Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo přátelství? Prolog + 1. kapitola

01.02.2010 (15:30) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1594×

PROLOG:

,,Můj život je velký omyl!“ Tohle by si myslel každý, kdo by byl na mém místě. Já jsem ale spokojená. I když jsem z chudé rodiny, dokázala jsem si svým pozitivním chováním a pozitivní náladou najít pravé přátele. Jedním z nich je Megan Goodblood.

Megan je dědičkou rozlehlého panství nedaleko městečka Forks, kde právě studujeme střední zdravotnickou školu. Je to soukromá škola a tak se Megan nabídla (spíš mi to vnutila), že mi ji bude platit, protože já nemám tolik peněz. Ani nechce, abych ji to splácela. I když je bohatá, má srdce ze zlata.

S Megan jsem se seznámila náhodou. V 9. třídě jsem pomáhala v zoologické zahradě a Megan tam byla s kamarádama. Ti si tam ze mě dělali legraci a dělali mi různý naschvály, ale Megan mě bylo líto a tak se za mě postavila. Od té doby jsme nerozlučná dvojka.

Největší překvapení bylo, když mi oznámila, že mi bude platit jakoukoliv soukromou střední školu, na kterou půjdu. Dlouho jsem to rozdýchávala, ale nakonec jsem jí oznámila, že chci být sestřičkou a pomáhat nemocným. Toho se Megan chytla a protože chtěla být doktorkou – chirurgem, dala mi přihlášku na stejnou školu. Ale ještě větší překvapení bylo, když mi odepsali, že mě berou. Tehdy jsme to oslavovaly u ní doma a trochu přehnaly s alkoholem. Ráno nám bylo pěkně špatně a tak jsme se rozhodly, že budeme pít alkohol jen v minimální míře.

Mohla bych se představit. Jmenuji se Natasha Bedlife a bydlím na okraji městečka Forks v malém domečku. Ten mám pronajatý od jedné staré paní a protože musím platit nájem, pomáhám v místní nemocnici jako sestřička. Asi se ptáte, proč nebydlím u Megan. Odpověď je jednoduchá. Nechci být na obtíž, udělala toho pro mě až moc a chci být samostatná.

Moji rodiče žijí ve Phoenixu v chudinské čtvrti. Každý měsíc jim posílám alespoň pár dolarů, aby měli co jíst a pít. Matka i otec jsou bez práce, protože před 4 lety zavřeli továrnu, ve které pracovali a od té doby si nemohou nic najít. Když jsem jim oznámila, že jedu studovat do Forks, nebyli zrovna dvakrát nadšení, ale chtěli, abych byla vzdělaná a nemusela chodit po pracákách.

1. KAPITOLA

POHLED NATASHY

Pondělní den byl jako každý jiný. Zataženo a zima. Ráno probíhalo také obdobně. Po ranní hygieně jsem si oblékla červené triko, rifle a modrou mikinu. Červená a modrá je moje nejoblíbenější barva. Seběhla jsem schody a v kuchyni vzala batoh. U dveří jsem si oblékla bundu a baleríny a vyrazila ven. Do školy je to něco kolem 500ti metrů a tak jsem si nasadila sluchátka od mp3 a vyrazila.

Před školou je už hodně aut. Vedle Meganinýho Lamborghini Reventona stálo stříbrné Volvo. Jeho majitel už byl ve škole. Z dálky jsem slyšela Jessicu – ze skupiny Slepic, jak jim s Megan říkáme – jak se rozplývá nad krásou nějakého Edwarda Cullena. To bude asi ten nový s tím Volvem.

„Natasho!“ ozvalo se z laviček. Otočila jsem se za hlasem a spatřila Megan.

„Ahoj, Megan,“ pozdravila jsem ji zaraženě. Pořád si na to nemohu zvyknout. Jsem na soukromé střední zdravotní škole, kterou mi Megan platí. Dneska po škole musím zase do nemocnice.

„Ahoj, Nat. Přestaň se tvářit jako mrtvola, změň barvu z bílé na růžovou a přestaň na to už myslet!“ probere mě z přemýšlení Meg. Rychle se usměji a šťouchnu jí do ramene.

„Dobře, tak pojď, dneska máme 1. hodinu biologii a musíme tam být o 5 minut dříve,“ vyndám si sluchátka z uší, chytnu ji za ruku a táhnu dovnitř.

„Máme ve škole nováčky. Rodina Cullenů. Je jich 5 a všichni jsou adoptovaní. Edward, Alice a Emmet mají příjmení Cullen a Rosalie a Jasper jsou opravdoví sourozenci a tak si nechali přímení Hale,“ rozpovídala se Meg, ale její proslov a chůzi zároveň překazil až pohled na poslední lavici.

Bohužel já takové štěstí neměla, abych se zastavila u dveří a tak se moje nešikovnost hned přihlásila o slovo a já zakopla o vlastní nohy a plácla sebou na zem. Tam mě hned přepadl obrovský záchvat smíchu a když už jsem se jakž takž uklidněná zvedla na nohy, zavadila jsem pohledem o Meg. Smějící se, jsem jí odvedla do “naší“ lavice, která se nachází hned vedle lavice, která tak Meg zruinovala. Pomalu jsem se uklidnila a představila se.

„Ahoj, já jsem Natasha Bedlife. Tohle je Megan Goodblood,“ pozdravím dva nové spolužáky a natáhnu k nim ruku.

,,Já jsem Edward Cullen a tohle je můj bratr Emmet,“ odpoví mi Edward a sevře moji ruku na pozdrav.

Emmet se stále usmívá, buď z mého nádherného pádu a nebo z Meganinýho výrazu ala mám něco v kalhotách. Otočila jsem se zase směrem k tabuli a nenápadně kopla do Meg. Ta se konečně probrala a začala se smát. Její smích však přerušil příchod učitele.

Celý den se neskutečně vlekl. Po biologii jsem se i s “bdělou“ Megan rozloučila s Edwardem a Emmetem a šli jsme každá na další hodinu. Během dne jsem se už s nikým z Cullenů nesetkala. Když konečně skončila škola, nabídla se Megan, že mě do nemocnice zaveze, ale odmítla jsem. Chtěla jsem se projít. Ten Edward Cullen byl nádherný, jenže toho uloví Jessica nebo Taylor. Chudák. Kdyby věděl, jaký rozruch na naší škole udělal.

,,Ahoj, Nat, máš jít hned za primářem. Chce s tebou mluvit.“ Ani jsem si nevšimla, že už jsem v nemocnici. Dneska jsem nějak mimo.

,,Ahoj, Jane, už tam jdu,“ odpovím recepční a zamířím do primářovy kanceláře.

,,Dále,“ uslyším hlas primáře a tak vstoupím.

,,Dobrý den pane primáři. Chtěl jste se mnou mluvit?“ pozdravím primáře.

,,Dobrý den Nat. Chci Vám představit doktora Cullena. Budete ode dneška jeho “druhá“ ruka. Budete dělat, co Vám řekne a budete mít tedy i stejný rozpis služeb. Doktor Cullen je expert a tak potřebuje tu nejlepší sestřičku, jakou tu máme,“ ukončí svůj monolog primář a já se s panem Cullenem seznámím. Pak se jde do práce. Rychle se skočím na sesternu převlíknout a jde se na ambulanci.

„Říkej mi křestním jménem a tykej mi,“ naváže rozhovor doktor Cullen.

„Dobře, Carlisle,“ odpovím mu.

„Nat, nejsi moc mladá na sestřičku?“ zeptá se Carlisle a je na něm vidět, že si není jistý, jestli je to vhodná otázka.

,,A nejsi náhodou moc mladý na doktora, Carlisle?“ zeptám se a Carlisle se zarazí. „To byl vtip.“ Carlisle si oddechne a tak mu odpovím na otázku. „Studuji tady zdrávku. Jsem v třetím ročníku a tady v nemocnici si vydělávám na nájem.“

,,Aha... Dneska tu bude asi nuda, viď?“ změní téma Carlisle, když v tom zazvoní telefon. Rychle ho zvednu a poslouchám. Potom ho položím.

