Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 20.Kapitola

17.09.2009 (15:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2019×

Jela jsem v autě s Lucasem, cesta mi nebyl příjemná, měla jsem pocit jako kdyby mé Edward sledoval, jel za námi. Bylo to celkem vtipné, Lucas propletl svojí ruku s mou a políbil ně na hřbet, jako včera Edward. Usmála jsem se ale ne šťastně, přišlo mi to jako kdybych balancovala nad propastí a teď jen čekala na kterou stranu vlastně spadnu.

„Co je s tebou“ ptal se mě Lucas

„Nic, co by semnou mělo být?“ řekla jsem

„Bello, něco tě trápí víš, že to poznám. Na to tě znám až příliš dobře“ poznamenal

„Jo já vím, jen přemýšlím“ usmála jsem se. Dál to nekomentoval. Do Seattlu jsem dorazili po hodině Lucas zaparkoval v garáži a galantně mi otevřel dveře. Musela jsem se usmát, poslední dobou je tak milí. Něco se děje ale zatím jsem nemohla přijít na to co. Buď to souvisí s Edwardem anebo něco provedl. Nechtěla jsem to zatím vědět. Sama nemám čisté svědomí. Počkaly jsme až všichni zaparkují a vystoupí. Dívala jsem se na tu spoustu lidí, teda lidí no. Prostě tu byli všichni Cullenovy, Paula, Lucas a já.

„Takže jako první jsou na programu hory. Jdeme“ křikla Alice a šla k výtahu.

„Hele, kolik to má nosnost?“ ptala jsem se a významně jsem se dívala na Emmetta. Ten pochopil na co narážím, ušklíbl se

„To nevím, snad se nebojíš, že by nás to neuvezlo“ ptal se s jiskřičkami v očích

„No obávám se přece jenom ty…“ nechala jsem větu doznít

„Tak fajn jdu po schodech ale budu tam dřív jak vy“ ušklíbl se počkal až přijel výtah

„Chceš se vsadit?“ ptal se mě

„To raději ne“ řekla jsem a nastoupila do výtahu. Alice zmáčkla příslušné patro. Dojeli jsme tam za chvilku otevřeli se dveře a Emmett se na nás usmíval. Lucas vyvalil oči

„To bych neřekl a to nejsi ani zadýchaný“ kroutil nevěřícně hlavou, tomu jsem se usmála. Paula jen protočila oči, sama měla jisté podezření, že Cullenovy nejsou obyčejný smrtelníci ale zatím se po tom nepídila. Měla tu výhodu, že Michael byl jen poloupír. Všichni jsme se nahrnuli do obchodu. Sama jsem netušila co tu vlastně dělám, nechtěla jsem jsi nic koupit.

„Bello“ křikla na mě Alice

„Ano?“ ptala jsem se jí

„Koukni“ řekla a ukazovala mi tmavě modrou kombinézu

„Pěkná“ řekla jsem jen. Protočila oči

„Na, vyzkoušej si jí.“ Cpala mi jí do ruky

„Ale…“

„Žádné připomínky“ řekla nekompromisně, jen jsem si povzdychla a šla do kabinky. Snažila jsem se si jí vyzkoušet ale nemohla jsem jí dostat přes sádru. S úsměvem jsem vylezla

„To je jedno stejně ti padne“ řekla s úsměvem. Na to jsem nemohla nic říct. Nakonec jsem jsi pořídila novou výbavu i s prknem. Sice jsem o vehementně odmítala ale nakonec jsem podlehla.

Já s Lucasem jsme se oddělili od ostatních a šli jsi sednou do kavárny. Objednala jsem jsi svoje oblíbené Latté, Lucas mě napodobil.

„Bello, řekni mi udělal jsem něco špatně?“ ptal se a propichoval mně očima

„Ne nic, vše je v pořádku“ odpověděla jsem mu vyhýbavě. Nevěděla jsem co mu mám říct. „Lucasi promiň ale teď jsem zmatená, Edward mě přitahuje ale není to obyčejný kluk ale upír co se živí zvířaty“ to asi těžko

Vzal mě za ruku a smutně se usmál. Jeho oči prozrazovaly, že něco tuší.

„Má to co dělat s Edwardem, že?“ řekl smutně.

„Dá se to tak říct“ odpověděla jsem mu po pravdě. Nechci mu lhát

„Věděl jsem to. Ale sama se musíš rozhodnout, ale nezapomeň, že tě miluji A budu o tebe bojovat. Možná kdybych byl “ Řekl zapáleně. Dívala jsem se do jeho modrých očí plných upřímnosti a lásky. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět jen jsem pokývala hlavou na znamení souhlasu.

Ulevilo se mi, že to ví. Byla jsem ráda, že začal sám, asi bych nesebrala odvahu mu to říct sama. Poté mi vyprávěl jak se měl ve škole, co je nového. Bylo to velmi příjemné a uvolněné. Celou dobu mě držel za ruku ale o nic víc se nepokusil. Nechával mi prostor.

„Chci do knihkupectví“ řekla jsem když jsme dopily kafe a čekaly na číšníka abychom mohli zaplatit. Lucas jen pokýval hlavou

„Jdi, pak si tě najdu“ usmál se.

Šla jsem do knihkupectví s tím, že se nechám pohltil jen knihami a na chvíli zapomenu na ty dva. Ale nebylo mi přáno, u vchodu na mě čekal Edward, na tváři neidentifikovaný výraz. Pozdravila jsem ho kývnutím hlavy a chtěla ho obejít. To mi nedovolil,

„Bello“ řekl s hlasem tak něžným a plným lásky. Dávala jsem se do jeho očí a namohla popadnout dech. Byli jsme jen my dva, nic jiného jako by neexistovalo. Nechala jsem se polapit jeho pohledem. Jeho rty se zvlnily do úsměvu

„Tak pojď, potřebuješ novou dávku čtiva“ řekl pobaveně, jen jsem se zamračila a vešla dovnitř. Edward se ode mě nehnul, následoval mě do mého oddělení. Snažila jsem se soustředit jen na názvy knih ale moc se mi to nedařilo.

„Edwarde, prosím“ zašeptala jsem zoufale.

„Ano?“ ptal se pobaveně

„Nech mě samotnou, nedokážu se soustředit“ postěžovala jsem jsi

„Dobře ale jen na chvilku“ řekl a zmizel

Konečně jsem se mohla ponořit do názvů knih, koupila jsem jsi tři výtisky a vyšla ven. Před vchodem byl Lucas a Edward, vypadaly jako kdyby se dobře bavili. Sledovala jsem je jak si povídají, necítila jsem z nich žádnou zášť či nenávist. Nechápavě jsem zakroutila hlavou a šla k nim

„No už jsem jsi myslel, že tam chceš zůstat do půlnoci“ utahoval si ze mě Lucas.

„Nemůžu za to, že ty jsi negramot“ vrátila jsem mu s úsměvem.

„Hej to bolí“ zažertoval na oko uraženě. S Edwardem jsme se rozesmáli.

„Tak co teď?“ ptala jsem se

„Myslím, že nákupy máme úspěšně za sebou. Alice je ale jiného názoru, Paula s její názorem souhlasí. Tak chceš odvézt domů?“ ptal se Edward. Podívala jsem se na Lucase ten jen pokýval hlavou

„Ještě jsi musím něco zařídit“ řekl

„Vy jste se domluvili“ obvinila jsem je. Oba se najednou tvářili jako neviňátka. Takže mi to bylo jasné. Lucas mi dal pusu na tvář a odešel.

Šla jsem s Edwardem do garáží, celou dobu jsem ho po očku sledovala, nastoupila jsem do auta. Počkala jsem až jsme vyrazili

„Docela mně překvapujete“ řekla jsem upřímně. Edward se usmál.

„Lucas je fajn, má tě rád a chce abys byla šťastná. Dává ti možnost se rozhodnout. Hraje fér.“ Pokrčil rameny.

„Aha“ zamumlala jsem překvapeně. Dál jsme celou cestu mlčela a přemýšlela jsem. Bylo mi jasné, že má volba jednomu ublíží. Povzdechla jsem si nahlas

„Je mi to líto, ale jsem rád, že mám šanci“ řekl najednou Edward. Podívala jsem se na něj, nesledoval silnici ale mně. Nebála jsem se, jeho smysli jsou o tolik lepší než moje lidské. Jistě ještě slyší myšlenky druhých, až na mě.

Doma jsem byla rychle, pomohl mi s věcmi na hory a doprovodil mě ke dveřím. Otočila jsem se abych mu poděkovala, stál tak blízko. Srdce se mi rozeběhlo rychlostí blesku, usmál se a lehce mně pohladil po tváři. Naklonil se a přejel svými rty po těch mých. Jako kdyby se mých rtů dotkly motýlí křídla. Nic jiného jsi nedovolil. Otevřela jsem oči, jeho topazové se smáli.

„Miluji tě“ zašeptal a opět mi dal lehký polibek. V krku se mi udělal knedlík, nedokázala jsem ze sebe vypravit hlásku. Naposledy mě pohladil a odcházel ke svému autu. Omámeně jsem ho sledovala, nasedl do auta, zamával mi a odjel. Přede dveřmi jsem stála ještě dlouho než jsem se dokázala vzpamatovat. Otevřela jsem jsi a vešla do domu

„Ahoj“ křikla jsem na mámu, podle zvuků televize jsem usoudila, že je v obýváku. Práskla jsem sebou na pohovku.

„To byl Edward?“ ptala se

Jak to víš?“ ptala jsem se zmateně

„Jednoduše, Lucas tě nikdy neomámil, podle toho jak se při blbě tváříš? To je jednoduché“ pokrčila rameny.

„Tak ti dík“ řekla jsem nabručeně jen se usmála.

„Jdu balit na hory“ řekla jsem a šla do pokoje. Tam jsem vytáhl černou sportovní tašku a začala balit. Prkno jsem nechala dole. Zabalila jsem jsi vše potřebné, plus knihy co jsem si dnes koupila. Doufala jsem, že mě nebudou moc trápit a nutit mně se učit na prkně.

„Bello, večeře“ křikla na mě máma večeře proběhla v klidu, na hory se mělo jet za tři dny. To byl pátek.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 20.Kapitola: