Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 20. kapitola: Noví rekruti

the host stills


Láska je nevyzpytatelná 20. kapitola: Noví rekruti  Dnes se mrkneme na zoubek Jacobovi. Opět připomínám, že je příběh hrozně předvídatelný, takže… co udělají vlci?

Pohled Jacoba:

Viděl jsem ji. Celý jsem zkoprněl pod návalem bolesti. Opět. Ignoroval jsem zvuky myšlenek ve své hlavě a dál nepřítomně zíral jejím směrem. Mohl jsem udělat jen jedno, abych byl o samotě. Proměnit se zpět.

Viděl jsem, jak zalapala po dechu, když jsem před ní stál nahý, a schválně stočila pohled jinam. Uvědomil jsem si to a oblékl si svoje ustřižené džíny, které byly smotané. Když si všimla, že už na sobě mám oblečení tak nervózně přešlápla z nohy na nohu. Ani jeden z nás nevěděl, co říct, nebo jak začít konverzaci.

Věděl jsem, že ostatní nám nechají prostor na vyjádření, když je člověk. Ani trochu se nezměnila. Byla stále krásná a její kroky prozrazovaly, že i nemotorná. Začalo pršet, ale já nehnul ani brvou. Až když se Bella začala třást, tak jsem k ní mlčky přistoupil a vzal ji za ruku do domu. Udivilo mě, že se neodtáhla.

Táta byl u Charlieho na fotbalovém zápasu, a tak jsem tu byl sám. Vzpomněl jsem si na to, co její otec říkal, a zamračil se. Ona jen nechápavě zvedla obočí. Ani trochu nevypadala nemocně – pokud opomenu její třes z deště. Omotal jsem jí deku okolo ramen a posadil se vedle ní na gauč.

„Co tady děláš, když jsi nemocná?“

Ani jsem si neuvědomil, že mi to vyklouzlo. Zkombinoval jsem dvě tíživé otázky dohromady a to mě potěšilo i znervóznilo. Bella se ještě chvíli třepala a pak mě pevným hlasem ujistila, že je to stále ona živá a zdravá.

„Carlisle si mě chtěl pouze nechat na pozorování – ve skutečnosti jsem už zdravá a plná síly.“

„Nebo si tě chtěl nechat jako svačinku,“ zamumlal jsem si pro sebe, ale ona to i přesto slyšela.

„Jacobe!“ napomenula mě uštěpačně, ale přesto se smíchem.

Také jsem se chtěl zasmát s ní. Chtěl jsem s ní cítit radost. Jenže jsem byl celý zamrzlý bez jakékoliv schopnosti citu. Bella pochopila a přestala se smát. Bylo mi jí líto – čekala radostného kluka a místo tohohle najde trosku. Usměvavý Jacob zkolaboval.

„Co tady děláš?“ zopakoval jsem otázku. Chvíli váhala – poznal jsem, že to není nic dobrého.

„Chci vás požádat o pomoc. Vás vlky,“ dodala, když jsem nechápal koho tím myslí.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se už naléhavě.

„Zatím nic, ale pokud neseženeme spojence, tak se Forks stane chutnou svačinkou pro spoustu upírů.“

„Vy?“ odfrkl jsem si.

„Jacobe! Nejde tu o nás, ale o životy nevinných lidí!“ V tu ránu jsem se probral.

„Promiň, ale spojenci být nemůžeme. Můžeme vám pouze nabídnout maximální pomoc,“ usmál jsem se nad jejím vystrašeným výrazem.

„Ty! Málem jsem z tebe dostala infarkt!“

Rozesmál jsem se a koutkem oka zahlédl, jak se směje také. Potom jsem už vážně vstal a vyběhl ven svolat ostatní.

Pohled Edwarda:

Přecházel jsem z místa na místo jako lev v kleci. Zuřil jsem. Žárlil jsem. Trpěl jsem. To všechno a ještě mnohem víc. Před Bellou jsem nedal nic najevo, protože bych jí tím dal jen příčinu k tomu, aby tam nešla. Ano chtěl jsem, aby zůstala v bezpečí se mnou, ale věděl jsem, že ona chtěla něco jiného. Chtěla se domluvit a já jí to musel umožnit.

Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale kdykoliv jsem to zkusil, tak jsem slyšel výhrůžné myšlenky Esmé a připomněl si, že ji mám rád a nechci dělat potíže se sháněním nového porcelánu. Funěl jsem jako rozzuřený býk. Ano, měl jsem zájem o jejich pomoc – pomůže mi to ochránit Bellu, ale přesto jsem žárlil. Byl to pro mě nepoznaný cit, protože na koho jsem měl žárlit? Na sourozence? Možná jsem cítil závist k tomu, že mají druhou polovičku u sebe, ale žárlivost nikdy. Kdyby mi alespoň zavolala, poslala SMS…

Pohled Belly:

„Kolik jich je?“

„Doufám, že ti postačí odpověď hodně, protože ani já to přesně nevím.“

Sam se jen dál zamračil a dál přecházel po místnosti. Všichni jsme byli jako na jehlách a ještě ke všemu se na mě všichni dívali jako na zjevení. Když jsem mluvila, tak bylo vidět, že se mě chtějí zeptat na spoustu věcí, ale nemohli ze sebe vydat ani hlásku. Je neuvěřitelné, že se mě tolik bojí.

„Pomůžete nám?“ ptala jsem se váhavě. Jacob protočil oči.

„Bello, pamatuješ si, co jsem ti říkal, nebo máš sklerózu?“

Nervózně jsem se zasmála a dál sledovala smečku. Leah si mě pohrdavě měřila. Myslela si, že trápím Jacoba schválně, ale to se mýlila. Jacoba jsem měla ráda – jako nejlepšího kamaráda nebo sourozence (říkejte si tomu, jak chcete). Paul se třásl rozčilením a bylo vidět, že by nejradši někomu vrazil. No a jinak se nic zvláštního nedělo…

„Naší povinností je chránit lidi a tak si myslím že se dočasně přidáme ke Cullenovým. Dala by se s nimi nějak projednat strategie a výcvik? Jak jsi to říkala…? S Jasperem?“

Slovo dočasně byl jasný verdikt. Žádné bratříčkování, spojenectví nebo cokoliv jiného. Pouze pomoc. Byla jsem však ráda i za to málo. Kdyby to záviselo na mně, tak už jsou dávno přátelé na život a na smrt, ale rozhodovali o tom oni, takže co jiného bych měla dělat než bezbranně přihlížet?

„Určitě. Jasper bude rád za nové rekruty,“ usmála jsem se.

„Půjdu to s nimi projednat…“ odmlčel se Sam a takticky se na mě podíval. Jen jsem na něj kývla a on pokračoval. „k nim domů“

„Bez urážky k pijavicím, ale ty tam chceš vážně vkročit?“ ptala se Leah a na ostatních bylo vidět, že s ní souhlasí.

„Co by mi asi tak mohli udělat?“

„Já nevím… Třeba tě zabít a roztrhat na kusy?“ řekla Leah se sarkasmem v hlase.

„Jdu s tebou,“ hlásili se o pomoc Embry, Quil a Jacob.

„Tak dobře. Nasedat!“

Pohled Jacoba:

I když by normální člověk nic nepoznal, já jsem věděl, že se Samovi k nim nechce ani páchnout. No páchnou oni, ale to už je vedlejší… Právě jsme vystupovali u obrovské vily, když se přiřítil… Edward a přitáhl si Bellu do své smradlavé náruče. To, co následovalo potom, raději vynechám. Myslel jsem, že se pozvracím. Z nějakého důvodu jsem věděl, že ji líbá schválně. Chtěl mě ranit víc než dosud.

Odvrátil jsem hlavu a snažil se zhluboka dýchat, ale šlo to těžko, když jsem musel nasávat ten pach. Viděl jsem jak mě Embry soucitně popleskává po zádech, ale bylo mi ještě hůř. Jak s ním mohla být? Vždyť už měl být dávno v hrobě rozežraný červy! Živoucí mrtvola… a člověk. To nešlo dohromady. Raději jsem šel za ostatními dovnitř a ignoroval ty dva za námi.


Kapitola 19. x Kapitola 21.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 20. kapitola: Noví rekruti :

 1
25.07.2011 [14:07]

zuzka88Tak... doufám, že plánuje happy end. Opět super písnička Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.05.2011 [20:13]

skodovaveraOff Track - The Features :)

1. adula
18.05.2011 [20:10]

krásáááása!!!!!!!!! Jak se jmenuje ta písnička?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!