Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 14. kapitola: Polibek a hned na to vztek

20.04.2011 (15:45) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2117×

Pohled Belly:

Došla jsem do obývacího pokoje a zadívala se na Edwarda. Zůstal ve stejném stavu jako předtím. Všichni nám vyklidili prostor nejspíš kvůli tomu, aby nás nerušili. Usmála jsem se na něj, i když to nemohl vidět.

„Is? Jsi tu?“ zeptala jsem se svého temného já.

„Samozřejmě. Vždycky tu jsem,“ odpověděla mi.

„Rozmraz ho,“ řekla jsem prostě.

Potom už mi neodpověděla, jenom Edward zamrkal a zmateně se kolem sebe začal rozhlížet. Jakmile mě vyhledal pohledem, tak se zamračil a chtěl něco říct, ale já jsem se zadívala do země, a tak nejspíš usoudil, že je to zbytečné. Přišel až ke mně a pozvedl mi bradu.

„Proč?“ Rozhodla jsem se, že mu odpovím podobně. Prostě a stručně.

„Protože se bojím,“ prozradila jsem nejistě. Edward jen udiveně pozvedl obočí.

„Čeho?“ Odpovědí mu bylo mé červenání. Usmál se a z ničeho nic si mě zvedl do náruče.

„Kam mě to neseš?“ panikařila jsem.

On neodpovídal. Začal vibrovat mobil, ale Edward ho s úsměvem hodil na stůl. Začala jsem kolem sebe naštvaně kopat a házet sebou, ale Edward šel stále s úsměvem dál. Do sekundy jsem na sobě měla bundu a boty.

„Pevně se drž,“ upozornil mě a rozběhl se nadlidskou rychlostí.

Bylo to jiné, než když vám to někdo promítne v mysli. Zážitek je víc…, to se nedá popsat. Vítr mě bodal do tváří a já přemýšlela, jestli ještě nenastydnu. Opět jsem se naštvala, tentokrát kvůli tomu, že na mě Edward nebere ohledy. Vždyť jsem se teprve dnes vzbudila z… transu? To je jedno.

Mé naštvání ale vyprchalo v ten okamžik, kdy jsme vběhli na překrásnou louku. Údivem jsem otevřela pusu a nad sebou jsem uslyšela smích. Zamračila jsem se a pusu zavřela. Už mě to zase popadlo a chtěla jsem mu vynadat, ale jakmile jsem spatřila jeho tvář, tak jsem roztála jako led na slunci.

„Bells, ačkoliv se ti to nezdá, já se taky bojím.“

„Třeba se bojíš něčeho jiného než já,“ zamumlala jsem. Edward jen zakroutil hlavou.

„Nesmysl. Čeho se bojíš ty?“

„Ty první!“ pustila jsem se do něj nebojácně.

„To zní fér,“ usmál se.

Místo toho, aby to vyslovil nahlas, mě položil doprostřed té krásné louky a sám si sedl vedle mě. Zamyšleně si pohrával s jedním mým pramínkem vlasů. Najednou se mi podíval do očí a mně to připadalo, jako by se díval až do mé duše.

„Bojím se toho, že tě zklamu a že se ti to nebude líbit. Bojím se, že mi utečeš a já už tě nikdy neuvidím.“

„Alice,“ řekla jsem mu s jistotou v hlase.

„Alice? Ty jsi s ní o tom mluvila?“ řekl překvapeně, ale já jsem věděla svou.

„Moc dobře víš, že jsem s ní mluvila, protože opakuješ má slova. Není možné, aby ses cítil stejně jako já, protože ty… vypadáš jako bůh,“ ukázala jsem na něj a začala se červenat, že jsem to řekla nahlas.

Edward si položil hlavu do dlaní a začal vzlykat. Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem se ho pokusila obejmout. On mě ale odstrčil a se smutkem v očích se na mě díval. Trhalo mi to srdce.

„Proč mi nevěříš? Proč mi nedokážeš věřit?“ Chvilku jsem váhala a pak mu vše vyklopila.

„Hlavním důvodem je tvá krása. Vždyť já jsem jen pouhý člověk, na kterého se usmálo štěstí a dopřálo mu iluzi, že mě někdo miluje.“ Edward nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Není to iluze. Bells, už po několikáté ti říkám, že tě miluji! Jasper to cítí z nás obou! Proč bych ti měl lhát? Já vůbec nevidím člověka, ale nadpřirozenou bytost, anděla…,“ nechal vyjít větu do ztracena.

Začala jsem se zvedat s pocitem, že se pomátl na rozumu, ale on mě chytil a přidržel si mě na zemi. Potom vzal můj obličej do dlaní.

„Už ne,“ zašeptal předtím, než mě políbil.

Jemně přitiskl své rty na mé a začal se po nich opatrně a s láskou pohybovat. Ihned jsem zareagovala a zapletla mu ruce do vlasů. Začala jsem si ho přitahovat blíž a on mě taky. Bylo to přímo omamující. Udýchaně se ode mě odtrhl a já se na něj zmateně podívala.

„Tvá krev mi zase zpívá,“ pronesl chraplavě a bez dechu.

Vyvalila jsem oči a zkusila jsem zvednout kapičku rosy z trávy (dar ovládat živly). Šlo to. Nechápala jsem, jak je to možné. Na tohle znala odpověď jediná bytost na světě. Is.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„To je jednoduché. Když nad sebou ztratíš kontrolu tak… puf.“

„Kontrolu? Já se musím kontrolovat, aby mě Edward cítil jako upíra?“

„Tak nějak to funguje,“ řekla se smíchem, po kterém mi pobíhal mráz po zádech.

Začala jsem se tedy soustředit a rozdíl jsem pocítila téměř okamžitě. Edward přestal zatínat ruce v pěst a hlavně se přestal naklánět k mému hrdlu. Zalapal po dechu a vyvalil oči.

„Jak se to stalo?“ zeptal se naléhavě.

„Když se přestanu ovládat, tak ti zase začnu vonět jako člověk. Až doteď jsem to nevěděla.“

„A to jsem si na začátku myslel, že bude problém ve mně,“ řekl smutně.

„Počkej! Jak na začátku?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Miluji tě od té doby, co jsem tě poprvé uviděl. Myslím, že už víš, jak mi tvá krev voněla,“ řekl a zadíval se mi do očí. Něco mi tu ale nesedělo.

„Kdy jsi mě poprvé uviděl?“ Edward náhle ztuhl. Takže byly mé domněnky správné. Mohla jsem se zeptat, ale… Edward by mi to měl říct sám. „Kdy?“ zeptala jsem se znovu.

„Když jsi přijela do Forks, tak jsem tě poprvé spatřil. Tvá krev mi voněla až příliš sladce, a tak jsem musel být od tebe ten týden co nejdál…,“ řekl se sklopenou hlavou.

„A to mi říkáš až teď? Ty… ty jsi mě šmíroval?“ Opět neodpovídal. „Fajn, jak chceš. Odpovím si sama,“ řekla jsem.

Edward chtěl něco namítnout, ale já už jsem se ptala. Jakmile jsem se všechno dozvěděla, tak jsem měla chuť ho minimálně zabít. Zaťala jsem zuby a vší silou ho praštila. Trochu zakolísal, ale i tak to nestačilo k tomu, aby mu odletěla hlava. Budu na tom muset ještě zapracovat.

„Jak jsi mi to mohl udělat, Edwarde Cullene? A jak jsi mi to mohl neříct?“ křičela jsem na něj hystericky. Edward se tvářil jako boží umučení. Ten si to vypije až do dna!

„Bells, pochop mě! Prosím!“ křičel za mnou, když jsem běžela pryč od té prokleté louky.

Už, už jsem myslela, že vběhnu do lesa, ale něco mě popadlo za ruku a odmítalo mě to pustit. Byl to Edward. Díval se na mě s neskutečnou láskou a něhou. Lépe řečeno – kdyby mohl někdo odolat jeho výrazu, tak jsem Budha.

„Prosím!“ zašeptal tak sladce, až to bolelo. Sklopila jsem pohled na naše propletené ruce.

„Kolikrát ti ještě musím odpouštět?“ řekla jsem se smíchem. Edward mi pozvedl bradu a chtěl mě políbit, ale já jsem uhnula.

„Proč?“

„Proč myslíš?“ odpověděla jsem mu otázkou. V jeho očích jsem viděla, že pochopil situaci, ale přesto se ke mně nepřestal naklánět.

„Chci to zkusit,“ zašeptal předtím, než přitiskl své rty na mé. Snažila jsem se ze všech sil ovládat, ale pocity mě přemohly a brzy se mi podlomila kolena i s mou sebekontrolou. Edward mě překvapil tím, že si mě vyhoupl do náruče a pořád mě líbal.

Vždyť musel cítit mou vůni! Začala jsem jeho polibky náruživě opětovat, ale on se opět odtrhl s pohledem: „Voníš mi jako párek! Rychle natáhni svůj štít, než tě sežeru!“ Zakroutila jsem hlavou, abych se vzpamatovala a natáhla jsem štít. Jakmile jsem měla po práci, tak mě Edward odrovnal jednou jedinou větou.

„To nás čeká hodně práce,“ pronesl se smíchem.

To, že vůbec nepíšete komentáře, raději vynechám, protože bych se musela rozčilovat. Jinak k povídce. Mám ji celou napsanou a opět píšu, že když zanecháte aspoň smajlíka, tak se kapitola vydá rychleji. Povídka bude mít 21. kapitol + epilog.

P.S.: Doufám, že víte, že mi tahle povídka přijde příšerně neoriginální.

Kapitola 13. x Kapitola 15.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 14. kapitola: Polibek a hned na to vztek: