Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 10.Kapitola

03.09.2009 (07:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2246×

Přemýšlela jsem zda ho mám zavolat. Ještě jednou jsem se zkusila sama zvednout. Noha mě bolela jako čert, nedokázala jsem s ní pohnout. Buď počkám na mámu nebo ho zavolám. Opravdu těžká volba. Ozvalo se zaklepání na dveře

„Bello jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě. Začala jsem panikařit

„No, mám menší problém. Spadla jsem na zem, nedokážu se zvednou ale jsem nahá“ řekla jsem

„Aha, tak já ti hodím nějaké oblečení“ řekl za chvíli se otevřeli dveře. Edward otevřel jen trochu a hodil mi šaty. Díky bohu se strefil přímo na mě. Opatrně jsem si je navlíkla

„Dobře“ řekla jsem vešel dovnitř a vzal mě do náruče jeho dotek mi přišel dnes ještě studenější.. Položil mě na postel se širokým úsměvem

„Ty jsi ale nešika“ neodpustil jsi poznámku. Přišlo mi, že na něco vzpomíná. Jsem jsi na sen a zázračné objevení ve své posteli

„To jsem ale to ty už víš“ řekla jsem a bedlivě ho sledovala. Na chvilinku ztuhl ale poté se opět uvolnil.

„Carlisle povídal jak se ti to stalo“ odpověděl.

„Aha, no ale není to porušení lékařského tajemství?“ vypálila jsem od boku. Zase ztuhl tentokrát na delší dobu. Jako kdyby byl socha.

„Tak bych to zrovna nenazýval“ odpověděl zamyšleně

„Neboj nemám v úmyslu ho zažalovat“ řekla jsem žertovně. Tomu se zasmál

„To jsem rád“ řekl. Přimhouřila jsem oči,

„Nedávno se mi o tobě zdálo“ zašeptala jsem

„Opravdu?“ řekl zjevně potěšený

„No když jsem jsi nalomila nohu, ty jsi mě odnesl domů“ řekla jsem a bedlivě ho zkoumala jeho tvář. Ale ta se nepohnula, oči měl chladné a obezřetné.

„To je zajímavé“ řekl lhostejným hlasem. Měla jsem toho tak akorát dost

„Tak co odnesl mě? Já totiž netuším, jak jsem se z toho lesa dostala do své postele.“ Ptala jsem se.

„Nechci ti lhát“ zamumlal. Ale dál nepokračoval.

„Odpovíš mi?“ ptala jsem se neúnavně potřebovala jsem znát pravdu. Zakroutil hlavou,

„Prosím neptej se“ řekl a jeho hlas byl zabarven bolestí. Pro mě nepochopenou.

„Tak mi řekni proč se nemám ptát?“ vypálila jsem

„Nechci ti lhát, nedokážu to. Prosím nechtěj znát moje tajemství.“ Řekl sklonil hlavu a odcházel. To mě vytočilo

„Dobře jak chceš ale já na to přijdu“ zavrčela jsem rozzuřeně

„Byl bych raději abys to nedělala“ řekl vážně a zmizel z mého pokoje.

Naštvaně jsem sebou práskla na polštář. Tak tohle ne, mám už dost jeho tajemství. Zatvrdila jsem se a slíbila jsi, že ho budu ignorovat. Čekala jsem telefon od Pauly. Ten se díky bohu nekonal. Lucas mě každou noc navštěvoval. Byli to krásné chvíle, milovala jsem ho a těšila se z jeho přítomnosti. Ale náš čas se blížil ke konci. V neděli odjíždí na kolej. Nechtěla jsem ho pustit. Nastala sobota, naše poslední společná noc, leželi jsme po milování v objetí

„Škoda, že musím zpátky na kolej. Budeš mi chybět“ zamumlal mi do vlasů

„Ty mě taky“ povzdychla jsem si. Přivinul si mě k sobě blíž

„Miluji tě“ vydechl a mě se zastavilo srdce.

„Já tebe taky“ odpověděla jsem a dala mu polibek. Opět jsme se milovaly. Ráno mě opustil a já věděla, že mě už nepřijde navštívit.

V pondělí jsem šla na kontrolu, Carlisle mě vyšetřil. Noha se mi hojila tak jak měla, dal mi berle a poslal mě do školy. Byla jsem ráda, doma to na mě všechno už padalo. Přišla jsem si jako ve vězení. Chtěla jsem mezi lidi, jak ironické. Do školy mě hodil George. Poděkovala jsem mu a šla do třídy, vyučování už dávno začalo. Vešla jsem do třídy

„Promiňte, byla jsem na kontrole“ omluvila jsem se učiteli. Pokýval hlavou a poslal mě sednout.

„No konečně“ přivítala mě Paula

„Proč jsi se nestavila?“ ptala jsem se dotčeně

„Promiň ale neměla jsem moc času.“ Řekla Paula

„Slečno Rastrová, chcete sdělit něco třídě?“ zeptal se učitel ostře

„Ne pane“  odpověděla Paula a po zbytek hodiny ani nešpitla. Zazvonilo, vyhrnuli jsme se ze třídy, teda já vybelhala.

„Tak co jsi děla posledních pár dnů? Že jsi neměla ani chvilku stavit se za kamarádkou?“ zeptala jsem se

„Byla jsem s Michaelem“ odpověděla prostě

„Aha to je skvělí“ zamumlala jsem sarkasticky.

„Ahoj“ pozdravil mě melodický hlas. Lekla jsem se a otočila jsem se

Tam stál krásný kluk, medové vlasy, bledá ostře řezaná tvář, hnědé oči protkané zlatými žilkami.

„Ahoj, tohle je Bella.“ Představila mě Paula.

„Rád tě poznávám“ podal mi ruku a v očích mu zajiskřilo. Potřásla jsem si s ním. Byl studeny ale né ledový jako Edward.

„Tak kvůli tobě, mě Paula zanedbávala?“ rýpla jsem jsi. Usmál se

„Och promiň ale myslel jsem, že je s tebou Edward“ odpověděl

„O něm mi nemluv“ zasyčela jsem naštvaně

„Co se stalo?“ ptala se Paula zmateně

„Kdyby jsi mě navštívila nebo alespoň zvedla telefon věděla by jsi to“ řekla jsem a šla na další hodinu. Byla jsem na ně naštvaná, asi neprávem ale byla. Věděla jsem, že mně to za chvíli přejde ale teď jsem se na ní ani nepodívala když dorazila do naší lavice.

Do oběda jsem s ní nepromluvila ani slovo.

„Bello?“ zašeptala. Podívala jsem se na ní, její výraz byl k popukání. Vybuchla jsem smíchy, zmateně mě pozorovala

„Co je tu k smíchu?“ ptala se

„Ty“ odpověděla jsem jí vesele. Nakonec jsme vešli do jídelny se záchvatem smíchu. Podívala jsem se ke stolu kde sedávají Cullenovy. Edward mě celou dobu pozoroval. Otočila jsem se zpátky a snažila se nevnímat jeho spalující pohled.

„Sedneš jsi k nám?“ ptala se Paula a ukázala na vzdálený stůl kde seděl Michael

„Když nebudu dělat křena tak proč ne“ řekla jsem a následovala jsem jí

„Ahoj“ řekla jsem s úsměvem na rtech. Michael se na mě usmál a pokynul mi abych jsi k nim sedla

„Tak co se stalo mezi tebou a mým bratránkem“ zeptal se a šleh očima k jejich stolu.

„No trochu jsme se chytli, nesnáším když má někdo přede mnou tajemství. Možná jsem zareagovala trochu přehnaně ale nemůžu věřit někomu, kdo nevěří mne.“ Řekla jsem a cítila jsem jeho pohled co se mi zavrtával do zad.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 10.Kapitola: