Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 21. kapitola

16.02.2012 (18:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3368×

„Alice,“ řekla jsem netrpělivě, když si hrála s mými vlasy. Cítila jsem jemné tahy kartáče a kulmu, díky které mé vlasy měly být ještě vlnitější.

„Ještě chvilku,“ upozornila mě Alice. Nahlas jsem vzdychla a modlila se, aby to trápení skončilo co nejdříve. Nestačilo, že jsme si nejdříve dvě hodiny povídali, pak jsem si dala dlouho vanu a nechala se týrat, abych prý vypadala, co nejlépe. Ještě mi musí upravit i vlasy a to už na té židli sedím půl hodiny a začíná mě bolet zadek.

„Alice, nepotřebuješ pomoct?“ zeptala se Rosalie, která vešla do ložnice a na sobě měla jen obyčejné džíny. To znamená, že dnešní překvapení je jen pro mě a Edwarda. Byla jsem ráda, že spolu nejspíše budeme sami.

„Už jsem vybrala šaty, jsou elegantní, ale zároveň ženské. Budou ti moc slušet a Edward bude překvapený,“ usmála se nadšeně Alice a já jen protočila panenky. Připadala jsem si jako nějaká panenka na hraní a oblékání. Zkoušely na mě různé šaty, doplňky a boty. Všechno zhodnotily a nakonec prošly jen jedny.

„Edwardovi se stejně líbí i v teplácích,“ podotkla Rosalie a Alice se zamračila.

„To je také pravda. Edward dostatečně neocení mé umění,“ brblala.

„Ale ano, určitě ocení,“ přidala jsem svůj názor, ale Alice jen mávla rukou a vlasy mi sepla do spony.

„Hotovo!“ zakřičela vítězně a já se na sebe konečně podívala do zrcadla. Viděla jsem elegantní dívku s červenými tvářemi a mírným úsměvem na tváři.

„Jsi nádherná,“ usmála se Rosalie a já ji objala. Rosalie jsem si oblíbila jako sestru. Byla ke mně hrozně milá a ve všem mi pomáhala. Když jsem si nevěděla rady s Edwardem, pomohla mi. To stejné bych mohla říct i o Alice, ale ta mi někdy lezla na nervy s tou její módní posedlostí.

„A já nic?“ zeptala se Alice a já ji také objala.

„Opatrně na vlasy,“ varovala mě hned a já se zasmála. Jistě, nemohla jsem čekat, že se to obejde bez upozornění.

„Podle mě bychom ji neměly moc malovat. Má nádhernou pleť, která make-up nepotřebuje. Jen trošku očních stínu a řasenku, možná ten lesk na rty a to by bylo vše.“ Rosalie mi opravdu rozuměla. Ani já nechtěla být moc zmalovaná. Nelíčila jsem se, protože jsem to moc neuměla. Nanést tužku a jednobarevné oční stíny ano, ale tím mé umění, které se týká líčení, skončilo. Máma mi vždy říkala, že mám nádhernou pleť a já ji věřila, i když jsem si v duchu říkala, že tyhle věci říkají všechny mámy.

„Ještě na chvilku se posaď,“ pobídla mě Alice a já poslechla. Sedla jsem si na tu nepohodlnou stoličku – no možná předtím byla pohodlná, ale teď už určitě není – a zavřela oči. Cítila jsem jemné tahy štětečku a Alicino mrmlání, že se moc hýbu.

„Bello!“ napomenula mě Alice a já se usmála. Docela mě bavilo provokovat ji.

„Ještě minutku a nevrť se!“

„Jistě, šéfová!“ Měla pravdu. Během minutu už byla hotová a na rty mi nanášela nějaký balzám.

„Takhle se budeš Edwardovi líbit. Teď stačí jen obléct ty dokonalé šaty a můžeš vyrazit. Rosalie, jdi se prosím zeptat Edward, jak to vypadá… s tamtou věcí,“ reptala Alice a Rosalie s úsměvem odešla z pokoje. Alice opravdu byla malý generál, kterému nikdo neodporoval, protože všichni věděli, že by to nemělo smysl. Tvrdohlavě si stála na svém. Alice docupitala k velké skříni, z které vyndala bílý vak. Pobožně jej otevřela a na mě vykoukly nádherné šaty. Šaty byly hnědé, sametové s ozdobným ramínkem, které bylo pokryto několika kamínky.

„Edwardovi se budou líbit,“ pochvalovala si Alice a já se usmála.

„Budeš k tomu, ale muset mít boty na podpatku, protože kecky by se k tomu vůbec, ale vůbec nehodily a já bych to navíc ani nedovolila,“ informovala mě Alice a já pokrčila rameny. Stejně jsem neměla na výběr a budu spoléhat na Edwarda, že kdyby něco, tak mě zachrání a chytne.

„Tak pojď sem. Ať ty šaty oblékneme,“ pobídla mě Alice a já k ní s úsměvem došla. Natáhla jsem ruce nad hlavu a ona mi opatrně šaty přetáhla přes hlavu. Urovnala ramínka a sukni, na ruku mi dala zlatý náramek a prst prstýnek. Donutila mě posadit se na postel a na nohy mi navlékla boty na podpatku.

„Edward vzkazuje, že je vše připravené a čeká se jen na Bellu,“ oznámila Rosalie, která vlezla do pokoje a překvapeně se na mě podívala.

„Bello, jsi opravdu nádherná,“ pochválila mě a já opět zrudla. To by to výjimečně nešlo bez toho červenání?

„A kam vůbec jdeme?“ zeptala jsem se zvědavě a Rosalie se zamračila.

„Překvapení,“ upozornila mě. Jen jsem zakroutila hlavou a otočila se na Alice a čekala na rozkazy. Než Alice stačila, někdo zaklepal na dveře a dveře se otevřely. Ve dveřích stál Edward a měl na sobě elegantní oblek a mile se usmíval. Celou si mě prohlédl a překvapeně zamrkal.

„Jsi ta nejnádhernější žena na světě.“

„Nepřeháněj,“ upozornila jsem ho a on se jen usmál a pomalu došel ke mně. Vzal do ruky moji dlaň a galantně ji políbil.

„Pro mě jsi a vždycky budeš ta nejkrásnější žena na světě a na tom se nic nezmění,“ řekl upřímně a já se usmála. Věděla jsem, že mi nelže a říká to, co doopravdy cítí, a za to jsem mu byla vděčná. Neuměla jsem si představit někoho lepšího, než je Edward, protože on byl kluk, o kterém s ní každá dívka. Princ na bílém koni. No, spíš princ ve stříbrném Volvu a s plno sourozenci a úžasnými rodiči.

„Můžeme?“ zeptal se mě Edward a já jen přikývla.

„Užijte si dnešní den,“ popřála nám Rosalie a Alice jen přikyvovala. S Edwardem jsem vyšla na chodbu a čekala, že půjdeme dolů ze schodů, ale Edward mě vedl k němu do ložnice. Třeba si zapomněl klíčky od auta nebo něco. Opatrně otevřel dveře a já překvapeně pootevřela pusu. Celý pokoj vypadal úplně jinak. Uprostřed pokoje stál velký stůl s růžemi a svíčkami, na kterém byla malá světélka, která svítila a blikala. Na zemi byly plátky růží a na posteli také. Při pohledu na postel jsem zrudla. Edward si toho všiml, ale nic neříkal a já mu za to byla vděčná. Doufala jsem, že Edward tohle všechno nepřipravil jen proto, aby mě dostal do postele. Věděla jsem, že on je ten, s kterým bych chtěla prožít své poprvé, ale zrovna dnes?

„Bello, neudělal jsem tuhle večeři proto, aby ses se mnou vyspala. Chtěl jsem udělat něco romantického, překvapit tě a ukázat, jak moc tě miluji,“ uklidňoval mě Edward a já se konečně usmála. Pevně jsem ho chytla za ruku a přitáhla si jeho rty k mým. Byla to nejkrásnější věc, jakou pro mě kdokoliv udělal. Po tváři mi steklo pár slz a Edward se na mě překvapeně podíval.

„Udělal jsem něco špatně?“ ptal se vyděšeně a já zakroutila hlavou.

„Je to ta nejkrásnější věc, jakou pro mě někdo udělal, a jsem asi trošku naměkko, ale všechno je perfektní. Věř mi, Edwarde,“ usmála jsem se a on se trošku uklidnil a dovedl mě k nádherně protřenému stolu, kde mi odtáhl židli, a já se klidně posadila.

„Esmé něco dobrého připravila, protože celá rodina odjíždí na menší výlet, abychom měli aspoň trochu soukromí a mohli si užívat jeden druhého,“ informoval mě Edward a já opět zčervenala. Sakra, nech toho, Bello! poroučela jsem si. Edward se jen usmál a dal pryč víko z talíře, na kterém byly samé dobroty.

„Nechci chutnat, Bells,“ popřál mi Edward a já mu to oplatila a hned poté si na vidličku nabodla kus lasagní. Byly vynikající. Esmé byla úžasná kuchařka, o kterou by se určitě praly všechny restaurace. Po hlavním chodu následoval dezert v podobě čokoládového dortu. Edward jen uždiboval a tvářil se u toho kysele, ale já si dopřávala tu slast v podobě čokolády.

Když jsme dojedli, Edward se usmál a natáhl se pro zabalenou krabičku, která ležela na skříni, a spokojeně se na mě usmál.

„Edwarde,“ vzdychla jsem, ale on se ještě víc usmál. Edward jen zakroutil hlavou a žádný odpor nepřipouštěl.

„Bello, je to dárek. Vždy, když se na to podíváš, budeš vědět, kdo ti ho dal.“ Edward mi podal balíček a já ho po menším váhání přijala. Rozvázala jsem stuhu, přetrhla papír a prsty pohladila sametovou krabičku. Bylo jasné, že se jedná o nějaký šperk. Opatrně jsem krabičku otevřela a to jsem uviděla, mi vyrazilo dech. V krabičce bylo nádherné srdíčko na krk s velkým kamenem a náramek plný srdíček.

„Edwarde, moc děkuji, ale musela to stát hodně,“ namítla jsem.

„Bello, jsou to jen obyčejné cetky,“ uklidňoval mě Edward a já si oddychla. Aspoň, že za mě moc neutrácel. To byla má jediná útěcha. Natáhla jsem se k Edwardovi a políbila ho na plné rty. Takhle vypadá večer, který si představuje každá žena, a já měla to štěstí, že jsem ho zažila.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 21. kapitola: