Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 15. kapitola: Lov

ggggg


Láska je nevyzpytatelná 15. kapitola: LovV téhle kapitole je romantika jen zpočátku. Potom se přesuneme k ostatním Cullenovým. Kdepak jsou? Na lovu. Myslím, že se u toho alespoň trochu zasmějete.

Pohled Belly:

Ke Cullenovým se mi ještě jít nechtělo, a tak jsme s Edwardem leželi uprostřed louky. Bohatě nám to stačilo – dívat se na sebe a jen se usmívat, protože na to máte chuť. K mému štěstí vysvitlo sluníčko. Zdroj mého zaujetí si však vysloužil Edward. Všude kolem nás byly duhové odlesky jeho těla. Edward byl ztuhlý, jako by se bál, co mu řeknu na to, jaký je.

Já jsem však neřekla nic a s úsměvem na rtech se dotkla jeho tváře. Pod mým dotykem procitl a uvolnil se. Zřejmě usoudil, že se mi líbí. To byla také pravda. Byl jako studený a nádherný diamant. Neříkám to příliš často? Za chvíli už se také usmíval a hladil mě po vlasech. Bylo to, jako kdyby se mě dotýkal nějaký velký motýl. Vím, divné přirovnání…, ale on byl vážně takový něžný.

„Miluji tě,“ řekla jsem. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil v tom stylu: „Konečně jsi to řekla jako první.“.

„Já tebe víc,“ opáčil. Zamračila jsem se a jemně našpulila rty. On se jen zasmál.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala jsem se nabručeným tónem.

„Hrozně ti to sluší, když se vztekáš, víš to?“

„Neuhýbej od tématu!“

„Neuhýbám,“ zavrtěl hlavou.

„Ale ano! Uhýbáš!“ Edward si jen šťastně povzdechl.

„Ty mě vždycky prokoukneš.“ Tázavě jsem pozvedla obočí, aby Edward věděl, že stále čekám na odpověď. Po několikáté se zasmál. „Vím to, protože nikdo nikoho nemiloval, nemiluje a ani nebude milovat tak, jako já miluji tebe. Bells, ty jsi má duše, důvod mé existence… Jsi moje štěstí.“

Dojatě jsem ho objala. Objetí mi oplatil s mnohem větší silou, než bylo třeba, ale nic jsem neřekla. Bylo mi to příjemné. Nevím, jak dlouho jsme tam leželi, ale pamatuji si jen jedno… Překvapení a strach.

Pohled Emmetta:

Děkoval jsem bohu a hlavně těm dvěma hrdličkám, že chtějí být sami. Koneckonců, na velkém lovu jsme nebyli už hodně dlouho, a to jenom kvůli Edwardovi. Byl pořád pryč a my jsme nechtěli být od něj daleko. Pořád jenom srnky. No řekněte sami? Kdo by vydržel jíst jenom zeleninu?

„Emmette! Tak už pojď, jinak budu tvůj džíp řídit já, a víš, jak to dopadá, když mě někdo vytočí?“

Ve mně to jenom hrklo. Rose řídila minule… můj džíp. No… a než ho dali znovu do kupy, tak jsem ležel 2 měsíce na zemi a bez zájmu jsem koukal z okna. Ani peníze nevyřeší všechno. Já jsem byl spolujezdec a naštval jsem Rose poznámkami typu: „Bella je pro Edwarda ta pravá!“

No, i když… to nebyl ten hlavní problém. Tahle poznámka ji vytočila nejvíc: „Budete skvělé kamarádky! Určitě! Věř tomu!“ Rose vycenila zuby a se zuřivým pohledem narazila do stromu… Dostávali jsme se z toho auta půl dne, protože jsem ho nechtěl ještě víc poškodit.

V setině sekundy jsem seděl v autě s vystrašeným výrazem, jestli mému miláčkovi Rose něco neudělala. Oddychl jsem si, protože tu nebyl ani škrábanec. Rose se rozesmála a pro mě to byl pokyn k tomu, abych se rozjel plnou rychlostí vpřed. Cestu jsem si přímo vychutnával, protože jsem mohl jet lesními stezkami.

Zbytek rodiny ale takové štěstí neměl, a tak museli jet hezky po silnici. S vítězným úsměvem jsem dojel na místo lovu a elegantně se zapřel o auto (alespoň jsem v to doufal). O deset minut později přijeli ostatní. Já jsem už chrápal nedočkavostí a jako by ze spánku jsem se jich začal ptát, jaká byla cesta.

„Tak co, soudruzi? Jak jste se měli? Já už tu čekám deset let.“

Alice se začala smát, protože už dávno věděla, že jsem tu čekal jen deset minut. Tak jsem si to trochu přikrášlil, no! Protočil jsem oči a zase na oko usnul.

„Emmette, ty i já moc dobře víme, že to deset let nebylo! Deset minut není dlouhá doba!“

Najednou se všichni podívali na můj džíp a začali se smát. Jen Alice se mračila a vypadala jako by mě chtěla sníst místo medvěda. Zmateně jsem se podíval za sebe a zjistil co je tak rozesmálo. Džíp byl celý od bláta! No, a já blb se o něj musel opřít. Šaty jsou v háji!

Alice začala vrčet a nejspíš se jen silou vůle ovládala. Vrhl jsem na Jaspera prosebný pohled, ale on jen s úsměvem zavrtěl hlavou a vrhl pohled stylu: „To si vyřeš sám, chlapečku!“ To bylo to poslední, co jsem viděl, než jsem narazil do stromu a pak dalšího… dalšího… a dalšího… Porazil jsem přesně deset stromů. Co mají všichni s těmi desítkami?!

„Fajn, Alice… ty víš… že mi nechceš… ublížit…“ funěl jsem. Alice měla však tak zuřivý obličej, že mě přesvědčila o opaku. „Nebo… ne?“ Alice se po mně vrhla a začala mě válet v blátě (samozřejmě tak, aby si nezamazala ani boty).

„Tak co, omluvíš se mi?“ ptala se zlomyslným smíchem. Já jsem jenom zabublal odpověď.

„To… glo… je… žbluňk… všechno?“ Alice se na chvíli zastavila v pohybu a nechala mě mluvit s výrazem: „Do deseti sekund mě přesvědč, abych tě nezabila.“.

„Ty chceš po mě omluvu?“ Alice jen pokrčila rameny a chtěla mě opět položit do bláta, ale já jsem vyřkl ta dvě prokletá slova. „Omlouvám se!“ zahekal jsem.

„No vidíš! Že to nebylo tak těžké?“

To už byla ale pryč. Nikoho jsem neslyšel a ani neviděl. Takže už asi dávno loví. No bezva! Jakmile jsem částečně setřel to bláto, tak jsem se rozběhl plnou parou vpřed. Potom jsem se zastavil u potůčku a umyl si obličej.

Postavil jsem se a nadechl se všech okolních vůní. Nějaká lahodná byla právě nade mnou. Nechápu, proč jsem si toho nevšiml. S úsměvem jsem vyskočil na větev a chtěl se do kořisti zakousnout, ale ihned jsem se zarazil.

„To jsem já!“ dloubla do mě Rose a já myslel, že dostanu infarkt. To jsem byl tak mimo, že jsem nepoznal vůni upíra?

„Kazíš mi lov!“ Rose protočila oči a ukázala na strom vedle nás.

Zběsile tam mávali ostatní. Chtěl jsem se zeptat, co se děje, ale v tu chvíli okolo nás proběhlo stádo medvědů. Dalo se tomu říkat stádo? Vždyť medvědi mají žít osamoceně! Tyhle myšlenky mi byly ale úplně jedno, protože jsem se do jednoho s chutí zakousl.

Grizzly se mnou zápasil až do svého konce, protože si zřejmě neuvědomoval, jak jsem pro něj nebezpečný, a že nemá žádnou šanci. Takto jsem skolil pět medvědů a hned po nich jsem cítil, jak mi v žaludku příjemně žbluňká. Víte, že je možné, aby byl upír opilý?

V tom posledním medvědu bylo něco… divného? S motající se hlavou a přiblblým úsměvem jsem viděl, jak Alice drží sklenku od něčeho… Whisky? Ona mu dala Whisky? Zavrčel jsem a chtěl se po ní rozběhnout, ale místo do Alice jsem narazil do stromu, i když tam vůbec neměl stát. Poslední, co jsem viděl, bylo, jak strom „Alice“ padá k zemi.


Kdo četl mou parodii Emmett a medvěd, tak ví, že jsem si ukradla pár detailů do této kapitoly. Nemusíte mi ani připomínat, že upíři se nedají opít, protože to vím - chtěla jsem jen nějakou legraci. Všimli jste si toho, jak skončila scéna s Edwardem a Bellou? Copak je asi vystrašilo? A moc díky za komentáře k minulé kapitole. :)


Kapitola 14. x Kapitola 16.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 15. kapitola: Lov:

 1
25.07.2011 [13:38]

zuzka88Co je vystrašilo netuším, ale zjistím to. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.07.2011 [21:37]

kachnullka Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!