Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 13. kapitola: Is

rooooob2


Láska je nevyzpytatelná 13. kapitola: IsBelle vrtá hlavou jedna otázka. Co je Is zač? Proč je vůbec tady?

Pozn.: Poslední dobou ztrácím rytmus, takže mě omluvte, když ta hudba nebude sedět.

Pohled Belly:

„Alice, to je skvělý nápad! Ale bude to fungovat? No, zkusíme a uvidíme…“

„Já jsem pro!“

„Dobře, nech mě se soustředit, sice to bude trochu těžší, ale zvládnu to.“

Zavřela jsem oči a začala se propadat do své říše. Šlo to ztuha, ale nakonec jsem to dokázala. Mrkla jsem na Alice a zjistila, že se může hýbat. Zvládla jsem to! Jo!

„Zajímavé. Počkej minutku.“

Chtěla jsem přikývnout, ale to už byla Alice pryč. Zajímalo mě, co chce udělat, a tak jsem mrkla do budoucnosti (jeden z několika mých darů). Pěkné. Chtěla Emmettovi navléct růžové šatičky a celého ho ustrojit jako Barbie.

Juj! Málem bych zapomněla na Edwarda! Vždyť na něj to nefunguje! Nakoukla jsem i do jeho budoucnosti a viděla, že chce jít nahoru a obejmout mě zezadu. No výborně! To mi ještě chybělo! On sem nesmí jít!

„Edwarde, já tady s Alice potřebuji něco probrat!“ zvolala jsem, i když to nebylo třeba. Slyšel by mě, i kdybych šeptala.

„Já s tebou taky,“ ozvalo se za mými zády. Leknutím jsem nadskočila a ohlédla se za sebe.

„Is! Pomoz mi!“ 

„S radostí,“ ušklíbla se. Edward najednou zmizel. Zmateně jsem se rozhlížela.

„Co jsi s ním udělala?“

„Neboj, je jen dole a nemůže se hýbat,“ uchichtla se. Není to sice moc pěkné, ale nic lepšího by mě nenapadlo. Is je moje jediná možnost.

„Is? Proč mi vlastně pomáháš? Proč jsi tady?“

„Byla jsem pověřena, abych ti pomáhala, i když bych nejradši zabila všechny tvé přátele.“ Sevřelo se mi hrdlo.

„Proč mi teď odpovídáš na mé otázky tak ochotně?“

„Teď zrovna nemám chuť ti odpovídat. Až skončíte, tak tu zase budu, jo?“

„Víš, Is… nemohla bys ho tam nechat o trochu déle?“ 

„Myslela jsem si to. Až ho budeš chtít ‚rozmrazit‘ tak mi řekni.“

No skvělé! Já se tady začínám spolčovat s královnou zla a vůbec si nepřipadám provinile! To už se ke mně ale hnala Alice a já už nemohla dál přemýšlet. Alice nasadila tázavý pohled.

„Myslela jsem, že to na Edwarda nefunguje…“

„Is.“

„Is? Už zase?!“

„Jak bych ho jinak mohla zadržet? Alice! Vždyť na něj nefunguje nic!“ Alice s nesouhlasným pohledem pokrčila rameny a přisedla si ke mně.

„To je teď vedlejší. Takže. Jsi připravená?“

„Znáš mě, Alice, vždycky jsem připravená.“

„Dobře. Soustřeď se,“ řekla mi. Udělala jsem to, co řekla a soustředila se. „Fajn, teď to zkus ze sebe… vytlačit? Prostě to udělej tak, jako bys chtěla podvědomě otevřít svou mysl pro někoho jiného.“

To se lehce řekne, ale hůř udělá. Bylo to jako bych zkoušela otevřít knihu, která je zamknutá na deset západů… Zaťala jsem zuby a snažila se otevřít svou mysl. Je zajímavé, že štít mě chrání bez mého úsilí, ale vyjmout tak lehce nejde.

Pořád jsem se snažila, ale ta snaha vycházela na prázdno. Naděje umírá poslední – to přísloví vystihuje tuhle situaci. Napnula jsem všechny své síly a soustředila se tak moc, až jsem se divila, že mi nepraskne mozek.

Najednou jsem pocítila, jakoby se jeden zámek z nekonečna otřásl. To už jsem ale nevydržela a otevřela oči. Alice na mě zadumaně koukala. Pozvedla jsem jedno obočí a chtěla něco říct, ale Is mě zarazila svým chladným hlasem.

„Udělalas docela velký pokrok, ale na mě to nestačí,“ ušklíbla se.

„To se ještě uvidí,“ odpověděla jsem jí vyčerpaně.

„Co je?“ řekla jsem už tentokrát Alice. Ta jen zakroutila hlavou.

„Co by mělo být? Jen sleduji blázna, které se snaží uzvednout tisíc kilo. To je přece normální jev, ne?“ řekla se smíchem.

„To jsem vážně tak vypadala?“ zeptala jsem se naoko ublíženě a položila si ruku na srdce. Odpovědí mi byl Alicin naštvaný pohled.

„Tohle není legrace,“ řekla vážným tónem.

„Promiň. Nemohla jsem si pomoct…“ Alice se jenom usmála.

„To nic.“ Až teď jsem si vzpomněla, že musela sledovat mou budoucnost.

„Alice, viděla jsi mě nebo Is?“ vyhrkla jsem a až pak si uvědomila, že se mohla kvůli mně opět zhroutit na zem. Chytila jsem se za pusu a doufala, že mi to promine.

„Ani jednu z vás,“ řekla napůl zkroušeně, napůl radostně. Vždyť neviděla Is! To byl přece pokrok, ne?

„Aspoň že mé snažení vyneslo nějaké to ovoce,“ řekla jsem se smíchem.

„Hm… Bells?“

„No?“

„Nemohla bys už pustit čas, když jsme skončily?“

„Nemohla bys ještě chvíli počkat? Když pustím čas, tak budu muset přikázat Is, aby rozmrazila Edwarda. Bylo by divné, kdyby zůstal zmražený v obývacím pokoji…“

„No jo. Úplně jsem zapomněla na to, že Edward je vůči tobě imunní,“ řekla zadumaně Alice. Nakonec se na mě podívala. „Bells, jak už jsem řekla. Nesmíš se toho bát!“

„To se lehko řekne, ale hůř udělá,“ vyslovila jsem své obavy nahlas.

„Když ti to tedy dělá takové problémy tak pusť čas a nech Edwarda tak, jak je. Nám to vadit nebude, ty si všechno v klidu promyslíš a Edward ti to odpustí. Nikdy jsem ho neviděla tak šťastného. Ten by ti odpustil i vraždu,“ řekla se smíchem.

Vlastně, proč ne? Pokrčila jsem rameny a soustředila se. Čas se spustil a já se pro sebe usmála, když jsem uslyšela zděšené kviknutí Emmetta. Jakmile jsme s Alice sešly dolů, tak jsem se musela popadnout za břicho v návalu smíchu.

Emmett vypadal hrozně. Barbie v Rockyho vydání. Jakmile mě to přešlo tak jsem dostala další záchvat. Figurína Edwarda na mě poulila své kulaté oči. Nejspíš se leknul, co se to s ním děje, když ho Is teleportovala. Pokusila jsem se vstát a u toho jsem zhluboka dýchala, aby mě nepopadl další amok.

„Carlisle? Uch. Nemohl bys… se mnou jít někam, kde bychom si mohli v klidu popovídat?“ vydala jsem ze sebe trhaně. Carlisle s úsměvem přikývl.

„Jistě,“ řekl a šel do nějaké místnosti.

Jakmile jsme došli na místo, tak jsem se ohromeně podívala okolo. Všude visely obrazy. Úžasné. Zatřepala jsem hlavou a šla se posadit tam, kam mi Carlisle pokynul.

„Tak co máš na srdci, Bello?“ Chvíli jsem váhala.

„Co víte o Is?“ zeptala jsem se.

„Is?“ podivil se Carlisle. S povzdechem jsem začala vyprávět o tom, kdo je Is, co umím já, ona. Dokonce jsem mu řekla, že ke mně v mé mysli promlouvá. Myslela jsem si, že mě bude považovat za blázna, ale on s klidem naslouchal a občas se i zeptal.

Jakmile jsem se zmínila o svém ‚daru‘, tak vykulil oči a chtěl znát podrobnosti. Připadal mi jako sympatický doktor. Jakmile jsem skončila, tak jen nevěřícně kroutil hlavou a já jsem měla na tváři skromný úsměv.

„Říkáš, že na Edwarda to nefunguje?“ zeptal se pro ujištění.

„Ne,“ odpověděla jsem mu. On se chvíli zamyslel a potom mi předložil svou zajímavou teorii.

„Podle mého názoru je Edward tvůj vyvolený. Co když to na něj nefunguje z tohoto důvodu?“ Překvapeně jsem vykulila oči.

„Myslíte? Takže to proroctví je nejspíš pravdivé.“ Uvědomila jsem si, že jsem tomu až doteď nevěřila.

„O tom nepochybuj, Bello.“ Tížila mě ještě jedna otázka.

„Carlisle, jak je možné, že ke mně Is mluví a… pomáhá mi?“ Zkoumavě se na mě zadíval, jako by mohl vidět Is.

„Nic není zadarmo. Nesmrtelnost není zadarmo a dar také ne. Sice nejsi upír, ale už teď musíš něco platit. Is je tvoje daň. A že by ti pomáhala? Bello, ty jsi nepostřehla ten hlavní obrázek. Podle tvých situací a jak ti ‚pomohla‘ mi přijde, že se snaží všechno dělat pro své blaho.“

Tentokrát už mi Carlisle přišel jako moudrý dědeček, který zná na všechno odpovědi. Jak se o ní dozvěděl tolik? Podezřívavě jsem přimhouřila oči. Připadala jsem si sice hloupě, protože obviňovat Carlislea je hloupost. Přesto jsem si nemohla pomoct.

„Carlisle, jak to, že toho o ní tolik víte?“

„Nevím,“ řekl prostě. „Jen se snažím vycházet z informací, co jsi mi poskytla. Napadají mě různé teorie, ale tyhle se mi zdají nepravděpodobnější. To mi připomíná… Proč jsi Edwarda vůbec nechala zmrazit od Is?“

Doufala jsem, že se tomuhle vyhnu, ale to byla zřejmě zbytečná naděje. Neřekla jsem mu totiž, že jsem ho odmítla – příliš bych se styděla. No, teď už je to stejně jedno. Budu muset s pravdou ven.

„No, já… On se…“ lezlo to ze mě jako z chlupaté deky. Carlisle mi na důvěře moc nepřidával. Měl pozvednuté jedno obočí a potutelně se usmíval. Že by něco tušil?

„Neboj se. Já ti hlavu neutrhnu,“ řekl opět s úsměvem. Celá jsem zrudla a chystala se to vyklopit.

„Edward se mě pokusil políbit a já ho odmítla. No, a on si se mnou o tom chtěl promluvit a já se prostě styděla, tak jsem požádala Is, aby…“ Větu jsem nechala viset ve vzduchu a mezitím, než Carlisle promluvil, jsem se dívala na stůl.

„A potom jsi už chtěla pustit čas a Edwarda jsi nechala v tomhle stavu,“ řekl se smíchem nevěřícně. „Kdyby to měl každý tak jednoduché jako ty, tak by ze světa zmizela veškerá zábava. Bello, nesmíš svou moc takhle využívat. Vím, že je to těžké, ale musíš to zvládnout. Já jsem to taky zvládl,“ dokončil mile.

„Já vím, ale mám z toho strach.“ Odpovědí mi byl Carlisleův šibalský úsměv.

„Dám ti dvě možnosti. Buď tě tu budu poučovat, jak na to, nebo ho pustíš a půjdeš si s ním promluvit.“ Už předem jsem měla rozmyšlenou odpověď. Kdybych zůstala na přednášku, tak jsem rudá jako rak.

„Já radši půjdu za Edwardem,“ řekla jsem s výmluvným smíchem.

„Věděl jsem, že to zabere. Tak běž,“ řekl a už po několikáté se usmál. Byla jsem celá šťastná, když jsem zmizela z kanceláře. Opravdu věděl, jak na to.


Kapitola 12. x Kapitola 14.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 13. kapitola: Is:

 1
25.07.2011 [13:35]

zuzka88Jdu rychle na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!