Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 32

22.02.2010 (16:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2163×

32.

Byl to jeden z nejkrásnějších dní, jaký jsem s ní kdy prožil. Být v její přítomnosti je slast. Kochám se každou vteřinu pohledem na ni a nemůžu se toho nabažit. Když jsem se vrátil domů, všichni se usmívali. Já jako ve snách zamířil do svého pokoje s přiblblým úsměvem a zavřel se tam. Sledoval jsem dění jen přes mysl ostatních.

Alice se potutleně usmívala. ,,Už je šťastný, nemějte strach,‘‘ zamumlala a s lehkým úsměvem decentně naznačila, co se dnes stalo. Tanyina radost byla největší. Sice v koutku mysli ji stále tížila skutečnost, že nebude se mnou, ale smířila se se skutečností, že jsem tvrdohlavý. Esme byla spokojená. Nikdo nemohl být radši, že nezadaný syn propadl lásce a je mu takovým dílem oplácena.

Jasper tiskl jemně Alicinu ručku a přejížděl palcem po délce ukazováčku. Cítil moje šťastné, euforické, láskou přeplněné emoce. Předával je všem v jeho okolí a celý dům byl v podobném okouzlení jako já. Narozdíl od nich jsem k tomu měl důvod. Moje radost se rozdávala díky Jazzovi dál a já mu byl poprvé vděčný.

Po chvíli se do mé místnosti ozvalo zaklepání a vešla dovnitř usměvavá Alice. Usmívala se tak záhadně jako kdyby znala tajemství Mony Lisy. Posadila se vedle mě na pohovku a chvíli mlčky seděla.

,,Jsi konečně plný? Šťastný? Dokonalý? Upřímně doufám v tvou kladnou odpověď, jelikož si tě neumím představit po téhle události jiného. Tvé štěstí předává Jasper dál a dál, protože kdyby to v sobě dusil, nejspíš by celý explodoval tou smrští pocitů.‘‘

Objal jsem Alici okolo pasu a položil si hlavu na její hruď. ,,Děkuju. Já budu teď děkovat celému světu za to, že mi dovolila být s ní. Jen Alice, řekni mi prosím, jak zareaguje na skutečnost, že jsem upír? Nemůžu jí dovolit, aby se to dozvěděla! Vždyť ode mne uteče s křikem! Alice... já bez ní nežiju...‘‘

,,Carlisle už má teorii.‘‘

,,Vážně?‘‘ zpozorněl jsem, ale tvář jsem nezvedl. Procházela mi jemně prsty po vlasech, jako kdysi nejspíš maminka. Nemohl jsem si ale vůbec vybavit její obličej. Ten její sladký obličej, který předával lásku a život. Tedy, alespoň zpočátku.

Alice přikývla a zvedla mou tvář. Pohladila ji a mě to připadalo, jako pohlazení od sestry. Cítil jsem ji jako jednu z nejbližších osob. Tanya mi byla nejlepší kamarádkou, Alice sestrou a Bell... ta byla mou láskou.

,,Jak zní ta teorie?‘‘ pokusil jsem se to z ní vymámit. Alice se jen zamračila a otočila se ke dveřím.

,,Carlisle! Můžu mu to říct!‘‘ Vyděsil jsem se, jak nahlas to vykřikla a pak se pousmála.

,,Jistě Alice! Počítal jsem s tím!‘‘ Zněl smířeně?

Všechno ví... mrška malá... Kdyby se jen mohly s Bellou seznámit... možná jednou jí Alici a celou svou rodinu představím.

Nadšeně se otočila ke mě a podívala se z okna ven. ,Budeme pokračovat tady...‘ poslala v mi mysli.

Přikývl jsem. Alice se nasála do nozder vzduch a zavřela oči. ,Carlisleova teorie ohledně toho, proč se v Bellině přitomnosti mění tvá tělesná teplota na obyčejnou lidskou je možnost, že je to způsobeno Bellou. Už to, že jí nemůžeš číst myšlenky dosvědčuje tomu, že je to její ‘vina‘,‘ naznačila závorky.

,,Jak?‘‘ zeptal jsem se. Vzpomněl jsem si na její prsty lehce dotýkající se mé tváře.

,Je tu možnost, že její tělo, něco v její mysli blokuje tvoje schopnosti. Zabraňuje ti zcela vniknout k ní. Stalo se to poté, co se stala zpátky normální, což znamená, že nejspíš něco tíží její duši. Něco si musela zažít, když měla schizofrenii, protože, aby ses dostal do tohoto stavu, je potřeba katalyzátor. Nějaká  maličkost klidně, která ji mohla tolik vyburcovat, zasáhnout, že ztratila kontrolu. Ale zpátky k tobě.‘ Spěchala. Je toho moc? Nebo to chce mít za sebou?

,Zvláštní bylo, že když ses poté dostal do kontaktu s ní, začaly se měnit tvé fyzické... prostě začal ses vracet zpět na člověka. Tohle se zatím stalo jen jednou,‘ odmlčela se a podívala na mě. V jejích očích byl už ale strach.

,,A co se stalo?‘‘ ponoukl jsem ji.

,Zemřel...‘ Ztuhl jsem. Tak tohle bylo moc divné.

,,Co se mu stalo?‘‘pokračoval jsem, ačkoliv jsem se bál dalších slov. Moje ruce ochable ležely na mých stehnech a celý svět se najednou vrátil zpět do reality. Bella okupující doteď téměř plně mou mysl se stáhla mírně do pozadí, ale nezmizela úplně. Stále se tam přehrával dnešní den.

,Podle toho, co našel Carlisle v koutku své mysli... Byli spolu nějakou dobu ve Volteře. On byl jedním z těsných strážců jednoho z Arových nejcennějších exemplářů. Jane.‘

Zachvěl jsem se. Tahle malá dívenka je doslova postrach.

,Jednou v jídelně přivedli jednu... z nich. Nevíme, čím to je. Jane se na ni usmála. To znamenalo, že je její. Ale... její moc na ni nefungovala. Co hůř, ani nemizela. Stále prý cítila svou moc v té místnosti a přesně u místa té dívky. Zvláštní bylo, že jako kdyby se to v ní hromadilo. Na Arův příkaz ji nechali na živu, ale sledovala bohužel vraždění nevinných v těch jídelnách.‘

Viděl jsem tu děsivou scénu. Sladká nevinná Bella stojící uprostřed obrovské místnosti. Děsiví karmínoocí upíři. Rozdivočelí množstvím krve, která tam tepala do jejich očích. Ten děs, který musela přežít. Tu hrůzu, na kterou se musela dívat. Samolibý Aro. Potutleně usmívající se nad množstvím hloupostí a nápadů, pokusů, které ho napadly. Ta vnitřní síla ubohého lidského stvoření, které se jim muselo vzepřít....

,Jane ji nenáviděla. Viděla v ní konkurenci. Její strážce se jmenoval Boris. On neměl nijak důležitou moc, ale i tak byl zvolen, aby chránil Jane. Ona byla tehdy ještě občasná rebelantka. Když jí bylo smutno, stulila se ke svému bratrovi a vzlykala. Nebo to když jen měla náladu na přemýšlení, tak to říkala Borisovi.‘

,,A...? Co se stalo, jak to Carlisle ví? Alice mluv!‘‘ vyhrkl jsem nedočkavě.

,Carlisle, jakožto doktor, sledoval její stav. Byla  zdravá. Krásná. Hodná. Tajemná. Všechno co chlapy přitahuje. Boris  se do ní zamiloval. Spala v místnosti, kde byla i Jane, protože ta nechtěla dovolit nikomu, aby ji přeměnili. Prostě dítě.

Její strážce byl jakýsi... dalo by se říct nevědomý spisovatel. Ve velké knihovně byla jedna tlustá, prázdná kniha. Carlisle ji našel náhodou při chvilkách nudy. Byla prázdná. Svazek neměl přesné pojmenování a byl připraven k tomu, aby si do něj někdo mohl zapisovat své poznatky. Carlisle byl nadšený z toho.

Když si ale jednoho večera sedl do křesla a s tužkou nedočkavě otevřel tu knihu, aby začal zapisovat své poznatky ohledně té dívky, zarazil se. Listy byly popsané. Nikomu se ta kniha nedostala do ruky a přesto byla popsaná! Začal ji tedy číst. Byly tam dokonalé popisy. Vykreslené dokonale obrázky. Uprostřed místnosti v potrhaných šatech dívka stála...

Podle postavení osob okolo kreslíře snažil najít toho, kdo to je. Kdo je ten tajemný spisovatel. Okamžitě jak zaregistroval Jane vedle dané osoby a Ara po levici, došlo mu, že je to Boris. Nikdo jiný neměl dovoleno stát v takové blízkosti těchto es.‘

Odfrkl jsem si. Nenáviděl jsem je.

,Čím víc četl, tím víc ho fascinovalo to, jak výrazná je v jeho ději ta neznámá. Její rysy byly den ode dne krásnější, minutu za minutou ostřejší... Sledoval tak jeho osobní život, jako nikdo jiný, ale mlčel.

Ta dívka nejen, že odolávala moci Jane, ne, ona jí ji dokonce přebírala. Dusila. Měnila v nic. Těžko říct, co to bylo. Samotná Jane si nedovolovala na ni sáhnout. Bála se, aby jí nepřebrala moc. Aby ji nevzala to nejcennější, co měla. Detaily doteku Borise na jejím těle byly tak jinak nakreslené... Vše prý bylo s takovou jemností, lehkostí...‘

Co když bude můj osud stejný? Zemřu jako Boris v náruči své nejmilovanější?

,Začali se tajně scházet. Zjišťoval, že v její přítomnosti ztrácí své upírské pudy. To, co ho činí tak nebezpečným. Z chladné, mramorové pokožky se stávala jemná, měkká kůže. Jeho oči se vracely do hnědé... Jeho touha po krvi se měnila na touhu po těle. A to vše si Carlisle četl. Studoval s každou sekundou jeho pochody. Nemusel ani chodit k samotné pacientce, protože to za ni dělal Boris.

Láska, polibky a zakázané doteky byly čím dál častější. To, co dřív Boris neznal, se objevilo. Konečně se necítil jako stroj, ale jako živoucí tvor. Umíral touhou po tom, aby konečně byl s Elisabeth a k jeho potěšení to bylo často. Jane si tehdy našla útěchu u Aleca, takže spolu byli neustále. Nemyslím jako milenci, ale jako bratr a sestra. Snad poprvé od doby, co jsou upíry k sobě byli upřímní a objímali se jako rodina. Vzpomínali. I to tam bylo zapsáno.‘

Kdy se už dostane k pointě? K tomu, co je nejdůležitější? Co se stalo s Elisabeth a Callebem?

,,Jak Boris zemřel? Co se stalo s Elisabeth?‘‘

,,Hele, Edwarde, nepředbíhej děj!‘‘ okřikla mě nahlas.

,,Promiň! Ale strašně pomalu povídáš!‘‘ zaskučel jsem.

,V každém případě rozhodně poutavě.‘

Mrcha. Zavrčel jsem a Alice se zazubila a jala se pokračovat.

,Ve Francii byly revoluce. Zase. Chtěli tam Borise poslat, ale Jane chtěla jen bratra a pár dalších. Když se tehdy vrátili, byli už s nimi i Demetri s Felixem. Oni byli sousedi, staří mládenci v té době- jako ty- a tak s nadšením přijali místo v gardě Volturiů.

Elisabeth tam už byla přes půlrok. Milovali jeden druhého tak, jako nikdo nikdy dřív nemiloval. Tajně se dohodli, že spolu utečou... Byla to láska jako hrom. Ona ho sváděla, on ji zasypával polibky a oba toužili jen po spojení duší.‘ Nechtěla říct těl? V každém případě je to jedno a totéž.

,Borisovi začalo tlouct srdce. Jeho krev se pumpovala celým tělem. Ale jen, když se dotýkal Elisabeth, nebo byl v její - velice těsné - blízkosti. Carlisle mlčel. Snažil se ignorovat skutečnost, že Volturiovi budou mít dezertéra, ale Aro si ho nechal toho večera přivést k sobě. Jen jeden dotyk ruky a věděl, co se děje. Nebylo to dobré pro nikoho. Zavolal si dva z gardy a i s Carlislem šli do zahrad, kde se měli Oni setkat. Carlisle v duchu proklínal to, co se děje. Našli je. Ve stejnou chvíli, kdy společně došli milenci k vrcholu, ochablo Borisovo tělo a sesulo se na ni... Byl mrtvý.

Ji vyhnali. Carlisle odešel od Volturiů. O pár týdnů později se k němu dostala zpráva,  že Elisabeth zešílela a přepadla nějaké vojáky. Ti ji hned zabili.

Tohle muselo upadnout do zapomnění a proto se tím přestali všichni na příkaz Ara, Caia a Marcuse zaobírat. Zmizeli v dějinách a jsou jen smutním příběhem velké lásky mezi titány. Ona člověk s nebezpečnou vlastností, on upír se silou, nesmrtelností a dokonalostí...‘

Ten příběh jsem nemohl vyhnat z hlavy. Naháněl mi husí kůži a děsil mou mysl. Byly tam až moc velké podobnosti. Moc velké. Boris a Elisabeth. Bella a Edward... počáteční písmena. Touha. Srdce. Navracející se lidskost. Do čeho jsem se to bože zapletl?

,,Ahoj Edwarde!‘‘ vypískla šťastně Bella a vběhla mi do náruče. Stáli jsme před jejím domem a já byl tak pohroužený sám do sebe, že jsem si nevšiml, že vyšla.

,,Ahoj Bell.‘‘

Celá zčervenala a políbila mě.

,,Tak přece jen je to pravda.‘‘ Slyšel jsem v dálce. Seth.

,,Co?‘‘ zašeptal jsem, když se Bella zachichotala. Tak sladce jako anděl... Můj vraždící anděl. Alespoň zemřu díky lásce k ní.

,,Seth. V noci mě poslouchal. Asi jsem moc mluvila ze spaní.‘‘ Zase zrudla a sklopila pohled k nohám. Měla na sobě ty krásné modré šaty. Tolik jí slušely s tím ruměncem na tváři.  Líbl jsem ji na čelo a usmál se.

,,Tvá roztomilost během spánku je neskutečná, ani se nedivím, že tě sledoval a poslouchal.‘‘

,,Tys to dělal taky?‘‘ vykulila vyděšeně oči.

,,Ano, ani si neumíš představit, jakou radost mi to dělalo.‘‘

,,Edwarde, Edwarde...‘‘ napodoboval ji Seth s úšklebkem a šel k nám. Bella ho zpražila nepříčetným pohledem.  ,,Edwarde, poklona, ještě nikdo v ní nevzbudil lásku! A ani jednou! Viď sestřičko?‘‘ drcl do ni a já ji chytl, než spadla na zem.,,Jej, promiň!‘‘

,,Sethe, přestaň!‘‘ okřikla ho Bella a sestersky odstrčila. Seth se zakymácel dozadu a zazubil. ,,Jak se máš?‘‘ obrátil se ke mě.

,,Dobře, co ty?‘‘

,,Jo, ujde to, jen moje sestřička je až moc hlasitá v noci.‘‘

,,Sethe, varuju tě! Dostaneš!‘‘

,,No tak, Maruško moje zlatá, já jen chtěl ochránit tvou čest, když jsem tě slyšel tak vzdychat.‘‘ V tenhle moment se stalo víc věcí najednou. Já ustrnul. Bella zrudla po kořínky vlasů a div jí z nosu nevycházela pára, jako býkům. Zatínala ruce v pěst a vraždila svého bratra pohledem. Sethovi křuplo v nose a hned začal krvácet.

,,Kruci!‘‘ vykřikl a zakryl si rukou nos. Moje sebeovládání hned naskočilo a moje pěsti se zatnuly v pěst.

,,Ježiši, Sethe!‘‘ vykřikla Bella a přiskočila k němu.

,,Co to bylo?‘‘ vyrkl jsem, zadržujíc dech.

Bella obskakovala svého krvácejícího bratra, ale ten ji odstrčil. ,,Jdi radši na tu dražbu, já to dám do pořádku!‘‘ zmizel v domě a já se vyděšeně podíval na svou lásku. V jejích očích byla jen starost o bratra.

,,Bell, tos byla ty?‘‘

,,Ani jsem se ho nedotkla!‘‘ obhajovala se. Začala popotahovat. Hned jsem si ji přitáhl do náruče a ona si schovala tvář na mou hruď. ,,Ani jsem se ho nedotkla... nedotkla...‘‘

,,Pšt, Bells, já ti věřím... neplač...‘‘ Líbl jsem ji do vlasů a chvíli tak stáli před domem. Bolela mě její bolest. To, že se trápí... Kdybych to jen mohl vzít na sebe. Ta muka... vše. Pak jsem pobral poslední slova Setha... ,,Bell? O jaké dražbě to Seth mluvil?‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 32: