Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 6. kapitola: Rande

03.12.2010 (10:00) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2453×

Pohled Belly:

Chystala jsem se na své dvojité rande. Ptáte se jak to? Mike mě pozval do kina a já mu na to kývla. Sice jsem měla podmínku, že půjdeme jako přátelé, ale z toho nejspíš sešlo. Prostě a zkrátka si postavil hlavu. Potom jsem pozvala Jacoba, abych na něho nebyla sama, ale spíš to vypadá na to, že jsem si jenom přihoršila. Podle mě budou soupeřit, kdo z nich je lepší.

Ještě ke všemu jdeme na romantický film! To si nemohli vybrat nějaký horor? Stačilo by klidně i scifi! Není to však ten důvod, který si myslíte. Já vlastně ani nevím, proč se mi nelíbí dojemné filmy. Od té doby, co odjel Edward… Dost! Musela jsem se napomenout.

Pořád nevím proč, ale pořád na něj myslím. Někdy mám pocit, že se z toho zblázním. Většinou chodím jako zombie. Čím víc času od toho dnu uplynulo, tím víc se mi po něm stýská. A to ani nemluvím o ostatních z Cullenovy rodiny.

Ani nevím, co mě to napadlo, brát si tmavě modré minišaty od Alice. K tomu jsem si vzala černé baleríny. Samozřejmě opět od Alice. Ovšem, ta by mě nasoukala do nějakých bot na podpatku. Sakra! Já jsem prostě hrozná! Proč, proč, proč a zase proč? To si nemůžu dávat větší pozor?

V tom zazvonil zvonek. To budou kluci. Běžela jsem dolů otevřít dveře. Samozřejmě jsem měla pravdu. Oba dva se mačkali ve dveřích.

„Ahoj, Bello!“ řekl Mike.

„Čau, Bells!“ zvolal nadšeně Jacob. To bude hodně dlouhé „rande“.

„Nazdar kluci.“

„Páni! Tobě to sluší,“ řekli oba dva unisono.

„Díky. Vám taky.“ Až teď jsem si všimla, že jsou slavnostně navlečení. V klučičí módě jsem byla totálně vedle, takže…

„Tak jdeme ne?“ zeptala jsem se.

„Aha, promiň,“ odvětil Jake. Oba dva mi ustoupili z cesty a já vyšla. Před autem mi Mike dal červenou růži a Jacob bílou. Zatím vedl Jacob. To jsem ovšem podcenila Mika. Otevřel mi totiž dveře u spolujezdce.

Pro mě byl však výhercem Jacob. Nevím proč, ale s ním jako bych byla docela šťastná. Nastoupila jsem a čekala, až vyjedeme. Cesta byla docela krátká. Kluci spolu „nenápadně“ soupeřili.

Ani nevím, jak se to stalo, ale seděli jsme v sále a čekali, než zhasnou světla a začne film. Málem jsem se skácela na zem smíchy, když jsem zjistila, že bude vedle mě sedět Jacob a Mike musí sedět o tři řady před námi.

Prodavačka lístků to totiž spletla… alespoň to tvrdila. Jenže já jsem věděla své - fandila totiž mně a Jacobovi, Mike to naštěstí neprokoukl, kluci jsou někdy opravdu hrozně slepí. Měl prostě a zkrátka smůlu.

A teď zpátky k tématu. Do začátku filmu zbývalo 10 minut. Jacob byl značně nervózní a já taky. Jakpak by ne? Když si pomyslím, že by mě měl políbit… Ani nevím, proč jsem se otřásla. Jacob byl krásný. Ne tak jako… někdo, ale stačilo to.

Byl nádherně opálený, měl svalnatou postavu a dokonce měl i bílé zuby. Nikdy mi neprozradil svůj fígl. Měla jsem ho opravdu ráda, ale něco ve mně křičelo, že není ten pravý. Já totiž nejsem na takové ty vztahy, které jednou omrzí.

Vím, že to zní směšně, ale chtěla bych nějakého kluka, který by se mnou zůstal až do smrti a možná i déle… Jacoba jsem brala jako bráchu, ale kdo ví?

„Máš ráda romantické filmy?“ zeptal se mě najednou Jacob.

