Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 11

03.01.2010 (14:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2899×

9.

Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně,
a přestanu být Kapuletová.

Otevřel jsem oči a ve stejnou chvíli jsem se od ní prudce odtrhl. Přes spodní ret mi přejela bolest! Byl jsem šokovaný. Bolest? Vždyť já ji sto let fyzicky nepocítil! Přejel jsem si jazykem po něm a ucítil otisk jejích zubů. Kousla mě! Škodolibě se usmívala a její oči byly naplněny nenávistí.

,,Ahoj Danieli,‘‘ usmála se a její oči se zle zatřpytily do dálky.

,,Lilith?‘‘

---

Začal jsem ustupovat dozadu, protože její šílenství se najednou začalo probouzet. Pomalu s ďábelským, nebezpečným úsměvem se ke mně přibližovala. Zhnuseně se podívala na svoje šaty a zavrtěla hlavou.

,,Stále na sebe háže ty stejný hadry. Úžasně mě tím vytáčí.‘‘

,,A co jiného by na sebe měla vzít? Když tu nemá žádné jiné šaty? Nic jiného?‘‘ Skousla si smyslně spodní ret a pomalu ke mně šla.

,,Já bych možná na něco přišla.‘‘ Kdybych byl člověk, srdce by mi určitě sprintovalo jako o život.

,,Kdo jsi?‘‘ zeptal jsem se. Potřebuju zjistit vše o ní. O Belle i  o Lilith. Alice něco ze spánku zamumlala, ale její mysl byla ponořená v temnotě.

,,Jsem Lilith, nenávist, krutost, touha, chtíč a smrt, těší mě,‘‘ zasmála se sarkasticky a já narazil zády o zeď. Stačí jí jen říct něco, co jí zahraje na city a bude tu zpátky Bella. Palčivá bolest a rtech pomalu mizela, zatímco Bella- teda Lilith se ke mně až nebezpečně přiblížila. Nebyl jsem schopen pohybu. Ničeho. Sledoval jsem každý její ladný pohyb, který byl tak odlišný oproti Bell. Došla tak těsně. Cítil jsem její pomalu tlukoucí srdce, její ruce, které mi přejížděly po hrudi a já byl překvapený tím, co ve mně zase vyvolala.Čistou touhu.

,,No nic, zdá se, že jsem na tebe nějaká měkká,‘‘ zasmála se tiše, aby nevzbudila Alici a jedním škubnutím prudce roztrhla šaty. Bílé, krásné šaty, teď už jen jejich zbytky, pomalu sjely z jejího hebkého těla a přistála na zemi.

Stála naproti mně tak, jak jí bůh stvořil.

Rychle jsem zavřel oči. Nesmím, nesmím jí podlehnout. Narazila svoje rty na moje a otírala se o mě ňadry. Musel jsem zaměstnat myšlenky. Byl jsem jako sloup. Nehybně stál, nic nedělal a v duchu se modlil, abych uhlídal ďábla ve mně, který prahl po jejím těle stejně jako po krvi. Trvalo to snad celé minuty, hodiny…dny… přál jsem si, aby se navrátila Bella.

Zase mě kousla do rtu a prudce strhla mé tělo na zem. Vytřeštil jsem oči a zíral do jejích, hněvem ledových. Překulil jsem se hned nad ni a přiklincoval k zemi.

,,Lilith, ty nikdy nevyhraješ. Na to Bell až moc miluju. Bell… prosím…‘‘ zašeptal jsem jí do ucha a ona ze pode mnou vzpírala. Bál jsem se o Bellu, bál jsem se, že se nikdy nedostane na povrch, nezvítězí nad Lilith.

Snažil jsem se nevnímat, že pode mnou leží ta nejkrásnější bytost, roztoužená, horká a vášnivá. Bez jediného kousíčku oděvu. Ona pode mnou bolestně zařvala a okamžitě se přestala vzpírat. Alice vyskočila na lůžku a ohlížela se okolo.

,,Alice, neboj se, jsem tu…jen, je tu komplikace. Zůstaň tam, kde jsi.‘‘ Přikývla a já stočil pohled pod sebe.

,,Edmunde…‘‘ vydechla rozechvěle a začala se třást.

,,Bell?‘‘ přesvědčoval jsem se. Z očí jí vyhrkly slzy. Hned jsem se posadil a vzal ji opatrně do náruče.

,,Bell, víš jak jsem se bál o tebe?‘‘ Tiskl jsem ji k sobě a smál se štěstím, že jsem něco málo zjistil o té druhé.