„Vezou nám sem zraněnou. Spadla z kola. Má otřes mozku, naraženou ruku a pár zlomenin, převážně žeber,“ oznámím Carlisleovi a ten mi hned dává úkoly, co všechno musím připravit.

POHLED MEGAN

Dneska byla Natasha mimo. Když jsem na ní ráno volala, nevšimla si mě. Asi byla včera večer zase v nemocnici. Trochu to přehání. Tímhle tempem brzy zkolabuje. Donutila jsem se myslet na něco jiného. Cullenovi. Hned jsem o nich začala Nat vyprávět. Ve dveřích do třídy jsem se ale zasekla. Seděli tam! Konkrétně Edward Cullen a Emmet Cullen. Nat si jich zřejmě nevšimla. Tradičně zakopla o svoje nohy a plácla sebou na zem. Kdybych nebyla vyvedená z míry, smála bych se spolu s Natashou. Musela jsem se ale tvářit hrozně, protože jakmile se zvedla, málem zase ležela na zemi. Popadla mě za loket a táhla na naše obvyklé místo. Vedle nich!

,,Vítejte doma, slečno Goodblood,“ probudí mě z mého přemýšlení pan Dominik. Je to náš “rádce“, tak se jim kdysi říkalo.

,,Zdravím, pane Dominiku. Dělo se tu něco zajímavého?“ zeptám se, jakmile vylezu z auta.

,,Ne,“ odpoví mi pan Dominik a následuje mě dovnitř domu.

,,Dnes večer přijede Natasha. Chci, aby jste pro jistotu připravil její pokoj. Potom koně a luky se šípy,“ začnu rozdávat pokyny.

Potom se omluvím a zapluji do pokoje. Lehnu si na postel a začnu přemýšlet. Natasha se Edwardovi nejspíš líbila. Pořád po ní házel očkem a sledoval každý její pohyb. Emmet se pořád smál, jakmile se na nás podíval. No zrovna pěkně jsme se nepředstavily. Snad to pochopili a nebude jim to vadit.

,,Dále,“ odpovím na nečekané klepání a sednu si.

,,Promiňte slečno, že ruším, ale je tu nějaký mladík, který s Vámi chce mluvit,“ oznámí mi pan Dominik.

,,Řekněte mu, že hned přijdu. Nabídněte mu zatím něco,“ odpovím a pan Dominik odejde. Rychle skočím před zrcadlo a zkontroluji se. Pak otevřu dveře a jdu dolů.

,,Emmete, co tady děláš?“ zeptám se překvapeně.

,,Ahoj Megan. Nesu ti jenom pozvánku na menší oslavu. Pořádá jí moje sestra Alice u nás doma.“ S těmito slovy mi podá obálku. Zmateně se na něj podívám. „Na pozvánce je i popis cesty, ale určitě bude označená, takže se nemusíš bát, že to nenajdeš,“ omluvně se usměje.

,,Děkuji,“ odpovím slušně.

,,Nemáš za co. Tak já vyrazím. Zatím ahoj,“ rozloučí se Emmet a s úsměvem na rtech odejde.

,,Ahoj,“ zavolám za ním. Potom se otočím na Dominika. ,,Dnešní plány se ruší. Pojedu pryč. Nat zavolám osobně. Dneska si vezměte volno.“

,,Ano, slečno. Děkuji,“ poděkuje pan Dominik a odejde. Rychle doběhnu do pokoje, vezmu telefon a vytočím Natashy číslo. Po pár pípnutích mi to konečně zvedne.

,,Ahoj, Nat, tady Meg. promiň, ale ten dnešek musím zrušit,“ jdu hned k věci.

,,Ahoj, Meg, to vůbec nevadí. Dneska jsem si stejně vzala noční, takže bych ti taky volala. Tak jindy. Domluvíme se zítra ve škole,“ odpoví mi Natasha. Ona si vzala další službu? Chce se snad zabít?

,,Natasho, to nemyslíš vážně! Další noční? Tobě to už nestačí? Chceš se snad zabít? Celý víkend jsi strávila v nemocnici. Dneska na žádnou noční nepůjdeš. Já taky nikam nepůjdu a vrátíme se k původnímu plánu,“ začnu na ní křičet.

,,Meg, uklidni se. Nic se rušit nebude. Bude to tak, jak to teď je. Jsem v naprostém pořádku. A navíc nejsi můj rodič a já si nějak musím vydělat. Tobě se tohle snadno řekne. Jsi bohatá. Já jsem ráda za to, co tady dostanu a ještě část výplaty musím posílat rodičům. Navíc zítra se jede do té botanické zahrady, takže se v autobusu prospím. Musím končit. Mám tu pacienty a doktor Cullen potřebuje pomoc. Tak ahoj,“ odpoví a típne mi telefon.

Doktor Cullen? Ten doktor Cullen? Páni. Teď už chápu, proč se jí nechce z nemocnice. Ta mrška. Snad není na starší? Téhle představě jsem se musela zasmát.

POHLED NATASHY

Megan řádila jak fretka. Musela jsem se nad tím přirovnáním usmát. Megan a fretka. Rychle jsem se rozloučila a položila telefon.

,,Problémy?“ zeptal se Carlisle.

,,Jen malé. Ono jí to za chvilku přejde. Jen ať se baví,“ odpovím rychle a jdu se mrknout na chodbu, jestli tam není ještě nějaký pacient.

,,Část rozhovoru jsem zaslechl. Opravdu si bereš přesčasy?“ zeptal se a omluvně se usmál.

,,Ano. Musím si nějak vydělávat. Škola sice dává výborným studentům měsíčně 100 dolarů, ale to mě neuživí," odpovím mu.

,,Aha. Slyšel jsem i to o tvých rodičích. Je mi to líto,“ přistoupí ke mně Carlisle a chytne mě za ruku.

,,To je v pořádku Carlisle. Bohužel se na škole nesnažili a teď skončili takhle. Nikoho jiného nemají a tak je živím já. Megan jim každý měsíc taky něco pošle, ale většinou tajně. Já si tohle nepřeji. Nechci být na někom závislá,“ odpovím mu. Carlisle se najednou zvedne a pustí mě.

,,Dneska večer pořádají děti doma oslavu. Přijď. Megan měla pravdu. Odpočiň si,“ začne najednou Carlisle.

,,Nevím, jestli je to vhodné,“ odpovím mu rozpačitě.

,,V 7 hodin pro tebe přijede Edward,“ oznámí mi a odejde. Ale já nemám nic na sebe. Rychle sáhnu do kapsy pro telefon a volám Megan.

,,Haló?“ ozve se z druhého konce.

,,Ahoj Meg, tady Nat. Chci se omluvit za to, jak jsem na tebe vyjela. Moc se omlouvám,“ pozdravím Meg a hned se jí omluvím.

,,Ahoj Nat. To nevadí. Já to chápu,“ odpoví mi v klidu a z jejího hlasu je poznat, že si ulevila. Jsme na sobě závislé. A každá hádka nás potom obě bolí.

,,Potřebuji tvou pomoc,“ jdu k věci.

,,Mluv,“ odpoví mi.

,,Carlisle... teda doktor Cullen mě pozval k nim na párty. A já nemám co na sebe,“ vyhrknu ze sebe.

,,Vy si tykáte? No teda. S tím oblečením ti ráda poradím, protože mě taky pozvali. Za 15 minut pro tebe dojedu a pojedeme do Port Angeles něco si koupit. Na můj účet, samozřejmě,“ odpoví mi Meg.

,,Fajn.“ Nemá cenu se s ní hádat.

,,Tak zatím,“ rozloučí se.

,,Zatím,“ odpovím a položím telefon. Služba mi stejně už skončila, takže se jdu převlíknout.

Shrnutí

Následující