„Ani moc ne. Už dlouho ne…“ odpověděla jsem popravdě.

„To je dobře, protože já taky moc ne.“ Hned mi připadal o něco sympatičtější.

„Hele, Jacobe, já-“

„Nebudu tě do ničeho tlačit,“ řekl to sice úplně klidně, ale já věděla, že je jako na trní.

„Dobře. Díky,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. To se snad ještě může, ne? Jacob se zářivě usmál. V tom zhasla světla a začal film. Viděla jsem Mika, jak nás tajně pozoruje, jestli děláme něco nekalého.

Sice jsem věděla, že je to špatné, ale nemohla jsem si pomoct a položila jsem svou ruku na Jacobovu. Mimochodem, on ji už měl nachystanou tak, abych mu tu svou na ni položila.

Periferním viděním jsem zahlédla, jak se usmál. Milovala jsem ten úsměv. Asi v polovině filmu jsem se nevědomky naklonila k němu. On udělal to samé a bylo jasné, co se stane.

Všechno ve mně křičelo, že je to špatné, ale pro mě už bylo pozdě. Spojila jsem své rty s jeho. Bylo to krásné. Nebyla v tom vášeň, ale cosi exotického… Trvalo to velmi krátce, ale jak už jsem říkala, bylo to krásné.

Musela jsem popadnout dech a tak jsem se od něho odtrhla. Budu muset trénovat pod vodou, jednou by se mi to totiž mohlo vymstít, ale jak jsem později zjistila, nebyla jsem v tom sama. Jacob taky nebyl zrovna ve formě.

„To bylo něco,“ vypravil ze sebe Jacob. Choval se jako malý kluk, ale já mu to neměla za zlé. Naopak, líbilo se mi to.

„No tak. Musel jsi zažít lepší.“ Jakmile jsem tuto větu dokončila, tak jsem u něho viděla tu nejméně obvyklou věc, kterou bych od něj čekala. On se červenal! A dokonce hodně!

„No, víš já-já jsem neměl ještě žádnou, no holku.“ Poklesla mi čelist. Hned jsem ji zase zaklapla.

„Ty? To není možné! Takový hezký kluk a… juj! To jsem vážně řekla nahlas?“

„Jo, ale neboj, nejsi sama nervózní. Bello a… měla jsi někoho ty?“ Nervózně jsem si skousla dolní ret. Byl to hrozný zvyk a vždycky mě prozradil.

„Beru to jako ne,“ řekl se smíchem. Jenom jsem se nesměle usmála.

„Vypadá to, že se té prodavačce s lístky poštěstilo.“

„Cože?“

„Vy kluci jste fakt dutí. Zapomeň na to.“

„Ne, ne, ne! Z toho se jen tak nevykroutíš!“

„Vy dva, ven!“ Aha asi jsme mluvili moc nahlas – nebo spíše pan Jacob. Radši jsme oba dva odešli z kina. Jakmile jsme opustili sál, tak jsem Jacobovi nadala.

„Já tě zabiju! To jsi nemohl mluvit tišeji? Jsi-“ umlčel mě vášnivým polibkem – alespoň pro něj. Pořád to byl divný pocit, ale to tak asi u líbání bývá. Odtrhli jsme se od sebe.

„Promiň.“

„Odpuštěno,“ řekla jsem se smíchem.

„Ale jen dočasně!“ Oba jsme se tomu zasmáli a šli čekat na konec filmu. Byl tam přece ještě Mike, ne? Panebože! Mike! Co mu jen řeknu?

„Čau Miku! Víš to, že jsme se s Jacobem dali dohromady?“ Tak to asi těžko! Do háje! A co když nás už viděl? To už by bylo totálně v pytli! V tom se rozletěly dveře a v nich stál… rozzuřený býk nebo Mike?

„Já tě zabiju!“

„Jo? Tak pojď, srabe.“ Z Jacoba se rázem stal suchar. Nechápala jsem, co to do něj vjelo. Nikdy takový nebyl.

„Jaku! Okamžitě toho nech!“ Nevím, jak jsem to udělala, ale Jacoba jsem hravě odstrčila. Zděšeně jsem se podívala na své ruce. Byly pořád stejné.