,,Je mi mírně chladno.Proč jsem bez látky na těle? Jakto, že nemám šaty? Co když se tváře rozzuří?‘‘ Odtáhl jsem se od ní a utřel jí slzy. Vysvlékl jsem si košili a oblékl ji do ni.  Vyhrnul jsem trošku rukávy, aby jí nespadaly přes prsty a lehce políbil na rty.

,,Nerozzuří. Děkuju ti Bells…‘‘ za to že ses vrátila‘ dodal jsem v mysli. Otočil jsem se k Alici a vzal Bell do náruče. Vyskočil jsem na nohy a donesl ji k posteli.

,,Odnesu Alici, aby se vyspala, ty si klidně lehni, hned budu zpátky.‘‘

,,Pak mi odpovíš, Edmunde, na pár otázek?‘‘ Podepřel jsem Alici a usmál se na zrudlou Bellu v mé košili.

,,Jistě.‘‘ Zavřel jsem dveře a vedl Alici k její cele/pokoji.

,,Je zvláštní, že jsem usnula tak příjemně. Málokdy se mi o ničem nezdá. Mimochodem, proč vyváděla, že nemá oblečení?‘‘

,,Byla tu Lilith a ta ho z ní…jaksi servala.‘‘

,,Aha…proto.‘‘

,,Nikdy nepochopím, co se děje. Je až moc komplikovaná na mě.‘‘ Alice se pousmála. Otevřel jsem dveře a vedl ji k lůžku.

,,Myslím, že je na tebe komplikovaná tak akorát.‘‘

,,Co ty víš,‘‘ povzdechl jsem si. Přikryl jsem Alici a porozhlédl se po malé čtvercové místnosti. ,,Víš, někdy mám strach, že i přesto, co umím, není nikdo v bezpečí. Nikdo nesmí vědět nic o mě, zatímco já o nich vím vše. Vše, co jim kdy přejelo přes mysl vím i já. Není to fér, Alice.‘‘

,,Edwarde, přestaň. Nic nevím, nic nevidím. Těžko bych ti poradila. Jediné co mě teď hlavně zajímá je:co ten víkend!‘‘

,,Musím něco udělat,‘‘ zamračil jsem se. Taky se mi nelíbila představa nechat je tu, ale musel jsem.

,,Ale nebude to na každý víkend? Že ne,‘‘ ověřovala si.

,,Ne, nebude.‘‘

,,Dobře… to jsem ráda. Dobrou.‘‘ Zhasl jsem za sebou a zavřel dveře. Chvíli jsem se zastavil a přemýšlel, odkud sehnat nějaké oblečení pro Bell. Na skladě žádné nebudou. Nebude tam nic, co by se na ni hodilo. Jedině doma. Rozhlédl jsem se po chodbě, jestli tu někdo není, a rychle se rozběhl ven. Běžel jsem co nejrychleji to šlo. Musel jsem. Nechtěl jsem ji nechávat samotnou dlouho. Vyrazil jsem dveře a hned naproti mně stála Esme.

,,Nemáš nějaké obyčejné šaty? Na cokoliv,‘‘vyhrkl jsem a byl Esme v patách.

,,Mám pro ni jen tyhle modré…‘‘   Podala mi jedny šaty a hned strkala ven.

,,Ať si je vyzkouší, jestli jí nebudou, budu muset jet něco koupit ráno.‘‘

,,Dobře, děkuju, mami.‘‘ Okamžitě jí to obměkčilo a já zase vyběhl k senatoriu.

Rychle jsem nenápadně vplul dovnitř a stál hned u Belliných dveří. Zaťukal jsem na dveře a otevřel je. Stále seděla na posteli v mé velké košili a její tváře byly rudé.

,,Ahoj, nesu ti šaty.‘‘ Sledovala mě ostřížím zrakem, jak je pokládám na postel vedle ni a zase se zvedám. ,,Počkám venku, než se oblékneš.‘‘ Nepatrně přikývla.

Opřel jsem se snad i unaveně o dveře. Carlisle by mohl o Lilith vědět víc. O hodně víc. Tajemství je jeho koníček. Vše, co je nepochopitelné je pro něj dalším námětem k bádání. Slyšel jsem tiché chrápání ve vedlejších celách, myšlenky, které jim poletovaly hlavou a oni sami je nechápali. Tenhle svět není spravedlivý a sama válka to krutě potvrzuje. Spravedlnost je utopie. Není to nic, než jen zbloudilá touha po dokonalosti. Říká se, že Bůh se baví, baví, ale nezapomíná. Snad nezapomněl na mou touhu po pomstě za Anabell.

,,Edmunde?‘‘ slyšel jsem jemné zašeptání a vešel dovnitř. Zůstal jsem překvapeně koukat na Bell.

