Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska po dlouhé době? Asi ano 3. kapitola


Tak po dlouhé době přidávám další díleček. Koho viděla Bella za dveřmi? A jak asi vypadá normální budíček od Damona? To už si budete muset přečíst.

3. kapitola - Normální den u Salvatorových

Přede mnou stojí...


 

„Damone! Víš, jak jsem se lekla?”

„Kde jsi byla?”

„Venku, projít se, jak jsem řekla.”

Podíval se na mě tím pohledem ‚To jako vážně?' a pak řekl „No dobře. A teď se běž vyspat.”

„Rozkaz, generále,” řekla jsem a zasalutovala. Potom jsem rychle vyběhla schody do svého pokoje  a zaplula do koupelny. Dala jsem si horkou sprchu a sotva jsem si lehla do postele, už jsem spala.

 

*   *   *

 

Crrrrrrrr. Crrrrrrr. Budík. Otočila jsem se a zamáčkla budík, potom jsem se otočila zpátky a spala dál.

„Ségra, vstávej. Jde se do školy.” No jasně Damon.

„Ještě chvil-áach chvilku.”

„Dobře, jak myslíš, já to s tebou myslel dobře,” řekl a vystřelil z pokoje. Když jsem pochopila, co tím myslel, bylo už pozdě.

„Ááááaaa!” Otevřela jsem oči a viděla Damona stojícího nade mnou s prázdným kýblem v ruce. „Damone Salvatore! Já tě zabiju!”

„Co se stalo?” vykřikli Stefan, Elena a Caroline a vletěli do pokoje. Nejdříve se podívali na Damona stojícího nade mnou s prázdným kýblem v ruce, potom na mě (samozřejmě jsem byla mokrá a musela jsem vypadat jako zmoklá slepice) a pak se začali smát. Damon se k nim po chvíli přidal.

„Ha, ha, ha,” řekla jsem ironicky a zvedla se z postele. Namířila jsem si to rovnou do koupelny. Dala jsem si sprchu (teplou, protože po té Damonově jsem na studenou zrovna neměla chuť). Potom jsem si vyfoukala vlasy fénem a vyčesala si drdol, vzala jsem si na sebe župan a šla jsem do šatny. Tam jsem našla bílý kraťasky, fialový tílko a fialový balerínky. Potom jsem čapla černou kabelku a bílý klobouk s fialovou stuhou. Vyšla jsem ze šatny a nalíčila se. Potom jsem seběhla dolů na snídani. Mňam, cítila jsem lívance.

„Jééé, kdo pak dělá lívance?” zeptala jsem se.

„Já,” ozvala se Elena z kuchyně.

„Kde jsou všichni?”

„Čekají na nás venku.”

„Aha,” řekla jsem a začala se ládovat lívanci. Potom jsme šly s Elenou ven.

„No to je dost. Já myslel, že tady čekáním zestárnu.” No jo, to je celej Damon.

Cesta do školy proběhla v klidu. Já jsem jela svým modrým Porshe. Elena a Stefan jeli Stefanovým černým Mercedesem a Caroline s Damonem jeli ocelově šedým Volvem.

Dopoledne ve škole docela uteklo, potom byl oběd, no... a pak stačilo přežít už jenom trigonometrii, biologii a děják.

Po škole jsme jeli domů. Já jsem si udělala úkoly a potom jsem šla chytat bronz dolů na pláž. Naštěstí vysvitlo sluníčko až po škole. Ne, že by to vadilo mně nebo bráchům a holkám, protože my máme prsteny, ale Cullenovým by to vadit mohlo. Roztáhla jsem si svojí osušku co nejblíž k vodě a co nejvíc na sluníčko, pak jsem si na ní lehla a začala se opalovat. Na rozdíl od upírů se na sluníčku opálím, a tak jsem míň nápadná. Bylo pět hodin a já jsem si vzpomněla, že k nám v šest mají přijít Cullenovi. Proto jsem se sbalila a šla domů. 

„Jsem doma!” zvolala jsem do domu a odpovědí mi bylo Damonovo: „No to jsme rádi.”

„Jo, hele, chci vám říct,” řekla jsem, když jsem vylezla do patra, „že k nám dneska večer přijdou Cullenovi.” Odpovědí mi bylo cože, které se ozvalo čtyřikrát.

„Že k nám dneska večer v šest hodin přijdou Cullenovi!”

„Nemusíš křičet, my jsme tě slyšeli.”

„No jasně Stefane. Měli bychom se připravit, jsou tu za třičtvrtě hodiny.”

„Dřív jsi nám to říct nemohla, Bello?”

„Ne, protože jsem si nevzpomněla. A teď, když dovolíte,” během našeho rozhovoru si všichni stoupli přede mě, čili před dveře od mého pokoje, „se půjdu připravit.


 


 

Doufám, že se vám třetí kapitola mojí první povídky líbila, a že zanecháte nějaký komentář. Nevím, kdy bude další kapča, protože bude škola, ale doufám, že ji napíšu brzy. Jo, ještě jsem chtěla říct, že jsem začala psát svojí druhou povídku Návrhářka snů, tak ji můžete zkusit.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska po dlouhé době? Asi ano 3. kapitola:

 1
6. martty555
04.09.2012 [9:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Jana
03.09.2012 [21:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Naťule
03.09.2012 [20:05]

Juchůůů!!!Nová kapitola!!Je dobrá,ale chtělo by to trochu akce Emoticon Snad bude brzo další!! Emoticon Emoticon

3. lelus
03.09.2012 [14:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. 4dd4
03.09.2012 [12:34]

4dd4Neopravila sis v podstatě nic z toho, co ti tady Whi vypsala, takže až příště najdeš komentář od administrátorů s tím, že máš článek opravit, tak tak učiníš, nebo ti bude vracen! A nezapomeň doplňovat odkazy na předcházející a následující kapitoly, děkuji.

02.09.2012 [17:39]

WhiteTieČlánek ti musím bohužel vrátit, kvůli chybám:

+ přímá řeč (koncept ti posílám níže),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ čárky,

+ dělení slov,

+ chybí ti diakritická znaménka,

+ oslovení se odděluje čárkou.

Až si vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!