„Panebože! Jak jsem to udělala?!“ Něco mi říkalo, že to nebylo normální. Rychle jsem utíkala a nasedla jsem na bus. Jakmile jsem dojela domů, tak jsem se složila do postele. Jak je to možné? Až teď jsem si uvědomila, že jsem běžela moc rychle. Začala jsem brečet a nemohla jsem přestat. Jakmile jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem jela za Jacobem. Všechno dopadlo výborně a začali jsme spolu chodit. Byl to už měsíc, když pak…

Pohled Edwarda:

Jakmile jsem se vzpamatoval, tak jsem utekl do lesa. Lovil jsem tak dlouho, dokud jsem neměl žluté oči. Každý upír to totiž pozná, když se mu změní. Potom jsem začal zpytovat svědomí.

Jak jsem to mohl udělat? S tímhle musí být konec! Slíbil jsem si, že to už nikdy neudělám a běžel jsem rovnou za nosem. Mé podvědomí vědělo co dělat, aby mi vše stížilo.

Jakmile jsem totiž zahlédl Bellin dům, tak mi vše bylo jasné. Nikdo v něm naštěstí nebyl, a tak jsem se musel otestovat. Skočil jsem k ní do pokoje a nevěřil vlastnímu… nosu?

Její vůně se změnila. Nebyla cítit jako lidská, ale jako… naše. Ne, to není možné! To by znamenalo, že je novorozená a tomu já nevěřím. V tom se rozletěly dveře a v nich stála Bella.

Byla ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval. Nejvíce na tom bylo divné, že jí tlouklo srdce, ale trochu pomaleji než normálním lidem. Ani si mě nevšimla, protože plakala. Chtěl jsem ji utěšit, ale nemohl jsem. Porušil bych tím všechna pravidla.

Raději jsem se vrátil do našeho původního domu a zavolal rodině, že jsem se vrátil. Všichni se shodli na tom, že přijedou taky. Avšak nejdříve mi slíbili, že tu budeme tajně.

A aby toho nebylo málo, tak jsem si slíbil i sám sobě, že budu Bellu chránit a nenechám ji už nešťastnou. V den, kdy měli přijet ostatní, jsem ji sledoval (Nemusíte mi říkat, že je to špatné, už takhle se dost kritizuju.) a viděl, jak jde za Jacobem. Jo, znal jsem ho. Už brzy se měl totiž proměnit ve vlkodlaka.

Smrděl, no jako pes. Umřel mi celý svět, když jsem ho viděl, jak ji políbil. Jedna má strana si to přála, ale ta druhá, která byla silnější, se chtěla mezi ně vrhnout, profackovat Jacoba a políbit Bellu.

V tuhle chvíli jsem se nezmohl ani na jedno. Další rána přišla, když jí řekl, že ji miluje. Ona to slovo s ním sdílela, ale viděl jsem na ní, že to neříká od srdce. Alespoň jsem v to doufal.

Rychle jsem běžel domů a tam se složil. Jen z poloviny jsem vnímal, že někdo přišel, sedl si ke mně a začal mě utěšovat. Bylo mi jedno, kdo to je, a tak jsem se ke svému utěšovateli přimknul.

Pohled Alice:

Ničilo mě vidět ho takhle nešťastného. Co to ta Bella provádí? Vždyť si jsou s Edwardem souzeni! V tom jsem dostala hned dvě vize. V té první je Bella jako upír. Samozřejmě není obyčejná. Je to nejmocnější upírka v celé naší historii. Ve druhé bylo to, že si uvědomí, že Edwarda miluje.

Jakmile vize přestala tak jsem zjistila, že mé myšlenky Edward nevnímá, což bylo jedině dobře, protože teď by mě uškrtil. (Teda jestli by ho předem neuškrtil Jasper, ale to už bylo vedlejší.) Vlastnoručně se postarám o to, aby si tu věc uvědomila co nejdřív, ale jak to zorganizovat, hm…

Fajn. Tohle jsem neměla v plánu. Vlastně ani nevím, jak mě napadla ta věc s Bellou… Prostě jsem improvizovala. Každý kdo tu byl, mi povinně napíše do komentářů hodnocení, ať už špatné nebo dobré, protože jinak nebude další kapitola.

Kapitola 5. x Kapitola 7.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 6. kapitola: Rande: