Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Prolog

Láska je mocná čarodějka - PrologRok poté, co Bella ztratila milovaného manžela, opouští zlomená a nešťastná Phoenix a stěhuje se se synem Davidem do městečka Forks. Malý David má po prázdninách nastoupit do první třídy na místní základní školu.
Jak se asi bude příběh odvíjet dál, když se David po prvním dopoledni stráveném ve škole vrací domů a oznamuje Belle, že nemají paní učitelku, jak mu slibovala ráno, ale že mají mladého pana učitele, který se jmenuje Edward Cullen?
Bella je obyčejný člověk, ale svět nadpřirozena jí není až tak cizí. Její zesnulý manžel byl čaroděj...
Přeji příjemné počtení.

Láska je mocná čarodějka - Prolog

Vešla jsem do kuchyně a zastavila se pár kroků od Belly. Seděla u stolu, ruce složené pod bradou, oči zavřené. V obličeji se jí zračil smutek a tváře nesly stopy dosud nezaschlých slz.

Nebylo tak těžké uhodnout, kde se toulaly její myšlenky. Na to jsem nemusela být vědma.

Dnes to byl přesně rok, co novorození upíři zabili Connora. Jejího Connora. Byl na jedné ze svých výprav s pár dalšími čaroději. Bohužel se jim včas nepodařilo zjistit, s kolika nově narozenými upířími zrůdami se budou muset potýkat.

Nikdo z nich už se domů nevrátil.

Povzdechla jsem si. Umění ovládání všech možných kouzel jim bylo v tom momentě k ničemu. Všichni jsme v tu chvíli byli úplně bezmocní. A vzhledem k tomu, že to nebylo poprvé, co se něco takového stalo, se naše nenávist vůči těmto krvelačným zrůdám ještě zvýšila.

Jejich smrt nás všechny hrozně zasáhla. Nejvíc však ta Connorova.

Bellu jeho smrt zlomila. Na několik měsíců... úplně.

A ani David na tom nebyl nějakou dobu moc dobře. Trvalo to dlouho, než dokázal o otci, kterého miloval a který pro něj byl vzorem, mluvit bez pláče.

Poté, co se Marie vzpamatovala ze ztráty syna, převzala na čas za Bellu starost o Davida. Obdivovala jsem ji, jak rychle v sobě dokázala najít tolik sil. Před pár lety pochovala muže a teď přišla o syna. Pomáhala jsem jí, jak jen to bylo možné.

Nikdy, skutečně nikdy jsem ji neslyšela, že by si na Bellu stěžovala nebo že by jí snad chtěla vyčíst, že se nedokáže postarat o svého syna. Naopak jí dávala čas, protože věděla, že jen ten umí částečně zahojit rány.

Bella dělala všechno nezbytné zcela automaticky. Její tvář byla neustále opuchlá a zachmuřená. Často přes den bloumala jen tak bezcílně po domě. A většinu nocí proplakala.

Několikrát jsem jí nabízela, že se mi může vypovídat, ale ona to opakovaně odmítala.

Nemluvila o Connorovi. Nechtěla o něm mluvit. Vlastně téměř vůbec nemluvila. Jen občas se zeptala na Davida. Nic víc ji nezajímalo. Jakoby se stáhla do ulity a odmítala vylézt ven.

Změna u ní nastala až po několika dlouhých měsících. Usměvavá tvář jejího syna a rošťárny, které vyváděl, dokázaly vehnat do její tváře na malý okamžik alespoň drobný úsměv. To byla první vlaštovka. Pak už to bylo čím dál tím lepší...

„Bello?“ oslovila jsem ji opatrně. Byla jsem si jistá, že mě slyšela. Trpělivě jsem vyčkávala, až otevře oči.

„Julie, promiň, říkala jsi něco?“ ozvala se po několika vteřinách.

„Trápíš se a tohle místo ti vůbec nepomáhá,“ upozornila jsem ji jako už tolikrát.

„Já vím, ale co mám dělat? Copak můžu odejít? Cítím tu jeho přítomnost,“ zašeptala nešťastně a oči se jí zalily novými slzami.

„Věř mi, že ti rozumím, ale i přesto si myslím, že bys měla odejít,“ pokoušela jsem se ji přesvědčit. „Dřív, než začne chodit David do školy. A jsem si jistá, že by ti změna prostředí pomohla,“ dodala jsem.

„A kam? Myslíš, že když se přestěhujeme třeba na druhý konec světa, tak se mi podaří zapomenout?“ vyhrkla a zamračila se. „Ne, já nechci zapomenout! Prostě nechci, chápeš?“ vykřikla rozrušeně a rozhazovala u toho rukama.

„Bello, nikdo po tobě nechce, abys na Connora zapomněla,“ pronesla jsem a doufala, že se mi ji podaří uklidnit. „Když mi zemřel Bill, také jsem se bránila tomu přestěhovat se. Ale po naléhání celé rodiny jsem nakonec došla k závěru, že pokud neudělám ve svém životě tenhle důležitý krok, nezjistím, jak žít bez něj,“ pokračovala jsem polohlasně. Bella mě sledovala zaslzenýma a nešťastnýma očima. „Na novém místě jsem se za nějakou dobu naučila radovat z maličkostí, začala jsem si všímat pohledů mužů… A pak jsem potkala Stevena, který mi ukázal, jak znovu žít a milovat. Bill bude mít vždy místo v mém srdci, nikdy na něj nezapomenu, ale teď už jsem jinde," dokončila jsem svoje vyprávění. Při vzpomínce na Billa jsem si povzdechla. Bylo to už tak dávno, co jsem o něj přišla… „Nebraň se změně, drahá, pomůže ti.“

„Jak to můžeš vědět? Jak si tím můžeš být tak jistá?“ ptala se mě plačtivě.

Zhluboka jsem se nadechla. „Včera jsem si vyložila karty a viděla to,“ odvětila jsem jí opatrně. „Také se mi o tom už několikrát zdálo. A moje sny jsou, jak sama dobře víš, něco jako vize, nemýlí se,“ vysvětlovala jsem jí pomalu. „Teď už jen zbývá určit místo, kam byste se s Davidem měli přestěhovat.“

Bella mě sledovala s úžasem ve tváři.

„A jak to chceš udělat?“ zeptala se mě nevěřícně. „Ty vážně věříš, že mi nové místo pomůže zase žít?“ dodala tichým hlasem plným rozpaků. Jakoby se styděla za to, že by snad mohla být ještě někdy šťastná.

„Nejenže tomu věřím, ale jsem o tom hluboce přesvědčená,“ sdělila jsem jí a sledovala její reakci. Vypadala zamyšleně. Po několika okamžicích si ale povzdechla a rezignovaně u toho pokrčila rameny.

Konečně se mi to podařilo! Spokojeně jsem se na ni usmála.

„Hned přijdu,“ oznámila jsem jí a odběhla do svého pokoje pro krystal, který jsem měla schovaný v malé, dřevěné, ručně vyřezávané skříňce. Poté jsem vzala v obýváku z šuplíku mapu Spojených států.

„Tak,“ řekla jsem, když jsem se vrátila k Belle, která mezitím vstala ze židle a z okna sledovala Davida, jak si hraje s ostatními dětmi. „Tohle si vezmi,“ přikázala jsem jí a natáhla k ní ruku s řetízkem, na jehož konci se kýval krystal. Jen co si ho ode mě převzala, rozložila jsem na stole mapu USA.

„Spusť krystal nad mapu a sleduj, co se bude dít," dávala jsem jí instrukce.

A zatímco tak činila, odříkávala jsem potichu zaříkadlo, které ho mělo očarovat tak, aby začal plnit svoje poslání.

Obě jsme zíraly na krystal, který prvně jen nějakou dobu kroužil na řetízku nad celou mapou Spojených států.

Po chvíli se však přesunul nad stát Washington a lehce se nad ním pohupoval, jakoby hledal to správné místo.

Bella sledovala celý proces dost nevěřícně. Až v momentě, kdy se krystal zapíchl do mapy a ona se jím snažila pohnout, což se jí nedařilo, vykulila oči a otevřela pusu.

„Můžu to zkusit ještě jednou?“ zeptala se užasle, aniž by se zajímala o to, kam přesně se krystal zapíchl.

Usmála jsem se na ni a pronesla další zaříkadlo, kterým jsem krystal uvolnila.

„Prosím,“ vyzvala jsem ji. Bella se znovu nahnula nad mapu, co nejdál od státu Washington, a za moment už znovu vykuleně koukala, jak se zopakovalo to co prve.

„Nemá cenu to zkoušet do třetice. Výsledek bude pořád stejný, drahá,“ upozornila jsem ji, když jsem viděla, že se zase pokouší hnout krystalem. Ten se však za žádnou cenu nechtěl vzdát místa na mapě, které pro ni a Davida vybral.

„Jak jsi to udělala?“ vyhrkla a ušklíbla se. Tvářila se podezíravě a stále nechtěla uvěřit tomu, co před chvílí viděla. „Ty jsi ten krystal nějak… očarovala?“ ptala se dál udiveně.

„Copak jsi nikdy neviděla Connora čarovat? Neslyšela jsi ho zaříkávat?“ Teď jsem byla udivená já. Trochu mě svojí otázkou zaskočila.

Přimhouřila oči a zamyšleně pronesla: „Jen trochu… občas. Řekl mi o svém daru, několikrát jsem ho viděla připravovat jakési lektvary a také jsem ho slyšela párkrát zaříkávat. Ale o kouzelném krystalu se nikdy nezmínil.“

„Asi k tomu měl nějaký důvod,“ prohodila jsem šeptem. „Ne každý čaroděj umí pracovat s krystalem. Connor však znal zaříkadlo a věděl, jak ho použít,“ oznámila jsem jí. Víc jsem jí prozrazovat nemínila. Když to neudělal on, tak proč bych to měla dělat já?

Dívala se na mě a zřejmě se snažila vstřebat moje slova.

„Co dalšího mi neřekl?“ zašeptala, zavřela oči a zakroutila hlavou. Usoudila jsem, že si tu otázku položila nejspíš jen pro sebe, a tak jsem mlčela. Doufala jsem, že na ni nebude chtít znát odpověď. Zřejmě bych jí byla nucena zalhat a to jsem opravdu nechtěla.

„Myslím, že bychom se teď měly podívat na mapu,“ navrhla jsem jí, když se její zrak upřel zase na mě.

Přikývla.

Obě jsme se sklonily k místu, kde byl stále zapíchnutý krystal. Opět jsem ho jednou větou zbavila síly a ukryla ho v dlani.

Nahnuly jsme se ještě blíž nad mapu a téměř zároveň jsme obě vydechly: „Forks.“

To je pořádně daleko od Phoenixu, pomyslela jsem si.

„Julie, to přece nemůže být ono. Vždyť je to nějaké malé městečko…“ protestovala Bella a znovu se naklonila nad mapu, „někde na Olympijském poloostrově, kde snad ani nesvítí slunce,“ skuhrala dál.

„Bello, určitě tam bude hodně zeleně, krásný a čistý vzduch…“ říkala jsem jí zasněně.

„Jdu se podívat na internet, jestli tam vůbec o Forks něco najdu,“ vyhrkla najednou, vyskočila, zkontrolovala přes okno Davida a rychlým krokem se vydala do své ložnice k počítači.

Koukala jsem se za ní a přistihla se, že se usmívám. Ano, Forks sice nevypadalo jako kdovíjak skvělé město, ale Bellu dokázalo zaměstnat natolik, že na chvíli zapomněla na svoje trápení. A to ani netušila, co ji tam čeka-

„Julie, kde je maminka?“ ozval se vedle mě Davidův hlásek. Otočila jsem se na něj a on zpozorněl.

