Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 18. kapitola: Nepříjemné přepadení

12.05.2011 (19:45) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1840×

Pohled Belly:

Potom, co jsme ‚docvičili‘, jsem byla jako zdrogovaná. Edward mě objímal a vypadalo to, že mě nikdy nechce pustit. Své sebeovládání jsem o moc nezlepšila, ale jednu pozitivní myšlenku to mělo. Edward už byl na tom normálně a znovu si zvykl na mou ‚esenci‘ – tak tomu říkal on.

„Cestou sem jsi říkal, že si popovídáme a ne že omdlím,“ zasmála jsem se.

„To jsem také splnil. Povídali jsme si… jak dlouho?“

„Tři minuty.“

„Třeba to bylo déle. Je zastavený čas, ne?“

Myslela jsem, že větu doplní tím svým obvyklým smíchem, ale nestalo se tak. Místo toho nasadil vážnou masku. Nad něčím přemýšlel – a to velmi důkladně. S jistotou jsem věděla, že to není nic pěkného.

„Co?“ zeptala jsem se zmateně. On jen zavrtěl hlavou a sklopil oči. „Edwarde, řekni mi to!“ nakazovala jsem mu a přitom ho chytila za bradu a pozdvihla ji.

„Já jen… jak moc jsou tvoje schopnosti silné? Kdyby došlo k nejhoršímu… zvládla bys nás ochránit?“

„Možná… Já vím, že těch darů mám hodně, ale pořád se musím cvičit. Vůbec to nejde snadno!“ povzdychla jsem si zklamaně.

„Ty to zvládneš,“ řekl, jako by chtěl přesvědčit sám sebe.

A vtom mě to napadlo. Mé staré já se neozvalo už hodně dlouho… což se divím.

„Is?“

„Copak je?“ odpověděla mi téměř okamžitě.

„Co si myslíš o…“

„Volturiových?“ dořekla za mě. „Upřímně řečeno, toho starého dědulu Ara nemusím. Hádej, kdo mě zničil? On! Je to jen -“

„Dost! Dobře, chápu. Prostě ho nemáš ráda.“

„Nemám ho ráda? Já ho přímo nesnáším! Takže pokud jde o Volturiovi, tak ti směle pomůžu do boje!“

„Hmm, sice nejsem moc ráda, že budu muset bojovat, ale co se dá dělat?“

„Zvykej si, děvče. A mimochodem – to vaše ‚plazení po sobě‘ nebylo moc hezké. Příště se zkus kontrolovat,“ zasmála se opět typickým ledovým smíchem a zmizela.

Cítila jsem, jak mi rudnou tváře pod náporem studu. Ještě více jsem mu zabořila hlavu do hrudi a přemýšlela, jak se Is zbavit. Edward mi ji záhadně zvedl a pátravě se na mě díval. Jeho oči mi propalovaly duši, na kterou dosáhl jedině on.

„Co tak najednou? Vždyť neděláme nic hříšného,“ řekl bez stopy úsměvu a dál se na mě pátravě díval. Zavrtěla jsem hlavou a chtěla se odtáhnout, ale on mi to nedovolil.  „Prosím!“ Snažila jsem se uhnout pohledem, ale také to nešlo. „Prosím!“ povzdechla jsem si.

„Is,“ zamumlala jsem. Jako reakce mi posloužilo zasyčení.

„Co ti zase namluvila? A proč se červenáš?“

„No… víš… já… ty…“ lezlo ze mě jako z chlupaté deky. Edward pozvedl obočí. „Dívala se, když jsme se líbali,“ dořekla jsem jedním dechem a rychle položila hlavu na jeho hruď.

„Is, slyšíš mě?“

„Vždycky slyším,“ ušklíbla se.

„Vždycky tě slyší.“

„To říká ona nebo ty?“ zeptal se.

„Ona.“ Edward si pro sebe přikývl.

„Proč nás nemůžeš nechat napokoji?“

„Protože si nemůžu odpustit tu zábavu,“ řekla sarkasticky.

„Sarkasmus,“ přeložila jsem. Edward jen pozvedl obočí, ale zavrtěl hlavou.

„Podívej, Is. Jsem vážně moc rád, že tu jsi, ale nemohla bys nám nechat trochu soukromí?“ pronesl také sarkasticky.

„Ne, nemohla! To nezáleží na mně!“

„Is?“

„Ups?! Opovaž se mu to říct! Ne! Na to ani nemysli!“

„Nezáleží to na ní, ale na někom jiném,“ šibalsky jsem se usmála.

„A na kom tedy?“

Potom už jsem neslyšela nic. Pokrčila jsem rameny. Najednou mě něco napadlo. Usmála jsem se a políbila Edwarda. Chudáček nevěděl, co mě to popadlo, a tak zůstal jen nečině sedět. Potom se ale rychle zapojil a já pocítila Is i svůj ochablý… štít.

„Fuj! Nechte toho! Pro dnešek už mám dost!“

„Hmm, tak na kom to tedy záleží?“ ptala jsem se napůl omámeně.

„Na vyšších mocnostech – víc ti nemohu prozradit!“ zasyčela otráveně.

Ještě chvíli jsem líbala toho Boha a pak se s úsměvem odtáhla.

„Na vyšších mocnostech – víc mi nechce prozradit. A, Edwarde? Nebylo by dobré pustit konečně čas?“

„Ne,“ zavrčel a přitáhl si mě znovu do náruče.

Slyšela jsem zaúpění Is a pro tentokrát se rozhodla ji poslechnout. Teď se ozvalo druhé zaúpění. Zasmála jsem se a chtěla se odtáhnout, ale Edward se choval jako pes, který nechce poslechnout. Cítila jsem, jak se moje sebevědomí hroutí. Edward však nepřestal. Zastavilo ho až třísknutí dveří.

„Ahojky, hrdličky. Může se k vám přidat chudáček Emmett?“ pronášel opile Emmett. Zasmála jsem se.

„Emmette, dej mi jediný důvod, proč tě nemám zabít.“

„Jsem tvůj bratr, který… mpf,“ zalapal po dechu Emmett, který spadl přímo na mě.

Myslela jsem, že na mně leží autobus. Edward ho odvalil a já se odkulila z postele. Lapala jsem po dechu.

„Já ho zabiju,“ mumlal si rozčileně Edward.

Jenom jsem zavrtěla hlavou a těžkopádně vstala. Křuplo mi v ruce a já se za ni chytla.

„Au!“

„Co se ti stalo?“ ptal se zpanikařený Edward.

„Asi mám něco s rukou.“

V mžiku oka jsem byla v Carlisleově kanceláři. Edward rychle odříkával situaci a já měla sto chutí do něj praštit. Vždyť mám jen něco s rukou! To umírám? Pořádně jsem zkoumala detaily a zjistila, že mi ruka modrá. Nejspíš bude zlomená. Protočila jsem oči a čekala, kdy mi tu ruku ošetří. Edward pořád jenom něco vysvětloval…

„Edwarde? Lásko? Kdy budu mít ošetřenou tu ruku?“ zamručela jsem.

Carlisle jenom zavrtěl hlavou a vzal mou ruku do svých dlaní. Důkladně, ale přesto šetrně ji prohmatával. Něco si u toho mumlal a já věděla, že to není nic pozitivního. Zavřela jsem oči a nic nevnímala. Jen ten příjemný chlad na mé ruce.

„Je zlomená,“ potvrdil mi můj odhad Carlisle. „Budu ji muset dát do sádry.“

„Já jsem taková nešika.“ Plácla jsem se do čela. Slyšela jsem, jak se Edward zasmál.

„Proč? Kvůli tomu, že tě Emmett zalehl?“

Potom, co si uvědomil, jakou informaci řekl, začal funět. Místo něj jsem si představovala rozzuřeného býka, který se vrhá vpřed, aby dokázal jak je chrabrý, ale přesto hloupý.

„Ne! Opovaž se, Edwarde Cullene!“ To už se ale hnal do svého pokoje s hlasitým řevem.

„Is!“ prosila jsem žalostně. Mé přání bylo vyslyšeno a řev ustal.

„Co to?“ ptal se zmateně Carlisle, který pořád nic nechápal. Já se jen uchichtla a nastavila svou ruku k ošetření.

Kapitola 17. x Kapitola 19.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 18. kapitola: Nepříjemné přepadení: