Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 1. kapitola

ed


Láska si svou cestu najde - 1. kapitolaDěj tohoto příběhu se točí kolem hlavní hrdinky Belly, která ví o existenci upírů, a jednou, až se její čas naplní, se má stát jednou z nich, dokáže ji někdo ochránit? Nebo svůj osud proti své vůli naplní?

Prolog

Myslela jsem, že si svůj život budu řídit sama. Vzepřu se těm, co usilují o můj život a mé lidství.

Bohužel, spletla jsem se.

Nemám odpovědnost pouze za sebe, ale i za druhé, svá zlatíčka, která jsou mou součástí. Přesto nejsem úplná, něco nebo spíš někdo mi chybí.

Druhá polovina, kde je jí konec?

 

♥ ♥ ♥

 

Kapitola 1.

 

„Na závěr slibuji, že své skandály do budoucna omezím.“ Po tomto proslovu Bella odstoupila od mikrofonu a dav začal tleskat. Bella všem zamávala a odešla do zákulisí.

 

„Byla jsi skvělá,“ vydechla Victoria, „jako vždy.“

„Doufám, že to bylo k něčemu dobré, když jsi mě k tomu donutila Vicky.“ Ale ta dělala, že mě neslyší.

„Musíš se tam vrátit, tady máš.“ A podala mi pár podepsaných karet.

 

Povzdechla jsem si a vrátila se zpátky. Dav začal znovu tleskat, počkala jsem, až utichne. Nikdo ani nedutal, jen fotoaparáty zběsile cvakaly. Začala jsem vyhazovat karty do davu. Fanoušci zběsile vyskakovali, aby je chytili. Dav se ještě vzrušením rozdivočel, tleskal, ječel, dupal i pískal. Ještě jednou jsem všem zamývala a opět se odebrala do zákulisí.

 

„Ach, Bello,“ vydechla obdivně Victoria, „to bylo fantastické. Opravdu fantastické.“

„Kolik jich je venku?“ zeptala jsem se, když jsem šla do své šatny a přitom kývala k zadnímu vchodu.

„Moc ne. Ne tolik jako posledně. Lidé mají strach, aby nepřišli k úrazu, po tom, co se stalo minulý týden.“

„James je venku?“

„Ach, samozřejmě. Vždyť víš, že na něj je spoleh.“

„Mmm. Jenom doufám, že mě odsud dokáže rychle dostat. Dnes přijede máma, neviděla jsem ji celou věčnost. Vlastně od té doby, co mě Aro hlídá,“ povzdechla jsem si.

 

Victoria je má manažerka, James a Laurent něco jako bodyguardi. Mají mě na starosti, Arův příkaz. Je to dlouhá historie. Můj táta Charlie zemřel, když mi bylo čtrnáct let. Do té doby jsme žili ve Washingtonu D. C. Táta byl u FBI, ale při jedné akci ho zastřelili. Byl na stopě nějaké mafii a nebylo to příjemné období. Vyhrožování bylo na dennodenním pořádku. Po jeho smrti se z nás staly veřejně známé osoby, dalo by se říci celebrity, ale kdo o takový zájem stál? Já tedy ne. S mámou jsme se přestěhovaly sem do New Yorku, abychom měly trochu klidu. Ale i tady nás paparazzi našli. Takový zájem médií nebyl nic pro mě. Máma byla nešťastná, když začalo mé vzpurné období. Vymetala jsem snad všechny večírky, které v NY za něco stály. Párkrát mě přivedla i policie. Naštěstí jsem natolik zodpovědná, že krom alkoholu jsem nic jiného nevyzkoušela, žádné drogy. A jak do toho všeho zapadá Aro? Jak vím o světě upírů?

 

Když mi bylo deset let, byli jsme celá rodina na dovolené v Itálii, ve městečku Volterra zrovna se konala slavnost dnů svatého Marka. Nějakým způsobem jsme se připletli na prohlídku hradu. Byli jsme úplně vzadu, když nás dovedli do velkého sálů, kde se stalo něco strašného. Mysleli jsme, že s námi bude amen, ale Aro si nás „díkybohu“ vybral. Jeho rituálem bylo potřást si rukou se svou obětí. Mě si vybral jako první, nejspíš jsem měla být předkrm a mí rodiče hlavní chod. Aro byl udiven, jakmile vzal mou ruku do svých ledových dlaní. Ihned nás tři odklidil stranou. Držel nás ve svých komnatách. Říkal, že nás nemůže pustit, ale mí rodiče se zapřísahali, že budou mlčet. Aro je lstivý a jejich svobodu vyměnil za příslib, že jednou se stanu… Táta si myslel, že mě dokáže ochránit, že nikdy nebudu jako ty zrůdy, jak je nazýval. Dokud žil byla jsem v bezpečí. Ale po jeho smrti, navíc kdy tato informace dorazila i do Volterry, což je něco přes rok… mám hlídače, sice se tváří jako můj PR team, ale v podstatě mě hlídají na každém kroku.

 

Teď na mě u východu čekal James. Povzdechla jsem si. Kromě něj přešlapovalo kolem pár fanoušků a vyhlíželi mě. Když mě spatřili, zavýskali a začali nastavovat k podpisu mé fotografie, které si kopuli za pár centů a z nichž byl veškerý výtěžek odváděn na financování dobročinných projektů.

 

Nasadila jsem na tvář úsměv, sešla po schodech a začala rozdávat podpisy. Přitom zaslechla, jak si někteří šeptají, jak jsem skvělá. Takové chvíle mě obvykle těšily, ale dneska večer jsem se chtěla dostat domů co nejrychleji, abych se mohla shledat se svou matkou. Hodně se mi po ní stýskalo. Umírala jsem touhou posadit se s ní a vyprávět všechno co se za poslední dobu přihodilo.

 

James byl po celou dobu vedle mě.

„Můžeš mě odsud dostat?“ zašeptala jsem. „Chci okamžitě domů.“

„Udělám cokoliv,“ zašeptal James. Myslel to vážně. Stejně jako Victoria a Laurent byli ochotni za mě položit život.

O pár chvil později přistavil Laurent auto. James odehnal fanoušky a přidržel mi dveře. Jakmile jsem byla uvnitř, opřela jsem do sedadla a zavřela oči. Mezitím nastoupila Victorie vedle mě a James dopředu na místo spolujezdce.

 

Vyhlížela jsem z tmavého okna na ulice New Yorku. Jak dlouho bude trvat, než dojedeme domů? Zdálo se mi, že uběhlo několik hodin, než jsme se dostali do Greenwich Village před náš dům. Ale bez maminky to žádný domov není. Když jsme konečně zastavili, s mou tváří si pohrál úsměv, spatřila jsem rozzářený dům. Maminka je doma! Měla jsem jí toho tolik co říct, o tolik věcí se s ní toužila podělit. V poslední době jsem toho tolik dokázala, využila své „popularity“ pro založení agentury na pomoc rodinám policistů, vojáků, vládních agentů i požárníků, kteří při službě přišli o život.

Na příští týden mám domluvené čtyři obědy s lidmi, kteří mají peníze, aby financovali mé projekty.

 

Pravdou ale bylo, že se Bella někdy cítila tak osamělá a přemožená kolotočem svého života, že jen chtěla položit mamince hlavu na rameno a vyplakat se. Ale jelikož je maminka doma, bude si mít Bella s kým konečně popovídat.

 

„Už jsem tady,“ vzdychla jsem, „myslím, že už vás dneska nebudu potřebovat.“

„Nejsem stejného názoru,“ zasyčel James.

„Proč?“ divila jsem se.

 

Vedli mě jako eskorta vězně. Ve vstupní hale pod křišťálovým lustrem stála má matka Renée a v náručí ji pěvně svíral nějaký muž. Líbali se.

„Ach, Bello, drahoušku,“ řekla Renée a vytrhla se tomu muži. „Nechtěla jsem, abys to zjistila dříve, než budu mít čas ti to vysvětlit. My…“

Ten muž pokročil vpřed s nataženou rukou a s úsměvem. „Tvá matka a já jsme se vzali, jsem tvůj nový otec.“

„To nemůže být možné,“ vydechla jsem. „Tvé oči, mami… Ne to není pravda…“ lapala jsem po dechu a co nejrychleji utekla do svého pokoje.

 

 


 

Jaký je Váš názor na tuto novou kapitolovou povídku? Najde si nějaké příznivce?


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 1. kapitola:

 1
9. Tess2
11.09.2011 [12:25]

Moc pěkné, těším se na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2011 [11:45]

lysithea20uzasne, uz davno som necitala tak putavu poviedku. len tak dalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. čiči
11.09.2011 [9:07]

teda slibný začátek ,další prosím Emoticon

10.09.2011 [19:13]

SummerLiliZaujímavý námet Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Jediná výhrada: bolo čudné a veľmi neprirodzené, že keď si celý text písala v prvej osobe z pohľadu Belly, tak si tam šupla jeden odsek s dvomi vetami úplne z iného uhla - rozprávača - vôbec sa to tam nehodilo Emoticon Emoticon Emoticon .
Teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. martty555
10.09.2011 [17:18]

zaujímavé rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.09.2011 [16:09]

DarkFirefliesVelice pěkné, určitě pokračuj Emoticon Emoticon

10.09.2011 [16:01]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Veruše
10.09.2011 [15:55]

Jo, bylo to hezký, hezky se to četlo a bylo to poutavý takže doufám že si budu moct přečíst i další kapitolku Emoticon Emoticon

1. :)
10.09.2011 [15:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!