„Proč máš v ruce ten krystal? Ty jsi někoho hledala? Koho?“ chrlil na mě další otázky, aniž by mi dal prostor mu odpovědět na tu první.

„Hledala jsem pro vás s maminkou nové místo, kam se budete stěhovat,“ odpověděla jsem mu s úsměvem.

David přimhouřil oči, našpulil pusinu a pokrčil nos.

„Ty lžeš,“ osočil mě. „Táta mi vysvětloval, že krystal hledá někoho, nějakého člověka, upíra nebo jinou bytost, ale ne místo,“ vypálil a dal si u toho ruce v bok. Kdyby mě právě právem neobvinil ze lži, musela bych se tomu nazlobenému malému človíčkovi zasmát. Situace mi to ale nedovolovala.

Na sucho jsem polkla. „Dobře,“ zašeptala jsem a rozhlédla se, zda se k nám náhodou neblížila Bella, která – na rozdíl od Davida – neměla o moci krystalu ani páru. „Opravdu jsem někoho hledala. Ale maminka o tom nemusí vědět, co ty na to? Bude to takové naše malé tajemství,“ nabádala jsem ho.

„Neboj, o některých věcech, které mi táta pověděl, nemá maminka ani tušení,“ ujišťoval mě šeptem. „Táta mi taky říkal, že to bude naše tajemství,“ dodal sklesle. Hned vzápětí se mu zaleskly oči.

Natáhla jsem k němu ruku, přitáhla si ho blíž k sobě a pohladila ho po vláskách.

„Já vím. I mně se stýská,“ řekla jsem mu potichu.

Popotáhl, pak si otřel oči a povzdechl si.

„A koho jsi tedy vlastně hledala, Julie?“ zeptal se mě se zaujetím v hlase.

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

První kapitola už se bude odehrávat ve Forks. Než se ale Bella setká s Edwardem, bude to ještě chvíli trvat.

Jsem zvědavá, jak se vám bude zamlouvat propojení upírského světa s čarodějnickým.

Budu ráda za každý komentář, který mi pod prologem necháte. Uvítám kritiku, názory, hodnocení...

Děkuji.

 

Kapitola 1. - První školní den



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Prolog:

 1 2 3 4 5 6   Další »
31.01.2013 [17:25]

IzziBellsJsem se nudila... Emoticon Tak jsem šla hledat povídky a narazím na tu tvou :-D....
Jinak je fakt pěkná a máš zajímavý nápady Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.03.2012 [20:21]

WolfPrincessJe to úžasný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ten nápad se mi moc moc moc líbí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.02.2012 [14:16]

kachnullkaTvé spojení čarodějnického světa s tím upírským je opravdu dokonalé. Du na další kapitolu. Emoticon Emoticon

12.10.2011 [10:05]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

56. Wera
12.09.2011 [7:06]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon hned jdu číst další kapitlku, jsem napnutá jak struna Emoticon

55. MatikEsmeCullen
08.09.2011 [21:08]

NO tak začína to krááásne .... Som zvedavá, ako to bude pokračovať ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A chuderka Bella ... Je mi jej aj ľúto ... Ale kapitola kráásna Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

54. Ariana
01.08.2011 [22:33]

Je to super. Emoticon Emoticon Emoticon Teprve úvod a už je to skvělý.Emoticon Emoticon Emoticon Hned jdu na další díl... Emoticon Emoticon Emoticon

30.07.2011 [13:14]

ButterflyPáni, vypadá to opravdu krásně a jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat. Jdu číst dál, protože zatím je toho jen málo k posouzení Emoticon

52. Janina =o)
20.07.2011 [0:18]

WOW... úžasný nápad Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

51. Marvi
19.07.2011 [13:27]

MarviHodně zajímavé, máš dalšího čtenáře Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!