(taková byla móda v minulosti, neukamenujte mě, ale vážně ty šaty jsou dle mého vkusu krásné... xD)

Ty šaty jí neskonale slušely.  Byly tmavomodré. Jako noční obloha za letního večera. S bílou stužkou okolo pasu a u dekoltu byl sešitý stejně bílý pruh s mašlí. Její krásné dlouhé hnědé vlasy se jí vlnily přes bílou mašli a v kombinaci s růžencem na tváři vypadala jako anděl. ,,No, jak mi to sluší?‘‘ zatočila se dokolečka. ,,Edmunde, nekoukej na mě, jako na přízrak,‘‘zasmála se a já zavřel ústa.

,,Vypadáš…nádherně.‘‘ Hlas jsem měl ztišený.

,,Jo, promiň, nevrátila jsem ti košili. Je tu chladno a vše se bouří. Ty tváře mi tě závidí.‘‘ Tváře? Přiskočila ke mně s košilí a roztáhla ji. ,,Prosím pane.‘‘ Strčil jsem ruce do otvorů a anděl mi pomohl ji zapnout. Sledoval jsem, jak její klidné ruce mi zapínají košili na hrudi a prsty se nenápadně dotýká mé kůže. Musel jsem se nad tím pousmát.

Posledních pár knoflíků nechala tak a s tím nejnádhernějším úsměvem ke mně zvedla hlavu. Sklonil jsem se k jejím rtům a něžně ji políbil. Obtočila mi ruce okolo krku a já je uzamkl okolo útlého pasu. Byl jsem tím nejšťastnějším tvorem na zemi. Ani hyena si mi nemohla vyrovnat, ani opice, žádný z tvorů.

Odtáhl jsem se od jejích rtů a opatrně přejel přes hranu čelisti až k hrdlu. Bubnování tepu pod mými rty bylo šílené, ale ještě šílenější a spletitější mé pocity. Cítil jsem žár. Proudil celým mým tělem a naplňoval každou molekulu opojnou radostí a štěstím.

,,Edmunde…‘‘ vydechla a když jsem se odtáhl úplně, našel jsem v jejích očích jen jiskřičky.

,,Miluju tě…‘‘ zašeptal jsem. Miloval jsem ji, ale nemohl jsem si to přiznat…až teď…

Zvedla mé ruce ke svým rtům a něžně na ně přitiskla.

,,Miluješ mě?‘‘zašeptala nevěřícně.

,,Miluju tě a vím, že nikdy nebudu nikoho tak milovat. Je to až k zlosti, co všechno dokáže s někým láska. Lásko…‘‘

,,Nazývej to jak chceš. Láska, nenávist… je mezi nimi tak malý rozdíl, ne, jsou vlastně totožné… Co je ticho a co je vzduch? Tolik se od sebe liší, ale přesto jsou jedno a to samé. Jsou milenci. Vidíš? Stejně jako láska i nenávist. Necháváš se unášet tichem, ale přesto slyšíš, jak vzduch pluje okolo tebe. Lehce se otírá o tvou kůži, laská tváře, pohrává si s pramínky vlasů, ale stejně jako ticho ho nevnímáme. Svým způsobem nenávidíme. Ticho i vzduch mají tolik barev, ale člověk je nevidí. Proč je to tak Edmunde? Proč jsme tak slepí? Je snad i láska slepá?‘‘

,,Co když to není způsobené slepotou, ale tím, že ten zrak je nedokonalý?‘‘

,,Co je dokonalý zrak?‘‘ Sedl jsem si na její postel a ona se mi schoulila v náruči.

,,Co kdybys měla možnost vidět každé zrnko prachu, které ani nevidíš? Kdybys viděla na míle, míle daleko, ale přesto věděla, že to nikdo jiný nesmí vědět, že to umíš? Taky to není vůči ostatním fér. Mylně si myslíme, že láska je slepá, ale ti co milují vidí v podstatě mnohem, mnohem víc krásy na tomhle světě, oproti těm, kteří nikdy nepoznali opojení toho citu.‘‘

Tiše se zasmála a přejížděla prsty po mé tváři.

,,Miluju tě…‘‘zopakoval jsem omámeně.

,,Tiše, nic neříkej,‘‘ upozornila mě a já nechápal, proč. Mátla mě. Dokonale mě mátla a mě to bylo jedno. Podívala se oknu a sledovala měsíc. Kulatý lehce nažloutlý měsíc v úplňku, který se nechával převálcovávat znovu a znovu mraky. Hvězdy okolo něj tančily a odrážely se v jejích očích. Světlo párkrát unaveně zamžikalo v místnosti, než úplně zhaslo.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 11: