ,,Nic mi neudělají.‘‘ Bolestně se mi stáhla tvář a ona mě jen pohladila po tváři. ,,Věř mi.‘‘ S přikývnutím jsem ji pustil z náruče a ona sebejistě šla k autu. Sedla dovnitř a moje nervy drnkaly a napínaly každou svou molekulu. Nemohl jsem to vydržet. Jak může! Ne! Oni jí nic neudělají, sama to řekla. Ale co když...

Cítil jsem, jak moje pokožka tvrdne. Nabývá zpět své tvrdosti. ,,Máš ten náhrdelník?‘‘ zeptal se zevnitř mužský hlas s italským přízvukem.

,,Máte rukavice?‘‘ Bellin hlas zněl uvolněně. Klidně. Snažil jsem se proniknout do mysli kohokoliv, ale nešlo to. Jako kdyby je blokovala i na tu dálku. ,,Nedotýkejte se toho pane, dost to jinak zabolí, pokud tak učiníte. Avalonský náhrdelník... Do měsíce musí být v knihovně.‘‘

,,Osobně dohlédnu, aby tam byl. Jsi má oblíbenkyně... nejen díky tvému původu, má milá... nejen kvůli kráse...‘‘ Slyšel jsem, jak jemně zašustily její vlasy o jemnou, lidskou pokožku. On se jí dotýká! ,,Škoda...‘‘ zašeptal tiše. ,,Bylo by mi ctí, kdyby jsi svolila být po mém boku, Isabell...‘‘

,,Říkala jsem vám pane už tisíckrát, že Marie je mé jméno.‘‘

,,Ale Isabell se k tobě hodí... to jméno k tobě patří, tak, jako ty patříš silnému muži, který tě bude milovat a ctít.‘‘

,,Luciano... já již patřím takovému muži a pevně doufám, že tvá láska ke mě se změní v lásku k...‘‘ na moment se odmlčela a posunula se ještě víc dovnitř auta.. Měl jsem chuť vyskočit z kůže, doběhnout si pro ni a utéct s ní daleko. Za hory a řeky. Daleko odsud.

Pohladil ji po pokožce a ozvalo se jemné políbení. Dvoje políbení na tváře, přesně jak to mají ve zvyku Italové. ,,Sbohem, má krásná, myslím, že se již nesetkáme. Ne za těchto podmínek. Nikdo od nás se již více nepřiblíží k nikomu z tvé rodiny. Slibuji. Přesně, jak zněla naše dohoda.‘‘ Zněl smutně. Ale smířeně.

,,Děkuju, navždy si to budu pamatovat.‘‘

 


Moje nechápavost. Moje stupidní zpomalení mozku. Moje žárlivost. Seděl jsem proti Belle, která klidně koukala do mé tváře. ,,Co tě trápí, Edwarde?‘‘ Natáhl jsem se k její ruce a chytil ji do dlaní.

,,Hodně věcí.‘‘

,,Žárlíš na Luckyho?‘‘ Jak to ví?

Zahanbeně jsem přikývl a na její tváři to vyloudilo úsměv.

,,Myslíš si, že jsem byla jeho milenka?‘‘



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 33:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!