Isabella se rozhodla žít s Edwardem. Zjistí že jí pomalu ale jistě zabíjí? Udělá z ní zrůdu, nebo ji zase zabije? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v povídce Láska nadevše.
23.12.2011 (15:15) • DiaAliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1954×
Edward:
Byl jsem sám… Díval jsem se na její obraz… Lámalo mi to srdce… Cítil jsem, že se
tu objeví… A v tom okamžiku jsem ji ucítil… Své krásné, hebké a velice studené
paže mi obtočila kolem krku a silně mě stiskla. Nevěděl jsem, co to do ní
vjelo. Bál jsem se, že jí zase ublížím…. Ona to snad chtěla…
„Bello, nechci ti ublížit…“ řekl jsem a odmotal si její ruce. Ona jen stála,
zamlklá a smutná… Bezmocná… Bylo mi líto, že jí nemohu splnit její sen…
„No tak, Edwarde, ty to taky chceš… Já to vím… Já ti věřím…“ řekla a její oči
spustila slzy velké jako hrách…
Bella:
Nechápu, proč to dělal… Věřím mu, ale on nevěří mně… Byla jsem unavená,
oslabená a zoufalá. Přitiskla jsem ho k sobě a silně jsem ho objala. On mi to
opětoval, ale cítila jsem, že pomalu zeslabuje tisk… Tiskla jsem ho k sobě víc
a víc. Udělala bych cokoli na světě, jen abych s ním zůstala navěky… On se o mě
bál… Nechtěl, abych se stala upírem. Nechtěl ze mě mít zrůdu. Já jsem s ním
chtěla být napořád. Nestačil by mi jen krátký lidský život s ním… Ale on to
nechtěl připustit… Ale já ho k tomu donutím…
Edward:
Cítil jsem, jak se její krásná ústa blíží k mým rtům… Bella mě políbila…
Ztratil jsem se v myšlenkách a nevnímal, co se děje. Ona toho asi využívala.
Využívala mého rychlého ztracení v myšlenkách… Já jsem se snažil soustředit na
každý její dotek mých rtů. Ne… Nedokážu se ovládnout… Nedokážu to… Snad to
půjde překonat…
Bella:
Bylo mi to příjemné… Jeho rty se dotýkaly mých a mé zase jeho… Byl to jako
splněný sen. Byl to jako sen, na který jsem čekala celou věčnost… Konečně se mi
to splnilo. Tak dlouho jsem na to čekala… Stále jsem ho pevně tiskla k sobě
blíž a blíž…
„Už s tím přestaň, prosím!“ vykřikl jsem a odtlačil ji od sebe… Ona hned upadla
na zem…
„No tak, Bello!“ Klekl jsem si k ní a ona se po mě jen ohlédla… Zvedl jsem ji…
Zase jsem to udělal… Bylo to strašné… opět jsem ji vysával… Bylo to strašné…
„Nic mi není. Je to dobrý,“ řekla Bella a pokusila se postavit na vlastní nohy.
Edward:
Odnesl jsem ji do ložnice a položil do postele. Byla tak úchvatná, ale tak
slabá… Za to mohu já… Proč jen jí stále vysávám hned, jak se dotknu jejich rtů…
Bella upadla do hlubokého spánku… Já jsem si k ní sedl a hladil její překrásné
a hebké vlasy… Neměl bych ji nadále vídat. Nejlepší bude, když od ní odejdu…
Ale já jí nechci zlomit srdce… Potřebuji se rozmyslet…
Bella:
Jsem tak unavená… Bolí mě hlava… Trochu se prospím…
Edward: Nejlepší bude, když jí napíšu vzkaz, že jsem musel někam odjet a
mezitím pojedu za Alice a zeptám se co dál…
„Edwarde, já opravdu nevím co dělat,“ řekla Alice. V tom okamžiku dostala Alice
vidění. Viděla, jak k domu- kde právě spí Bella- přichází parta zlodějů.
Viděla, jak pomalu páčí zámek a jak vcházejí do dveří…
Edward:
Úplně jsem ztuhnul… Moji milovanou Bellu ohrožovali nějací zloději! Hned jsem
se rozběhl k tomu domu… Dveře byly dokořán… Takže tentokrát se Alice nemýlila.
Vběhl jsem do obývacího pokoje a tam stáli. Asi dva menší, ale přes to dost
svalnatí chlapíci s velkými pytli již plnými ukradených předmětů. Přejel jsem
je hrozivým pohledem… Oni, jen co mě zahlédli, utekli. Já jsem se však hned
rozběhl za Bellou… Už byla polo probuzená… Objal jsem ji a dal ji polibek na
čelo…
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se ji stále ještě rozechvělým hlasem…
„Ano, je to dobrý. Ty jsi někde byl?“ zeptala se Bella…
„Byl jsem se podívat za Alice a zeptat se jí na něco…“ řekl jsem již naprosto
klidným hlasem
„A na co? A prosím už mi nelži,“ řekla Bella a zívla si.
„Jen, co mám dělat, abych ti neublížil…“ řekl jsem, abych ji uklidnil.
„Vždyť mi neubližuješ!“ řekla Bella a políbila mě… Já jsem však věděl, že ano…
„Bello, musíš se ode mě držet dál! Ty to necítíš? Ubližuje ti to! Zabíjím tě
každým polibkem… Dalo by se to říci tak, že ti vysávám duši… Je to něco jako
trans, do kterého se dostanu vždy, když tě políbím!“ Bylo mi Belly tak líto…
Vůbec nevěděla proč a co se to vlastně děje…
„Ale ne Edwarde, mýlíš se… Já nejsem slabá… Jen jsem unavená… Ty za nic
nemůžeš!“ vykřikla, poté vstala a objala mě. Dala mi polibek na tvář… Já jsem
se na ni s upřeným obličejem podíval…
„Musíš odjet. Někam do bezpečí. Někam hodně daleko odsud. Aby tě nikdo jiný než
já nenašel… A co takhle za tvou matkou?“ zeptal jsem se jí a ona se na mě
zamračila a posadila…
„Mně je to jedno, hlavně když budu s tebou… To je jediné, co si přeji… Být s
tebou… Edwarde, já tě miluju! Nemohu bez tebe být! Ty to nechápeš? Nejde to…
Nejde se od tebe odloučit… Ano kdyby to mělo být to poslední, co udělám… Ne!
Prostě ne!!! Nikam! Bez tebe ani krok!“
„Bello, ty to nechápeš… Musíš to udělat… Jedině tak se zachráníš,“ řekl jsem a
přisedl si k ní.
„Je to jediná možnost… Jediné možné řešení… Alespoň na pár dní… Bude to tak pro
tebe určitě lepší…“
„No, jen pod jednou podmínkou,“ obměkčila se nakonec Bella…
„Jen když mi slíbíš, že už potom budeme navždy spolu…. Jasné?“
„No… Tak dobrá… Ale mám jeden dotaz… Kam to bude??? Myslím ta cesta.“ Přemýšlel
jsem kam ji ukrýt… Byla pro mě vším… A já pro ni… K její matce? To asi ne… Bylo
by těžké se s ní rozloučit… A co někam k moři?? To by se jí asi taky nelíbilo…
Kam bych jí odvezl? Do bezpečí… Přemýšlel jsem. Bella mi to moc neusnadňovala.
Jen si začala balit základní věci…
„Co takhle někam… No, třeba do Itálie?“ řekla Bella a dobalila si poslední
hygienické potřeby. Poté přešla k oblečení. Místo uklizené skříně tu však byla
jen obrovská hromada prádla. Akorát na složení.
„To chvíli zabere!“ řekla se smíchem Bella a pustila se do práce… Jen aby tu
neseděla ještě zítra…
Zatím se musím rozmyslet, co bude dál…
Autor: DiaAliceBrandon, v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Láska nadevše - 1. kapitola:
Děkuji
. Nějak mě ten počítač zlobí a nejde mi to správně vložit... 
. Je to moje první povídka...
Máš to divně vložené a celkově mi to nějak nedává smysl. Asi jsem už trošičku přepracovaná a tak, ale chce to nejprve něco číst a pak psát. Je to také hrozně moc uspěchané... zkus si dát pozor na to, co se stane v jedné kapitolce. Klidně to mohlo být jinak, ale já už končím. Sama nemám nic moc dokonalého...
Arábek
Děkuji :-)
Článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na chyby, které jsem zde našla. Díky. 
+ čárky,
+ překlepy,
+ mezera se odděluje z obou stran,
+ přímá řeč (přidávám i koncept)
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Omlouvám se za to divné vložení...
ale nějak mi to v administraci blblo 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!