Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 19

11.01.2010 (18:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2208×

19.

Jaký jsi ďábel, že mne takto mučíš?

To trápení ať v krutém pekle řve.

Je Romeo sám svůj vrah? Jen řekni je,

To pouhé slůvko je otráví hůř

Než smrtonosné oko baziliška.

,,Potřebuju se poradit jen s jistými osobami. Nic se nestane, ano? O mě se bát nemusíš, dávej jen pozor na Tebe, Bellu a Setha.‘‘ Alice se zase zasmála.

,,Nikdy mě nepřestane fascinovat to, jakým tónem to říkáš. Bello, Bellu, Bells, Bell, Belli… opravdu.‘‘

Zavrtěl jsem hlavou a pousmál se. ,,Tak pojď, dovedu tě tam.‘‘

---

Seth si nebyl jist tím, zda to zvládne, ale po mém ujištění, že se samy navzájem hlídají se uklidnil a pousmál se. Měl jsem ho opravdu rád.

Sotva jsem zavřel dveře, rozběhl jsem se domů. Věděl jsem, že On stále čeká na svou možnost, ale teď už měl opravdu hlad a zaběhl si do nedalekého města na lov.

Vyběhl jsem hned za rodinou a ve dveřích se málem srazil s Tanyou. Nenápadně se snažila o mou přízeň, ale já ji stále odmítal. ,,Esme! Carlisle! Rose! Emmette!‘‘ křikl jsem a všichni se objevili v místnosti. ,,Potřebuju rychle pomoc s rozhodnutím.‘‘ Esme se zamračila a Rose pohodila zlatavými vlasy a podívala se na mě. ,,Po Alici jde ten kočovní upír. Už přes dva měsíce obíhá okolo sanatoria a občas, když se dostane až moc blízko, slyším i jeho myšlenky. Chce Alici- tu slepou dívku, kterou mám na starosti.‘‘

,,Bellu ne?‘‘ zeptal se Emmett a jeho vždy usměvavá tvář se stáhla do nechápavé grimasy- s tím, že mu nevoněla lhal. Voněla, ale ne tolik jako mě.

,,Ne, tu naštěstí nechce, nebo ji zatím neucítil. Jemu nejspíš zpívá Alicina krev,‘‘ zkonstatoval jsem.

Tanya stála u zdi a sledovala nás. Nevadila jí představa na člověka v domě a za to jsem jí byl vděčný. Mnula si mezi prsty pramen vlasů a magnetizovala pohledem podlahu.

,,Je to jen na tobě synu, nám problém ta dívka dělat nebude,‘‘ řekl Carlisle jistým hlasem.

,,Já s tím souhlasím,‘‘ vyhrkl Emmett a Esme se na mě usmála s tichým, láskyplným ano. Podíval jsem se na Rose.

,Jestli se něco stane rodině, uchráním ji. Ty máš na svědomí tu Alici, tak do toho se ti motat nebudu, ale snaž se jí udržet naživu, nechci, aby se z ní stalo to, co z nás.‘ Zamračil jsem se. Souhlasí, nebo ne? ,,Ano,‘‘dodala nahlas a já přikývl.

,,Alice je slepá. Myslím, že něco o naší existenci ví, ale neví, co s přesností jsme. Musím dát výpověď v sanatoriu a k tomu bych potřeboval něčí pomoc. Potřebuju někoho, kdo mi dohlídne na Bell, protože samotnou bez ochrany jí tu nenechám. Nejsem tak bláhový, abych věřil v jednoduchou mysl lovce- i když, kdoví. Nevím, jaké schopnosti má. Jestli pouze je upír, nebo má něco jako…‘‘ Při myšlence na Volterru jsem se zachvěl. ,,Jako Jane.‘‘

Emmett ke mně vykročil a stoupl si vedle mě.

,Jsem strážce,‘ zasmál se v myšlenkách, ale na povrchu panoval stále jeho nekonečný, obezřetný úsměv.

Carlisle jen mlčky přikývl a objal Esme okolo ramen. Otočil jsem se na poslední osobu. Tanya stála mlčky v rohu u dveří se sklopenou hlavou. ,,Tanyo?‘‘ zeptala se Rose a šla k ní. Ona pomalu přikývla.

,,Jo, postaráme se o Bell a o Alici, nenecháme je přece jen tak,‘‘zašeptala a s bolestným výrazem se dívala na mě. ,Promiň, Edwarde… já to nemůžu vydržet…‘ zavzlykala v mysli a vyběhla ven.

,,Co se stalo?‘‘ zeptala se Rose a Esme se jen otočila ke Carlisleovi a oba odešli. Emmett sledoval samozřejmě Rose a jeho myšlenky vytvářely otazníky každé barvy a každého materiálu.

,,Jdu za ní,‘‘ zamumlal jsem a vyběhl ven. Sledoval jsem její vůni, která směřovala…směřoval k blázinci!

Ještě víc jsem zrychlil a zastavil se těsně před  budovou. Nasál jsem vzduch a hledal Tanyu, ale dřív, než jsem ji lokalizoval čichem, jsem ji slyšel. Podíval jsem se na vysoký dub vedle mě a vyskočil do jeho koruny. Lámané vzlyky byly tak tiché, že by je člověk neslyšel. Seděla na větvi. Pomalinku jsem si sedl k ní a podíval se jejím směrem.

,,Tanyo?‘‘ ucukla před mou rukou a posunula se na větvi dál ode mě.

,Nech mě.‘

,,Co je?‘‘ Odvrátila ode mě pohled a podívala se směrem k oknu. Bylo lehce pootevřené a zarazila mě přesněji osoba v něm.

,Je krásná. I když je člověk je krásná, ale není to ona…‘ zase vzlykla.

,,Bella?‘‘ vydechl jsem a magnetizovaně koukal k oknu, u kterého seděla a za ní byli Seth s Alicí.

,Je člověk. Má milující matku, milujícího otce, starostlivého bratra a kamarádku… a především… nevidím, kam schovala tvé srdce, ale přesto cítím, že ho má u sebe. Ona je tak šťastná bytost!‘ podívala se smutně na mě a dlaň mi položila na místo, kde bych měl mít tu tlukoucí věc.

,,Tanyo, říkal jsem ti, abys kvůli mně a mé tvrdohlavosti nebyla nešťastná.‘‘

,Ale  to není to, co chci, po čem dlouho toužím, slova mi nenahradí lásku a radost.‘ Opatrně jsem k ní zase natáhl ruku a objal ji okolo ramen. Bolelo ji to. Bolela ji představa, že celá naše rodina je pospojovaná a každý někoho miluje, zatímco ona je sama a její netlukoucí srdce je mi nabízené jako na trhu.

,,Ty víš, že ti lásku nemůžu opětovat. Tanyo, každý jsme jiný, věř mi, že po nějaké době by jsi mě měla plné zuby a já bych to taky dvakrát nejlépe nesnášel. Věř mi, časem si najdeš někoho, kdo tě bude milovat tak, jak by sis to zasloužila.‘‘ Její paže se mi obtočily okolo pasu a smutně si povzdechla.

,Děkuju za tvou upřímnost, Edwarde.‘ Oba jsme sledovali chvíli Bellin pokoj a Setha, který s lehkým úsměvem koukal na Alici a Bellu, jak diskutují.

,,Čekají na tebe,‘‘ zašeptala po chvíli, ale v její mysli byly smysly proti, aby mě pustily.

,,Už musím.‘‘ Seskočil jsem z větve a vedle mě ladně dopadla Tanya. Hned nato zmizela v lese a já se vydal do třetí budovy.

Spálil jsem všechny papíry o mě. Nesměl jsem po sobě nic zanechat. Došel jsem k poště a vhodil tam dopis, ve kterém jsem zažádal o okamžité uvolnění z práce, z triviálních, lidských důvodů. Mezi to jsme řadili- smrt, rodina a přeložení Carlislea.

Když jsem došel k Beliným dveřím, slyšel jsem z místnosti smích. Tak krásný, melodický smích, který neuměl vykouzlit nikdo, krom mé Belly.

Otevřel jsem dveře a Alice se smála na posteli, zatímco ti dva se lechtali. ,,Ed-Edmu- Edmunde! Po-móc!‘‘ smála se a Sethovy ruce jí probíhaly po těle. Zase se začala smát a já si jen sedl vedle Alice. Smích se začal uklidňovat a bratr se sestrou se přestali kočkovat. Seth ke mně pomalu došel a mračil se. ,,Co se děje s tou Alicí? Někdy je mimo a mluví v hádankách…‘‘ zavrtěl jsem hlavou. Nechtěl jsem na to odpovídat. ,,Prý jí říkají: ta, co nosí smrt. Říkala taky něco o tom, že ona i ty zemřete.‘‘ V myšlenkách jsem na sebe zavrčel.

,,Dal jsem výpověď Sethe, dal jsem ji, protože musím uchránit Alici před jistým člověkem, který po ní jde.‘‘

,,Mafie? Nájemný vrah?‘‘ vyhrkl hned.

,,Ne, ne… zdá se, že ta osoba má osobní důvody.‘‘ Zamračil se. Jeho mozek to zpracovával a snažil se tomu všemu přijít na kloub. ,,Dnes ji musím odvést odsud.‘‘

,,A moje sestra?‘‘

,,Bude ji hlídat má sestra a bratr. Nebude nikdy sama. Sice budou dělat, že jsou návštěvy, ale budou jí dělat společnost a hlídat.‘‘ Věděl jsem, že Rose mě sleduje neustále a Emmett jak by smet.

,,Ale-‘‘

,,Sethe, v ničem mi už nezabráníš. Já se svých plánů nevzdávám, věř mi, že bych tu radši zůstal s Bell, než abych hlídal, zda nehodlá někdo zabít nevinnou osobu. Seth se zamyslel.

,,Řekni ještě jednou jméno mé sestry.‘‘ Hned mi to docvaklo.

,,Ne,‘‘ odsekl jsem.

,,Tak proto…‘‘ Nenechal jsem ho domluvit a chytl Alici opatrně za paži.

,,Musím jít,‘‘ vyhrkl jsem rychle a vyšel ze dveří. ,,Pá Edmunde!‘‘ slyšel jsem Bell za sebou.Zase mě bodlo u srdce.

,,Edwarde, nespěchej, nevidím,‘‘ zaskučela a klopýtala vedle mě. Rychle jsem ji vzal do náruče.

,,Nejsi člověk,‘‘ konstatovala a já se rozběhl svou rychlostí.

,,Ne, nejsem.‘‘

Celou tu dobu jsem byl až moc obezřetný. Poslouchal jsem, hlídal, aby mě James nenašel a neucítil nás, ale naštěstí se nic nedělo. Alice se ke mě rozechvělým tělem tiskla a měla zavřené oči. Vypadala, jako kdyby spala.

Na prahu domu mi vyšla naproti Esme. ,,Edwarde, uklidni se, Tanya sledovala toho upíra a zjistila, že si zaběhl do Clevelandu, až se vrátí ona, znamená to, že se vrátil i on.‘‘

,,Cože! Ona běžela za ním!‘‘ zavrčel jsem a Alice se v mé náruči zavrtěla.

,,Podej mi ji synu, já ji odnesu nahoru a pohlídám. Běž naposledy za Bell. Vím, jak to pro tebe musí být těžké.‘‘ Natáhla opatrně paže k bezvládné dívce, kterou jsem si stále ochranitelsky tiskl k hrudi. Opatrně jsem ji předal Esme a pousmál se. Alice si toho ani nevšimla.

,,Děkuju Esme.‘‘ Pousmál jsem se na svou matku a natáhl se k ní. Políbil jsem ji na tvář a rozběhl se zpátky k Bell. Naposledy. Byla už noc. Měsíc se vyhoupl na oblohu a osvětloval stříbří celý les a budovy okolo

Seth už odešel. Jeho myšlenky ani přítomnost jsem nikde necítil. Podíval jsem se okolo a Rozáliiny myšlenky se se mnou rozloučily. Chtěla na rychlý lov.

Vklouzl jsem do budovy a v mžiku stál před jejím pokojem. Pomalu jsem otevíral dveře a proklínal celý svět. Kazí mi štěstí… proč? Na tuhle otázku je těžké hledat odpověď.

Skýtal se mi pohled na celou tu místnost. Byla matně osvícena měsícem a na posteli ležela jako nejkrásnější anděl Bella. S povzdychem jsem k ní šel a její krásné, čokoládové oči se otevřely.

,,Edmunde? Jsi  to ty?‘‘

,,Ano,‘‘ zašeptal jsem a klekl si k ní. Odtáhla se trochu na druhý kraj postele a chytla mě za límec. Popotáhla mě vedle ni a já neměl sílu se bránit. Objal jsem ji okolo pasu a ona se ke mně přitiskla.

,,Umírám,‘‘zašeptala a její paže se ještě houževnatěji tiskly ke mně.

,,Neumíráš Bell, na to jsi moc mladá, krásná…a milovaná.‘‘

,,Ale je to tak, Edmunde, to nezapřeš.‘‘ Sklopil jsem hlavu a nos měl na jejím čele. Voněla vždy tak krásně…

,,Neumřeš Bell, ne dokud je tu pro tebe Seth, maminka, tatínek... a já…‘‘ Smutně jsem ji  políbil na čelo a užíval si její blízkosti.

Po chvíli začala brečet. Cítil jsem, jak se její tělo chvěje a otřásá. ,,Jak se vlastně jmenuješ?‘‘ zavzlykala. Někdy to přijít muselo…

,,Edward.‘‘

,,Takže to není Edmund?‘‘ její oči byly zality slzami.

,,Ne…ale to nemění skutečnost toho, co k tobě cítím Bell.‘‘ Pohladil jsem ji po vlasech a kupodivu se ode mě ještě neodtáhla. Spíš naopak. ,,Proč tolik člověk lpí na jméně? Co znamená jméno? Mě je fuk, že si ostatní o mě myslí, že jsem Marie. Mě se líbí Bella, proto chci, aby mi tak i říkali!‘‘ brečela dál.

,,Bell, Bell, pšt…‘‘

,,Proč Edmu-Edwarde?‘‘

,,Klidně mi říkej Edmund, je mi jedno, jaké jméno mi dáš, ale chci, aby se ti líbilo… Miluju tě Bell, a nezáleží mi na okolním světě, nezáleží mi na nikom víc, než na tobě.‘‘ Smutně přitiskla své rty na mé a já ucítil lehkou pachuť soli a vody z jejích slz. Utřel jsem jí palcem ty projevy smutku a neodpoutával se od jejích rtů.

To bylo naposledy, co jsem ji viděl. To bylo naposledy, co jsem ochutnal její rty.

Celou noc jsme se objímali a nechtěli odpoutat. Mlčky jsme si vyznávali lásku a její oči byly snad uplakané. Odteď znala mé jméno. Odteď znala všechnu pravdu o tom, co k ní cítím, ale za jakou cenu?

Za cenu jejího života….

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 19: